NPD documents search: Boh. adm., 3 (1921)

Č. 7266.

Učitelstvo: * Nárok na odbytné vdovy po učiteli veřejné školy národní podle § 72 zák. z 24. ledna 1870 č. 18 z. z. mor. není podmíněn tím, že vdova opětným provdáním nenabude znovu nároku na vdovské zaopatřovací požitky.
(Nález ze dne 8. května 1928 č. 12316).
Věc: Anna K. v Brně proti ministerstvu školství a národní osvěty stran odbytného.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Podáním z 12. května 1924 žádala st-lka jako vdova po učiteli Josefu B., který byl prohlášen výrokem zem. soudu v Brně ze 14. března 1923 za mrtva, o povolení odbytného, ježto se hodlá 17. května 1924 provdati za učitele Karla K., kteroužto žádost opětovala, uzavřevši sňatek, dne 30. července 1924, resp. 23. října 1924.
Vynesením z 18. listopadu 1925 nevyhověla zšr v Brně, vyslechnuvši zv, žádosti té a vyslovila, že st-lka nemá nároku na odbytné po rozumu § 72 zák. z 24. ledna 1870 č. 18 z. z. a to z těchto důvodů: »Podle cit. zák. ustanovení, provdá-li se vdova po učiteli opět, může sobě vyhraditi pensi pro případ, že by opět ovdověla, nebo přijati dvouletou pensi jako odbytné. Žadatelka se znovu provdala dne 17. května 1924 za shora jmenovaného učitele, čímž nabyla nároku na pens. zaopatření pro případ, že by znovu ovdověla. Z cit. zák. ustanovení plyne, že nemůže jíti o výhradu pense pro případ ovdovění u osob, jež novým provdáním získaly opět nároku na vdovské zaopatření, což ostatně žadatelka sama ve svém podání z 23. října 1924 považuje za samozřejmé. Ježto pak dle jasného znění cit. zák. ustanovení ponecháno v úvahu přicházející osobě na vůli, vyhraditi si buď pensi pro případ ovdovění, nebo přijati dvouletou pensi jako odbytné, jest odbytné jakýmsi ekvivalentem výhrady pense, jde tu tedy o alternativu, při čemž volba záleží na vůli dotyčné osoby. Z toho patrno, že nárok na odbytné přísluší jen v tom případě, je-li zároveň možnost výhrady pense pro případ opětného ovdovění, t. j. v obou případech musí býti dán stejný předpoklad, totiž opětné provdání za osobu, jež nemá nároku na vdovské zaopatření manželky, což však v tomto případě není«.
Odvolání zamítlo min. škol. nař. rozhodnutím z důvodů obsažených v rozhodnutí.
O stížnosti uvážil nss takto:
Žal. úřad vycházel z názoru, že ustanovení § 72 cit. zák. poskytuje nárok na výhradu pense, resp. na odbytné jen těm vdovám po učitelích veř. škol národních, které, provdavše se opětně, nezískávají provdáním tím nového nároku na vdovské zaopatření. Stížnost naproti tomu tvrdí, že znění cit. předpisu zákona nedává žádného podnětu k výkladu tak úzkému a dovozuje, že vznikem nového nároku na vdovské opatření ne- zanikl sám o sobě dosavadní nárok na vdovské zaopatření po prvém manželu.
Nss uznal stížnost důvodnou.
Zákon z 24. ledna 1870 č. 18 z. z. mor. poskytl vdově po učiteli veř. školy národní zásadně nárok na zaopatřovací požitky po dobu jejího vdovství a zaručil jí kromě toho v § 72, provdá-li se opětně, nárok na výhradu pense té pro případ, že by opět ovdověla, nebo na odbytné ve výši dvouleté částky té pense. Ustanovení cit. paragrafu zní zcela všeobecně a zaručuje podle svého obsahu každé vdově po učiteli pro případ opětného provdání alternativní nároky, jež jsou co do obsahu sobě navzájem rovnocenný. Kterého z obou nároku vdova použije v konkrétním případě, je ponecháno její volbě a není uplatnění nároků těch vázáno podle zákona žádnými podmínkami dalšími. Oba nároky jsou podmíněny toliko skutečností, že se vdova po učiteli opětně provdá. Může proto vdova po učiteli, provdá-li se opětně, uplatniti jeden neb druhý nárok a má uplatnění jednoho z nich za následek zánik nároku druhého. Jiného omezení nelze vyčísti z ustanovení § 72 cit. zák., které nijak nebrání, aby vdova po učiteli si vyhradila dřívější své zaopatř. požitky pro případ opětného ovdovění i tehdy, nabyla-li novým sňatkem nároku na vdovské požitky po druhém svém manželu.
A ježto také nárok na odbytné není v uvedeném směru nijak omezen, nelze je odpírati vdově po učiteli, která se opětně provdala, a uváděti za důvod odepření toho skutečnost, že vdova ta získala opětným provdáním nový nárok na vdovské požitky. Cit. zákon moravský nekodifikoval, pokud jde o otázku nároku na odbytné, žádných omezujících ustanovení, jak učinil na př. čl. 45 býv. haličského zák. zem. z 11. června 1905 č. 73 z. z. a není proto žádného podkladu pro jakýkoliv restriktivní výklad předpisu § 72 zák. z 24. ledna 1870 č. 18 z. z. mor.
Z vylíčeného vysvítá, že nárok na odbytné vdovy po učiteli veř. školy národní podle § 72 cit. zák. není podmíněn tím, že vdova opětným provdáním nenabude nároku na vdovské požitky zaopatřovací.

Citace:

č. 7266. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 656-657.