Čís. 9464.

Paritní komise pro zemědělské práce jest rozhodčím soudem ve smyslu §§ 577, 599 c. ř. s.
Jde o případ § 595 čís. 3 c. ř. s., nebyly-li rozhodci podepsány ani prvopis ani vyhotovení rozhodčího nálezu. Podpis na hlasovacím záznamu nestačí.
(Rozh. ze dne 18. prosince 1929, Rv I 1231/28.)
Žalující družstvo domáhalo se proti žalovaným zemědělským dělníkům výroku o bezúčinnosti rozhodčího výroku paritní komise pro zemědělské práce. Procesní soud prvé stolice, zamítnuv námitku místní a věcné nepříslušnosti, uznal podle žaloby. V otázce, o niž tu jde, uvedl v důvodech: Okolnost, že prvopis a vyhotovení rozhodčího výroku není podepsáno rozhodci, zakládá bezúčinnost rozhodčího výroku. § 595 c. ř. s. ustanovuje pod čís. 3, že rozhodčí výrok jest bezúčinným, když prvopis a jeho vyhotovení není podepsáno všemi rozhodci. § 592 c. ř. s. to výslovně nařizuje. Ježto paritní komise je rozhodčím soudem podle § 577 c. ř. s., jest tento rozhodčí soud a jeho výrok posuzovati podle předpisů civilního soudního řádu. Musí proto tento výrok vykazovati veškeré náležitosti tímto řádem předepsané, zejména musí míti také náležitost předepsanou § 592 c. ř. s., totiž prvopis i vyhotovení rozhodčího výroku musí býti podepsáno všemi rozhodci. Tomu ale v souzeném případě tak není. Jak je zřejmo ze spisů paritní komise, stalo se vyhotovení (prvopis) rozhodčího výroku dne 17. ledna 1927 a prvopis ten je podepsán jen značkou referenta okresní politické správy a přednosty tohoto úřadu. Sezení paritní komise bylo dne 20. prosince 1926. Vyhotovení pro strany podepisuje jen přednosta okresní politické správy. Z toho je viděti, že rozhodci nepodepsali ani prvopis výroku, ani vyhotovení určené pro strany. Jsou sice podepsáni na jednom archu spisu paritní komise, na onom, kde zaznamenán byl výsledek hlasování, ale zápis ten nelze pokládati za vyhotovení výroku, nýbrž jest to jen protokol o hlasování, o poradě a nepostačují tedy tyto předpisy, by nahradily náležitost § 592 c. ř. s., poněvadž ani prvopis rozhodčího výroku, ani jeho vyhotovení určené pro strany nebyly rozhodci podepsány. Ježto tu jde o porušení předpisu, jež jest právem dominujícím, jest míti důvod bezúčinnosti uvedený v § 595 čís. 3 c. ř. s. za prokázaný a bylo proto výrok rozhodčí komise jako bezúčinný zrušiti. Odvolací soud nevyhověl odvolání, pokud napadalo rozhodnutí prvého soudu o námitce místní a věcné nepříslušnosti, ve věci samé pak napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Prvý soud posoudil věc s právní stránky správně, dospěv k závěru, že rozhodčí nález jest bezúčinný, ježto není ani prvopis, ani stranám doručené vyhotovení rozhodčího výroku všemi členy paritní komise podepsáno. Názor odvolatelů, že prvopis výroku byl všemi přísedícími podepsán, není správný, neboť to, co pokládají za prvopis, není prvopisem výroku, nýbrž jen hlasovacím záznamem. Na věci nemůže nic změniti, že tento hlasovací záznam jest označen jako usnesení paritní komise. Prvopis rozhodčího výroku není, jak prvý soud na základě spisu okresní politické správy zjistil, všemi přísedícími komise podepsán. Není však ani, jak odvolací soud na základě předloženého, žalobci doručeného vyhotovení tohoto výroku zjistil, podepsáno všemi přísedícími paritní komise ani toto vyhotovení, takže rozhodčí nález jest pokládati za bezúčinný (§ 595 c. ř. s.).
Nejvyšší soud dovolání jednak odmítl jednak mu nevyhověl.
Důvody:
Pokud se týče námitky nepříslušnosti jest dovolání, jevící se v tomto bodě jako rekurs proti potvrzujícímu usnesení druhé stolice podle § 528 cřs. nepřípustným a bylo je proto odmítnouti. Co se týče námitky nepřípustnosti pořadu práva, kterou dva žalovaní uplatňovali výslovně také již v odvolání a kterou ani odvolací soud výslovně nevyřídil, ačkoliv se o tom zmiňuje, že ji dva žalovaní uplatňují, jest odkázati na to, že paritní komise, o niž jde, spadá pod § 577 a 599 c. ř. s., kamž spadají podle ustálené judikatury nejvyššího soudu všecky rozhodčí soudy zřízené vůlí soukromou a nespadají jen rozhodčí soudy zřízené zákonem, mezi které tato paritní komise nenáleží, a jest tedy i tuto námitku zamítnouti. Ve věci samé odkazuje se na důvody nižších stolic, jež zevrubně provedly, že náležitost § 595 čís. 3 c. ř. s. nebyla splněna, a dodává se k tomu, že předpis ten, jakkoliv jest ryze formální, musí býti zachován zcela přesně, neboť právě v této přísné formálnosti spočívá záruka nepodvržitelnosti rozhodčího výroku.

Citace:

č. 9464. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 804-805.