Č. 585.

Policejní záležitosti: I. * Policejní příkazy a zákazy nesmějí zasahovati do právní sféry osoby, proti níž směřují, dále, nežli pokud podle zjištěných skutkových okolností nebo dle výroku znalců je nezbytně nutno, aby bylo dosaženo účelu policejního opatření. — II. * Podjatost úředního orgánu pověřeného řízením musí strana pod následky prekluse uplatňovati při prvním procesním kroku, který učiní před ním po tom, co důvod podjatosti stal se jí známým; podjatost znalců z důvodu straně již známého má se uplatniti rovněž pod následky prekluse, jakmile dobrozdání znalců stalo se straně úředně známým nebo jejich jména jí byla oznámena.
(Nález ze dne 15. listopadu 1920 č. 9228.)
Věc: Ing. Prokop Teige proti zemskému správnímu výboru v Praze stran zákazu zavážky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: K oznámení Vinohradské záložny, majitelky pozemku č. kat. 187/96 v Nuslích, že stěžovatel používá sousedního svého pozemku č. kat. 184/1 ke skládce a že návoz ohrožuje již sousední pozemky i veřejné zájmy, městský úřad v Nuslích provedl dne 8. května 1915 komisionelní šetření na místě samém za účasti stěžovatele a interesentů. Při tom konstatováno přítomným technickým znalcem městským inž. K. a zdravotním znalcem MUDrem B. za souhlasu všech interesentů, že navážka obsahující různé hmoty z bouračky všeobecné veřejné nemocnice Pražské dosahuje až 6 m výšky, ohrožuje okolí pádem kamení, sesutím a působením záplav při deštích a vzhledem k provenienci navážených hmot je zdravotně nanejvýš závadná a nebezpečna. Na podkladě tohoto zjištění městská rada v Nuslích výměrem z 31. května 1915 č. 14489 zakázala stěžovateli zavážku zmíněného pozemku z důvodu bezpečnostních a zdravotních, poněvadž navezeným materiálem ohrožena jest jak bezpečnost cizího majetku a osob, tak způsobeno jest ohrožení zdraví lidí a nebezpečí infekcí: dále nařízeno, aby dosaváde navezené hmoty byly vesměs desinfikovány a hmoty spalné vybrány a spáleny. Opatření to bylo všemi instancemi, posléze rozhodnutím zemského správního výboru z 28. prosince 1919 č. 10763 potvrzeno s odůvodněním, že »v cestě instanční potvrzený výměr městského úřadu v Nuslích ze dne 31. května 1915 č. 14489 obsahuje v mezích ustanovení § 28, odst. 2 a 5 ob. zříz. vydané opatření místní policie bezpečnostní a zdravotní, které je výsledkem provedeného místního šetření a dobrozdáním odborných znalců plně odůvodněno.«
Stížnost podanou do tohoto rozhodnutí nejvyšší správní soud neshledal důvodnou. Po stránce věcné stížnost připouští sice, že úřad byl oprávněn učiniti potřebná bezpečnostní a zdravotní opatření, namítá však, že zdravotně závadná povaha navážky hmot z bouračky všeobecné nemocnice mohla odůvodniti pouze zákaz navážky těchto hmot, nikterak však navážky vůbec, a že dané rozkazy nebyly ani nutné ani účelné. Dlužno ovšem přiznati, že zásah policejní nesmí sahati dále, nežli pokud podle zjištěných skutkových okolností a event. podle výroku znalců je nezbytně nutno, aby účelu policejního opatření bylo dosaženo. V tomto směru budiž však zde — nehledíc k vadám řízení stěžovatelem namítaným, k nimž zaujato bude stanovisko ještě níže — toliko vytknuto, že při komisionelním řízení provedeném 8. května 1915 další navážka na pozemku č. kat. 184/1 shledána závadnou nejen z příčin zdravotních, hledíc k provenienci hmot, z nichž se skládá, nýbrž i ze všeobecných ohledů bezpečnostních, poněvadž dosahuje již značné výše a nejsouc nijak zabezpečena, ohrožuje okolí pádem kamení, sesutím a působením záplav při dešti a že jak zdravotní, tak i techničtí znalci uznali z těchto důvodů nutným, aby další zavážka byla zakázána vůbec. Měl tedy žalovaný úřad dostatečný podklad nejen pro zákaz navážky hmot z bouračky všeob. veřejné nemocnice, nýbrž i pro zákaz navážky na sporném pozemku vůbec bez ohledu na provenienci navážených látek.
Také námitky, které stížnost činí po stránce formální, nejsou důvodný.
Námitka podjatosti řídícího komise městského koncipisty Dra Š. a znalců ing. K. a MUDra B., kterou úřady zamítajíce odvolání stěžovatelovo implicite jako neodůvodněnou rovněž odmítly, jednak byla uplatňována zcela všeobecně, aniž stěžovatel uvedl a osvědčil nějaké konkrétní důvody podjatosti; jednak byla přiváděna k platnosti opožděně, neboť podle všeobecné zásady, vyslovené pro obor soudního řízení v § 21, odst. 2 jur. normy a v § 355, odst. 2 civ. ř. soudního, kteréžto zásady shodné s povahou věci sluší při nedostatku specielních předpisů užíti i pro obor řízení administrativního, musí strana námitku podjatosti úředního orgánu pověřeného řízením uplatniti pod následky prekluse při prvním procesním kroku, který před ním učiní po tom, co důvod podjatosti stal se jí známým, a podjatost znalců z důvodu straně jilž známého rovněž pod následky prekluse, jakmile dobrozdání znalců stalo se jí úředně známým nebo jejich jména jí byla oznámena. Toho však strana zde neučinila, při komisionelním řízení dne 8. května 1915 ani řídícímu komise ani znalcům podjatosti nevytkla, ač tvrzený důvod podjatosti již tehdy byl jí znám a námitku tu učinila teprve v písemném svém vyjádřeni de praes. 28. května 1915. Nelze tedy shledávati vady řízení v tom, že úřady k ní nepřihlížely.
Rovněž bezdůvodnou je námitka, že ke komisionelnímu řízení přizváni byli nejen majitelé pozemků s parcelou stěžovatelovou přímo sousedících, nýbrž i majitelé parcel okolních. Úřad učinil tak zcela správně, aby zjistil bezpečně případné nepříznivé a závadné účinky sporné navážky na celé okolí; stěžovatelova práva nebyla pak tímto opatřením nijak dotčena.
Stejně nebylo lze dáti za pravdu námitce, že dobrozdání zdravotního znalce MUDra B. nebylo dostatečně fundováno i že řízení je vadno, poněvadž zdravotní závadnost navážky nebyla ujištěna bakteriologickým zkoumáním a dobrozdáním lékařské fakulty. Stěžovatel omezuje se na všeobecné popření správnosti dobrozdání zdravotního znalce, aniž uvedl konkrétní námitky proti správnosti premis, z nichž dobrozdání vychází, nebo dolíčil nelogičnost závěrů, k nimž znalec dospěl. Takové tvrzení, které neopírá se samo také o dobrozdání odborníka a je zcela všeobecné, není s to, aby význam vyjádření znalce úřadem přibraného oslabilo. Pokud jde o osobu znalce, stačí dojista, přizve-li úřad znalce z řad odborníků, což se zde stalo přibráním lékaře k znaleckému posouzení otázek zdravotnických — a nelze přiznati straně právo, aby brala v pochybnost způsobilost takového znalce úřadem zvoleného.
Zda však úřad podané dobrozdání znalecké právem hodnotil tak, jak se stalo, toho soud přezkoumávati nemůže, poněvadž ustanovením § 6, odst. 1 zákona o správním soudu jest mu přezkoumání úředního hodnocení podaných znaleckých posudků co do jejich vnitřního významu a dosahu odňato.
Neprávem posléze stížnost spatřuje vadu řízení v tom, že nebylo zjištěno, zda ona část navážky, která shledána nebezpečnou, nepochází od osob jiných, které pozemku stěžovatelova proti jeho zákazu užívají za skládku. Je nesporno, že stěžovatel je vlastníkem sporného pozemku a že mu, přísluší disposice nad ním; je tedy v jeho právní moci a na něm, aby odstranil resp. zamezil stav pozemku policejně závadný a on sám je proti úřadu zodpověděn, nevyhovuje-li pozemek jeho tomu požadavku. Je proto pro otázku oprávněnosti policejního opatření proti němu vydaného zcela lhostejno, zda stav ten způsoben byl jím samým či s jeho strpěním osobami třetími.
Bylo proto stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

Ř.. Recueil de documents en matière pénale et pénitentiaire.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1932, svazek/ročník 71, číslo/sešit 7, s. 244-244.