— Č. 8342 —

Č. 8342.


Zaměstnanci veřejní: * Ani z § 51 odst. 3 ani z jiného předpisu služební pragmatiky nelze dovoditi, že by doba od dovršení lhůty časového postupu až do výkonu odborné zkoušky do časového postupu nebyla započítatelna.
(Nález ze dne 10. ledna 1930 č. 107.)
Prejudikatura: Boh. A 3993/24.
Věc: Ing. Jan D. v P. a spol. (adv. Dr. Frant. Kysela z Prahy) proti ministerstvu pošt a telegrafů (odb. rada Dr. Fr. Holub) o započtení služební doby pro časový postup.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím byly zamítnuty žádosti st-lů o započtení do časového postupu služební doby od dovršení lhůty, stanovené pro časový postup do služebních požitků IX. hodnostní třídy, do výkonu odborné zkoušky, se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-lé vstoupili do služby státní jako stavební elévové, vykonali zkoušku z telegrafního provozu, byli jmenováni provisorními, pak definitivními stavebními adjunkty, konečně provisorními a pak definitivními stavebními komisaři ve službě poštovní. Ke dni 1. ledna 1921, pokud se týče ke dni, kdy mohli se státi účastni časového postupu, pokud se týče ku dni jmenování def. stav. adjunkty, byla jim propočtena celková služ. doba podle zák. č. 222/20. V dny ty neměli ještě vyšší odborné zkoušky technické a nemohli také vzhledem na platné předpisy ke zkoušce té býti připuštěni. Důsledkem toho nebyl jim povolen časový postup do požitků IX. hodn. třídy, nýbrž byly jim poukázány pouze služ. požitky X. hodn. třídy, při čemž jim nebyla započtena po rozumu § 51 odst. 3 služ. pragm. z roku 1914 doba od 1. ledna 1921, pokud se týče ode dne jmenování def. adjunkty stav., pokud se týče ode dne, kdy mohli se státi účastni časového postupu do požitků IX. hodn. třídy až do dne výkonu vyšší odborné zkoušky technické. Na žádost byla některým z nich část služ. doby té započtena pro postup časový, a to s fin. účinností ke dni výkonu zkoušky technické. St-lé předložili po té novou žádost, kterou se domáhali vzhledem k ustanovení § 207 druhá věta plat. zák. č. 103/26, změny původního zamítavého rozhodnutí a dodatečného započtení služebních dob nezapočtených, pokud se týče ještě nezapočtených pro časový postup.
Dorozuměv se s min. vnitra a fin. vydal žal. úřad nař. výnos.: Nedocílili jsme souhlasu min-a vnitra a fin. s názorem, že služ. dobu, ztrávenou úředníky právními, technickými a účetními od dovršení lhůty, stanovené pro časový postup do služ. platů IX. hodn. třídy, do úspěšného výkonu vyšší odborné zkoušky, kterým byl podle ustanovení § 51 odst. 3 služ. pragm. tento časový postup podmíněn, nebylo vylučovati z časového postupu úředníků, o něž jde. Obě min. projevila náhled, že nss v nál. Boh. A 3993/24 zabýval se otázkou § 51 odst. 3 služ. pragm. toliko ve spojení s předpisy o stanovení služ. pořadí a mimo to projevil — Č. 8342 —
svůj právní názor ohledně započítatelnosti takové doby jen negativně v tom smyslu, že cit. předpis neobsahuje nic ohledně započítávání služ. doby do časového postupu nebo vyloučení jejího z něho, nevyřknuv tedy, že by byla započítelna; obě min. vyjádřila se též dále, že použití výrazu »podmíněn«15/1914 ř. z., § 51.3 v § 51 odst. 3 služ. pragm. může podle povahy věci znamenati jen tolik, že od složení zkoušky může časový postup — dotud přerušený — zase dále běžeti, v čemž jest samozřejmě zahrnuta ztráta doby onoho přerušení. Nemůžeme proto vyhověti opětovným žádostem o dodatečné započítání služ. doby, ztrávené od dosažení nároku na časový postup do služ. platů IX. hodn. třídy do úspěšného výkonu vyšší odborné zkoušky; vzhledem k § 207 č. 103/26 (platový zákon), druhá věta, nemohli bychom pak vyhověti takovým nově po dni 1. ledna 1926 předloženým žádostem ani podle ostatních předpisů, platných do 1. ledna 1926, ježto podle předeslaného neměli žadatelé, jichž se týče, na započtení těchto období právní nárok. — — —.«
Nss uvážil o stížnostech toto: — — —
Na sporu jest jen otázka, mají-li st-lé nárok na to, aby služ. doba ztrávená od dovršení lhůty stanovené pro časový postup do služ. požitků IX. hodn. třídy až do výkonu odborné zkoušky — pokud nebyla jim již započtena — byla jim započtena pro časový postup. Žal. úřad odepřel st-lům zápočet ten, opíraje se o ustanovení § 51 odst. 3 služ. pragm., dle něhož časový postup jest podmíněn úspěšným vykonáním předepsaných odborných zkoušek. — — — —
§ 51 odst. 2 služ. pragm. stanoví, že časový postup podle schématu § 52 služ. pragm. nastává, »jakmile úředník v témže služebním odvětví dovršil služební dobu v tomto schématu stanovenou (lhůtu časového postupu) s požitky hodnostní třídy přímo předcházející.«15/1914 ř. z., § 51.2 Tím jest vysloveno, že pro časový postup jest zásadně započítatelna všechna služ. doba ztrávená s požitky určité hodn. třídy. Následující odst. 3. § 51 služeb. pragm. praví, že »časový postup je podmíněn úspěšným složením předepsaných odborných zkoušek«15/1914 ř. z., § 51.3. V tom jest vysloveno jen tolik, že složení odborné zkoušky jest podmínkou postupu časového, že tedy úředník nemůže postoupiti do požitků vyšší hodn. třídy, dokud nesložil předepsané zkoušky odborné, není však tím nic řečeno o tom, má-li — když zkouška byla složena a podmínka časového postupu tudíž splněna — pro tento postup započítána býti i doba od dovršení lhůty časového postupu do později složené zkoušky snad ztrávená.
Ze zásady odst. 2. § 51 služ. pragm. plyne, že tato doba zásadně jest započítatelna. Znění odst. 3. tohoto paragrafu samo o sobě neposkytuje dostatečného podkladu pro úsudek, že by odst. 3. cit. paragrafu chtěl stanoviti výjimku z uvedené zásady. Neboť užívá-li jen obratu, že časový postup, to jest tedy zvýšení požitků úředníka, jest podmíněn složením odborné zkoušky, nemá však ustanovení o tom, že by doba zatím ztrávená do tohoto postupu nyní realisovatelného se započísti neměla a nepraví také, že by úředník až do složení odborné zkoušky byl z časového postupu vyloučen — kteréhož výrazu používá na př. odst. 5. — nelze takovéto ustanovení do předpisu odst. 3. § 51 služ. pragm. vkládati, kdyžtě slovo »podmíněn« svědčí spíše pro výklad, že jde o pouhý odklad realisace fin. efektu časového postupu. Posílen jest tento výklad — Č. 8342 —
dalším ustanovením odst. 4. § 51 služeb. pragm. Neboť praví-li tu zákon, že určitá kvalifikace překáží postupu, a k tomu ještě výslovně uznává nutným dodati, že dobu, za kterou taková kvalifikace byla dána, do postupu časového započísti není, lze souditi, že v případě odst. 3. § 51 služ. pragm. takovéto vyloučení doby ze zápočtu zákonodárcem nebylo zamýšleno.
Stejně také služ. pragmatika ve všech případech jiných, kde určitou dobu ze zápočtu do časového postupu chce vyloučiti, výslovně tak činí. To zdůrazňuje § 54 služ. pragm. v odst. 1., který praví, že »při počítání doby předepsané pro postup do vyšších požitků nebéře se zřetele k dobám, které nejsou podle ustanovení tohoto zákona pro ten který postup započítatelny, jakož i k dobám, pro které úředník z důvodů v zákoně uvedených byl vyloučen z postupu takového.«15/1914 ř. z., § 54.1 Tak stanoví v tomto směru vyloučení určitého období § 30 služ. pragm. stran voj. služby, § 44 odst. 1 a 2 služ. pragm. stran delších dovolených, § 74 odst. 4 a § 78 odst. 1 služ. pragm. stran doby ztrávené na dovolené s čekatelným a na dočasném odpočinku, § 93 a následující služ. pragm. stran dob, pro které byl úředník disciplinárně trestán, § 149 služ. pragm. stran doby v suspensi. Dále vylučuje § 51 v odst. 5. služ. pragm. úředníky, kteří překročili 60. rok svého věku a 35. rok služ. z časového postupu.
Že předpis § 51 odst. 3 služ. pragm. neobsahuje nic stran započítávání služ. doby do časového postupu nebo vyloučení z něho, nýbrž stanoví toliko moment, od kterého může úředník uplatňovati nárok na přiznání výhod normovaných v § 51 a následujících služ. pragm., vyslovil ostatně nss již v nál. Boh. A 3993/24, na kterýž se obě strany odvolávají; nález ten sice se zabývá otázkou služ. pořadí, nicméně i pro dnešní spor má význam, ježto § 37 odst. 1 služ. pragm. určuje, že se nebéře zřetel k obdobím, která nejsou započítatelna pro časový postup nebo pro která byl úředník vyloučen z postupu do vyšších platů, takže ustanovení o časovém postupu stran období ze zápočtu vyloučených platí též při stanovení služ. pořadí.
Z těchto úvah dospěl nss k závěru, že ani z § 51 odst. 3 ani z jiného předpisu služ. pragmatiky nelze dovoditi, že by doba od dovršení lhůty časového postupu až do výkonu odborné zkoušky do časového postupu nebyla započítatelna.
Citace:
č. 8342. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 201-203.