Č. 5818.

Školství. — Řízení před nss-em: I. * Nařídil-li předseda zem. škol. rady společné vyučování dvou prvých tříd na veřejné škole, národní jedním učitelem v jedné učebně jen přechodně, na dobu než škole žactva opět přibude, zachoval-li však při tom dosavadní organisaci dotčené školy nezměněnou, nejde o »spojení« tříd, jaké má na mysli § 7 odst. 2 zákona z 13. července 1922 č. 226 Sb. — II. Místní obec není legitimována ke stížnosti na nss do výroku školských úřadů, kterým bylo beze změny organisace nařízeno společné vyučování dítek ze dvou tříd v jedné učebně a jedním učitelem.
(Nález ze dne 23. června 1926 č. 303). Prejudikatura: Boh. 3988 adm. a j.
Věc: Městské zastupitelstvo a místní školní rada v P. (adv. Dr. B. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o sloučení tříd.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozhodnutími z 8. ledna 1924 vyslovilo předsednictvo zšr-y v Praze, že podle § 9 zák. z 3. dubna 1919 č. 189 Sb. jest předseda zšr-y oprávněn, hledě k počtu žactva a k tomu, že jde o školy, pojící se na školu občanskou, pro něž není předepsané osnovy o třídění žactva podle stupňů školního věku, zrušiti po jedné def. třídě postupné na druhé veř. obecné škole chlapecké a na druhé obecné škole dívčí s vyučovací řečí německou v P. Místo této redukce nařídil předseda zšr-y, aby počínaje dnem 1. února 1924 byly společně vyučovány dítky I. a II. třídy jmenovaných škol jedním učitelem v jedné učebně, při čemž organisace škol se nemění; proto buď vyučováno podle nezměněných osnov a o dítkách I. třídy a II. třídy buďte vedeny úřední knihy odděleně. Rozdělení žactva bude toto: na škole chlapecké: I. a II. třída budou míti dohromady 45 (započítatelných pouze 39), III. třída 32 (30), IV. třída 38, V. třída 46 (44); dívčí škola: I. a II. třída dohromady 48 (42), III. třída 32 (29), IV. třída 43 (42), V. třída 41 (40) dítek, takže v žádné třídě, resp. učebně nebude více nežli 60 dítek (§ 7 odst. 2 zákona z 13. července 1922 č. 226 Sb.). Při této přechodné úpravě, která potrvá potud, nežli škole žactva opět přibude, přihlížel předseda zšr-y k tomu, že takto zůstane škole zachováno pět def. tříd postupných. Současně poznamenáno, že uvolněným takto osobám učitelským definitivní jejich místa na jmenovaných školách zůstanou zachována.
Do těchto rozhodnutí podaly rekursy jednak obec P., jednak mšr v P., které však byly nař. rozhodnutími zamítnuty jako neodůvodněné, poněvadž nař. opatření se stala v mezích oprávnění, jež předsedovi zšr-y poskytuje zákon z 3. dubna 1919 č. 189 Sb., a nelze proti nim činiti námitek vzhledem k úhrnnému počtu dětí v obou zmíněných třídách.
O stížnosti nss uvážil takto:
I. Pokud jest stížnost podána jménem městské obce P., shledal ji nss nepřípustnou pro nedostatek legitimace obce a to v podstatě z důvodů rozvedených blíže v nálezu Boh. 3988 adm. Uvedený nález týkal se ovšem případu zrušení třídy; v daném případě nejde sice — jak doleji sub II. bude doloženo — o zrušení tříd, avšak, nelze-li podle shora vylíčeného právního názoru přiznati místní obci legitimaci ke stížnosti do opatření měnícího organisaci školy, nelze tak učiniti tím méně v daném případě, v němž, jak sub II. bude vyloženo, organisace školy vůbec změněna nebyla.
II. Pokud jest stížnost podána jménem mšr-y, neuznal ji nss důvodnou. — — — —
Žal. úřad potvrdil v pořadu stolic správních výroky předsedy zšr-y v Praze o tom, že mají býti počínajíc 1. únorem 1924 společně vyučovány dítky prvé a druhé třídy jmenovaných škol jedním učitelem v jedné učebně, při čemž organisace škol se nemění. Při tom poznamenáno, že má býti vyučováno podle nezměněných osnov, a že při této přechodné úpravě, která potrvá potud, nežli škole žactva opět přibude, přihlížel předseda k tomu, že takto zůstane škole zachováno 5 def. tříd postupných. Stížnost, pozírajíc na výroky ty jako na »spojení« dvou tříd ve smyslu § 7 odst. 2. zák. č. 226/1922, vytýká nař. rozhodnutím nezákonnost v podstatě proto, že spojení prvé a druhé třídy v jednu jest podle učební osnovy vydané min. škol. (výnos ze 4. srpna 1923 č. 92189-1., Věstník č. 109 z r. 1923) nepřípustné. Soud neuznal stížnost důvodnou.
§ 7 odst. 2. cit. zák. určuje, že ustanovení § 5 odst. 1. a 2., § 6 odst. 1. a 2. a § 7 odst. 1. nesmí se užívati k tomu, aby se rušily nebo spojovaly třídy již zřízené, jakmile by po zrušení nebo spojení jich stoupl počet dětí v některé třídě nad 60. Zákon klade tu vedle sebe dva pojmy a to pojem zrušení a pojem spojení tříd a vyznačuje tím jasně, že chce vázati na jisté podmínky taková opatření úřadů školských, která ve svých právních důsledcích mají za následek, že se organisace školy změní a že místo škol výše organisovaných zřizují se dotčeným opatřením úřadu školy níže organisované. »Zrušení« třídy znamená již podle slovného znění svého absolutní zánik třídy po stránce právní a tím i trvalé zmenšení počtu tříd na té které veř. škole národní. Tomuto zrušení rovná se »spojení« tříd jen tehdy, dostaví-li se s ním stejné právní účinky, jaké nastávají při zrušení třídy, t. j. přestane-li právní existence jedné ze spojených tříd a zanikne-li tedy dotčená třída trvale a tak, že pro její obnovení (znovuzřízení) jest třeba, aby splněny byly podmínky, jež zákon v § 5 klade na zřizování tříd nových. Jenom tehdy lze mluviti o »spojení« tříd již zřízených a jen v tomto případě jsou škol. úřady podle znění cit. ustanovení zák. č. 226/22 poviny dbáti toho, aby spojením tříd nestoupl počet dětí v některé nad 60.
Jinak jest tomu však při takových opatřeních úřadů školských, jimiž se na organisaci veř. školy národní po stránce právní ničeho nemění a kde jen přechodně se nařizuje společné vyučování dítek dvou tříd v jedné učebně na tak dlouho, nežli škole žactva přibude. Nezanikáť tu žádná ze zřízených tříd a nepřestává žádná z nich existovati po stránce právní dále jako součást určité organisace, takže organisace dotčené školy veřejné zůstává nezměněna. Tomu jest tak tím méně, má-li se ono společné vyučování dítek dvou tříd díti podle nezměněné osnovy, t. j. podle učebné osnovy, jež určena jest pro dotčenou školu se zřetelem na její organisaci zmíněným přechodným opatřením nedotčenou a když tedy vlastně běží toliko o přechodné podávání vyučování, jež předepsáno jest zmíněnou osnovou učební pro různé třídy, jednou silou učitelskou a v jedné učebně.
Tomuto názoru není na překážku ani ustanovení § 5 odst. 3. zákona č. 226/22, podle něhož se řídí počet míst literních učitelů při obecné škole počtem tříd tak, že na každou třídu připadá jedno místo učitelské, počítajíc v to také místo správce školy, kdyžtě je předpis ten po výtce předpisem o systemisování míst učitelských na veř. školách národních a nemůže proto býti brán na potaz při otázce přípustnosti přechodného společného vyučování dítek, patřících organisačně do dvou samostatných tříd školních.
Použije-li se předeslaných právních úvah na konkrétní případ, pak vysvítá ze všeho, že žal. úřad neporušil zákon, když nevyhověl odvolání, jež ze svrchu vyznačených opatření předsedy zšr-y podala stěžující si mšr a jest stížnost v celém svém rozsahu bezdůvodná. Že školské úřady nezamýšlely trvale sloučiti třídy na něm. obec. škole chlap. a dívčí v P. a tedy zrušiti na školách těch jednu ze tříd postupných, plyne zejména i z té skutečnosti, že zachovaly učitelské síle, jež byla prozatímním spojením vyučování uvolněna, její def. místo na školách těch dále a že tedy byla i po této stránce zachována organisace dotčených škol ve svém původním rázu. Tím byla dozajista projevena vůle škol. úřadu nespojovati a nerušiti tedy třídy, o něž běží, trvale, nýbrž jen na dobu přechodnou a to na tak dlouho, než školám žactva opět přibude, čili jinými slovy založiti mšr-ě nárok na to, aby dřívější stav byl restituován, jakmile posléz vzpomenutá podmínka bude splněna.

Citace:

č. 5818. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 176-179.