Č. 9927.

Učitelstvo: Jak jest vzhledem na předpis § 36 odst. 2. par. zák. č. 274/19 upraviti podle zák. č. 99/21 zaopatřovací požitky vdovy po učiteli veř. školy národní, který zemřel před 1. listopadem 1918?
(Nález ze dne 28. května 1932 č. 8537.)
Věc: Otylie M. v M. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o úpravu vdovských požitků.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Manžel st-lčin, Josef M., jenž vykonal zkoušku učitelské způsobilosti pro školy obecné v dubnu r. 1873 a zkoušku učitelské způsobilosti pro školy občanské v dubnu r. 1878, byl od roku 1873 zaměstnán ve školní službě jako učitel na školách obecných a posléze na škole občanské až do dne 18. července 1885, kdy zemřel. St-lka pobírala od 1. srpna 1885 po zemřelém manželi zaopatřovací požitky, jež jí byly postupně upraveny podle zák. č. 274/19, č. 3/20 a č. 99/21, posléze pak podle zák. č. 287/24 tak, že jí výnosem zšr-y v Brně z 31. srpna 1925 přiznána byla dnem 1. ledna 1925 počínajíc: vdovská pense ročně 3681 Kč t. j. 40% pensijní základny IX. hodn. tř. 1. plat. stupně ročně per 9204 Kč (dle zákona č. 394/1922) a jednotný drahotní přídavek I. třídy rodinné ročně 2560 Kč s tím, že dosavadní požitky se zastavují koncem prosince 1924.
Žádostí z 22. listopadu 1924, podanou na zšr v Brně, domáhala se st-lka rektifikace úpravy svých pensijních požitků k 1. lednu 1921 tvrdíc, že úprava těchto požitků podle zák. č. 99/21 provedena byla u st-lky úřadem nesprávně. Poukázavši na ustanovení § 1 zák. č. 99/21 dovozovala, že vzhledem k 12tileté služební době jejího manžela (od 1. května 1873 do smrti jeho dne 18. července 1885) měla řečená úprava u ní provedena býti tak, jako u vdovy po státním úředníku skupiny »B« stejně dlouhé služební doby. Podle zák. č. 15/1914 ř. z. bylo takového — Č. 9927 —
úředníka zařaditi do platu IX. hodn. tř. 2. stupně a proto při provedení úpravy pensijních požitků podle zák. č. 99/21 měla býti st-lka přeřazena do požitků odpovídajících IX. hodn. tř. 2. stupni podle zák. č. 541/19. Požitky tyto pak činí na pensi 40% z pens. základny 6144 K 2457,60 Kč, na drahotním přídavku I. třídy 1296 Kč, na vybavovacím příspěvku a nouzové výpomoci 114 Kč měs.
Rozhodnutím ze 3. září 1925 nevyhověla zšr žádosti této a uvedla v důvodech toto: »Podle výslovného ustanovení zák. č. 99/21 prováděna byla úprava podle tohoto zák. tak, že percentuelní sazba i hodn. třída a platový stupeň, rozhodné dosud pro výměru odpočivných a zaopatřovacích požitků, byly každému percipientu, jehož pensijní požitky přicházely v úvahu pro úpravu podle tohoto zákona, zachovány nezměněně — použito bylo jen při výpočtu nových požitků ciferně nových pensijních základen, určených stupnicemi zavedenými článkem I §§ 1 a 3 a čl. II § 5 zák. č. 541/19. To je jediný přípustný a možný výklad článku I zák. č. 99/21, dovolávaného v připojené žádosti shora jmenované. S tohoto hlediska je výměra zaopatřovacích požitků zdejším výnosem z 5. srpna 1921 podle IX. hodn. třídy 1. plat. stupně úplně správná. Vzhledem k ustanovení zák. č. 274/19 (§ 36 odst. 1) nemůže míti žadatelka vůbec nároku na požitky vyššího stupně této hodn. třídy tak, jako ho nemůže míti vzhledem k platným pens. předpisům vdova po státním zaměstnanci ve skupině »B«, jenž zemřel v roce 1885, maje započítatelné služební doby rovněž 12 roků 3 měsíce. Směrodatný jsou postupové lhůty, platné v den definitivní změny služebního poměru zaměstnancova pensionováním či úmrtím. V roce 1885 pak příslušel ve skupině »B« postup do IX. hodn. třídy sice po 8 odsloužených létech, avšak postup do IX. hodn. třídy 2. platového stupně příslušel podle předpisů tehdy platných teprve po 5 létech, ztrávených v prvním platovém stupni této hodnostní třídy. Jelikož tedy pensijní a zaopatřovací předpisy pro státní zaměstnance jsou na základě paritního zákona závazný pro učitele a poněvadž vdova po státním zaměstnanci nemá a neměla by za daných okolností podle těchto předpisů nárok na požitky 2. platového stupně IX. hodn. třídy, nemůže ho za těchže okolností míti ani vdova po učiteli.«
Odvolání z rozhodnutí toho podané zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím z důvodů napadeného výnosu zšr-y.
O stížnosti uvážil nss toto:
Žal. úřad — stejně jako zšr — vykládá ustanovení čl. I zák. č. 99/21, resp. § 1 odst. 1 č. 2 tímto čl. I novelisovaného zák. č. 3/20, které tvoří právní základ daného sporu, v ten rozum, že úprava odpočivných požitků podle cit. ustanovení provádí se tak, že se určí hodn. třída a platový stupeň, jež byly rozhodný pro výměru dosavadních odpočivných a zaopatřovacích prostředků percipienta, načež se zjistí ciferní výše odpočivných požitků odpovídajících této hodn. třídě a platovému stupni podle zák. č. 541/19. Proti správnosti tohoto názoru úřadu na postup při stanovení základu pro výměru odpočivných požitků podle cit. zák. stížnost námitek neformuluje, nýbrž shledává nezákonným názor žal. úřadu, jako by při úpravě pensijních požitků podle zák. č. 99/21 byly směrodatný postupové lhůty platné v den definitivní změny služ. po- — Č. 9927 —
měru zaměstnancova pensionováním či úmrtím, a poněvadž manžel st-lky v době úmrtí (r. 1885) podle předpisů tehdy platných byl zařaděn do požitků IX. hodn. tř. 1. stupně skupiny B, že bylo tyto aktivní požitky položiti za základ pro výměru st-lčiny pense podle zák. č. 99/21. Stížnost hájí stanovisko, že podkladem pro vyměření zaopatřovacích požitků st-lčiných podle zák. č. 99/21 měly býti vzhledem k ustanovení čl. I. cit. zák. nikoliv platové a postupové stupnice, do nichž manžel st-lčin byl zařazen v den svého úmrtí, jak míní úřad, nýbrž platové stupnice zák. č. 274/19, do nichž bylo jej zařaditi při úpravě zaopatřovacích požitků st-lčiných podle cit. zák. a jež se zřetelem k ustanovení §§ 36, 16 a 6 cit. zák. činí IX. hodn. tř. 2. st. skupiny B.
O této námitce uvážil nss:
Podle doslovu ustanovení § 1 odst. 1 č. 2 zák. č. 3/20 (novelisovaného zákonem č. 99/21) jest odpočivné a zaopatřovací požitky podle čl. I §§ 1 a 3 a čl. II § 5 zák. č. 541/19 vyměřiti beze změny dosavadní percentuelní sazby na základě aktivních požitků, jež byly rozhodný pro výměru dosavadních požitků odpočivných a zaopatřovacích. Z citovaného doslovu zákona jest zřejmo, že základem pro stanovení pensijních požitků podle cit. zák. č. 99/21 jsou tedy aktivní požitky (resp. stupeň a hodn. třída řečených aktivních požitků), jež byly rozhodný pro výměru dosavadních požitků odpočivných a zaopatřovacích. Před úpravou st-lčiných pensijních požitků podle zák. č. 99/21, jež se stala výnosem zšr-y v Brně z 5. srpna 1921, byly naposledy upraveny její odpočivné požitky podle zák. č. 274/19 dekretem zšr-y z 22. března 1920; jsou tudíž tyto odpočivné požitky v daném případě dosavadními požitky odpočivnými ve shora uvedeném smyslu a dlužno proto zjistiti, které aktivní požitky byly rozhodný pro výměru těchto odpočivných požitků, resp. podle nichž měly podle zákona st-lce odpočivné platy býti vyměřeny.
Žal. úřad stojí v nař. rozhodnutí na stanovisku, že vzhledem k ustanovení § 36 odst. 1 zák. č. 274/19 nemůže míti st-lka vůbec nároku na požitky vyšší než 1. stupně IX. hodn. třídy, jako ho nemůže míti vzhledem k platným pensijním předpisům vdova po státním zaměstnanci ve skupině B, jenž zemřel v roce 1885, maje započítatelné služební doby 12 roků a 3 měsíce. Zde však úřad přehlíží ustanovení 2. odst. cit. § 36, jímž jest pro stanovení zaopatřovacích požitků vdov po učitelích, zemřelých před 1. listopadem 1918 a k nimž tedy náleží i st-lka, dáno zvláštní ustanovení toho obsahu, že služební dobu, hodnost, lhůty postupu činné služby takových učitelů a jiné případné podmínky přicházející v úvahu (t. j. předpoklady pro výměru odpočivných požitků), dlužno posuzovati podle ustanovení §§ 15—23 a §§ 26—35 cit. zák.
Podle cit. ustanovení 2. odst. § 36, podle něhož dlužno tedy posuzovati otázku, jaké dosavadní zaopatřovací požitky podle zák. č. 274/19 st-lce náležely, nerozhodují však pro stanovení výše odpočivných požitků vdov po učitelích, zemřelých před 1. listopadem 1918, postupové lhůty, platné v den úmrtí učitele, nýbrž postupové lhůty par. zák. č. 274/19, stanovené předpisy §§ 15 až 23 a 26 až 35 cit. zák., na něž § 36 tohoto zák. v odst. 2 poukazuje. — Č. 9927 —
Vyslovil-li tudíž žal. úřad v nař. rozhodnutí, že výměra zaopatřovacích požitků st-lčiných, provedená podle IX. hodn. tř. 1. plat. stupně, jest úplně správná proto, že pro stanovení pensijní základny jsou směrodatný postupové lhůty platné v den definitivní změny služebního poměru manžela st-lčina jeho úmrtím, vycházel z nesprávného právního názoru při výkladu ustanovení čl. I zák. č. 99/21. Vycházeje z řečeného mylného právního názoru, neposuzoval však žal. úřad otázku, které postupové lhůty jsou rozhodný pro úpravu st-lčiných odpočivných požitků podle zák. č. 99/21 s hlediska rozhodného předpisu § 36 odst. 2 zák. č. 274/19 a bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti pro nezákonnost.

Citace:

č. 9927. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 68-71.