NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8633 —
Č. 8633.

Pojištění nemocenské (Slovensko): * Ve slovech: »do třetího dne následujícího týdne«, použitých v § 13 zák. čl. XIX:1907, jest míněn kalendářní týden.
(Nález ze dne 24. května 1930 č. 8541.)
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v T. proti ministerstvu sociální péče o nemocenské pojištění Josefa R.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Přípisem ze 6. června 1925 oznámila okresní dělníky pojišťující pokladna v T. okresnímu úřadu v T.; že Evžen F., nájemce velkostatku v P. svého zaměstnance Josefa R., který dne 15. prosince 1924 do práce vstoupil, teprve dne 24. prosince 1924 opožděně a po onemocnění jeho manželky, jež nastalo 19. prosince 1924, u pokladny k nemoc. pojištění přihlásil, a žádala, aby byl uznán povinným zaplatiti pokladně podpůrný náklad 176 Kč. — O. úřad v T. výměrem ze 17. června 1925 zavázal Evžena F. podle § 12 zák. čl. XIX:1907, aby okresní dělníky pojišťující pokladně v T. zaplatil požadovaný podpůrný náklad. — Min. soc. péče nař. rozhodnutím vyhovělo odvolání Evžena F. a zrušivši výměr okr. úřadu, zprostilo jej od zaplacení zmíněných útrat, poněvadž Josef R. vstoupil do zaměstnání podle zprávy pokladny v pondělí dne 15. prosince 1924 a měla proto výplatní listina dojíti k pokladně do středy 24. prosince 1924, v daném případě se tak skutečně stalo, jak zřejmo z opisu přihlášky pokladnou předloženého. — Č. 8633 —
Stížnost uplatňuje, že žal. úřad si nesprávně vykládá předpis § 13 zák. čl. XIX/1907, dle něhož mzdový výkaz jest podati u okr. pokladny do třetího dne následujícího týdne, v ten smysl, že lhůtu je počítati od pondělí t. j. 22. prosince 1924, kdežto ve skutečnosti týden skončil 19. prosince 1924, tak že prvý den třídenní lhůty byl správně 20. prosince a nikoli 22. prosince 1924, ježto cit. § 13 nikde nestanoví, že mzdové výkazy musí zníti na kalendářní týden, tak že by počítání lhůty mělo začíti pondělím. V praxi se to nikdy neprovádělo a ponechávalo se libovůli zaměstnavatele, aby si začátek týdne sám stanovil podle toho, jak vyplácí požitky svým zaměstnancům.
Stížnosti nelze dáti za pravdu.
§ 13 zák. článku XIX:1907, jenž připouští hromadné přihlášky pojištěnců týdenními nebo měsíčními výplatními listinami, stanoví v posledním odstavci, že výplatní listiny musí nejdéle do třetího dne následujícího týdne a, pokud se týče, měsíční výplatní listiny do třetího dne následujícího měsíce býti zaslány okresní dělníky pojišťující pokladně. O tento předpis se opírá jak žal. úřad tak i st-lka. Jde o výklad slov zák.: »do třetího dne následujícího týdne«19/1907 zák. čl., § 13.
Slovům a větám, jimiž zákon mluví, jest rozuměti tak, jak se jim obyčejně a obecně rozumí, leda by zákon sám dal zřejmě na jevo úmysl, že se jim má rozuměti ve smyslu odchylném a zvláštním. »Týdnem«19/1907 zák. čl., § 13 rozumí se obyčejně a obecně časový úsek sedmi dnů a to, není-li jinak určeno nepodává-li se z povahy věci, úsek od pondělí do neděle včetně (kalendářní týden).
Zákon nestanoví, že výrazu »týden«19/1907 zák. čl., § 13 v § 13 použitému jest rozuměti ve smyslu odchylném, zejména, že by měl býti pojímán tak, jak stížnost míní, že třetí den následujícího týdne se má počítati ode dne výplaty mezd, jak si jej stanovil zaměstnavatel. Kdyby byl zákon takové počítání lhůty zamýšlel, byl by to jistě vyjádřil výslovně, na příkladu slovy: »do tří dnů ode dne výplaty«19/1907 zák. čl., § 13 nebo »do třetího dne následujícího pracovního týdne«19/1907 zák. čl., § 13 a pod. Kdyby byl chtěl ponechati zaměstnavateli, aby si libovolně stanovil, jak týden bude počítati, byl by i to vyslovil. Obratem »do třetího dne následujícího týdne«19/1907 zák. čl., § 13, jímž se v obyčejné mluvě vyjadřuje asi tolik jako »do příští středy«, dal zákon nepochybně na jevo, že má na mysli kalendářní týden. I z povahy věci podává se čítání týdne od pondělí do neděle, ježto neděle jest všeobecně normována za den odpočinku, tedy za přirozený mezník oddělující jednotlivé týdny práce.
Neudržitelnost stanoviska stížnosti vynikne obzvláště, přihlédne-li se k dalšímu ustanovení, dle něhož výplatní listiny měsíční jest zaslati do třetího dne následujícího měsíce, kteréžto ustanovení jest zcela obdobné onomu, upravujícímu přihlašování týdenními výplatními listinami. Kdyby byl výklad stížnosti správný, musil by přiléhati i na počítání lhůty pro předkládání měsíčních výplatních listin. Nelze domysliti, jak by v tomto případě stěžující si strana pojem měsíce vykládala, aby nepřišla v rozpor se svým názorem, že pro počítání lhůty § 13 jest rozhodným den výplaty mezd, kdyžtě konec měsíce s obvyklými týdenními dny výplaty nemá nic společného. Bylo by protimyslným chtíti dovozovati, — Č. 8634 —
že zákon, používaje výrazů »měsíční« a »měsíc« mínil jiný úsek časový než právě měsíc (kalendářní měsíc), na příklad poslední výplatu v měsíci. Označuje-li však zákon výrazem »měsíc« kalendářní měsíc, nemohl ani výrazem »týden« ve spojitosti použitým míniti než kalendářní týden.

Citace:

č. 8633. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 836-838.