Ústřední sociální pojišťovna dává správním úřadům dobrý příklad.V únorovém čísle Právní prakse referovali jsme o rozhodnutí nejvyššího soudu z 22. prosince 1937, č. j. Rv 2904/37 (Vážný č. 16595, sb. min. sprav. č.), že ustanovení § 20, odst. 2, písm. b) poslední věta služebního řádu a disciplinárního řádu pro zaměstnance nemocenských pojišťoven odporuje velícím předpisům zákona č. 154/1934. Jde o předpis, že se požitky zaměstnanců vyplácené v době nemoci zkracují o případnou polovinu nemocenského.Svědčí o pohotovosti a správném právním postřehu Ústřední sociální pojišťovny, že vyvodila ihned důsledky z tohoto judikátu. Oběžníkem z 25. února 1938, č. j. 3726—232 vyrozuměla veškeré nemocenské pojišťovny, že uvedené ustanovení pozbývá účinnosti a nařídila, že nutno všem zaměstnancům vrátiti částky, které byly v důsledku tohoto ustanovení na služebních požitcích zadrženy, pokud ovšem nárok na ně není ve smyslu § 1486 obč. zák. promlčen. Nemocenské pojišťovny jsou povinny škrtnouti příslušnou větu ve všech jim zaslaných exemplářích služebního a disciplinárního řádu.Frydrych.