Č. 6191.

Stavební právo (Čechy): Zsp nemůže uložiti podle § 43 zák. o stav. ruchu č. 35/1923 stavebnímu úřadu prvé stolice (městské radě), aby vydala vyřízení o stav. konsensu, dokud parcelační povolení stran příslušného pozemku nenabylo právní moci.
(Nález ze dne 28. dubna 1926 č. 8877).
Prejudikatura: Boh. 3081/24 adm.
Věc: Obec města P. (adv. Dr. Alfr. Meissner z Prahy) proti zemské správě politické v Praze (za zúč. stranu adv. Dr. Theodor Kopecký z Prahy) stran stavby rodinných domků. Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušují pro nezákonnost.
Důvody: V říjnu 1924 podali manželé P. a spol. na městskou radu v P. žádost, aby jim podle zák. o stav. ruchu bylo dáno povolení k výstavbě rodinných domků na stav. místech č. ... v P. Po provedeném komisionel. řízení dostalo se žadatelům dne 20. října 1924 vyrozumění, že žádosti bude možno vyříditi teprve, až bude pravoplatně rozhodnuto o parcelaci uvedených pozemků, která sice na zákl. usnesení ob. zastup. ze 16. července 1924 výměrem z 24. července 1924 povolena, avšak s dodatkem, že parcelant, resp. stavebník bude povinen zříditi pro kanalisaci svým nákladem provisorní stoku, která se připojí prozatím do konce uliční stoky na K-ské třídě, proti tomuto dodatku podán pak stavebníky v cestě stav. úřadů samosprávných rekurs, v době řízení konsensního ještě nevyřízený.
K rekursu stavebníků zrušila zsp nař. rozhodnutími na základě zák. o stav. ruchu z 25. ledna 1923 č. 35 Sb. shora uvedené výměry z 20. října 1924 pro nezákonnost a uložila měst. radě, aby po eventuelním doplnění stav. řízení vydala stavebníkům meritorní vyřízení jejich žádostí. V důvodech poukazuje se na to, že dilatorní vyřízení žádosti za stav. povolení podle § 36 stav. řádu není přípustno, námitka pak, že povolená parcelace nenabyla dosud právní moci, nepadá na váhu, poněvadž podané rekursy nesměřují proti parcelaci, nýbrž proti připojené výhradě v příčině zřízení stoky, výhrada ta není pak v takové spojitosti s povolením parcelačním, že by rekurs proti ní podaný rušil pravoplatnost celého povolení.
O stížnostech podaných do těchto rozhodnutí obcí P. nss uvážil:
Stížnost obce — jejíž stížní legitimace vzhledem k postavení, které obci přísluší v řízení parcelačním, je mimo pochybnost, — namítá, že meritornímu vyřízení žádostí stavebníků za stav. povolení stojí v cestě okolnost, že povolení k parcelaci pozemků č. kat. ..., dané usnesením ob. zastupitelstva ze 16. července 1924, není dosud v právní moci, poněvadž svrchu uvedená jeho »podmínka« byla vzata v odpor opravným prostředkem instančním.
Zkoumaje tuto námitku uvážil nss, že řízení ve věcech stavebních podle úpravy, jaké se mu dostalo zejména ve stav. řádech českých, jest rozvrženo na několik oddílů v ten způsob, že určité otázky musí dříve býti vyřešeny v oddílu předcházejícím, nežli je možno zahájiti řízení náležející do oddílu následujícího. Pokud se zejména týče vzájemného poměru řízení parcelačního a řízení konsensního, plyne z předpisů §§ 8 a 29 stav. řádu z 10. dubna 1886 č. 40 z. z. jasně, a bylo také již vysloveno v nál. Boh. 3081/24 adm., že provedení řízení konsensního předpokládá, že předchozí řízení parcelační bylo již pravoplatně skončeno. Z toho plyne, že stav. úřad není oprávněn — a tím méně ovšem povinen — zahájiti řízení konsensní, dokud řízení parcelační není definitivně skoncováno a dokud dotyčný pozemek není s účinkem právní moci uznán za parcelu stavební. Nelze proto udržeti rozhodnutí vyšší stolice konsensní, kterým se stav. úřadu první stolice ukládá, aby provedl řízení konsensní, dokud řízení parcelační není definitivně zakončeno. Záleží tedy v dnešním sporu v podstatě jen na tom, lze-li parcelační řízení uznati za definitivně zakončené přes to, že proti jedné z »podmínek« do parcel, povolení pojatých podán byl opravný prostředek, o němž v době vydání nař. rozhodnutí nebylo ještě v cestě instanční konečně rozhodnuto. Naproti tomu jest lhostejno, zda sporná »podmínka« parcelační je zákonná, po případě zda vůbec náleží do povolení parcelačního, či zdali snad za daného stavu právního zejména vzhledem k tomu, že stav. řád z r. 1886 nemá ustanovení obdobného předpisu § 13 bod 5 stav. řádu pro Čechy venkov, nýbrž otázku odvádění odpadků a splašků upravuje teprve v §§ 79 násl., umístěných v hlavě IV., jež jedná o stavbě samé, nepatří spíše až do řízení konsensního, a zdali tedy nebyla snad úřadem parcelačním neprávem anticipována. Neboť všechny tyto otázky příslušelo by zkoumati jen vyšší stolicí, kompetentní rozhodovati v řízení parcelačním, nikoli však vyšší instanci konsensní. Pro tuto může býti jedině rozhodnou procesní situace založená výrokem úřadu parcelačního a opravným prostředkem do něho podaným.
Dle obsahu parcel, povolení z 16., resp. 24. července 1924 jeví se sporná podmínka, jež týká se odvádění splašků, jako modalita povolení parcelačního, a nelze ji uznati za samostatný příkaz vedle něho stojící. Byla-li tedy podmínka ona vzata v odpor, nelze tvrditi, že povolení parcelační je v právní moci. Lhostejno je při tom, jak již svrchu bylo naznačeno, byla-li ona podmínka pojata do parcel, povolení právem či neprávem, a mohlo-li snad v cestě instanční býti docíleno její vyloučení. Neboť kdyby o těchto otázkách vyšší úřad konsensní rozhodoval, osoboval by si tím kompetenci vyšší stolice ustanovené pro řízení parcelační, což je tím spíše nepřípustné, ježto kompetence v řízení parcelačním na jedné straně a v řízení konsensním na druhé straně podle zákonů o stav. ruchu přikázány jsou různým úřadům.
Ježto tedy parcelační povolení z 24. července 1924 v době vydání nař. rozhodnutí nebylo ještě v právní moci, nebyl žal. úřad oprávněn naříditi meritorní vyřízení žádosti za udělení povolení stavebního. Učiniv tak ocitl se v rozporu se zákonem.

Citace:

č. 6191. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 862-864.