Č. 2518.

Dávka z přírůstku hodnoty: Proti odhadu hodnoty
provedenému soudem podle § 17 dávk. řádu z r. 1920 může se strana brániti toliko přípustným opravným prostředkem k vyššímu soudu, nikoliv však v řízení správním.
(Nález ze dne 20. června 1923 č. 10.807.)
Prejudikatura: Boh. 58, 2494 a j. adm.
Věc: Pavel L. v D. proti zemské správní komisi v Opavě stran dávky 7. přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: — — — — —
Z ustanovení § 17 cit. dávk. řádu vysvítá, že v případě neshody mezi úřadem dávku vyměřujícím a stranou o výši obecných hodnot, jež se mají vzíti za podklad vyměření dávky, jest soudní odhad oním prostředkem, kterým se hodnoty zjišťují s účinkem konečným. Hodnota soudem stanovená na podkladě dobrého zdání slyšených znalců tvoří pro vyměření dávky základ definitivní, jenž — stanoven byv soudem — v řízení správním opravnými prostředky naříkán býti nemůže.
Má-li strana za to, že soudní odhad nekonal se způsobem zákonným, ať z té příčiny, že jí v řízení odhadním nebyla poskytnuta možnost, aby svá práva hájila, nebo snad i proto, že předmětem odhadu byl předmět jiný nežli odhadnut býti měl, pak se může domáhati nápravy toliko způsobem, jejž naznačuje § 9 cís. patentu ze dne 9. srpna 1854 č. 208 ř. z. upravující řízení v právních záležitostech mimosporných, t. j. rozkladem aneb odvoláním podaným v zákonné lhůtě 14 dní k soudu nadřízenému.
V daném případě byla obecná hodnota zcizovací řečené nemovitosti ke dni převodu t. j. 9. srpnu 1921 stanovena na podkladě dobrého zdání podaného znalci usnesením okr. soudu v B. z 19. prosince 1921.
Usnesení toto bylo podle spisů st-li soudem doručeno dne 24. prosince 1921. Měl-li st-1 za to, žě hodnota v něm stanovená není hodnotou reality ke dni převodu, jež podle § 5 dávk. řádu jedině má býti podkladem vyměření dávky, pak mu náleželo brániti se proti tomu — jak výše bylo řečeno — opravným prostředkem soudním, nemohl však s účinkem žádati nápravy v pořadí instancí správních, soudním výrokem vázaných.
Jestliže tudíž žal. úřad v nař. rozhodnutí nevyhověl námitce st-lově a vycházeje ze skutkového předpokladu, že zcizovací hodnota nemovitosti v den převodu činila 49.940 Kč, tuto částku vzal za základ vyměření dávky, neshledal nss, že by nař. rozhodnutí bylo v rozporu se zákonem anebo se zakládalo na řízení vadném po rozumu § 6, odst. 2 zák. o ss.
Bylo proto stížnost zamítnouti.

Citace:

č. 2518. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 323-324.