č. 12155.

Elektrisace. — Řízení správní. — Řízení před nss-em: Na udělení stavebního příspěvku ve smyslu § 2 odst. 1 lit. a) zák. z 1. července 1926 č. 139 Sb. o finanční podpoře elektrisace venkova není nároku stihatelného stížností k nss-u.
(Nález ze dne 20. listopadu 1935 č. 19723/35.)
Věc: Obec M. proti ministerstvu veřejných prací o finanční podporu soustavné elektrisace venkova.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Podáním z 27. srpna 1930 požádala obec M. min. prací, aby jí byl podle zák. č. 139/1926 Sb. ve znění zák. č. 112/1928 Sb. poskytnut příspěvek na náklady spojené s výstavbou transformační stanice, sekundární rozvodné sítě, veřejného osvětlování a domovních přípojek podle přiloženého projektu a rozpočtu. Podle žádosti měl celkový náklad činiti Kč 195431'50 a z příloh je patrno, že se obec na základě usnesení svého zastupitelstva z 24. srpna 1929 připojila na přespolní elektrárnu Bedřicha Ch. v sousední obci V. a to na základě smlouvy, jež podle svého bodu 1 má pro obec býti závaznou až do roku 1970. Uvedené usnesení i smlouva byly okr. výborem v Uh. Hradišti jako dohlédacím úřadem schváleny.
Žádosti této žal. min. prací nař. rozhodnutím, vydaným v dohodě s min. zeměď. a fin., vyhovělo a povolilo obci s výhradou schválení stát- ního rozpočtu podle §§ 2 a 3 zák. z 1. července 1926 č. 139 Sb. ve zněni zák. z 28. června 1928 č. 112 Sb. a zák. z 19. května 1932 č. 72 Sb. stavební příspěvek ve výši 20% celkového rozpočtu schváleného obnosem 121200 Kč, nejvýše však obnos 24240 Kč. Současně však prohlásilo, že se tento stavební příspěvek udílí jen za určitých podmínek ve výměru uvedených, mezi nimiž v bodě 6 stanoveno toto: Před vyplacením státní podpory předloží obec pravoplatnou smlouvu o dodávce elektrické energie od místní elektrárny, která musí býti tak upravena, aby nejvýš za 10 let se mohla obec připojili na sítě soustavné elektrisace.
Uvažuje o stížnosti obce M., jež bere nař. rozhodnutí v odpor potud, pokud jí nebyl stavební příspěvek povolen v plné výši 50% a pokud vyplacení příspěvku bylo vázáno na podmínku shora uvedenou, musil nss v prvé řadě zkoumati, zda tím, že této obci udělen byl příspěvek na náklady spojené s výstavbou transformační stanice, sekundérní rozvodné sítě, veřejného osvětlení a domovních přípojek pouze ve výši 20% celkového schváleného rozpočtu a nikoliv v maximální výši 50%, a že udělení tohoto příspěvku vázáno bylo na podmínku, že obec předloží smlouvu tak upravenou, aby nejvýše za 10 let se mohla obec připojiti na sítě soustavné elektrisace, mohlo býti zasaženo do nějakých subj. práv stěžující si obce. To státi se mohlo jedině, kdyby obec měla nějaký nárok na to, aby za určitých předpokladů příspěvek vůbec byl jí udělen, zvláště pak aby udělen jí byl příspěvek v určité výši.
Nárok takový nelze ze zák. dovoditi. Podle zák. z 1. července 1926 č. 139 ve znění zák. z 28. června 1928 č. 112 Sb. a zák. z 19. května 1932 č. 72 Sb. povoluje se na soustavnou elektrisaci venkova určitá částka, které podle § 2 použiti jest a) k poskytování stavebních příspěvků místním elektrárenským družstvům neb venkovským obcím a b) k udělování podpor na náklady spojené s přívodem elektrické energie do venkovských obcí všeužitečným elektrickým podnikům a za určitých předpokladů i podnikům nevšeužitečným. O udělení těchto příspěvků rozhoduje min. prací v dohodě s příslušnými min., při čemž při udělování příspěvků a podpor má v prvé řadě přihlížeti k chudým horským a hospodářsky zaostalým oblastem a ke krajům, ve kterých by se tím docílilo zvýšení zaměstnanosti a produkce zemědělské a živnostenské.
Zákon neobsahuje ustanovení, z něhož by se dalo dovoditi, že za určitých předpokladů musí žádosti uchazeče o příspěvek neb podporu býti vyhověno, resp. že všem uchazečům, vyhovujícím předpokladům § 2 musí se příspěvku neb podpory dostati, a nemá také předpisu o tom, podle jakého klíče má povolená částka na podporu soustavné elektrisace venkova býti rozdělena na obě svrchu uvedené kategorie petentů a uvnitř těchto kategorií na jednotlivé uchazeče. Zákon pouze ustanovuje, že při rozdílení je bráti v prvé řadě zřetel na svrchu uvedené kraje, to však je pouhá interní direktiva daná úřadu, z níž nelze odvozovati nějaké subj. právo uchazečů o příspěvek nebo podporu. Z toho plyne, že úřad rozhoduje o udílení příspěvků a podpor na základě volné svojí úvahy, která není vázána na omezení, z nichž by strana mohla odvozovati nějaký svůj nárok. Je-li tomu tak, pak nemohl úřad svrchu uvedeným rozhodnutím porušiti nějaké právo st-lky, jež by tato před nss-em mohla si hájiti. Nemá-li však st-lka nároku na to, aby jí byl za určitých předpokladů příspěvek udělen, pak mohl úřad její žádost o příspěvek zamítnouti, aniž tím porušil nějaký její nárok, a mohl jí také udělit i příspěvek v určité menší výměře, aniž potřeboval vypočítávati, jak dospěl právě k této výměře a nikoliv k výměře vyšší. Z toho dále plyne, že úřad nemohl porušiti subj. práva st-lky ani tím, že vázal udělení na svrchu uvedenou podmínku, neboť jen proti nezákonným podmínkám omezujícím nějaký nárok st-lky mohla by si tato důvodně stěžovati. Že by podmínka k rozhodnutí připojená byla nemožná, nemravná nebo zmatečná, stížnost netvrdí a nss nemohl nalézti.

Citace:

č. 12155. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/2, s. 557-559.