NPD documents search: Boh. adm., 17 (1935), sv. 2

Čís. 5740.

Ke skutkové podstatě zločinu podílnictví podle §§ 185, 186 a) tr. zák. se vyžaduje skutečná znalost okolností, kvalifikujících příslušnou krádež za zločin; nestačí pouhá možnost vědomí o oněch skutečnostech, které činí krádež zločinem.
(Rozh. ze dne 6. listopadu 1936, Zm II 337/36.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Uherském Hradišti ze dne 8. ledna 1936, pokud byl stěžovatel uznán vinným zločinem podílnictví na krádeži podle §§ 185, 186 b) tr. zák. (správně 186 a) tr. zák.), zrušil napadený rozsudek jako zmatečný ve výroku odsuzujícím a vrátil věc nalézacímu soudu, aby ji v rozsahu zrušení znova projednal a rozhodl.
Z důvodů:
Zmateční stížnosti, dovolávající se důvodů zmatečnosti podle § 281, čís. 5, 9 a) (správně 10) tr. ř., nelze upříti oprávnění.
Podle rozsudkového výroku převedl stěžovatel na sebe věci obžalovanými J. H. a F. Ž. odcizené, a to 5 párů bot a 10 párů punčoch, pocházejících 7 krádeže k újmě firmy pokud se týče M. P., a 3 demijony, při čemž prý mu bylo z příběhu povědomo, že krádež byla spáchána způsobem zločinným a že cena věcí ukradených obžalovaným H. a společníky v prodejně (roz. fy B.) převyšuje částku 500 Kč. Rozsudek vychází tu tedy ze stanoviska, že obžalovanému byly povědomý okolnosti, které činí krádež, z níž pocházely boty a punčochy, zločinem s hlediska ustanovení § 174 II a) tr. zák., k čemuž poukazují též rozhodovací důvody. Z těchto důvodů výslovně vylučujících úhrnnou cenu věcí 2000 Kč přesahující též vyplývá, že nalézací soud shledává proto v činu obžalovaného zločin podílnictví na krádeži po rozumu §§ 185, 186 a) tr. zák., takže jde zřejmě o pouhé nedopatření, pokud rozsudek kvalifikuje čin obžalovaného jako zločin účastenství na krádeži podle §§ 185, 186 b) tr. zák. Trest byl správně vyměřen podle ustanovení § 186 b) tr. zák., obsahujícího společné trestní ustanovení pro oba případy § 186 tr. zák.
Leč stížnost je v právu, pokud s hlediska zmatku nedostatku důvodů podle § 281, čís. 5 tr. ř. vytýká, že rozsudkové zjištění, podle něhož obžalovaný věděl, že cena věcí v prodejně B. odcizených přesahovala částku 500 Kč, nemá ve spisech podkladu.
Pokud rozsudek uvádí, že obžalovaný při hlavním přelíčení prý doznal, že věci, které k sobě přijal a jež hleděl ukliditi před četnictvem, tudíž veškeré věci, i demijony pocházející z jiných krádeží než u firmy B., měly (úhrnnou) cenu »nanejvýš přes 500 Kč«, jde, nehledíc k tomu, že ono doznání není osvědčeno protokolem o hlavním přelíčení, o okolnost pro kvalifikaci podle § 186 a) tr. zák. zcela nerozhodnou, poněvadž v případech § 186 a) tr. zák. na rozdíl od § 186 b) tr. zák. neplatí zásada sčítací (rozh. čís. 5280, 5489 Sb. n. s.).
Pokud rozsudek dále na základě výpovědi spoluobžalované F. Š. dospěl k úsudku, že stěžovatel nemohl míti pochybnosti o tom, že při uvedené krádeži v prodejně firmy B. pachatelé »mohli« odciziti věci v hodnotě více než 500 Kč, jde tu o závěr právně rovněž bezvýznamný, neboť k opodstatnění skutkové podstaty zločinu podílnictví na krádeži podle §§ 185, 186 a) tr. zák. nestačí po stránce subjektivní pouhá možnost vědomí o oněch skutečnostech, které činí tu kterou krádež zločinem; vždyť tu nejde o trestný čin, který může býti spáchán z pouhé nedbalosti. Z jasného znění citovaného ustanovení vyplývá nade vši pochybnost, že se u pachatele vyžaduje skutečná znalost okolností kvalifikujících příslušnou krádež za zločin, k nimž v případě zločinu krádeže podle § 174 II a) tr. zák. náleží najmě i skutečnost, že cena věcí více pachateli odcizených přesahuje 500 Kč.
Rozsudek zjišťuje pak ovšem ještě, že obžalovaný dobře věděl, že předměty (zřejmě jen boty a punčochy) pocházejí z krádeže u B., jež byla spáchána dvěma (vlastně více) zločinci, a že cena věcí odcizených v oné prodejně při nejmenším přesahuje částku 500 Kč.
Leč rozsudek neuvádí důvody, o něž posléz uvedené zjištění opírá, a zjištění to nemá podkladu ani ve spisech; neboť ani z dosavadních údajů spoluobžalované F. Š., ani z obhajoby stěžovatele samého nevysvítá, že mu bylo sděleno, že mimo boty a punčochy, jež u sebe uschoval, byly v prodejně firmy B. odcizeny ještě další věci, a to věci v takovém rozsahu, že si byl vědom, že byly ukradeny předměty v ceně 500 Kč přesahující. Že již ony boty a punčochy, jež stěžovatel na sebe převedl a u sebe ukryl, měly ceny 500 Kč přesahující, rozsudek nezjišťuje a nevysvítá to ani ze spisů, Z toho, co uvedeno, vysvítá, že rozsudek postrádá co do rozhodné skutečnosti jakéhokoliv odůvodnění a že je proto stižen zmatkem čís. 5 § 281 tr. ř.

Citace:

čís. 5740. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 18, s. 488-489.