NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

5050.

Administrativní řízení: * Nebylo-li rozhodnutí nižší stolice doručeno všem účastníkům sporné věci, nemůže vyšší stolice k rekursu onoho z účastníků, jemuž bylo doručeno, rozhodnutí to instančně meritorně přezkoumávati.
(Nález ze dne 26. října 1925 č. 22434/24).
Věc: Alois N. v Ž. proti zemskému správnímu výboru v Praze o úpravu služebního poměru.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: Podle dekretu z 30. května 1922 započetla správní komise hl. m. Prahy st-li pro postup jeden rok presenční služby a přiznala mu ve smyslu § 44 pražské služební pragmatiky požitky VIII/2 hodn. třídy. Odvolání, jež st-l z toho podal, sbor pro vyřizování stížností rozhodnutím z 25. listopadu 1922 částečně vyhověl uznav, že se st-li zachovávají práva z usnesení ob. zastupitelstva ž-ského z 15. listopadu a 20. prosince 1918, jímž zařazen byl do kategone B. Toto rozhodnutí nebylo st-li doručeno; bylo dodáno pouze obci pražské, která se z něho odvolala, a k jejímu rekursu zsv rozhodnutím z 31. ledna 1923 rozhodnutí stížnostního sboru částečně zrušil a uznal právem, že st-li přísluší nárok na zachování 4 1/2 válečných roků jemu obcí ž-skou přiznaných, pokud jimi určena jest výše jeho služ. požitků, nikoli však pokud jimi jeho povinná služební doba zkrácena byla o 1 1/2 roku, a že jest ho zařaditi do kategorie C.
Proti tomuto rozhodnutí, jež st-li bylo intimováno výměrem presidia rady a magistrátu hl. m. Prahy z 1. září 1924, směřuje stížnost, o níž nss uvážil:
Vyšší instance opravným prostředkem strany dovolaná jest příslušná o něm rozhodovati jen v zákonném pořadu instancí. Právním předpokladem jejího rozhodovacího oprávnění jest tedy, že o sporném právním poměru rozhodla již instance bezprostředně nižší. Tento předpoklad je splněn teprve terdy, bylo-li rozhodnutí této nižší instance vydáno účinně proti všem účastníkům právního poměru, o němž dovolaná vyšší instance má k podanému rekursu judikovati, tedy bylo-li všem oněm účastníkům řádně doručeno. Že předpoklad ten jest splněn, musí vyšší stolice vzhledem k tomu, že pro adm. řízení rekursní není normy, která by — podobně, jak to činí pro řízení před nss § 27 zák. o ss — rekursní instanci ukládala míti zřetel k tomu, aby osoby na sporné věci zúčastněné byly před rozhodnutím jejím slyšeny a mohly práv svých hájiti — a ježto se dále jedná o zjištění její vlastní kompetence, zjistiti si z povinnosti úřední.
Proti tomu nelze namítnouti, že účastník, jemuž naříkaný akt nebyl doručen, není takovým opomenutím dotčen ve svých právech, poněvadž nedoručený akt proti němu nepůsobí. Arciť tento akt nemá proti němu účinnosti. Avšak působí proti němu rozhodnutí vyšší instance, které o sporném právním poměru bylo vydáno k rekursu druhého účastníka. A kdyby se připustilo, že proti tomuto rozhodnutí vyšší stolice může resp. nusí se onen prvý účastník brániti jen věcně, aniž by mohl jako podstatnou vadu řízení namítati, že mu rozhodnutí nižší stolice nebylo doručeno, pak by beze své viny přicházel o jednu instanci.
Rozhodnutí stížnostního sboru z 25. listopadu 1922 st-li, jak ze spisů patrno, doručeno nebylo. Zsv k rekursu druhého účastníka sporného právního poměru, obce pražské, rozhodnutí ono přezkoumával a o sporném právním poměru rozhodi ve věci samé, aniž předem, jak bylo jeho povinností, zjistil, zda rozhodnutí stížnostního sboru řádným doručením stalo se účinným i proti druhému účastníku onoho poměru, t. j. proti st-li, čímž mu znemožnil eventuelně proti tomuto rozhodnutí pořadem stolic správních se brániti.
Porušil tedy žal. úřad nař. rozhodnutím vůči st-li zákonný pořad instancí, tím dotkl se jeho procesních práv, i bylo proto nař. rozhodnutí v základě § 6 zák. o ss zrušiti.

Citace:

č. 6013. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 534-535.