NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Č. 6758.

Učitelstvo: * Byla-li osoba učitelská přikázána podle § 1 zák. č. 605/19 resp. § 4 zák. č. 189/19 ve znění zák. č. 295/20 na místo dosud neobsazené aneb uprázdněné, nemá nároku na substituční přídavek podle čl. 10. zák. č. 251/22.
(Nález ze dne 29. září 1927 č. 19773.)
Prejudikatura : Boh. 4604 a 5119/25 adm.
Věc: František Č. v K. proti ministerstvu školství a národní osvěty stran substitučního přídavku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Stěžující si František Č., učitel ve V., bvl dekretem slez. zšr-y z 20. září 1920 podle zák. č. 605/19 a zmocnění, uděleného zšr-ě výnosem min. škol. z 2. září 1920, přikázán s platností ode dne 15. září 1920 až nadále české státní menšinové škole občanské v K. s dodatkem, že zůstává mu posavadní jeho služ. místo zachováno. St-lovu žádost, aby mu za dobu, kdy takto působil v K., byl přiznán substituční přídavek podle čl. 10. zák. č. 251/22, zamítlo min. škol. nař. výnosem, ježto st-l nebyl dekretem zšr-y v Opavě z 20. září 1920 na zmíněnou školu povolán podle ustanovení uvedeného zákona, aby tam dočasně zastupoval jiného učitele, ale byl tímto dekretem přikázán podle zák. č. 605/19 na trvale uprázdněné místo učitelské, nově zřízené.
Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami:
Žal. úřad vychází z názoru, že osoba učitelská, která byla přikázána podle zák. č. 605/19 na uprázdněné, dosud neobsazené místo učitelské, není zástupcem ve smyslu čl. 10. zák. č. 251/22 a že jí proto nemůže příslušeti nárok na vedlejší požitek v cit. článku upravený. Stížnost naproti tomu tvrdí, že jest pro otázku nároku na subst. přídavek podle čl. 10. zák. č. 251/22 nerozhodno, podle kterého zák. bylo provedeno povolání osoby učitelské, ustanovené na jedné škole, k výkonu učitelského úřadu na škole jiné a dovozuje, že jde i při povolání podle zák. č. 605/19 o substituci ve smyslu čl. 10. zák. č. 251 a to i tehdy, jde-li o přikázání na místo nově zřízené a ještě vůbec neobsazené.
Nss neuznal, že by stanovisko stížnosti odpovídalo platnému právu.
Zákon z 29. října 1919 č. 605 Sb. určil v §u 1, že nastane-li toho potřeba, jest min. škol. oprávněn učitele (učitelku) veř. školy obecné neb občanské přikázati dočasně na kteroukoliv školu jinou v oblasti republiky čsl. a zaručil učitelským osobám těmto v §u 2 jak nárok na posavadní služ. požitky tak i na cestovné a stalo-li se přikázání na místo uprázdněné, také výlohy stěhovací. Kromě toho zmocnil zákon jmenovaného min., že může v případech, hodných pozoru, povoliti učitelům odměny mimořádné a diety zvýšené. V §u 3 vyslovil pak, že bude posavadní místo služební def. učiteli, jinam přikázanému, zachováno, jestliže se ho výslovně nevzdá, jakož že, žádá-li def. učitel takto přeložený, aby po dvou letech od vydání tohoto zákona byl na své původní místo navrácen, musí býti jeho žádosti vyhověno; po uplynutí 2 let od vydání zákona musí pak býti dáno místo žádosti st-lově i když žádá, aby byl navrácen po jednom roce.
V zásadě stejné oprávnění poskytl § 4 zák. ze 3. dubna 1919 č. 189 Sb. ve znění zák. z 9. dubna 1920 č. 295 Sb. předsedovi zšr-y, pokud jde o uvedení v život a udržování v činnosti škol, jmenovaných v §§ 1 a 2 cit. zák. a umožnil předpisem tím obsazování škol těch učiteli veř. škol národních, na něž náklad nesou podle zákonů zemských dosavadní konkurenční činitelé.
Cit. předpisy nevyslovují se sice blíže o tom, co sluší rozuměti »přikázáním« na určitou školu, z obsahu jejich — zachování požitků v neztenčené výši, náhrada stěhovacích výloh — jest však patrno, že zákonodárce vyrozumívá opatřením, tím, jde-li při něm o přikázání na dosud neobsazené uprázdněné místo, takové služ. použití osob učitelských, jímž se stávají osoby ty učiteli na škole jim přikázané a škola ta jejich výhradným úředním působištěm. Učitelé ti vyučují na škole, na niž byli přikázáni, mocí svého vlastního úřadu učitelského, který jim byl pro školu přikázáním propůjčen, a nezastupují tam jiné učitele. Přikázáním tím jest dotčené uprázdněné místo obsazeno zatímně a zaujímá přikázaná osoba učitelská místo to tak dlouho, dokud nebyla z něho odvolána. Nelze proto říci o osobách učitelských takto v úřad dosazených, že by vykonávaly úřad učitelský jure substitutionis a že by byly povolány jako zástupci jiných učitelů na školy ty.
Výklad tento podporuje i úvaha, že § 3 zák. č. 605/19, jehož účinnost se vztahuje také na učitele přikázané službou podle §u 4 zák. č. 295/20, mluví výslovně »o učiteli takto přeloženém« a že tedy pozírá »na přikázání« jako na opatření, které co do svých účinků právních i služebních je zásadně na roven postaveno »přeložení« učitele toho. Kdyby bylo »přikázání« dříve řečené povoláním na substituci, byl by zbytečným předpis cit. §u 3 o tom, že zůstává posavadní místo služební def. učiteli, jinam přikázanému, zachováno, neboť při povolání na substituci nepozbývá dotčená osoba učitelská svého def. místa a nebylo by proto třeba výslovným předpisem zákona místo to jí zachovávati.
A konečně i materialie k oběma uvedeným zákonům vyjadřují jasně a nepochybně, že bylo účelem obou cit. zákonů, doplniti dosavadní předpisy zem. zákonů o právních svazcích učitelů veř. škol národních v příčině překládání učitelských osob na jiné školy, než na kterých byly dosud definitivně ustanoveny, a zmocniti tak školskou správu, aby mohla v zájmu nerušeného provozu veř. školství přidělovati (překládati) schopné síly učitelské jednak do území, jež byla republice čsl. přiřčena, jednak na školy zřízené podle §§ 1 a 2 zák. č. 295/20 (srovn. důvodovou zprávu k vl. návrhu zák. č. 605/19, tisk 1663, zprávu výboru kulturního ze 14. října 1919, tisk 1706, důvody návrhu poslance Dra Hajná a spol. o změnách a doplňcích zák. č. 189/19, tisk č. 2499 a zprávu výboru kulturního z 8. dubna 1920 tisk 2772).
Z předeslaného vysvitá, že osoba učitelská, která byla přikázána podle §u 1 zák. č. 605/19 resp. §u 4 zák. č. 189 z r. 1919 ve znění zák. č. 295/20 na místo dosud neobsazené aneb uprázdněné, není zástupcem ve smyslu čl. 10. zák. č. 251/22 a že nemá proto nároku na subst. přídavek v posléze uvedeném článku stanovený.
Na tom nemůže nic změniti ani skutečnost, že čl. 10. zák. ze 13. července 1922 č. 251 Sb. nevyloučil výslovně učitele přikázané podle shora uvedených zákonů na místa dosud neobsazená a uprázdněná, z nároku na vedlejší požitky v předpisu tom stanovené, kdyžtě učitelé ti — podle toho, co dříve dovozeno — nezastupují při výkonu funkce učitelské na školách, kde jsou přikázáni, jiné učitele, nýbrž vykonávají tam svůj vlastní úřad učitelský. Není tedy splněn při přikázání učitele na místo dosud neobsazené neb uprázdněné podle zák. č. 605/19 resp. 295/20 základní předpoklad článku 10. a nelze z předpisu toho nic vyčísti pro názor, že učitelům shora zmíněným nárok na subst. přídavek přísluší. Ostatně vysvítá i z důvodové zprávy k zák. č. 251/22, že článkem 10. zák. toho jsou míněny jen krátkodobé substituce přechodného lázu, jak se pravidelně vyskytují, za takové nelze však považovati vyučování na místě posud neobsazeném nebo uprázdněném, na něž byl učitel přikázán podle cit. zákonů.
V daném případě jest mezi stranami nesporno, že byl st-l přikázán podle zák. č. 605/19 na nově zřízené a tedy dosud neobsazené a uprázdněné místo učitelské při měšťanské škole v K. a že tam službu učitelskou skutečně konal. Na toto učitelské působení jeho nelze však pohlížeti se zřetelem na to, co bylo právě dovozeno, jako na substituční úkon na škole té a odepřel proto úřad právem st-l: odměnu substituční. Namítá-li proti tomu stížnost, že nechtěl zák. č. 189/19 ve znění zák. č 295/20 tím, že převzal ustanovení §u 3 zák. č. 605/19, měniti právní postavení učitelů přikázaných na t. zv. školy menšinové, tím méně je zhoršiti a že proto nelze st-li odpírati nárok na subst. přídavek, který by měl za stejných okolností na národních školách, vydržovaných podle zákonů zemských, přehlíží, že zaručuje cit. zákonný předpis učitelům přikázaným podle zák. č. 295/20 na jinou školu sice posavadní místo služební, a vedle toho i příjmy, jež mají v posavadním působišti, že však nemá žádného předpisu, ze kterého by se dalo dovoditi, že má býti učitelům těm, byli-li přikázáni na uprázdněné místo při škole t. zv. menšinové, vyplácen vedle jejich řádných příjmů ještě přídavek substituční. Leč i kdyby bylo lze vyložiti znění §u 4 cit. zák. »Služební příjmy jejich (t j. přikázaných učitelů) nesmějí býti menší než v posavadním působišti« co nejsiřeji a kdyby se tedy mohl zahrnouti mezi tyto příjmy i subst. přídavek podle čl. 10., nebylo by lze dáti stížnosti za pravdu, ježto schází v případě st-lově esentielní předpoklad nároku podobného, t. j. zástupné vyučování na občanské škole v K.
A ježto konečně nál. tohoto soudu Boh. 4604, a 5119 se vůbec nezabývají otázkou, která jest předmětem dnešního sporu, dovolává se jich stížnost bezdůvodně a nemohlo k nim býti přihlíženo.

Citace:

č. 6758. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 255-258.