NPD documents search: Všeobecný slovník právní, sv. 4

Směnka sklepní.

I. Pojem.
Směnky sklepní jsou takové směnky, na nichž se nalézají jména smýšlených osob neb nepravé podpisy osob neb firem skutečných a na nichž teprve podpisy pozdějších indosantů jsou pravými. Název »směnka sklepní« pochází odtud, že směnky takové musí se pro zneužívání cizích jmén veřejnosti obávati. Směnka taková vydá se obyčejně na osobu smýšlenou, neexistující a opatří se nepravým akceptem. Směnka taková může však i pravý akcept obsahovati a toliko býti opatřena podpisy smýšleného vydatele, remittenta, pokud se týče indosanta nebo nepravými podpisy skutečného vydatele, remittenta, pokud se týče, indosanta. Manipulace při vydání takovéto směnky je předkem tato: Ten, jenž směnky takové použiti chce, napíše směnku jakoby pocházela ze vzdáleného místa a byla vydána na jeho řád. Dalším odevzdáním směnky získá peněz a vyplatí směnku přede dnem splatnosti. K tomu se hodí zvláště směnka domicilovaná, na které také často podpis akceptanta, obzvláště je-li tento méně znám, bývá nepravým. Domiciliatovi poskytne pak v den splatnosti vydatel směnky úhradu k zaplacení jejímu. Z manipulace této je zřejmo, že nemusí ten, jenž směnku takovou vydává, nutně míti úmysl podvodný, úmysl totiž indosatáře směnky o peníze připraviti. Obyčejně se užívá prostředku tohoto ku snazšímu zaopatření si peněz, neboť v obchodu směnky vlastní nejsou oblíbeny a nepřijímají se buď vůbec aneb aspoň ne všady. Ten, jenž peněz potřebuje, hledí si tedy tím vypomoci, že vyhotoví směnku sklepní a hledí oklamati podpisy na směnce se nalézajícími příjemce směnky ohledně počtu směnečných dlužníků a tím jej snáze přiměti k eskomptu směnky. Každý příjemce směnky chce míti nejméně 2 dlužníky směnečné a shledává záruku pro svou směnečnou pohledávku též v tom, že pravidelně vydateli směnky přísluší proti akceptantu jejímu jako prvnímu vypůjčiteli pohledávka, tudíž též prostředek platební. Proto též eskomptní banky vyžadují vždy nejméně dva jisté podpisy, totiž podpisy osob placení schopných a úvěru požívajících.
II. Platnost.
Co se týče otázky právní platnosti směnky sklepní, sluší ji zodpověděti dle čl. 75 a 76 sm. ř. Dle čl. 75 podržují pravý akcept a pravé indosace, třebas podpis vydatele byl nepravý nebo padělaný, svůj směnečný účinek; dle čl. 76 pak zůstávají ze směnky opatřené nepravým nebo podvrženým akceptem směnečně zavázáni všichni indosanti a vydatel, jichž podpisy jsou pravými. Směnky se užívá zvláště jako kupeckého platidla. Nelze tudíž na vlastníkovi směnky žádati, by znal všechny na směnce se nalézající podpisy nebo by mohl rozeznati pravé od nepravých. Každý příjemce směnky spoléhá jen na podpisy na směnce se nalézající, jež jsou mu známy. Akceptoval-li tedy trasát směnku nepravým podpisem trasanta opatřenou, musí nicméně držiteli směnky, jenž se vedle čl. 36 sm. ř. co vlastník její vykáže, pohledávku směnečnou zaplatiti, aniž může namítati, že směnka je nepravou. Podobně ručí vydatel a každý indosant svým pravým podpisem všem nástupcům, třebas by podpis některého indosanta nebo vydatele na směnce byl nepravý nebo padělaný. Platí tedy dle čl. 75 a 76 sm. ř. zásada, že třeba podpisy vydatele, příjemce neb některého indosanta na směnce jsou nepravými nebo podvrženými, zachovávají pravé podpisy nicméně směnečný účinek a moc. Zásada tato se vztahuje též na směnky sklepní a to conclusione a majori ad minus a to tím spíše, že se při nich pravidelně nejedná o podvržené nebo padělané podpisy, nýbrž jen o podpisy osob smýšlených neb skutečných, jichž jméno bylo cizí rukou napsáno.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Směnka sklepní. Všeobecný slovník právní. Díl čtvrtý. Rabat - Švakrovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 4, s. 512-513.