Č. 870.

Ochrana nájemníků: * Neodporuje zákonu rozhodnutí nájemního úřadu, jímž svoluje ke zvýšení nájemného s účinkem již pro nejbližší období nájemní.
(Nález ze dne 1. června 1921 č. 6757.)
Věc: Dr. Jaroslav K. na S. proti nájemnímu úřadu na Smíchově o zvýšení nájemného.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Naříkaným rozhodnutím nájemního úřadu na Smíchově ze dne — povoleno bylo majitelům domu čp. 423 na S. zvýšiti činži od 1. února 1921 o 41,7 proc. nad stav činží skutečně dne 1. srpna 1914 placených.
O stížnosti, kterou proti tomuto rozhodnutí na nejvyšší správní soud podal stěžovatel jako nájemce jednoho z bytů v domě tom, uvažoval nejvyšší správní soud takto:
Výtka nezákonnosti, spatřovaná v tom, že zvýšení činže povoleno s účinností od 1. února 1921, je bezdůvodná. Zákon ze dne 8. dubna 1920 č. 275 sb. z. a n. stanoví v § 18, že rozhodnutí nájemního úřadu vydaná podle §§ 15 a 16 nelze bráti v odpor opravným prostředkem, že lze je však změniti kdykoli k návrhu s účinkem pro nejbližší období nájemní. Může-li tedy úřad k návrhu zúčastněných změniti své rozhodnutí s účinkem pro nejbližší nájemní období, aniž by bral zřetele na smluvené neb stanovené lhůty výpovědní, jak chce tomu stížnost, nelze právem tvrditi, že by úřad při prvním rozhodnutí tak učiniti nemohl a že by tedy zvýšení, jež povoleno bylo rozhodnutím ze dne — od nejbližšího období nájemního t. j. od 1. února 1921, odporovalo zákonu. — —
Jsou tedy výtky stížností činěné bezdůvodny a bylo proto stížnost zamítnouti.

Citace:

č. 870. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 593-594.