NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Č. 10.549.

Řízení správní. — Řízení před nss-em: I. Je oprava křestního jména strany, udaného nesprávně v úředním výměru, pouhou opravou podle § 73 vl. nař. č. 8/1928 nebo samostatným rozhodnutím podle § 2 zák. o ss.? — II. Prodlužuje se opravou takovou lhůta k (stížnosti na nss proti původnímu výměru?
(Nález ze dne 17. května 1933 č. 8475.)
Věc: Josef G. v P. proti zemskému úřadu v Praze o vojenskou taxu.
Výrok: Stížnost se odmítá pro nepřípustnost.
Důvody: Platebními rozkazy z 27. října 1929 předepsal okresní úřad v Děčíně st-li vojenskou taxu (rodičů) za jeho syna Augustina za léta 1918, 1919 a 1920. — — —
Nař. rozhodnutím z 9. října 1930 opraveným výnosem z 18. prosince 1930, vyhověl žal. úřad odvolání, pokud směřovalo proti platebním rozkazům za léta 1918 a 1920, z důvodu, že st-lův syn konal činnou službu vojenskou v r. 1918 a byl v r. 1920 podle § 62 bran. zák. převeden do první zálohy a dlužno jej tedy považovati za odvedeného. Naproti tomu nevyhověl žal. úřad odvolání, pokud směřovalo proti platebnímu rozkazu za rok 1919, ježto st-lův syn až do roku 1920, kdy byl zařazen do zálohy, byl domobrancem a rodiče jsou osvobozeni od vojenské taxy pouze za léta, ve kterých syn služební taxou povinný konal činnou službu vojenskou, kdežto st-lův syn v roce 1919 činnou službu vojenskou nekonal, a poněvadž okolnost, že byl v r. 1920 převeden do 1. zálohy na základě § 62 bran. zák., nemá zpětného účinku na taxovní povinnost jeho rodičů za rok 1919. Stížnost vznesená k nss čelí jak proti původnímu výměru žal. úřadu, tak proti výměru o jeho opravě.
Pokud stížnost směřuje do rozhodnutí z 9. října 1930, musel se nss zabývati především otázkou její včasnosti. Podle správních spisů bylo nař. rozhodnutí doručeno st-li intimátem okr. úřadu z 10. října 1930 dne 29. listopadu 1930, stížnost podána na poštu dne 31. ledna 1931, to jest 63. den, tedy po uplynutí šedesátidenní lhůty stanovené v § 14 zák. o ss. Jest proto stížnost, pokud směřuje proti tomuto rozhodnutí, opožděna a bylo ji vzhledem k ustanovení § 21 téhož zák. odmítnouti.
Na tom nemění nic ani okolnost, že v zamítavé části nař. rozhodnutí bylo nesprávně uvedeno křestní jméno st-lova syna Augustina jménem »Karel« a že st-l žádal proto podáním z 9. prosince 1930 o jeho opravu, jež pak nařízena výměrem zem. úřadu v Praze z 18. prosince 1930, který byl st-li intimován výměrem okr. úřadu z 25. ledna 1931, doručeným dne 30. ledna 1931. Vždyť se v daném případě jednalo o opravu zřejmé nesprávnosti sběhlé při sepsání nař. rozhodnutí, která nemohla zavdati pochybnost o pravém obsahu jeho, když st-l sám v žádosti o opravu uvedl, že žádného syna Karla nemá, že podal odvolání jen v příčině syna Augustina, jehož se platební rozkazy týkaly a když nař. rozhodnutí hned v úvodu svém výslovně praví, že byla okresním úřadem vyměřena taxa rodičská za syna Augustina platebními rozkazy č. 238, 237 a 236 za léta 1918 až 1920, načež v druhém odstavci vyhovuje odvolání, pokud směřuje proti platebním rozkazům č. 238 a 236, ježto syn Augustin konal činnou službu vojenskou v roce 1918 a byl v roce 1920 převeden do zálohy, kdežto v odstavci třetím odvolání proti platebnímu rozkazu č. 237 nevyhovuje, ježto syn »Karel« byl až do roku 1920 domobrancem. Byl tedy předmět nař. rozhodnutí přes tuto nesprávnost ve jméně zcela určitě označen ještě číslem platebního rozkazu a ročníkem, jehož se taxa rodičská týkala.
Takovouto nesprávnost může podle § 73 vl. nař. č. 8/28 úřad sám z moci úřadu i bez žádosti strany kdykoli opraviti. Že by však v případě žádosti strany o opravu byla lhůta k podání opravného prostředku proti rozhodnutí, takovou zřejmou nesprávnost obsahujícímu, resp. lhůta k podání stížnosti na nss prodloužena, resp. že by počala běžeti teprve ode dne doručení opravného výměru, jak za to má stížnost, o tom nemá právní řád žádného ustanovení.
Pokud stížnost směřuje proti výměru z 18. prosince 1930, jímž byla zmíněná oprava nařízena, přehlíží stížnost, že nejudikuje o st-lovu nároku v příčině taxy rodičské za rok 1919, poněvadž rozhodnutí o něm obsaženo jest výhradně ve výměru z 9. října 1930, nýbrž že obsahuje pouze rektifikaci zjištěné nesprávnosti ve jméně a není žádným rozhodnutím neb opatřením ve smyslu § 2 zák. o ss, které by se dotýkalo subj. práv st-lových, k jichž ochraně jest nss výhradně povolán. Jest proto stížnost i v tomto směru nepřípustnou, pročež bylo ji odmítnouti.

Citace:

Č. 10549. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 985-986.