Č. 2818.Živnostenské právo: Při průkazu způsobilosti ve smyslu § 13 a) odst. 2 a 3 živn. řádu má význam pouze učební a služební doba t. j. zaměstnání v živnostenském podniku v nesamostatném postavení, nikoliv samostatné provozování živnosti.(Nález ze dne 31. října 1923 č. 18046).Věc: Václav O. v Č. proti ministerstvu obchodu o opověď obchodu se smíšeným zbožím.Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.Důvody: Min. obchodu, potvrdivši rozhodnutí nižších úřadů živnostenských, nevzalo na vědomí opověď st-lovu, že bude provozovati obchod se smíšeným zbožím se stanovištěm v Č. čp. — a odepřelo mu vydati živnostenský list, poněvadž nepodal průkazu způsobilosti dle §13 a) ž. ř. (zák. z 5. února 1907 č. 26 ř. z.) a podotklo, že v tomto případě předpis 6. odst. § 38 ž. ř. nepřichází v úvahu, poněvadž v den vyhlášení cit. zákona měla v Č. stanoviště drobná obchodní živnost v odst. 3. a 4. §u 38 vytčená.O stížnosti proti tomu podané uvážil nss toto:St-l předložil v řízení správním na průkaz způsobilosti k nastoupení opovězené živnosti toliko vysvědčení firmy G., továrna na mýdlo v Č., z 30. listopadu 1918, dle něhož byl jako veřejný společník v této továrně od r. 1903 až do nynější doby nepřetržitě zaměstnán a továrnu tuto samostatně vedl, jak co do výroby, tak i co do práce v písárně a při prodeji.Žal. úřad nař. rozhodnutím vyslovil, že tímto vysvědčením nebyl podán průkaz způsobilosti dle §u 13 a) cit. zák. k nastoupení obchodu se smíšeným zbožím požadovaný, neboť ve smyslu 3. odst. tohoto § přichází v úvahu zaměstnání praktikantské při kancelářské a kontorní práci v živnostenském podniku po továrensku provozovaném a služební doba při prodeji zboží živností výrobních, čítajíc k ní i práci v kanceláři a kontoru, avšak pouze v nesamostatném postavení. St-l však stojí na stanovisku, že zmíněným vysvědčením předepsaný průkaz způsobilosti podán byl.V tom jest obsaženo tvrzení, že činnost veřejného společníka veřejné obchodní společnosti, jak jest ve vysvědčení udána, po případě samostatné provozování živnostenského podniku továrenského, koná-li v něm veřejný společník nebo jediný majitel kancelářské a kontorní práce, jakož i zabývá-li se prodejem zboží v továrně vyrobeného, nahrazuje zaměstnání učňovské a služební dobu v živnosti obchodní.Tento názor jest mylný.Dle ustanovení 3. odst. § 13 a) »rovná se« zaměstnání učňovskému v živnosti obchodní zaměstnání praktikantské při kancelářské a kontorní práci v živnostenském podniku po továrensku provozovaném.Praví-li se v 3. odst. § 13 a), že služební době v obchodní živnosti rovná se služ. doba při prodeji zboží živností výrobních, počítajíc k ní i práci v kanceláři a kontoru, jest zřejmo, že i tu jde o zaměstnání v nesamostatném postavení, tedy o pracovní poměr pomocného pracovníka ve smyslu VI. hlavy živn. řádu.Že 3. odst. § 13 a) má na mysli pouze zaměstnání v nesamostatném postavení, potvrzuje ustanovení 6. odst., dle něhož lze výjimečně uděliti dispens od průkazu způsobilosti těm, kdož chtějí přejíti ze živnosti výrobní k některé obchodní živnosti v 3. a 4. odst. § 38 jmenované.Samostatné provozování živnostenského podniku továrenského nebo činnost veřejného společníka v takovém podniku veřejné společnosti obchodní nenahrazuje »zaměstnání praktikantské« a »služební dobu« ve smyslu 3. odst. § 13 a).Pokud stížnost vytýká, že správní úřady neprovedly o obsahu zmíněného vysvědčení navržené šetření dotazem u obecního úřadu v Č., dlužno podotknouti, že žal. úřad přijal obsah tohoto vysvědčení za pravý a na něm své rozhodnutí založil a jen mimochodem vytkl, že si je vyhotovil a podepsal st-l sám, aniž z této okolnosti nějakých důsledků vyvozoval. Ostatně měl žal. úřad před vydáním nař. rozhodnutí ve správních spisech zprávu obecního úřadu o všech poměrech, o nichž jest ve vysvědčení řeč. Není tu tedy vytýkané vady řízení.Slušelo tedy stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.