Č. 2818.


Živnostenské právo: Při průkazu způsobilosti ve smyslu § 13 a) odst. 2 a 3 živn. řádu má význam pouze učební a služební doba t. j. zaměstnání v živnostenském podniku v nesamostatném postavení, nikoliv samostatné provozování živnosti.
(Nález ze dne 31. října 1923 č. 18046).
Věc: Václav O. v Č. proti ministerstvu obchodu o opověď obchodu se smíšeným zbožím.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Min. obchodu, potvrdivši rozhodnutí nižších úřadů živnostenských, nevzalo na vědomí opověď st-lovu, že bude provozovati obchod se smíšeným zbožím se stanovištěm v Č. čp. — a odepřelo mu vydati živnostenský list, poněvadž nepodal průkazu způsobilosti dle §13 a) ž. ř. (zák. z 5. února 1907 č. 26 ř. z.) a podotklo, že v tomto případě předpis 6. odst. § 38 ž. ř. nepřichází v úvahu, poněvadž v den vyhlášení cit. zákona měla v Č. stanoviště drobná obchodní živnost v odst. 3. a 4. §u 38 vytčená.
O stížnosti proti tomu podané uvážil nss toto:
St-l předložil v řízení správním na průkaz způsobilosti k nastoupení opovězené živnosti toliko vysvědčení firmy G., továrna na mýdlo v Č., z 30. listopadu 1918, dle něhož byl jako veřejný společník v této továrně od r. 1903 až do nynější doby nepřetržitě zaměstnán a továrnu tuto samostatně vedl, jak co do výroby, tak i co do práce v písárně a při prodeji.
Žal. úřad nař. rozhodnutím vyslovil, že tímto vysvědčením nebyl podán průkaz způsobilosti dle §u 13 a) cit. zák. k nastoupení obchodu se smíšeným zbožím požadovaný, neboť ve smyslu 3. odst. tohoto § přichází v úvahu zaměstnání praktikantské při kancelářské a kontorní práci v živnostenském podniku po továrensku provozovaném a služební doba při prodeji zboží živností výrobních, čítajíc k ní i práci v kanceláři a kontoru, avšak pouze v nesamostatném postavení. St-l však stojí na stanovisku, že zmíněným vysvědčením předepsaný průkaz způsobilosti podán byl.
V tom jest obsaženo tvrzení, že činnost veřejného společníka veřejné obchodní společnosti, jak jest ve vysvědčení udána, po případě samostatné provozování živnostenského podniku továrenského, koná-li v něm veřejný společník nebo jediný majitel kancelářské a kontorní práce, jakož i zabývá-li se prodejem zboží v továrně vyrobeného, nahrazuje zaměstnání učňovské a služební dobu v živnosti obchodní.
Tento názor jest mylný.
Dle ustanovení 3. odst. § 13 a) »rovná se« zaměstnání učňovskému v živnosti obchodní zaměstnání praktikantské při kancelářské a kontorní práci v živnostenském podniku po továrensku provozovaném.
Praví-li se v 3. odst. § 13 a), že služební době v obchodní živnosti rovná se služ. doba při prodeji zboží živností výrobních, počítajíc k ní i práci v kanceláři a kontoru, jest zřejmo, že i tu jde o zaměstnání v nesamostatném postavení, tedy o pracovní poměr pomocného pracovníka ve smyslu VI. hlavy živn. řádu.
Že 3. odst. § 13 a) má na mysli pouze zaměstnání v nesamostatném postavení, potvrzuje ustanovení 6. odst., dle něhož lze výjimečně uděliti dispens od průkazu způsobilosti těm, kdož chtějí přejíti ze živnosti výrobní k některé obchodní živnosti v 3. a 4. odst. § 38 jmenované.
Samostatné provozování živnostenského podniku továrenského nebo činnost veřejného společníka v takovém podniku veřejné společnosti obchodní nenahrazuje »zaměstnání praktikantské« a »služební dobu« ve smyslu 3. odst. § 13 a).
Pokud stížnost vytýká, že správní úřady neprovedly o obsahu zmíněného vysvědčení navržené šetření dotazem u obecního úřadu v Č., dlužno podotknouti, že žal. úřad přijal obsah tohoto vysvědčení za pravý a na něm své rozhodnutí založil a jen mimochodem vytkl, že si je vyhotovil a podepsal st-l sám, aniž z této okolnosti nějakých důsledků vyvozoval. Ostatně měl žal. úřad před vydáním nař. rozhodnutí ve správních spisech zprávu obecního úřadu o všech poměrech, o nichž jest ve vysvědčení řeč. Není tu tedy vytýkané vady řízení.
Slušelo tedy stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.
Citace:
č. 2818. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 876-878.