Č. 9064.

Závodní výbory: 1. O rozsahu povinnosti majitele závodu, platiti příspěvek k úhradě hotových výloh závodního výboru. — 2. Lze intervenci členů záv. výboru u berní správy ve věci srážek daně se mzdy zaměstnanců zahrnouti do oboru působnosti záv. výboru?
(Nález ze dne 11. února 1931 č. 2312.)
Prejudikatura: Boh. A 4129/24.
Věc: Firma C. St. synové, akc. spol. pro tovární výrobu skla v H. (adv. Dr. Frt. Wien-Claudi z Prahy) proti rozhodčí komisi dle zákona o závodních výborech ve Stříbře (za zúč. závodní výbor firmy C. St. synové adv. Dr. Zikmund Stein z Prahy) o výlohy závodního výboru.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud se týká úhrady výloh, spojených s intervencí členů závodního výboru ve sporu před rozhodčí komisí, zrušuje se jednak pro nezákonnost, jednak pro vady řízení. Jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. nálezem uznala rozhodčí komise dle zák. o záv. výborech ve St. ke stížnosti záv. výboru právem, že st-lka je v základě § 24 odst. 2 zák. o záv. výborech povinna nahraditi záv. výboru polovinu diet, vyplacených členům záv. výboru z podnětu dvojí intervence jejich u berní správy ve St. ve věci daňových srážek se mzdy dělníků a dále polovinu diet a ušlé mzdy členů záv. výboru, kteří účastnili se jednání před rozhodčí komisí ve sporu Jana Sch. a soudr. proti předsedovi záv. výboru Karlu N. a soudruhům.
Stížnost do tohoto rozhodnutí podaná poukazuje především na to, že povinnost podnikatele k placení příspěvku k úhradě hotových výloh záv. výboru předpokládá, že jde skutečně o hotové výlohy, a namítá, že tento předpoklad v daném případě splněn nebyl, poněvadž diety pro členy záv. výboru nejsou hotovými výlohami, nýbrž jsou paušalovanou úplatou za hotové výlohy jejich, a rovněž ušlý výdělek těchto členů nelze považovati za hotové výlohy záv. výboru.
Pokud ušlého výdělku se týče, uznal nss stížnost důvodnou. Při výkladu ustanovení § 24 odst. 2 zák. o záv. výborech, podle něhož zaměstnavatel je povinen nésti polovinu příspěvku k úhradě hotových výloh z činnosti záv. výboru, nutno míti zřetel k předchozímu ustanovení § 22 odst. 1 téhož zák., podle kterého mají členové záv. výboru nárok na mzdu nebo plat za dobu, po kterou musili býti výjimečně a nevyhnutelně činni pro záv. výbor. Z tohoto posléze uvedeného předpisu plyne, že zaměstnavatel, pokud nejde o případ § 6 odst. 6 (výlohy delegátů záv. výboru ve správní radě a valné hromadě), může býti přidržen k placení mzdy, resp. k placení náhrady za ušlou mzdu jen tehdy, když jsou splněny veškeré předpoklady § 22 odst. 1, v kterémžto případě arci musí platiti mzdu celou. Náhrada této mzdy netvoří tedy výlohy záv. výboru, které by bylo rozvrhnouti podle § 24 odst. 2 zák. o záv. výborech, nýbrž člen záv. výboru má soukromoprávní nárok přímo proti zaměstnavateli, na základě kterého může požadovati vyplacení mzdy za dobu, po kterou byl výjimečně a nevyhnutelně činný pro záv. výbor, stejně jako by konal práci v závodě. Poněvadž § 6 odst. 6 a § 22 odst. 1 řeší vyčerpávajícím způsobem povinnost zaměstnavatele k náhradě ušlé mzdy členu záv. výboru, dlužno míti za to, že v jiných případech zaměstnavatel povinnosti oné vůbec nemá, a že zejména nelze povinnost tu uvaliti na něho cestou § 24 odst. 2 zák. o záv. výborech. Nss poukazuje v tom směru též na důvody nál. Boh. A 4129/24, v němž v podstatě dospěl nss k závěru stejnému.
Bylo proto nař. rozhodnutí, pokud týká se ušlého výdělku členů záv. výboru, intervenovavších ve sporu před rozhodčí komisí, již z tohoto důvodu zrušiti pro nezákonnost.
Stížnost je naproti tomu bezdůvodnou, pokud tvrdí, že diety placené členům záv. výboru nemohou tvořiti hotové výlohy záv. výboru, ježto jde o paušál na hotové výlohy a nikoliv o hotové výlohy. Je sice pravda, že pro členy záv. výboru není onen paušál hotovými výlohami, nýbrž paušalovanou úplatou jejich hotových výloh, leč pro záv. výbor, který tuto úplatu má z vybraných příspěvků zaplatiti, je úplata ona skutečně hotovou výlohou, a mohlo by se jednati jen o to, šlo-li o výlohy z činnosti záv. výboru, odůvodněné zákonem o záv. výborech.
Pokud jde o příspěvek na diety členům záv. výboru z důvodu intervence jejich u berní správy, vznesla st-lka proti nároku záv. výboru před rozhodčí komisí jedinou námitku, totiž že nešlo o činnost, která by vůbec spadala do působnosti záv. výboru dle § 3 cit. zák., a že tudíž nejde o výlohy z činnosti záv. výboru, odůvodněné zákonem o záv. výborech. To tvrdí st-lka i ve stížnosti a namítá, že šlo o hájení soukromých zájmů dělnictva, které s podnikem nemají nic společného, a že intervence u úřadu není právem záv. výboru, nejde-li při tom o ochranu života a zdraví dělníků.
Stížnost jest v obojím směru bezdůvodná. Činnost záv. výboru podle § 3 neomezuje se pouze na dozor nad zachováváním zákonných ustanovení daných k ochraně života a zdraví zaměstnanců, nýbrž je daleko širší, jak patrno již ze všeobecné úvodní věty, podle které jsou záv. výbory povolány k tomu, aby hájily a povzbuzovaly hospodářské, sociální a kulturní zájmy zaměstnanců, a jak patrno i z dalšího demonstrativního výpočtu jednotlivých agend sem spadajících. V rámci těchto předpisů může záv. výbor hájiti i soukromé zájmy zaměstnanců, souvisí-li jen s jejich zaměstnáním v závodě. Může proto také záv. výbor, jemuž dle bodu a) § 3 přísluší dozírati na zachování mzdových smluv, dozírati nad tím, aby zaměstnavatel nečinil zaměstnancům zákonem neodůvodněné srážky se mzdy, zvláště pak také, aby, prováděje ustanovení §§ 28 a násl. zák. o přímých daních č. 76/27 nečinil daňové srážky, které by neodpovídaly cit. zákonu. K výkonu této péče o zaměstnance není vyloučena ani intervence u úřadu, je-li zákrok takový vhodným a způsobilým prostředkem k docílení účelu sledovaného záv. výborem v rámci jeho činnosti podle § 3 zák. o záv. výborech. Je tedy námitka, že vůbec nešlo o činnost záv. výboru podle § 3 cit. zák., bezdůvodná.
Zbývá pojednati o dietách pěti členů záv. výboru z podnětu intervence jejich při sporu před rozhodčí komisí. Žal. úřad v nař. rozhodnutí zjišťuje, že šlo o spor zahájený ke stížnosti Jana Sch. a soudr. proti předsedovi záv. výboru Karlu N. a soudr. z důvodu činnosti záv. výboru podle § 3 lit. f), a že každá ze sporných stran byla zastoupena třemi členy záv. výboru za tím účelem, aby komisi podáno bylo vysvětlení. Stížnost proti tomu namítá, že nešlo o udržení discipliny a pořádku v závodě, nýbrž o spor mezi socialisty a komunisty, a že k vysvětlení stačilo předvolání osoby jediné, což také se stalo. Důvodnost této námitky nemohl nss přezkoumati, neboť jen z toho, co žal. úřad o sporu uvádí, nelze posouditi, v jaké spojitosti byla účast oněch osob v tomto sporu s činností záv. výboru tak, aby z toho mohlo býti konstatováno, zda vůbec jde o výlohy záv. výboru, a pak-li ano, zda výlohy ty vzešly z takové činnosti záv. výboru, která je odůvodněna zákonem o záv. výborech. Poněvadž ani správní spisy dnešního sporu se týkající nepodávají potřebného vysvětlení v tom směru, musilo nař. rozhodnutí pro nedostatečné odůvodnění býti v tomto bodě zrušeno podle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 9064. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 428-431.