Č. 8140.

Živnostenské právo. — Policie požární: 1. Rozhodovali spor mezi kominickým mistrem a majitelem továrního závodu o tom, kdo má vykoná váti práce kominické v závodě, nepřísluší úřadům živnostenským. — 2. Právo živnostníkovo, udržovati si sám zařízení závodu v dobrém stavu, nezahrnuje též čištění komínů a kouřovodů.
(Nález ze dne 1. října 1929 č. 17593.)
Věc: Spolek »Verein für chemische und metallurgische Produktion« a Dr. Bedřich Noetzli v Ú. proti ministerstvu obchodu o vykonávání kominických prací.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím bylo vysloveno, že jen kominický mistr Václav M. jest oprávněn vykonávati kominické práce v továrně stěžujícího si spolku, a pokud jím bylo řediteli tohoto spolku uloženo, aby odvolal svůj dopis ze 14. září 1926, se zrušuje pro nezákonnost; jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Kominický mistr Václav M. předložil dne 15. září 1926 osp-é v Ú. dopis stěžující si firmy, žádaje o zakročení podle § 42 odst. 3 živn. řádu. Dopis ten zní: »In Beantwortung Ihres Schreibens vom 26. August 1. J. teilen wir Ihnen mit, dass wir vom § 10 der Feuerpolizeiordnung Gebrauch machen und uns ab 15. September 1926 eines anderen Kaminfegermeisters bedienen werden. Dementsprechend stornieren wir hiemit unser Auftragschreiben vom 12. August 1926.« Osp v Ú. poukázala výměrem z 15. září 1926 na to, že továrna stěžujícího si spolku spadá do 4. obvodu kominického a upozornila ředitele spolku, že zsp výnosem z 9. dubna 1926 provedla změnu ohraničení vymetacích obvodů kominických v politickém okresu ú-ckém a že tudíž podle § 42 odst. 3 živn. ř. má pouze kominický mistr Václav M. právo vykonávati práce v ú-cké továrně spolku. K tomu dodala osp, že postup ředitele spolku jest protizákonný a že bude proti němu zakročeno trestně, neodvolá-li okamžitě svůj dopis.
Zsp v Praze výnosem ze 14. ledna 1927 zamítla stížnost podanou ředitelem stěžujícího si spolku s odůvodněním, že výměr osp-é není ani rozhodnutím ani opatřením takovým, které bylo lze ve smyslu zák. z 12. května 1896 č. 101 ř. z. stížností v odpor bráti, nýbrž pouhým upozorněním, že strana svým postupem projeveným ve svém dopise napomáhá vytvořiti protizákonný stav, což by ovšem nemohlo zůstati bez trestních následků.
Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad odvolání ředitele Dra Bedřicha N. v Ú. jako zástupce stěžujícího si spolku z důvodů rozhodnutí v odpor vzatého, poznamenav, že podle dosud platného § 9 zák. z 25. května 1876 č. 45 z. z. smějí býti komíny a roury čištěny pouze od kominíků k tomu oprávněných.
Uvažuje o stížnosti podané na toto rozhodnutí, musil si nss předem položití otázku, jaké výroky obsahuje vlastně nař. rozhodnutí a jsou-li výroky ty způsobilé dotknouti se subj. práv st-lů, aby jim dávaly ve smyslu § 2 zák. o ss legitimaci ke stížnosti k nss. To již proto, že zsp zamítnutí stížnosti ředitele stěžujícího si spolku odůvodňuje tím, že výměr 1. stolice není ani rozhodnutím ani opatřením, jež by bylo lze bráti instančním postupem v odpor, nýbrž pouhým upozorněním. Proto musí nss zjistiti obsah výměru 1. stolice. V něm je vysloveno, že vzhledem na provedené ohraničení vymetacích obvodů kominických v okresu má k pouze kominický mistr Václav M. právo vykonávati kominické práce v ú-cké továrně stěžujícího si spolku, že postup ředitele spolku, který tomuto kominíku dopisem ze 14. září 1926 sdělil, že počínajíc 15. zářím 1926 bude k těmto práčem používati jiného kominíka, je protizákonné a že proti Dru N. bude zakročeno trestně, neodvolá-li okamžitě svého dopisu. Prvý výrok, jímž osp ve sporu vzniklém mezi správou továrny stěžujícího si spolku a Václavem M. o to, může-li kominické práce v továrně obstarávati jiný kominík, na zakročení Václava M., vyřkla, že právo k obstarávání prací těch má pouze on, nelze podle jeho obsahu pokládati než za vyřešení tohoto sporu, tedy za autoritativní rozhodnutí a nikoli za pouhé upozornění. Tuto právní povahu přikládá mu i rozhodnutí zsp-é přes to, že výměr 1. stolice označuje jako pouhé upozornění tím, že obšírnými důvody vyvrací námitky rekursu a dochází k závěru, že »poučení neodporuje zákonným předpisům«. Ještě pregnantněji vyniká povaha uvedeného výroku v rozhodnutí min. obch., které reagujíc na vývody rekursu, že stěžující si spolek jest oprávněn vlastními orgány si dáti vymetati komíny a kouřovody, podotýká, že podle § 9 zák. č. 45/ 1876 z. z. česk. smějí býti komíny a kouřovody čištěny pouze od kominíků k tomu oprávněných. Nař. rozhodnutím bylo tedy vysloveno jednak, že stěžující si spolek nemá právo dáti komíny své továrny čistiti vlastním personálem, jednak že kominické práce v továrně smí konati jen Václav M. a nikoli jiný mistr kominický; výrok ten je rozhodnutím ve smyslu § 2 zák. o ss. Druhým výrokem shledala osp nezákonným postup Dra N., ředitele továrny a odpovědného zástupce stěžujícího si spolku,, který kominickému mistru M. sdělil, že počínajíc 15. zářím 1926 bude k čištění komínů továrny používáno jiného kominíka, a pohrozila mu trestním stíháním, neodvolá-li okamžitě toto sdělení. Tímto výrokem, který byl nař. rozhodnutím nezměněně zachován v platnosti, ukládá se Dru N. pod trestní sankcí určité plnění, a to plnění toho způsobu, že jím má býti ve prospěch Václava M. odklizen spor vzniklý mezi ním a správou továrny. Tím je výrok ten charakterisován jako opatření, které jest způsobilé dotknouti se práv stěžujícího si spolku.
Pokud jde o legitimaci ke stížnosti na nss, přiznává ji nss nejen spolku jakožto majiteli živnosti, nýbrž i Dru N., který je podle spisů zástupcem spolku ve smyslu § 3 živn. řádu a z tohoto důvodu k jeho zastupování ve věcech živn. oprávněn.
Maje přezkoumati výrok, kterým bylo vysloveno, že jen kominický mistr Václav M. jest oprávněn vykonávati kominické práce v ú-cké to várně stěžujícího si spolku a kterým bylo pod trestní sankcí uloženo řediteli tohoto spolku, aby odvolal svůj dopis ze 14. září 1926, musil si nss nejprve odpověděli na otázku, zda živn. úřady byly podle zák. k těmto výrokům povolány.
Úřady shledaly základ pro svoji příslušnost v ustanovení 3. odst. § 42 živn. řádu, podle něhož ohraničení živnosti kominické podle okresů má za následek, že v každém ohraničeném okresu jsou oprávněni vykonávati kominické práce jen ti majitelé této živnosti, kteří mají v okresu tom své stanoviště. Stížnost stojí naproti tomu na stanovisku, že živn. úřady nebyly povolány podle zák. vydati zástupci firmy shora zmíněný příkaz, aby k čištění závodních komínů bylo použito určitého mistra kominického, ježto jde podle jejího názoru o příkaz, spadající do oboru požární policie.
Nss uznal toto stanovisko stížnosti správným. Třetí odst. § 42 živn. řádu má jen ustanovení o tom, kdo jest oprávněn vykonávati živnost kominickou, bylo-li v určitém správním okresu stanoveno ohraničení vymetacích obvodů, neupravuje však povinnost majitele továren a jiných podniků dáti čistili svoje komíny. Tato povinnost jest stanovena § 9 požárního řádu z 25. května 1876 č. 45 z. z. česk., který ustanovuje, že komíny a kouřovody musejí býti čištěny kominíky k tomu oprávněnými a ukládá obecnímu starostovi, aby ustanovil, jak často čištění se má vykonávati. Vzejde-li spor mezi mistrem kominickým a majitelem závodu o to, kdo má vykonávati kominické práce v tomto závodě, nejde o otázku živnostensko-právní, nýbrž o otázku požárně-policejní, jejíž řešení spadá podle §§ 1, 2 a 64 cit. požárního řádu do samostatné působnosti obce. Stejně tomu tak je, jde-li o donucení majitele podniku k tomu, aby svoje komíny dal čistiti určitým mistrem kominickým, neboť podle §§ 60 a 61 požárního řádu, — běží-li o to, aby podle tohoto řádu se vynutily výkony nějaké — může obecní starosta společně s dvěma členy obecního výboru žádati výkony tyto pod uvarováním peněžitých pokut, které v případě nedobytnosti mohou býti přeměněny v trest vězení. Z toho je zřejmo, že živn. úřady nebyly oprávněny autoritativně řešiti spor mezi stěžujícím si spolkem a kominickým mistrem Václavem M. a nebyly oprávněny vynucovati na řediteli tohoto spolku určité opatření požárně-policejní. Učinily-li tak, osobily si kompetenci, která jim podle zákona nenáleží. Je proto nař. rozhodnutí, kterým v těchto směrech byly výroky nižších stolic potvrzeny, nezákonné.
Jinak je tomu, pokud jde o otázku, je-li stěžující si spolek oprávněn dáti čistiti komíny své továrny vlastním personálem. Řešení této otázky náleží do oboru působnosti úřadů živn., neboť tu jde o to, jak daleko sahá právo živnostníků podle § 37 odst. 2 živn. řádu. Jest pravda, že podle tohoto zákonného ustanovení mají živnostníci právo, aby si sami v dobrém stavu udržovali zařízení svého závodu, avšak toto jejich právo jest obmezeno ustanovením § 9 shora cit. požárního řádu, kde se bez výhrady nařizuje, že komíny a kouřovody musejí býti čištěny jen kominíky k tomu oprávněnými. Pokud tedy jde o čištění komínů, jest použití § 37 živn. řádu vyloučeno. Výrok žal. úřadu, který stojí na tomto stanovisku, je ve shodě se zákonem.

Citace:

Č. 8140. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 195-198.