NPD documents search: Boh. adm., 2 (1920)

Č. 531.

Pozemková reforma: I. * Politický úřad, zmocněný dle § 63 zák. přídělového ze dne 30. ledna 1920 č. 81 sb. z. a n. k provádění »přechodných ustanovení« tohoto zákona, nerozhoduje jako instance poslední, nýbrž jest proti jeho rozhodnutím přípustna stížnost na státní úřad pozemkový. — II. * Rozhodnutí politického úřadu zmocněného dle § 63 zák. přídělového, které bylo opatřeno nesprávným poučením, že proti němu není žádného prostředku opravného, jest vadné a nutno je zrušiti dle § 6 zák. o správním soudě.
(Nález ze dne 27. září 1920 č. 8212.1
Prejudikatura: K č. II. viz nález ze dne 21. dubna 1920 č. 172, sbírky č. 389. Věc: Dr. Gustav Sch. ve V. (adv. Dr. Mořic Weden z Prahy) proti okresní správě politické v Klatovech o příděl zabrané půdy do prozatímního pachtu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Okresní politická správa v Klatovech uložila podle zmocnění daného státním úřadem pozemkovým v Praze ve smyslu § 63 zákona ze dne 30. ledna 1920 č. 81 sb. z. a n. usnesením z 2. dubna 1920 č. 12709 po předběžném jednání s vlastníky velkostatků mimo jiné také správě velkostatku N., aby přenechala bez průtahu ještě pro jarní osev roku 1920 žadatelům z obce N. 16 ha a žadatelům z obce K. 5 ha půdy (polí a luk) do pachtu (podpachtu) za běžných pachtovních podmínek a doložila: »Proti opatření tomuto není žádného zvláštního opravného prostředku.« Dále uložila obecním úřadům súčastněných obcí, aby bez průtahu učinily potřebné kroky za účelem sestavení návrhu, jak má býti přikázaná půda na jednotlivé žadatele rozvržena, a návrh dle toho sepsaný aby předložily okresní správě politické k vyřízení.
Rozhoduje o stížnosti podané do tohoto rozhodnutí pro nezákonnost a vadnost řízení předložil si nejvyšší správní soud především otázku, zda byla naříkaným rozhodnutím skutečně věc v pořadu instancí správních s konečnou platností rozhodnuta.
Stížnost to popírá a sice právem.
V zákoně přídělovém ze dne 30. ledna 1920 č. 81 sb. z. a n., který zmocnil v § 63 státní úřad pozemkový, aby provádění jeho »přechodných ustanovení« přenesl na příslušný úřad politický, není sice předpisu o tom, zda z rozhodnutí politického úřadu na základě této delegace zakročivšího přípustný jest nějaký prostředek opravný a po případě ke kterému úřadu. Ale právě proto dlužno již dle všeobecných zásad právních ovládajících celé řízení správní vyvozovati, že — když opravný prostředek není vyloučen — jsou takováto rozhodnutí vycházející od úřadu politického naříkatelna.
Na přípustnost prostředku opravného nutno usuzovati i z té úvahy, že by dojista neodpovídalo intencím zákonodárcovým, který chtěl řešiti celou reformu pozemkovou dle jednotného pevného plánu, a proto zřídil k jejímu provedení zvláštní samostatný státní úřad pozemkový, aby se praktické provádění tak důležitého oboru reformy té, jako je příděl zabrané půdy do zatímního vnuceného pachtu, dělo u četných úřadů politických I. stolice bez možnosti dovolání instance vyšší, mající příležitost pečovati o jednotnost celého postupu.
S druhé strany nelze ovšem přehlédnouti, že již sama naléhavost akce, týkající se provádění »přechodných ustanovení«, výslovně akcentovaná v úvodě § 63 přídělového zákona, vylučuje přípustnost normálního pořadu instančního při rozhodnutích akcí tou vyvolaných, který by byl s to, aby naprosto zmařil intendované urychlení přídělu, nehledě k tomu, že by pořad ten vložil konečné rozhodování v tomto oboru reformy pozemkové do rukou zcela jiného úřadu centrálního (ministerstva), než který byl k tomu účelu schválně zřízen.
Správné rozřešení otázky instančního pořadu, jehož zásadní přípustnost je hořejšími úvahami opodstatněna, hledati dlužno v povaze zmocnění není, jaké tanulo zákonodárci dle cit. § 63 na mysli. Tímto ustanovením nemohlo býti míněno — již vzhledem k tomu, co bylo shora uvedeno — přenesení celé kompetence pozemkového úřadu v naznačeném oboru do všech důsledků na úřad politický tak, že by se obor ten úplně vymkl ingerenci státního úřadu pozemkového, jakmile politický úřad pronesl svůj výrok.
Duchu zákona a praktické potřebě odpovídá jedině řešení, které dospívá k závěru, že politický úřad nevstupuje zmocněním oním prostě na místo úřadu pozemkového, nýbrž že je činným jen z příkazu státního úřadu pozemkového s výhradou přezkoumání rozhodnutí, jež učiní, státním úřadem pozemkovým, jak na to poukazuje i příslušný delegační výnos vydaný pozemkovým úřadem, ve kterém si úřad ten výslovně vyhrazuje právo konečné revise veškerých úkonů a rozhodnutí okresní správy politické v otázce přídělu zabrané půdy do zatímního drobného pachtu.
Tento způsob řešení dané otázky nalézá oporu i v analogických předpisech jiných zákonů. Jde tu o případ, jehož plnou obdobu shledáváme zejména v ustanovení § 8 zákona o státním úřadě pozemkovém ze dne 11. června 1919 č. 330 sb. z. a n., kterýmž bylo stanoveno, že může býti nařízením přenesena část působnosti státního úřadu pozemkového na obvodové úřadovny nebo komise, ale že z rozhodnutí takových úřadoven a komisí je přípustna stížnost, o které rozhoduje pravoplatně státní úřad pozemkový (zákon č. 454/19 sb. z. a n.). Podobně lze uvésti předpis § 24, odst. 1 zákona o zabírání bytův obcemi ze dne 30. října 1919 č. 592 sb. z. a n., dle kterého může společný úřad bytový zmocniti kteroukoli z obcí sloučených v bytový obvod, aby vykonávala ve svém obvodu jednotlivá oprávnění společného bytového úřadu, ale přes to jest proti rozhodnutím takové obce dle § 27, odst. 2 přípustný odpor, o němž rozhoduje společný bytový úřad sám.
Nejinak upravena jest také instituce soudce z příkazu činného dle §§ 34 a 35 jur. normy a § 516 c. ř. s.
Okolnost, že v daném případě zákon výslovné výhrady odvolání z usnesení politického úřadu k úřadu pozemkovému neobsahuje, nemůže dle toho, co výše bylo řečeno o zásadní naříkatelnosti rozhodnutí úřadů správních, padati na váhu.
Je tedy nepochybno, že rozhodnutí okresního politického úřadu, na nějž státní úřad pozemkový přenesl provádění přechodných ustanovení dle § 63 zákona příděl., jsou naříkatelna a sice stížností na státní úřad pozemkový, který delegaci vyslovil.
Když tomu tak a když okresní správa politická v Klatovech ke svému rozhodnutí připojila nesprávné poučení, že proti jejímu opatření není žádného zvláštního opravného prostředku, čímž zavinila, že místo rekursu podána byla stížnost k nejvyššímu správnímu soudu, dlužno rozhodnutí naříkané dle analogie § 3, odst. 2 a 3 zákona ze dne 12. května 1896 č. 101 ř. z. podle § 6, odst. 2 zákona o správním soudě pro podstatnou vadu řízení zrušiti.

Tak i stálá judikatura další.

Citace:

č. 531. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 563-565.