Čís. 16319.

Opravný prostředek proti rozhodnutí soudu druhé stolice v otázce příslušnosti není ve sporném řízení právně možný, ať rozhodl soud druhé stolice otázku tu předběžně, či konečně, ať rozhodl věcně či odepřel věcné rozhodnutí, ať byla otázka ta řešena z úřadu nebo k námitce. Výhrada právní moci jest v té příčině bezvýznamná.
(Rozh. ze dne 22. září 1937, R I 951/37.) Soud prvé stolice zamítl ve sporu o žalobě na zaplacení 900 Kč s přísl., podané u obecného soudu dlužníku, námitku věcné nepříslušnosti soudu a uznal podle žaloby. Odvolací soud vyhověv vznesené námitce nepříslušnosti, zrušil rozsudek soudu prvé stolice i s předchozím řízením pro zmatečnost (§ 477 č. 3 c. ř. s.) a uložil soudu prvé stolice, aby po právní mocí zrušujícího usnesení postoupil spisy pracovnímu soudu (oddělení pro pracovní spory) v F.
Nejvyšší soud odmítl žalobkynin dovolací rekurs.
Důvody:
Odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvé stolice proto, že věc nenáleží před okresní soud, nýbrž před pracovní soud. Jde tedy o otázku příslušností a v té otázce není podle čl. I č. 5 zák. č. 251/1934 Sb. z. a n., prodlouženého zákonem č. 314/1936 Sb. z. a n., dalšího opravného prostředku k dovolacímu soudu, ať soud druhé stolice rozhodl věcně, čí odepřel věcné rozhodnutí. To platí zejména též o rozhodnutí, jímž odvolací soud zrušil rozsudek prvého soudu pro zmatečnost podle § 477 č. 3 c. ř. s., neboť zákon v ustanovení čl. I č. 5 zákona č. 251/1934 Sb. z. a n. nerozeznává, o jaké rozhodnutí druhého soudu v příčině příslušnosti jde, zejména, zda otázka příslušnosti byla řešena z úřadu nebo k námitce. Ani výhradou o právní moci usnesení nemůže býti zákonem nařízená nepřípustnost rekursu obcházena. Nepřípustný rekurs byla odmítnouti (§ 526, odst. 2, c. ř. s.), neučinil-li tak jíž nižší soud (§ 523 c. ř. s.).

Citace:

č. 16319. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 216-217.