Č. 5729.

Nemocenské pojišťování: * Zapsaná pokladna pomocná
nemůže z § 32 nem. zákona odvozovati nárok vůči zaměstnavateli na náhradu podpůrného nákladu z důvodu, že ohlášen byl pojištěnec u ní teprve po onemocnění.
(Nález ze dne 4. června 1926 č. 6590.)
Věc: »Unterstützungskasse für Kranke u. Erwerbslose« v Ch. proti ministerstvu sociální péče (min. rada Frt. Mézl) o nemocenské pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Paulina M. v Ch. zaměstnávala od 5. září 1922 ve své domácnosti Markétu F. a přihlásila ji k nemoc. pojištění u stěžující si pokladny dne 10. ledna 1923. Dne 15. ledna 1923 ohlásila se F. nemocnou. Pokladna požadovala od M. náhradu podpůrného nákladu a když M. podala odpor, min. soc. péče rozhodnutím z 2. února 1924 v pořadu instanci potvrdilo rozhodnutí zsp-é v Praze ze 17. července 1923, kterým byl zrušen výměr osp-é v Ch. z 15. června 1923, odsuzující M-ovou podle § 32 n. z. k náhradě požadovaného podpůrného nákladu 830 Kč za Markétu F., stěžující si pokladně z důvodu, že F-ová jakožto služka v domácnosti pojistné povinnosti nepodléhá. Rozhodnutí to zrušil nss ke stížnosti podpůrné pokladny nálezem z 27. prosince 1924 č. 23.016 pro vady řízení, ježto rozhodnutí to vybudováno bylo na nesprávném skutkovém zjištění, že M-ová F-ovou u zmíněné pokladny nepřihlásila, což mělo za následek, že si úřad nezodpověděl otázku, kterou vlastně strana na spor vznesla, jaké právní důsledky s hlediska § 32 n. z. se pojí k faktickému, byť i nepovinnému přihlášení k nemocenské pokladně.
Na to vydalo žal min. nař. rozhodnutí, jímž opětně potvrdilo
rozhodnutí zsp-é ze 17. července 1923, s tímto odůvodněním: »Mezi stranami není sporu o tom, že Markéta F., zaměstnaná M-ovou v domácnosti, byla touto dne 10. ledna 1923 u jmenované podpůrné pokladny k pojištění nemocenskému přihlášena a že se Markéta F. dne 15. ledna 1923 u této pokladny hlásila nemocnou. Není také sporu o tom, že M-ová přijala Markétu F-ovou do služby již 5. září 1922. Podpůrná pokladna pro nemocné a nezaměstnané v Ch. domáhá se na zaměstnavatele Markéty F. náhrady podpůrného nákladu, spojeného s nemocí Markéty F. podle § 32 n. z. Podle tohoto ustanovení nemoc. zák. jsou
zaměstnavatelé k náhradě takového nákladu povinni tenkráte, jestliže nedostáli ohlašovací povinnosti tak, že zaměstnanou a pojištěním povinnou osobu buď vůbec k nemoc. pojištění neohlásili, aneb ohlásili ji teprve po onemocnění. Min. soc. péče sdílí plně názor zsp-é, vyslovený v cit. jeho rozhodnutí, že Markéta F. jako pomocnice v domácnosti nemocenské pojistné povinnosti nepodléhala a že tedy M-ová nebyla vůbec povinna ji k nemoc. pokladně přihlásiti. Neměla-li pak M-ová této
přihlašovací povinnosti, pak ovšem zde není podmínky, na niž § 32 n. z. víže povinnost k náhradě nákladů podpůrných.«
Stížnost vytýká nař. rozhodnutí, že trpí touž vadou, pro kterou bylo zrušeno rozhodnutí z 2. února 1924, opírajíc se jedině o zjištění, že F-ová nemoc. pojistné povinnosti nepodléhala.
Činí tak neprávem, neboť nař. rozhodnutí přihlédlo k okolnosti, že F-ová byla M-ovou u stěžující si pokladny přihlášena. Vždyť zjišťuje výslovně, že přihlášení F-ové u stěžující si pokladny se stalo M-ovou dne 10. ledna 1923. Má však toto přihlášení s hlediska § 32 n. z. za právně irelevantní, dospívajíc k právnímu názoru, že § 32, předpokládajícího přihlašovací povinnost, nemůže býti použito na tento případ, poněvadž F-ová jako pomocnice v domácnosti nemoc. pojistné povinnosti nepodléhala. Tyto právní vývody rozvedl žal. úřad v odv.
spise a ústním přednesem svého zástupce při veř. úst. líčení v ten smysl, že dle předpisů platných pro stěžující si pomocnou pokladnu nastává řádné členství u ní nikoli ex lege dnem nastoupení zaměstnání, nýbrž teprve členskou přihláškou a přijetím této představenstvem pokladny a
nemůže býti ani řeči o tom, že M-ová měla F-ovou u stěžující si pokladny přihlásiti do 3 dnů po nastoupení a, když toho neučinila, že nedostála své ohlašovací povinnosti; nemohlo by prý o tom býti ani řeči, kdyby F-ová skutečně pojistné povinnosti byla podléhala, neboť v tom případě byla by se stala ex lege členkou okr. nemoc. pokladny a jen
tato byla by legitimována vyvoditi z opožděné přihlášky důsledky §§ 31, 32 a 33 n. z.
Žal. úřadu třeba přisvědčiti, že zákon zaměstnavateli vůči pomocné pokladně neukládá povinnost ohlašovací, jak ji stanoví §§ 31 a 32 n. z. Tyto paragrafy týkají se dle svého zařadění do oddílu II. nemoc. zák. a dle jeho nadpisu okr. nemoc. pokladen a není normy, jež by ustanovení ta byla vztáhla na zapsané pomocné pokladny, zejména není takového ustanovení v zákoně o zapsaných nem. pokladnách ze 16. července 1892 č. 202 ř. z. Naopak plyne z § 60. zák. nemoc. z 30. března 1888 č. 33 ř. z. (nyní již v rámci nemoc. zákona zrušeného čl. XXV. zák. č. 268/1919), jenž dle § 7 prve cit. zákona jest
směrodatným pro úpravu stanov zapsaných pom. pokladen, že na pom. pokladny, stejně jako na spolkové pokladny, neplatí §§ 5 a 9, jakož i předpisy II., III. a IV. oddílu cit. nemoc. zákona, tudíž ani §§ 31 a 32, zařaděné právě do oddílu II. n. z.
Ve stížnosti není přímého tvrzení, že by tu bylo přihlašovací povinnosti § 31 a že by regresní nárok pokladny byl vyplynul ze zanedbání
této povinnosti přihlašovací, nýbrž stížnost hledí sporný nárok pokladny odůvodniti touto úvahou: »Je-li zaměstnavatel, který nedostojí přihlašovací povinnosti ohledně dělníka, podléhajícího nemoc. pojištění, zavázán nahraditi pokladně veškeren náklad, který dle zákonných nebo statutárních předpisů učinila na osobu nepřihlášenou nebo přihlášenou teprve po onemocnění, pak jest zajisté dle § 32 n. z. uznati povinným náhradou i takového zaměstnavatele, kterýž, aniž k tomu byl nucen, přes to zaměstnance nebo služebnou osobu k nemoc, pojištění přihlásil, když osoba ta byla již nemocna a to vědomě a s úmyslem, aby náklady nemoci přesunul na pokladnu.« Tím zřejmě míní, že zaměstnavatele, který vědomě přihlásí nemocného zaměstnance, aby náklady nemoci převalil na pokladnu, stihají dle § 32 stejné následky jako onoho, jenž přihlašovací povinnosti nedostál.
Těmito vývody, jež se zabývají výkladem § 32, nemohl se nss zabývati, poněvadž v konkrétním případě, hledě k předchozím úvahám, se nedostává podkladu pro interpretování § 32 po stránce materielně právní, když vysloveno, že § 32 na sporný případ vůbec se nevztahuje, ježto pak stížnost kromě § 32 neuplatnila jiného právního pramene pro svůj sporný nárok, nelze shledati nezákonným, když žal. úřad odepřel sporný případ posouditi dle tohoto § 32 n. z.

Citace:

č. 5729. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 10-12.