NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 2

Č. 10179.

Živnostenské právo. — Řízení správní: * Vznikne-li mezi živn. společenstvem a býv. jeho předsedou spor o náhradu peněz, které si tento vybral ze jmění společenstevního z důvodu výkonu své funkce předsednické, jde o rozepři o vnitřní záležitosti společenstva, která patří před úřady správní (§ 127 odst. 7 živn. řádu).
(Nález ze dne 26. listopadu 1932 č. 18155.)
Věc: Jan V. v O. proti ministerstvu obchodu o náhradu společenstevních peněz.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Podáním z 2. listopadu 1927 obrátilo se společenstvo stavitelů pro obvod obch. komory v Olomouci na tamní městskou radu se žádostí, aby jeho bývalý předseda Jan V. — dnešní st-1 byl vyzván nahraditi částku 229930 Kč 44 h, kterou si podle výsledku provedené revise neprávem ze jmění společenstva vybral, po případě, aby peníz ten byl na něm exekučně vymožen. — V sezení z 10. listopadu 1927 usnesl se magistrátní sbor města Olomouce nerozhodovati o této žádosti pro nepříslušnost, ježto podle § 127 živn. ř. úřady správní jsou povolány rozhodovati jen ve vnitřních záležitostech společenstevních, nikoli však ve sporech povahy majetkové, o jaký jde v daném případě.
Odvolání společenstva z usnesení toho zsp v Brně výnosem ze 7. ledna 1928 nevyhověla již z toho důvodu, že vznik sporné pohledávky spadá do doby před ustavením společenstva, a že proto živn. úřad, jemuž nastává povinnost dohlížeti nad hospodařením společenstva teprve ode dne, kdy počalo právně existovati, nemůže v této věci rozhodovati.
K dalšímu rekursu společenstva min. obch. nař. rozhodnutím potvrdilo v odpor vzatý výnos zsp-é, pokud se tento týká pohledávky za dobu před ustavením společenstva, t. j. přede dnem 11. října 1925, a to z důvodů ve výnose tom uvedených, pokud se však týče požadavku vzniklého po této době, vyslovilo, že býv. předseda společenstva stavitelů v O. Jan V. je povinen nahraditi tomuto společenstvu částku 48897 Kč 50 h s příslušnými úroky od 15. prosince 1926, kterou neprávem vybral ze jmění společenstva v době od jeho ustavení, t. j. od 11. října 1925 do 15. prosince 1926.
Na toto rozhodnutí podal Jan V. k nss stížnost, ve které především namítá nepříslušnost úřadů správních k rozhodování o vzneseném požadavku, ježto nejde o vnitřní záležitost společenstva (§ 127 živn. ř.), nýbrž o nárok majetkový, který mělo společenstvo uplatňovati proti st-li žalobou u řádného soudu.
Námitku tu neshledal nss důvodnou.
Živn. společenstva jsou, jak o tom není v teorii ani praxi pochybnosti, vzhledem k způsobu jejich vzniku, nucenému členství v nich, jakož i úkolům přikázaným jim zákonem (§§ 106, 107 a 114 živn. ř.) korporacemi veřejnými. Z toho plyne, že vnitřní záležitosti živn. společenstev jsou ovládány normami práva veřejného, a že tudíž všecky spory, vznikající uvnitř organismu společenstevního, jest vyřizovati cestou správní. To se také — třebas nadbytečně — výslovné stanoví v odst. 7 § 127 živn. ř. Pokud jde o zevnější stránku činnosti živn. společenstev, rozhoduje ovšem pro kompetenci buď úřadů správních nebo řádných soudů povaha toho kterého právního poměru (Srovn. na př. Matějka: Pojem veřejnoprávní korporace, str. 100/101, Pražák: Spory o příslušnost, díl druhý, str. 325 a j.).
V daném případě uznalo min. obch. st-le, jako býv. předsedu společenstva stavitelů v O., povinným nahraditi tomuto společenstvu částku 48897 Kč 50 h, kterou z jeho jmění neprávem vybral v době od 11. října 1925 do 15. prosince 1926. Ze správních spisů a také z obsahu stížnosti samé je patrno, že peníz, o nějž jde, si st-1 vybral za obstarávání záležitostí společenstevních, tedy zřejmě ve své funkci jako předseda společenstva. Podle toho řeší se nař. rozhodnutím spor mezi společenstvem na straně jedné a st-lem jako býv. předsedou z důvodu vykonávání této funkce na straně druhé, a jde tudíž ve smyslu toho, co bylo svrchu řečeno, o rozepři o vnitřní záležitosti společenstva, která patří před úřady správní. Okolnost, že sporný nárok je povahy majetkové, na výlučné příslušnosti těchto úřadů nic nemění, poněvadž jeho podstata tkví v organisačním (vnitřním) poměru st-le ke společenstvu a tudíž v právní sféře veřejnoprávní. Je tedy v odpor vzaté rozhodnutí výrokem úřadu příslušného a slušelo, ježto stížnost brojí proti němu také věcně, vejíti v rámci stižních bodů na jeho přezkoumání. Stížnost se tu obrací nejprve proti výroku žal. úřadu, že si st-1 částku 48897 Kč 50 h ze jmění společenstva vybral neprávem a namítá, že st-1 si peníz ten srážel na úhradu své pohledávky asi 192000 Kč na základě pravoplatného usnesení ustavující valné hromady společenstva stavitelů v O. z 11. října 1925, kterým byl jeho nárok proti společenstvu v uvedené výši uznán a způsob vyrovnání dluhu toho schválen. Zákonitost nař. rozhodnutí s hlediska takto formulované námitky nemohl nss bezpečně přezkoumati, ježto se žal. úřad omezil na pouhé zjištění, že st-1 částku, o niž jde, vybral ze jmění společenstevního neprávem, aniž při tom slovem uvedl, z jakých skutkových a právních předpokladů k závěru tomu dospěl (§ 70 odst. 1 a § 82 správního řádu č. 8/28). Tento naprostý nedostatek odůvodnění nař. rozhodnutí, kterým byla také straně ztížena obrana před tímto soudem, zakládá podstatnou vadu řízení.
V odpor vzatý výrok trpí však, jak dále stížnost právem vytýká, vadností i potud, že v celém administrativním řízení nebyla st-li poskytnuta možnost, aby k uložené jemu náhradní povinnosti vůbec a co do její výše zvlášt, zaujal stanovisko a nabídl event. protidůkazy. Tento postup, porušující zásadu slyšení stran a příčící se předpisům §§ 42 a 82 cit. správního řádu, tvoří rovněž podstatnou vadu řízení.

Citace:

č. 10179. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 680-682.