Fundus instructus.

I. Pojem.
Fundus instructus nazývá se příslušenství nemovitého statku,
kteréž tvoří všechny věci, jež ku provozování řádného hospodářství jsou nutný a které ku stálému užívání statku slouží, tak že s věcí tvoří celek, neztrácejíce při tom své samostatnosti. O. o. z. nazývá příslušenstvím to, co s věcí trvale je spojeno, a stanoví, že sem náleží nejenom přírůstek věci, pokud oddělen nebyl, nýbrž i všechny vedlejší věci, bez nichž nelze věci hlavní užívati, aneb které zákon aneb vlastník ku stálé potřebě hlavní věci určil (§ 294 o. o. z.). Aby pak toto všeobecné ustanovení vysvětlil, dodává zákon dále, že tráva, stromy, ovoce i všechny jiné věci, které ze země povstávají, zůstávají tak dlouho statkem nemovitým, pokud od půdy nebyly odděleny; že ryby v rybníku a divoká zvěř v lese stává se movitým statkem, teprve když se ryby vyloví a zvěř chytne nebo zabije (§ 295 o. o. z.), že dále považují se obilí, dříví, píce a všechny jiné vnesené svršky, jako dobytek, nástroje a nářadí potud za věci nemovité, pokud jich je potřebí ku řádnému provozování hospodářství (§ 296 o. o. z.). Tato ustanovení vysvětliti dlužno z úmyslu zákonodárcova, aby řádné provozování hospodářství nebylo ohrožováno a rušeno, neboť vše co jako příslušenství ku věci hlavní náleží, následuje osud věci hlavní. Počet dobytka musí býti v poměru s pící, která na statku vyrůstá, píce pak a stelivo v poměru ku dobytku, jehož ku vzdělávání pozemků nevyhnutelně je třeba. Pokud se týče nástrojů a nářadí, tu rozhodují po většině místní a kulturní poměry. Vznikne-li pochybnosť, nutno požádati o dobrozdání hospodářského znalce. Ku příslušenství statku nenáležejí věci, které slouží osobní potřebě držitelově a nikoliv potřebě statku (roz. ze dne 21. ledna 1877 č. 6389). Pokud užívá se pojmu fundus instructus i při staveních, ač to případným není, nutno zmíniti se o předpisu §u 297 o. o. z., dle kterého počítají se ku věcem nemovitým i takové, které na zemi postaveny jsou za tím účelem, aby tam stále zůstaly, jako domy a jiné budovy s vrstvou vzduchu v kolmé čáře nad nimi, dále nejenom to, co v zemi nebo ve zdi upevněno, přinýtováno a hřebem přibito jako kotle na vaření piva, pánve na pálení, kořalky a zazděné skříně, nýbrž i takové věci, které ku stálé potřebě jistého celku jsou určeny jako ku př. studničná vědra, provazy, řetězy, nářadí hasičská a j.
II. Právní důsledky.
Pro příslušenství platí tytéž zásady, které platí pro věc, k níž tato
náleží (§ 457 o. o. z.). Příslušenství nemovitosti může pouze s nemovitostí společně býti předmětem exekuce a proto také vztahuje se na ně i exekuční odhad; po případě musí býti fundus instructus z úřední povinnosti sepsán a spolu vydražen (§ 3 zák. ze dne 10. června 1887 č. 74 ř. z. a dvor. dekr. ze dne 7. dubna 1826 sb. z. s. č. 2178). Těchto předpisů nutno bez výjimky užívat i ve všech případech (roz. ze dne 15. února 1888 č. 1831 čas. »Ger. Zeit.« č. 35). Ustanovení o sekvestraci plodů ještě nesdělených (§ 320 s. ř.) nebyla nikterak změněna § 3 jmen. zák. ze dne 10. června 1887 č. 74 ř. z. (roz. ze dne 24. dubna 1888 č. 4550 časop. »Ger. Zeit.« č. 28, a ze dne 17. září 1889 č. 9279 časop. »Ger. Zeit« 1890 č. 7). O tom jsou-li svrchky příslušenstvím čili nic, má se rozhodnouti při výkonu zájmu (roz. ze dne 10. července 1889 č. 7882 časop. »Ger. Halle« č. 43); byla-li věc teprve dodatečně ustanovena za příslušenství dle § 294 o. o. z., netýká se to práv již dříve nabytých (roz. ze dne 2. října 1888 č. 11696 časop. »Ger. Zeit.« č. 4 z r. 1889). Výslech znalců o tom, co je příslušenstvím v určitém případě, jest dle zákona dovolen; sekvestor statku jest oprávněn, domáhati se toho, aby fundus instructus z mobilární exekuce byl vyloučen (roz. ze dne 13. ledna 1891 č. 166 časop. »Ger. Zeit.« č. 10).
III. Ustanovení zvláštní.
1. Za fundus instructus dolů pokládají se všechna zvířata, stroje,
nástroje, nářadí, jež ku provozování dolování jsou ustanoveny, dále všechny zásoby, všechny rudy a hutní výrobky, pokud nejsou ku prodeji určeny (§ 121 hor. z.). Též na příslušenství dolů nelze vésti samostatnou exekuci (§ 121 hor. z.).
2. Za fundus instructus železnice pokládá se material, kterým zařizuje a udržuje se dráha, pokud již do místního obvodu dráhy byl přinesen, aneb ku provozování dopravy náleží a to nejen material, jenž s drahou pevně je spojen aneb ku stálé její potřebě je ustanoven, nýbrž vůbec všechen material, jenž ku dopravě slouží. Zástavní práva nemohou býti nabyta ku jednotlivým částem dráhy, kteréž dle práva jednotný celek tvoří. Avšak s tím, že dráha pokládá se za jednotný knihovní celek, nestojí v odporu, jestliže jednotlivé její části jsou v děleném vlastnictví nebo ve
spoluvlastnictví, nebo jestliže na jednotlivých částech její jiná práva, jimiž výkon vlastnictví se omezuje, jako pozemkové služebnosti, práva nájemní s účinkem práv věcných zřízena jsou. (Zákon ze dne 19. května 1874 č. 70 ř. z. § 5). Nařízení ze dne 19. září 1886 č. 144 ř. z. ustanovuje ve čl. 1.: Dopravní prostředky cizích drah, které provozují veřejnou dopravu osob neb zboží, jsou od onoho okamžiku, kdy ku dopravě byly odevzdány, až do jich vyloučení vyjmuty ze zájmu v tom území, pro něž toto nařízení platí, pokud ovšem i v cizím státě totiž osvobození je zaručeno.
IV. Poplatky.
Při převodech nemovitých věcí, se kterými zároveň i fundus instructus na kupce přechází, musí se dle stálé prakse správního soudního dvoru i z tohoto příslušenství zapraviti poplatek jako z převodu nemovitosti tak ku př. prodá-li se s hotelem i celé zařízení (prádlo, náčiní atd.), aneb prodají-li se s továrnou i stroje, rekvisity, nástroje a jiné svrchky. Při vyměřování poplatku je pro otázky, zdali předměty určité za fundus instructus se mají pokládati, rozhodnou doba, v níž právní jednání bylo učiněno
(§ 44 popl. z.) (nál. spr. s. dv. ze dne 19. října 1892 č. 3125 časop. »Jur. Bl.« ze dne 19. října 1892, a ze dne 10. prosince 1884 č. 2711 časop. »Jur. Bl.« ze dne 10. pros. 1884). Poněvadž pak t. zv. radí kované živnosti (t. j. živnosti s nemovitostí spojené) tvoří podstatnou čásť domu i jeho hodnoty, nesmí z pravidla od něho býti odděleny (dvor. dekr. ze dne 12. července 1793, sb. z. svazek 3, str. 58 a pokládají se dle § 298 o. o. z. za věci nemovité. Z té příčiny považovati dlužno všechny věci a nářadí, které majitel radikované živnosti lekárnické za nutné byl označil, za příslušenství této živnosti, jakožto věci hlavní dle § 294 o. o. z., poněvadž tyto věci ku stálé potřebě této hlavní věci jsou určeny. Z toho následuje, že všechny věci, které byl vlastník radikované živnosti prohlásil
za nutné při provozování této živnosti, musí se pokládati za příslušenství, a jest při převodu věci hlavní vyměřiti i z nich poplatek, který se vyměřuje z převodu nemovitostí (nál. ze dne 24. září 1889 č. 3106 časop. »Jur. Bl.« ze dne 24. září 1889).

Citace:

Fundus instructus. Všeobecný slovník právní. Díl první. Accessio - Jistota žalobní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1896, svazek/ročník 1, s. 504-506.