NPD documents search: Právní prakse, 2 (1937-38)

Č. 7302.

Občanství státní: Smlouva čsl.-polská č. Sb. 56/1926 nezavedla samostatné a nové právo optovati pro státní občanství čsl.
(Nález ze dne 26. května 1928 č. 12279).

Věc: Adolf R. v M. proti ministerstvu vnitra o státní občanství.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: V podání z 26. července 1926, došlém k osp-é ve Frýdku dne 28. července 1926, uvedl st-1, že se narodil 30. května 1897 v Alexandrovicích, okres Bílsko, je tamže příslušný, má od 9. ledna 1919 v Michálkovicích stálé bydliště, nebyl dosud trestán, jest majetný a vzdává se již dnes jakýchkoli nároků z vál. půjček, invalidních rent a pod., a prohlásil, že vzhledem ke smlouvě, uzavřené mezi republikou čsl. a polskou, vyhlášené ve sbírce zák. a nař. pod č. 56 z r. 1926, jest ve smyslu čl. 1 této smlouvy oprávněn do 3 měsíců ode dne, kdy toto ustanovení bylo publikováno, optovati pro státní občanství čsl,. pročež optuje pro státní příslušnost čsl.
Nař. rozhodnutím vyslovilo min. vnitra, že prohlášení, jímž st-1 jakožto polský státní příslušník optuje pro čsl. stát. občanství, odmítá, ježto zmíněná smlouva neobsahuje žádného ustanovení, jímž by mu byla poskytnuta možnost pro čsl. stát. občanství optovati. O stížnosti nss uvážil:
Vzhledem ke stanovisku, jenž zaujal žal. úřad v nař. rozhodnutí, popřev, že smlouva, uzavřená mezi republikou čsl. a republikou polskou, uveřejněná dne 29. dubna 1926 ve sbírce zák. a nař. pod č. 56, obsahuje ustanovení, jímž by byla poskytnuta možnost optovati pro čsl. státní občanství, možno se nss-u omeziti na zkoumání otázky, zda stanovisko žal. úřadu jest obsahem zmíněné smlouvy odůvodněno.
O opci obsahuje zmíněná smlouva ustanovení ve třech odstavcích sub 3 čl. 1 a praví se v 1. odstavci, že opční prohlášení mají býti vyřízena do jednoho měsíce ode dne, kdy toto ustanovení nabude působnosti; v odst. 2 se stanoví, že v případě formálních nedostatků opčních prohlášení mají úřady, nařizujíce doplnění takových prohlášení, určití k tomu přiměřenou lhůtu, a doplněná prohlášení, podaná z novu v této lhůtě, posuzovati za podaná včas; konečně pak v odst. 3 jest řečeno, že opční prohlášení, podaná na konsulátě, nepodléhají kolkovnému, za ženu optuje muž a za děti do 18 let rodiče, pokud se týče poručníci. — Ustanovení právě citovaná neobsahují však ničeho, z čeho by bylo možno dovoditi, že na základě nich bylo možno pro budoucnost ode dne, kdy smlouva nabyla působnosti, komukoliv optovati pro čsl. státní příslušnost. Naopak jest z cit. odst. 1 ve spojení s úvodním odst. čl. 1 patrno, že smlouva má na mysli opční prohlášení, která před nabytím působnosti smlouvy byla již podána na základě rozhodnutí konference velvyslanců z 28. července 1920, uveřejněného vl. vyhláškou č. 20/1925. Proto nemůže býti na základě těchto ustanovení konstruován nárok na opci pro čsl. stát. příslušnost po dni, kdy smlouva čsl.-polská nabyla působnosti.
Jiných ustanovení, než která byla citována, zmíněná smlouva o opci neobsahuje, a nelze proto shledati nezákonným výrok žal. úřadu, jímž st-lovo opční prohlášení, dovolávající se oné smlouvy, odmítl z důvodu, že smlouva neobsahuje žádného ustanovení, jímž by byla poskytnuta možnost pro čsl. státní občanství optovati.
Tvrdí-li st-l přes to, že toto stanovisko žal. úřadu jest s obsahem smlouvy čsl.-polské v rozporu, a dovozuje-li, že měl na základě smlouvy právo podati do 3 měsíců ode dne, kdy smlouva nabyla působnosti, žádost o propůjčení čsl. stát. občanství, jest patrno, že zaměňuje opci, jakožto prohlášení, jímž se nabývá státního občanství čsl. z vůle optantovy, jako tomu bylo dle čl. 3. č. 2 nahoře zmíněného rozhodnutí konference velvyslanců a dle ustanovení čl. 1 č. 3 smlouvy čsl.-polské, s nabytím státního občanství čsl. se souhlasem vlády dle čl. 1 č. 2 této smlouvy, tedy prohlášení opční s prostou žádostí o propůjčení čsl. stát. občanství na základě zvláštních ustanovení čsl.-polské smlouvy, a jde pak svými vývody mimo obsah nař. rozhodnutí, jež, odmítajíc st-lovo podání, jakožto prohlášení opční, jak také výslovně bylo označeno, vůbec se nezabývalo otázkou, zda st-1 byl oprávněn podati žádost za propůjčení čsl. stát. občanství ve smyslu čl. 1 č. 2 cit. smlouvy.

Citace:

č. 7302. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 724-725.