NPD documents search: Váž. tr., 1-2 (1919-20)

—1321
Č. 11467.

Školství. — Řízení správní. — Samospráva zemská: I. * Podávati jménem země jako konkurenčního činitele ve věcech osobního nákladu národního školství odvolání do rozhodnutí zemské školní rady přísluší za platnosti zákona č. 125/1927 Sb. o organisaci politické správy zemskému presidentovi (§ 54 cit. zák.). — II. * Zemská školní rada není veřejnoprávní zájmovou korporací ani ústavem neb podnikem zemským neb zemí spravovaným ve smyslu § 5 odst. 2 zák. č. 125/1927 Sb. o organisaci politické správy.
(Nález ze dne 6. října 1934 č. 18525.)
Věc: Filomena Z. ve F. (adv. Dr. Bedřich Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o zápočet služební doby.
Výrok: Stížnosti se zamítají pro bezdůvodnost.
Důvody: Podáním ze 16. září 1918 na okresní školní radu v Rýmařově oznámila st-lka, tehdy učitelka ženských ručních prací ve Stránské, že požádala okresního školního inspektora ústně o zproštění služby školní a že dnem 15. září 1918 opouští své služební místo a žádala, aby tato žádost o zproštění služby školní byla vzata na vědomí. Okr. škol. rada oznámila toto zřeknutí se školní služby místní škol. radě a správě školy ve S. a navrhla u zem. škol. rady, aby st-lce byl dnem 30. září 1918 zastaven služební plat.
Výnosem okr. škol. rady v R. z 25. dubna 1919 byla st-lka ode dne 1. května 1919 pověřena vyučováním ručním práčem na obecné škole ve F. a ve V. až do ustanovení definitivní učitelky ručních prací. Výnosem ze 14. ledna 1926 zemská školní rada moravská, vyhovujíc žádosti st-lčině ze 17. listopadu 1925, propočítala jí služební dobu ve smyslu ustanovení § 8 zák. č. 251/1922 Sb. a zásad vyslovených v nálezu nss-u Boh. A 4844/25 tím způsobem, že jí započetla služební dobu od 1. dubna 1908 a válečná pololetí 2/2 roku, celkem ke dni 1. června 1922 16 roků 8 měsíců a ke dni 1. září 1923 v důsledku zvýšení její vyučovací povinnosti 17 roků 9 měsíců. Podle toho byly st-lce upraveny služební požitky. Dalším výnosem z 21. října 1926 zem. škol. rada započetla st-lce k její žádosti z 23. června 1926 ke dni 1. září 1923 podle § 6 zák. č. 251/1922 Sb. ještě 2 léta pro postup, takže činila po tomto započtení st-lčina služební doba ke dni 1. září 1923 celkem 19 roků 9 měsíců. V důsledku toho zvýšeny st-lce také služební požitky.
Výnosem z 26. května 1930 uložilo min škol. a nár. osvěty zemské školní radě, aby dodatečně vyrozuměla o svých výnosech ze 14. ledna 1926 a z 21. října 1926 s rekursní klausulí ještě konkurenčního činitele. V důsledku tohoto výnosu zaslala zem. škol. rada dopisem z 11. června 1930 zemskému úřadu III/5 v Brně opisy výnosů ze 14. ledna 1926 a z 21. října 1926 s doložením, že z uvedených výnosů lze podati do 14 dnů odvolání k min. škol. a nár. osvěty. Opisy citovaných výnosů došly do podatelny zem. úřadu dne 16. června 1930.
Zemský president země Moravskoslezské podal pak dne 24. června 1930 odvolání z výnosu zem. škol. rady ze 14. ledna 1926, pokud jím byla st-lce započtena do postupu doba od 16. července 1918 do konce dubna 1919, kdy ze školní služby vystoupila, a válečná pololetí 2 roky 6 měsíců a z výnosu z 21. října 1926, pokud služební doba upravená prvním výnosem byla zem. škol. radě podkladem pro další úpravu připočtením 2 let podle § 6 zák. č. 251/1922 Sb.; v odvolání bylo namítáno, že započtení to nemá zákonného podkladu, ani že tu není zvláštních okolností, jež by započtení to odůvodňovaly.
Min. škol. a nár. osvěty výnosem z 8. května 1931 pak vyslovilo toto: Zem. úřad v Brně byl jakožto konkurenční činitel vyrozuměn dne 16. června 1930 o rozhodnutích zem. škol. rady v Brně ze 14. ledna 1926 a z 21. října 1926. Konkurenční činitel podal dne 24. června 1930 odvolání proti svrchu uvedeným rozhodnutím zem. škol. rady, jež došlo dne 25. června 1930 k zem. škol. radě. Vzhledem k tomuto odvolání zrušuje min. škol. a nár. osvěty rozhodnutí zem. škol. rady ze 14. ledna 1926 a z 21. října 1926 jako nezákonná z těchto důvodů: St-lka oznámila podáním ze 16. září 1918 tehdejší okr. škol. radě v R., že se místa industriální učitelky vzdává a požádala o zproštění služby. Tato její žádost byla předložena okr. škol. radě v R. zprávou správy školy ve S. ze 17. září 1918, v níž bylo výslovně uvedeno, že st-lka již dříve dala ústně tehdejšímu okr. škol. inspektorovi na vědomí, že ve S. učiti ne- bude a že nyní předkládá i písemně žádost o zproštění služby. Z toho patrno, že st-lka sama místa se vzdala, školní službu sama přerušila a ježto dne 1. listopadu 1918 nebyla z vlastní vůle v aktivní školní službě, neměla vůbec nároku na započítání válečných pololetí podle zák. č. 457/1919 Sb. Teprve od 1. května 1919 nastoupila opětně do školní služby. Zem. škol. rada nebyla však oprávněna započítávati st-lce do postupu období, kdy se sama dobrovolně školní služby vzdala a službu nekonala. Započetla-li jí zem. škol. rada období to přes výslovné ustanovení zákona, že »jen za zvláštních okolností lze započítávati pro časový postup jiná období než dobu školní služby«, je postup ten nezákonný a následkem toho je nesprávné i zařazení st-lky k 1. červnu 1922 a všecka další zařazení a všecky další výpočty služného. Na toto rozhodnutí podala st-lka jednak stížnost k nss-u, jednak učinila proti němu podání z 15. dubna 1932 k min. škol. a nár. osvěty, označené jako »rozklad«.
Žal. úřad výnosem z 30. července 1932 vrátil toto podání zem. škol. radě, poněvadž na svém vynesení z 8. května 1931 nemá důvodů ani možnosti (vzhledem k nabytým právům osob třetích) něco měniti. I na tento výnos podala st-lka stížnost k nss-u.
Ve stížnosti podané na výnos min. škol. a nár. osvěty z 8. května 1931 namítá st-lka, že ministerstvo rozhodlo k odvolání nelegitimované strany, neboť odvolací právo příslušelo zemskému výboru, nikoli zem. úřadu, který odvolání podal. Tuto námitku opírá st-lka o úvahu, že v době vydání výnosů zem. škol. rady z r. 1926, nař. rozhodnutím nyní zrušených, zem. úřad v organisační formě zák. č. 125/1927 Sb. ještě neexistoval a jeho odvolací právo nemůže se tudíž týkati výnosu zem. škol. rady z r. 1926; kromě toho jest podle § 5 odst. 2 tohoto zákona vyhrazeno odvolací právo zem. výboru, neboť jde o uplatnění práva země vůči zem. škol. radě jako korporaci, v níž je země zastoupena.
Námitku tuto neuznal nss důvodnou.
Jako konkurenční činitel ve věci osobního nákladu na národní školství, o jaký šlo také ve sporném případě, byla stranou ve správním ří- zení země jako veřejnoprávní korporace, a to před zavedením nové organisace politické správy zákonem č. 125/1927 Sb. země Moravská, za účinnosti cit. zák. pak země Moravskoslezská. Representantem této územní korporace byl ovšem před účinností zákona organisačního zem. výbor, ale od účinnosti org. zákona (t. j. od 1. prosince 1928) je podle § 54 tohoto zákona země zastupována na venek zemským presidentem. V dnešním sporném případě podal odvolání k žal. úřadu, jehož vyřízením je rozhodnutí přítomnou stížností naříkané, zemský president země Moravskoslezské, který k tomu byl zajisté oprávněn, neboť v té době, kdy odvolání bylo podáno (24. června 1930), byl podle § 54 org. zák. representantem země Moravskoslezské na venek zem. president, nikoli zem. výbor. Předpisu odst. 2 § 5 org. zák., kde se stanoví, že práva, jež podle platných předpisů příslušela v Čechách, na Moravě a ve Slezsku zemskému sněmu oproti zájmovým korporacím, v nichž země měla zastoupení, a oproti ústavům a podnikům, jež nenáležejí k ústavům nebo podnikům zemským nebo zemí spravovaným, vykonává příslušné zemské zastupitelstvo a obdobná práva, jež příslušela zemskému (správnímu) výboru (komisi), zemský výbor, dovolává se st-lka pro odůvodnění kompetence zemského výboru neprávem.
Zem. škol. radu nelze totiž považovati za zájmovou korporaci, tím méně za ústav nebo podnik ve smyslu cit. předpisu org. zákona, neboť není sama o sobě právnickou osobou ani orgánem země jako právnické osoby, nýbrž je podle § 10 zák. z 25. května 1868 č. 48 ř. z. a podle § 35 zák. z 12. ledna 1870 č. 3 mor. z. z. nejvyšším školským úřadem, povolaným k obstarávání správy školství a k dozoru ke školství ve správním obvodu zemském jako zvláštnímu oboru veřejné správy, ovšem úřadem organisovaným kolegiátně na rozdíl od monokratické organisace státních úřadů politických.
Dále namítá stížnost, že zrušení výnosů zem. škol. rady je nezákonné, poněvadž tyto nabyly již právní moci, neboť byly také zem. úřadu ihned při svém vydání známy a nebyly tímto vzaty v odpor. Námitka ta není důvodná.
Ze správních spisů plyne, že zem. úřad byl o výnosech moravské zem. škol. rady ze 14. ledna 1926 a z 21. října 1926 vyrozuměn teprve dopisem zem. škol. rady z 11. června 1930, jenž došel k zem. úřadu dne 16. června 1930. Že by země Moravská (Moravskoslezská), resp. dočasný representant (zemský výbor, resp. zemský president) byla bývala o výnosech těch zpravena již někdy dříve, to ze správních spisů neplyne a také stížnost určitý den dřívějšího doručení neuvádí. Rovněž není správními spisy podepřeno tvrzení stížnosti, že všechny platové poukazy osobám učitelským, zejména též st-lce, byly zaslány zem. výboru k přezkoumání, takže měl tento možnost podati odvolání, které však nepoužil. Pouhá skutečnost, že, jak soudí stížnost, účetní oddělení zemského výboru nebo zemského úřadu provádělo již dříve účetně finanční důsledky oněch výnosů, nemůže nahraditi vyrozumění země jako konkurenčního činitele do rukou zem. výboru, resp. zem. presidenta o opatřeních, obsažených v oněch výnosech z r. 1926.
Ani další námitce, vytýkající, že zrušení výnosů zšr-y z r. 1926 se příčí také předpis § 30 odst. 7 zák. č. 104/1926 Sb., poněvadž z důvodu nesprávného právního názoru jest změna přípustná jen do jednoho roku od doručení příslušného platového výměru, nemohl nss přisvědčiti. Stížnost totiž přehlíží, že předpis § 30 odst. 7 cit. zák. jedná o přípustnosti změn platových úprav zásahy úřadů, provedenými z úřední moci, v daném případě však zrušení oněch výnosů z r. 1926 nestalo se z úřední moci, nýbrž k odvolání konkurenčního činitele. Tím pozbývá v daném případě podkladu další úvaha stížnosti, že oprávnění ministerstva rušiti z úřední moci domněle nezákonná rozhodnutí zšr-y je školskému zákonodárství cizí a netřeba se jí dále zabývati.
Po věcné stránce vytýká stížnost, že je nesprávný názor, že mor. zšr ve výnosech nař. rozhodnutím zrušených překročila meze svého oprávnění. Zápočet doby od 16. září 1918 do 30. dubna 1919, po kterou st-lka, jsouc nucena poměry, nedobrovolně přerušila službu, jakož i pří- počet válečných pololetí nebyl proveden teprve v r. 1926 a chtělo-li ministerstvo tento zápočet zrušiti, bylo by muselo zrušiti ony výnosy, kterými zšr na základě zák. č. 274/1919, 457/1919 a 541/1919 Sb. st-lce vyměřila platy, což však ministerstvo neučinilo. Tuto námitku stížnosti uznal nss za nedostatečně konkretisovanou a proto podle § 18 zák. o ss nepřípustnou, neboť necituje ony výnosy, o nichž tvrdí, že jimi byl st-lce zápočet doby přerušení služby a válečných pololetí již přiznán. V důsledku toho pozbývá opory také závěr stížnosti, že, bylo-li započtení doby od 16. září 1918 do 30. dubna 1919 a válečná pololetí v právní moci, pak bylo podle § 38 odst. 1 zák. č. 104/1926 Sb. sou- částí služební doby, rozhodné pro převod do platů podle tohoto zákona, a nemohlo býti st-lce již odňato.
Stížnost poukazuje dále na to, že podle § 5 posl. odst. zák. č. 274/1919 Sb. bylo zšr-ě propůjčeno právo za zvláštních okolností určitou dobu započísti pro postup i přes meze ustanovení tohoto zákona, kteréhož oprávnění může zšr použíti podle svého volného, žádným dalším předpisem neomezeného uvážení, a také ho při st-lce použila, čímž nijak nepřekročila svého oprávnění. Ani těmto vývodům nemohl nss přisvědčiti, neboť stížnost přehlíží, že žal. úřad, jak z poslední věty důvodů nař. rozhodnutí je zřejmo, zrušil zápočet období, přiznaný st-lce zšr-ou, nejen proto, že st-lka neměla na onen zápočet právního nároku, nýbrž také, že neshledal ve st-lčině případě ani zvláštních okolností, které by odůvodňovaly zápočet oněch období pro časový postup podle volné úvahy úřadu. K přezkoumání rozhodnutí zšr-y i po této stránce měl žal. úřad podklad v odvolání zem. presidenta, které vytýkalo, že nebylo u st-lky zvláštních okolností, odůvodňujících započítání sporných období pro časový postup. Že pak u st-lky takové zvláštní okolnosti se snad vskutku naskytly, to stížnost netvrdí, zejména neuvádějíc konkrétně, které okolnosti by u st-lky po jejím názoru mohly za takové býti uznány.
Z těchto úvah dospěl nss k zamítnutí stížnosti na výnos min. škol. a nár. osvěty z 8. května 1931 pro bezdůvodnost.
O stížnosti podané na výnos žal. úřadu z 30. července 1931 uvážil pak nss toto:
Tento výnos neobsahuje meritorního rozhodnutí o nároku st-lčině na zápočet vícekráte zmíněných období pro platový postup, nýbrž žal. úřad v něm toliko prohlašuje, že setrvává na svém rozhodnutí z 8. května 1931. Jediným přípustným obsahem stížnosti na toto rozhodnutí mohly by tudíž býti námitky, že žal. úřad neměl setrvati na svém dřívějším rozhodnutí, ale že byl povinen k rozkladu podanému st-lkou rozhodnouti opět meritorně. — — — —
Přípustnou uznal nss námitku jedinou, vytýkající, že žal. úřad zamítl rozklad st-lčin bez meritorního projednání a bez slyšení zem. úřadu a aniž poskytl st-lce možnost zaujati stanovisko k vývodům odvolání zem. úřadu. V těchto vývodech možno spatřovati námitku, že žal. úřad měl k rozkladu st-lčinu provésti nové řízení za slyšení stran a že pak měl znovu meritorně rozhodnouti.
Tuto námitku neuznal však nss důvodnou, neboť není předpisu, že by úřad měl povinnost znovu meritorně rozhodnouti k rozkladu strany, když již jednou v instančním postupu meritorně rozhodl s konečnou platností. Že by v daném případě bylo rozklad st-lčin kvalifikovati jako námitky ve smyslu předpisu § 30 odst. 1 zák. učitelského č. 104/1926 Sb., nss neshledal, neboť rozhodnutí min. škol. a nár. osvěty z 8. května 1931, proti němuž rozklad směřoval, nebylo vydáno z moci úřední, nýbrž k odvolání z rozhodnutí zšr-y.
Z těchto úvah bylo obě stížnosti zamítnouti pro bezdůvodnost.

Citace:

č. 6054. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 885-887.