Č. 10108.

Pojištění nemocenské (Slovensko): * Za účinnosti zák. č. 221/24 nestíhá zaměstnavatele povinnost, stanovená v § 28 zák. čl. XLV:1907, poskytovati povozy, potřebné k dopravě onemocnělého zemědělského zaměstnance k lékaři, resp. k dopravě lékaře k onemocnělému zemědělskému zaměstnanci.
(Nález ze dne 29. října 1932 č. 8282.)
Prejudikatura: neodporuje Boh. A 9227/31.
Věc: Arpád T. v M. proti zemskému úřadu v Bratislavě o náhradu povozného za dopravu lékaře k ošetření zemědělských zaměstnanců.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad v pořadí stolic správních žádost st-lovu, aby mu okr. nemoc, pojišťovna v L. odepsala »z účtu« částku 136 Kč 05 h, která mu byla touto pojišťovnou předepsána jako náhrada nákladů za povozy k dopravě lékaře za účelem ošetření onemocnělých zemědělských zaměstnanců st-lových. Své rozhodnutí odůvodnil žal. úřad takto: Podle § 28 odst. 2 zák. čl. XLV:1907 onemocní-li čeledín, je hospodář povinen poskytnouti též potřebný povoz k lékaři, vyjímajíc, byla-li nemoc zřejmě zaviněna čeledínem nebo členem jeho rodiny, aneb předstírá-li čeledín nebo člen jeho rodiny chorobu, v kterémžto případě musí hraditi všechny vzešlé výlohy čeledín sám. Tato povinnost zaměstnavatele nebyla zrušena článkem IV odst. 2 zák. č. 248/23. Tímto zákonem byl zrušen § 28 zák. čl. XLV:1907 jen potud, pokud stanoví povinnost zaměstnavatele postarat se o ošetření a léčbu onemocnělých osob služebných (čeledi). Tedy povinnost hraditi dovozné k lékaři nepřešla na nemocenskou pokladnu. To plyne i z ustanovení § 141 odst. 1 zák. č. 221/24, v němž se uvádí povinnost nemocenské pojišťovny vůči pojištěným osobám. Podle odst. 2 cit. § povinnost zaměstnavatele, stanovená právními předpisy vydanými v zájmu ochrany zaměstnanců není tímto zákonem dotčena.
O vývodech stížnosti, v nichž se namítá, že k odůvodnění st-lovy povinnosti nahraditi okr. nemoc, pojišťovně náklady za povozy za účelem lékařského ošetření zemědělských zaměstnanců nelze se dovolávati odst. 2 § 28 zák. čl. XLV:1907, resp. zák. č. 221/24, uvážil nss:
Není sporu o tom, že náklady za povozy byly vynaloženy okr. nemoc, pojišťovnou za účinnosti zák. č. 221/24, jež nastala dnem 1. července 1926 (§ 148 zák. č. 148/25) a že st-lovi zemědělští zaměstnanci patří do kategorie zemědělských zaměstnanců (čeledi) ve smyslu zák. čl. XLV:1907.
Vysloviv, že st-le stihá svrchu zmíněná povinnost, vycházel žal. úřad z právního názoru, že i za účinnosti zák. č. 221/24 platí — jak prý tomu nasvědčují také předpisy odst. 1 a 2 § 141 tohoto zák. — ustanovení odst. 2 § 28 zák. čl. XLV:1907, pokud stanoví povinnost zaměstnavatele poskytnouti povozy za účelem lékařského ošetření onemocnělých zemědělských zaměstnanců, kterážto povinnost, jak žal. úřad míní, nebyla zrušena ustanovením odst. 2 článku IV. zák. č. 248/23. Tento právní názor žal. úřadu je však mylný.
V odst. 1 § 28 zák. čl. XLV:1907 o úpravě právních poměrů mezi zemědělcem a zemědělskou čeledí se stanoví, že dokud otázka nemocenské podpory zemědělské čeledi nebude zákonodárstvím ve formě ústavních zařízení (»intézményesen«) upravena, platí stran léčení čeledi a jejích rodinných příslušníků »tato« ustanovení, totiž ustanovení obsažená v následujících odstavcích. V odst. 2 § 28 téhož zák. se pak ustanovuje, že, onemocní-li čeledín sám aneb určití příslušníci jeho rodiny (v ustanovení tom označení) po čas služby, je hospodář povinen nejdéle po dobu 45 dní hraditi ze svého náklady lékařského ošetření a léků a poskytnouti též potřebný povoz...
Odstavec 2 článku IV zák. č. 248/23 zní pak takto: »Rovněž se zrušují pro Slov. a Podk. Rus předpisy.... § 28 zák. čl. XLV:1907 o úpravě právních poměrů mezi zemědělcem a zemědělskou čeledí, pokud stanoví povinnost zaměstnavatele postarati se o ošetřování a léčbu onemocnělých osob služebných (čeledi), a to s platností ode dne 1. ledna 1924.«
Z tohoto doslovu odstavce 2 článku IV zák. č. 248/23 jde najevo, že tento zákon měl tu na mysli všechny ony předpisy obsažené v § 28 zák. čl. XLV:1907, které ukládají zaměstnavateli zemědělské čeledi povinnost pečovati o to, aby se čeledi dostalo v případě nemoci ošetření a léčby, tudíž i onen předpis, obsažený v odst. 2 § 28 zák. čl. XLV:1907, podle něhož je zaměstnavatel povinen poskytnouti i potřebný povoz, totiž povoz potřebný k dopravě onemocnělého zaměstnance k lékaři, resp. k dopravě lékaře k onemocnělému zaměstnanci. Vždyť závazek, uložený v odst. 2 § 28 zák. čl. XLV:1907 zaměstnavateli stran poskytování povozů ke zmíněným účelům jest právě jednou ze složek zaměstnavatelovy povinnosti, upravené v tomto zákonném ustanovení, totiž povinnosti postarati se o to, aby se onemocnělému zaměstnanci dostalo ošetření a léčby.
Z toho, že odst. 2 čl. IV zák. č. 248/23 vyslovuje, že § 28 zák. čl. XLV:1907 se zrušuje, »pokud stanoví povinnost zaměstnavatele postarati se o ošetřování a léčbu onemocnělých osob služebných (čeledi)«, nelze ještě nikterak dovozovati, že by zákon č. 248/23 byl zamýšlel zachovati i na dále v platnosti onen předpis, obsažený v odst. 2 § 28 zák. čl. XLV:1907, který ukládá zaměstnavateli za povinnost poskytnouti také potřebný povoz k účelům svrchu zmíněným.
Vyslovil-li zák. č. 248/23 v odst. 2 čl. IV, že se předpisy § 28 zák. čl. XLV:1907 zrušují, »pokud stanoví povinnost zaměstnavatele postarati se o ošetřování a léčbu onemocnělých osob služebných (čeledi)«, dal tím zřejmě najevo, že zrušuje jen ony předpisy, obsažené v § 28 zák. čl. XLV:1907, které ukládají zaměstnavateli postarati se o to, aby zaměstnanci dostalo se v případě nemoci ošetření a léčby, že však se nedotýká ostatních předpisů, které jsou — kromě předpisů právě zmíněných — rovněž obsaženy v § 28 cit. zák., na př. předpis obsažený v odst. 7 tohoto §, že stran úrazového pojištění čeledi jsou směrodatná ustanovení zák. čl. XVI:1900 a XIV:1902.
Z toho, co bylo uvedeno, plyne tedy, že odstavcem 2 článku IV zák. č. ,48/23 byl zrušen také onen předpis, obsažený v odst. 2 § 28 zák. čl. XLV:1907, který ukládal zaměstnavateli povinnost poskytnouti povozy za účelem lékařského ošetření onemocnělých zaměstnanců, — kdyžtě také tato povinnost spadá do rámce povinnosti zaměstnavatelovy postarati se o ošetření a léčbu onemocnělých zaměstnanců. Otázkou, zda zmíněný předpis odst. 2 § 28 zák. čl. XLV:1907 byl již zrušen některou, zákonnou normou upravující obligatorní nemocenské pojištění zemědělských zaměstnanců a pocházející z doby před vydáním zákona č. 248/23, nemusel se nss v dnešním sporu zabývati, když, jak nesporno, nejde tu o náhradu nákladu za povozy, vynaloženého před 1. lednem 1924.
Pro svůj názor, že zmíněná povinnost trvá i za účinnosti zák. č. 221/24, nemůže se žal. úřad důvodně dovolávati ustanovení odst. 1 § 141 tohoto zák., podle něhož jest nemocenská pojišťovna povinna zajistiti, aby se dostalo pomoci lékařské...... osobám, jež na ni mají proti nemocenské pojišťovně nárok. Naopak z doslovu tohoto ustanovení jde najevo, že do rámce této povinnosti uložené tímto zákonným ustanovením nemocenské pojišťovně vůči pojištěným osobám, spadá vše, čeho je nezbytně třeba k tomu, aby se pojištěným osobám umožnilo dosíci lékařské pomoci; náleží tudíž do rámce této povinnosti pojišťovny i poskytování povozů potřebných k dopravě onemocnělé osoby k lékaři, resp. k dopravě lékaře k onemocnělé osobě. Mluví tedy ustanovení odstavce 1 § 141 zák. č. 221/24 zřejmě proti stanovisku žal. úřadu.
Žal. úřad nemůže pro svůj názor důvodně čerpati nic ani z ustanovení odstavce 2 § 141 zák. č. 221/24, kde se praví, že povinnost zaměstnavatele stanovená právními předpisy vydanými v zájmu ochrany zaměstnancův není tímto zákonem dotčena. I když by vůbec bylo lze připustiti, že by onen předpis, obsažený v odst. 2 § 28 zák. čl. XLV:1907, který stanoví povinnost zaměstnavatelovu poskytovati povozy ke svrchu zmíněným účelům, mohl se pokládati za »právní předpis, vydaný v zájmu ochrany zaměstnancův«, nemohlo by tu ustanovení odst. 2 § 141 zák. č. 221/24 vůbec přicházeti v úvahu, neboť ustanovení to může míti samozřejmě na mysli jen takové »právní předpisy, vydané v zájmu ochrany zaměstnancův«, které v době, kdy zákon č. 221/24 byl vydán, byly ještě platnými normami; tomu však ohledně předpisu, obsaženého v odst. 2 § 28 zák. čl. XLV:1907 a stanovícího povinnost zaměstnavatelovu k poskytování povozů k účelům svrchu zmíněným tak není, když tento předpis — jak svrchu dovozeno — byl již před účinností zák. č. 221/24 výslovným zákonným ustanovením, totiž odst. 2 zák. čl. IV zák. č. 248/23 zrušen.
Z těchto úvah dospěl nss k závěru, že zmíněný předpis odst. 2 § 28 zák. čl. XLV:1907 za účinnosti zák. č. 221/24 již neplatí, a že tedy opačný právní názor žal. úřadu je mylný.
Z důvodů úplnosti sluší ještě poukázati k tomu, že toto stanovisko nss-u není v rozporu s obsahem nál. Boh. A 9227/31. V tomto nálezu bylo vysloveno jedině, že ani z § 95 zák. č. 221/24 ani z jiného ustanovení tohoto zák. nelze dovoditi, že pojišťovny jsou povinny hraditi zemědělskému zaměstnavateli náklad za povoz k dopravě zemědělského zaměstnance k lékařskému ošetření, — naproti tomu otázka, zda předpis odst. 2 § 28 zák. čl. XLV:1907, stanovící povinnost zemědělských zaměstnavatelů poskytovati povozy k takovýmto účelům, lze pokládati za právní normu platnou i za účinnosti zák. č. 221/24, nebyla oním nálezem ex professo řešena.

Citace:

č. 10108. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 478-481.