JUDr. František Matouš:

Z praxe.

1.
Úbytek agendy posledních pořízení, který někde jest přímo nápadný, jest nepříznivým důsledkem oznamovací povinnosti uložené notářům vládním nařízením ze dne 9. dubna 1926 číslo 50 Sb. z. a n. Dotazy soudů dle ustanovení tohoto nařízení u obecních úřadů bydlišť testátorů, zda tíž doposud žijí, a po jejich nynější adrese, jsou totiž přes důtklivé upozornění, v nich obsažené, že běží o přísné úřední tajemství, v sousedských poměrech mnoha obcí velmi vábnou res omnium communis, a leckde i osobní záměry vykonají svoje dílo. A tak leckterý pořizující jest pak přemile překvapen, když se doví, že bylo ve všeobecnou známost uvedeno, že také již »udělal svoji umrlčí pořádnost«. — Není pak divu, že se sebere, rozběhne se k notáři, poví mu květnatě svoje mínění, a přese všechno ospravedlňující ohražování se notářovo svůj kšaft si vyzvedne a zapřísáhne se i celá jeho přízeň s ním, že napříště půjdou raději »k harvokátovi«, který takové partyky nedělá. — Již při počátku působnosti tohoto vládního nařízení byly vysloveny pochybnosti o jeho oprávněnosti a účelnosti, i obavy stran jeho důsledků, kteréž praxe jeho jen rozmnožila a opodstatnila. Cíle jeho, totiž přesné a spolehlivé evidence všech posledních pořízení nebude beztak nikdy dosaženo, ježto jednak sotva který pořídivší soudu ohlásí svoje trvalé přesídlení do jiného obvodu soudního, třebas mu, přiměřené poučení ve směru tom řečeno bylo, a dále nepostihuje pořízení všechna, roztroušená v nejrozmanitějších úschovách, povinnosti oznamovací nepodléhajících (advokáti, obecní úřady atd.). Těžkou újmu pak způsobilo tradiční s prospěchem osvědčené přísnosti v tomto ohledu zejména notáři-seniory zachovávané, kdež důsledně byla uplatňována zásada, že za života pořídivšího není dovoleno ani nejbližším příbuzným jeho ani zdaleka naznačiti, že nějaké písemné opatření pro případ svého úmrtí učinil. Tato praxe osvědčovala se po řadu desítiletí, a založila v mnohém směru notářům důvěru jejich působiště. — Nelze arci pochybovati, že nařízení toto zamýšlelo sledovati intence nejlepší, snažíc se docíliti účinné ochrany zájmů testátorů samých i jejich příbuzenstva, nebo osob jimi obmyšlených. Vzešlo však zřejmě bez předchozí anketové přípravy, při níž mnohé dobrozdání bylo by zajisté upozornilo na živelný přímo odpor pořizovatelů vůči jakékoliv kontrole, a značnou nedůtklivost jejich ve příčině té vůbec, jakož i na nebezpečí, které mnohému nyní vzejde z toho, když testující uchylují se teď tam, kde nelze předpokládati valnou sběhlost v sepisování posledních pořízení, jen aby nebyli podrobeni nějakému dozoru, byť i zcela formálnímu, a posléze, že instituce tato nikterak nezabrání nejrozmanitějším proti opatřením právě těch, které chtěla chrániti. — A konečně, svěří-li někdo svoji poslední vůli notáři výslovně jakožto osobě soukromé, kdož může mu pak vytknouti, že ji nepojal do svého periodického oznamovacího podání?
2.
Důsledky nekonečných průtahů v zaknihování přídělů nabývají povážlivých rozměrů. V kancelářích právních zástupců kupí se stohy smluv, vtělených pouze z části, u soudů stěžují si na to, že stále četněji vyskytují se odevzdací listiny pozůstalostní, v nichž běží též o příděly, a kteréž proto nutno dávati rok od roku na lhůtu, čímž do nedozírna odsunuje se založení skoncovaných aktů do registratury, a v celku přehled a evidence pohybu vlastnictví pozemků se úplně ztrácí, ježto život nestojí, ale přídělci také — a to bohužel bez předchozího přivolení SPÚ - mrou, jiní zase rozmanitým utvářením se poměrů, jsou donuceni zúplna se vyprodati a daleko přesídliti, a zase jiní se žení a opět rozvádějí a rozlučují, takže není řídkým případem, že o tomže přídělu jest již smlouva trhová, svatební i listina odevzdací či rozvodní smlouva dílčí, a přece doposud stav knihovní nelze uvésti v soulad se všemi těmi zjevy životními. S jakou potíží nutno upokojovati klientelu neustále dotírající nertrpělivými dotazy, kdy prý už tedy přece jednou bude míti o svých přídělech v ruce něco více, nežli několik užmoulaných ústřižků šekových lístků vplatních (tak snadno poztrácitelných) z nichž bývá zřejmo, že přídělová cena byla v mnohých případech zcela zaplacena již roku 1923!!! — Stává se také často, že přesných dat katastrálních přídělů, potřebných pro smlouvu nebo pozůstalost nelze si vůbec opatřiti, anebo ne zavčas, ježto nemožno naprosto vypátrati, kdo byl pověřen rozměřováním určitého úseku, ježto práce ty zadávají se též do opačných krajin země, nebo hotový již elaborat cestuje směry nezbádatelnými, na nichž postihnouti ho jest docela vyloučeno, jindy zase na dotaz stran téhož přídělu při různých příležitostech učiněný dostanou se sdělení tak rozličná, že očividně všechna jsou nesprávna, což vše má v zápětí velmi potěšitelnou vyhlídku na budoucí doplňování smluv nebo dodatečná projednávání pozůstalostí se všemi s tím spojenými zápletkami, zúčastněným zájemníkům nesnadno vysvětlitelnými. — Jaké ztráty na poplatcích způsobí pak leckdy takové dodatky ohledně přídělů, když na příklad úřad vyměřovací nebude lze přesvědčiti, že úplata za ně jest již obsažena v ceně uvedené ve smlouvě původní. — Příčinou všech těchto nesnází
12 jest zásadní předsevzetí SPÚ zaknihovávati v každé obci katastrální příděly všech etap až najednou, což však dle oficielních výročních projevů vedoucích činitelů, které prošly také denním tiskem, může trvati ještě několik let!! — Řečeno pak výslovně, že prý i jediný liknavec v placení přídělové ceny — a tedy patrně i takový přídělec, jemuž na jeho žádost bylo se splátkami přídělové ceny poshověno — jest s to zdržeti knihovní provedení celého elaborátu v celé obci. Jak patrno, rázné, revoluce národní důstojné dílo pozemkové reformy konečným prováděním svým zabřídá do nesnází, zaviněných jedině nedostatkem patřičného zření ku praktickým potřebám každodenního života. Při dlouhých pachtech se přece osvědčilo vtělování nedoplatků přejímací ceny, ježto beztak nejčastěji pro tyto nově nabývané pozemky nutno zřizovati nové knihovní vložky, poněvadž není účelno je zapisovati do vložek kmenových, obyčejně různými, posud po právu pozůstávajícími závadami zatížených. — Jest záhadno, jak jednou knihovní úřady, které jsou trvale přetíženy již i běžnou agendou, ježto není po ruce školeného výpomocného personálu, zmohou přídělové elaboráty svých obcí najednou jim dodané. A přece pronikavá dělba práce dle jednotlivých údobí přídělových, skutečnými, zkušenými praktiky předsevzatá byla by vše to již dávno hravě zmohla. — Škody vším tím způsobované lze nejpřípadněji znázorniti na krutém osudu tak mnohých přídělců dotud bezzemků, kteří na přídělu svém započali se stavbou rodinného domku, a nežli dostali se do rovnosti, byl dávno již vyčerpán jejich skrovný úvěr na ručitele opatřený, a zatím co v novostavbě řádila nepřízeň povětrnosti jako ve starém hradě, na nebožáky ty sesypaly se exekuce řemeslníků, takže trosky toho, co mělo se státi rodinným přístřeším od pokolení do pokolení, ocitly se na bubnu přes všechna záborová obmezení disposičního práva, — a to vše zase jenom proto, že i tak zvané zvláštní »urychlené« řízení zaknihovací ohledně přídělů stavbě věnovaných jest právě tak těžkopádné, že nežli uvede se konečně v pohyb, jest přídělec dávno na žebrácké holi, poněvadž mu bylo znemožněno včasné opatření si úvěru knihovního, který by jej byl jistě zachránil. — A jak svízelné a nákladné jest řízení schvalovací. Zkušenosti, nabyté při dlouhodobých pachtech měly přivoditi úplnou volnost postupu rodinných usedlostí, doplněných pozemky ze záborů na soběstačné celky hospodářské aspoň při převodech jejich s rodičů na děti, jakož i při smlouvách svatebních na ženicha na ně se přiženívajícího a nevěstu na ně se přivdávající. — Ale přímo žalostno jest vypisovati, jaká litanie průkazů a potvrzení žádá se i v takovém případě, kdy neběží o nic jiného, nežli že dospěvší generace téhož rodu ujímá se role dědičné. — A i když již toková žádost jest sebe úplněji doložena, poleží si u schválení normálně celý rok!! — Zdá se, že duch nové doby a zkušenosti za hranicemi získatelné nepronikly doposud do některých úřadoven ústředních, kde po starodávném vzoru úsilovným centralismem soustřeďují se spousty spisů, které včasně vyříditi jest prostě nemožno, a kde uplatňuje se, úporná snaha spřáhnouti stále ostřejší tempo životní opatřeními, náležejícími spíše do archivů musejních. Levné, úsečné, skutečné potřeby životní bystře vystihující a jim v mezích zákona co nejrychleji vyhovující, a tudíž v pravdě demokratické úřadování musíme prozatím v mnohém ohledu státům jiným pouze záviděti.
13

Citace:

LAŠTOVKA, Karel. Veřejné fondy. Slovník veřejného práva Československého, svazek V. U až Ž. Brno: Nakladatelství Rovnost, 1948, s. 179-186.