NPD documents search: Slovník veřejného práva československého, sv. 1

Celibát.

C. duchovních (povinnost bezženství katolických duchovních ritu latinského s vyšším svěcením) nemá významu pro obor čs. veřejného práva. Pojem c-u se v čs. právu neurčuje; zák. č. 455/1919 Sb. užívá v nadpise výrazu „celibát učitelekˮ jako běžného pojmu. V tomto smyslu (zákaz se ženiti nebo provdati, příp. požadavek svobodného stavu) lze mluviti o c-u v těch případech, kdy některé předpisy o úpravě veřejnoprávních služebních poměrů požadují svobodný stav jako podmínku přijetí do služby, případně zakazují zaměstnanci se oženiti nebo provdati. Tak na př. jest svobodný stav podmínkou přijetí za četníka na zkoušku (§ 17 zák. č. 299/1920 Sb.) a ku pohraniční finanční stráži (§ 4 nař. č. 201/1923 Sb.), leč by příslušné ministerstvo udělilo dispens. Ku přijetí za dozorkyni vězňů se požaduje, aby žadatelka byla svobodná, rozvedená nebo ovdovělá (§ 1 nař. min. sprav. č. 24/1914, Věstník min. sprav. VII./1914). Některé předpisy upravující služební poměry státních zaměstnanců v soukromoprávním služebním poměru určují, že ženatí uchazeči (provdané uchazečky) mohou býti přijati jen se svolením ústředního úřadu, tak uchazečka do státní kancelářské pomocné služby (§ 8 nař. č. 113/1926 Sb.), ticbazeč(ka) o místo sekundárního lékaře v civ. stát. léčeb, a buman. ústavech a ve všeobecné nemocnici v Praze o místo asistenta na státních babických školách (§ 5 nař. 621/1927 Sb.), uchazeč(ka) o místo ošetřovatelské v civ. stát. léčeb. a human. ústavech a ve všeobecné nemocnici v Praze (§§ 4 a 67 nař. č. 22/1927 Sb.). V zemských službách moravských jest zaveden c. pro ženské zaměstnance v kancelářské službě zvláštními usneseními zemského sněmu a výboru, která zachovávajíce povinnost c-u poskytují zaměstnankyni v případě provdání odbytné. Učitelky veř. ob. a obč. škol, na něž se vztahuje odst. 1 § 1 zák. č. 104/1926 Sb. (učit. zák.), mohou se provdati (podle § 17 učit. zák. platí pro ně předpisy služ. pragm. učit., zák. č. 319/1917 ř. z.), učitelky nestátních veř, ob. a obč. škol na Slovensku a Podkarpatské Rusi nebyly vázány c-em ani před účinností zák. č. 455/1919 Sb. (Srov. nál. n. s. s. č. 3727 Boh. adm.) Pro některé obory služby jest předepsáno, že svobodní zaměstnanci mohou se oženiti jen s úředním povolením, ku př. gážisté mimo služební třídy sborů stráže bezpečnosti (§ 25 nař. č. 295/1922 Sb.; ku přijetí se však svobodný stav nepožaduje), příslušníci četnictva, nejsou-li definitivní a nedovršili-li čtyřletou službu u četnictva nebo 30. rok věku (§ 24 zák. č. 299/1920), naddozorci pohraniční finanční stráže (§ 12 služ. předpisu č. 21134/1907 min. fin.; nedefinitivním příslušníkům pohraniční finanční stráže se povolení k sňatku vůbec neuděluje), svrchu uvedení zaměstnanci v civ. stát. léčeb, a human. ústavech, babických školách a ve všeobecné nemocnici v Praze, jichž služební poměr se ukončí odepřením souhlasu k ponechání ve službě v případě sňatku (§ 27 nař. č. 21/1927 Sb., resp. §§ 35 a 79 nař. č. 22/1927 Sb.). Připomenouti jest, že zaměstnankyně státních drah nemohou se provdati bez předchozího svolení příslušného úřadu železničního. Event. svolení ke sňatku vyžaduje však, aby se žadatelka reversem zavázala, že souhlasí se zrušením služebního poměru 3měsíční výpovědí; reversem vzdává se současně i svého pensijního oprávnění, jak praxe důsledně z předpisů služebního řádu pro zaměstnance státních drah vyvozuje (viz i rozsudek nej v. soudu Váž. civ. č. 3532). Jen se svolením příslušného politického úřadu II. stolice, příp. vojenského úřadu mohou se oženiti osoby, které nesplnily řádné odvodní povinnosti, dále osoby odvedené. které nenastoupily presenční službu, a vojenské osoby z povolání (§ 36 br. zák. č. 193/1920 Sb.).
Richard Holl.

Citace:

Celibát. Slovník veřejného práva Československého, svazek I. A až Ch. Brno: Nakladatelství Polygrafia – Rudolf M. Rohrer, 1929, s. 164-165.