NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 2

Čís. 2383.

§ 11 (2) vyr. řádu nevztahuje se na soukromý výkon zadržovacího práva prodejem movitých věcí na burse.
(Rozh. ze dne 14. března 1923, R I 254/23.)
Banka Č., filiálka v H., poskytla Augustinu K-ovi zápůjčku k zakoupení 1513 akcii společnosti E., kteréžto akcie jí dal Augustin K. v zástavu. Ježto dlužník neplatil, pohrozila mu banka prodejem akcií na burse. Návrhu Augustina K-a, o jehož jmění bylo zahájeno řízení vyrovnávací, by prodej akcií bankou byl na 60 dnů odložen, soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Dlužník Augustin K. ve svém návrhu výslovně uvedl, že firma Č., filiálka v H.,
poskytla mu zápůjčku na zakoupení 1513 kusu akcií akciové společnosti E. a že jí za tuto zápujčku dal v zástavu ony akcie. Ohledně takovéto ruční zástavy jest banka dle svých obchodních podmínek oprávněna, bez soudního řízení z ní se hojiti а k cíli tomu dáti papíry, jí v zástavu dané, na burse pražské, vídeňské, berlínské nebo jiné přísežným dohodcem nebo také z volné ruky prodati. Přísluší tudíž rekurentce ohledně akcií, o něž jde, právo zadržovací. S právy zadržovacími nakládati jest tak jako s právy zástavními, což znamená, že ohledně nich platí předpis §u 11 (1) vyr. ř., že nejsou dotčena vyrovnacím řízením, dále předpis §u 46 (1) vyr. ř., že netrpí újmy vyrovnáním, a předpis § 39 (2) správně (3) vyr. ř. o právu hlasovacím věřitelů odlučovacích.
Obsahově nemění se však na právu zadržovacím ničeho a, je-li s právem
tím spojeno právo, zástavu prodati, může toto právo i za vyrovnacího
řízení vykonáno býti. Výkon tohoto práva není exekucí, jak omylně rekurentka v dopise svém z 11. ledna 1923 uvádí, není výkonem exekučního práva zástavního a proto ohledně výkonu tohoto práva ustano- veni §u 11 vyr. ř. v úvahu přijití nemůže a nelze proto výkon toho práva odložiti, jak napadeným usnesením se stalo.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stěžovatel má za to, že prodej akcií, jímž hrozí filiálka banky Č. v H.,
jest nuceným zcizením podle §u 11 (2) vyr. řádu, po případě, že dlužno na prodej onen užiti obdoby tohoto zákonného ustanovení; přisvědčiti však nelze ani onomu, ani tomuto jeho mínění. Firmě banka Č., filiálka v H., přísluší k akciím, jichž dovolací rekurs se týká, odlučovací právo, jež podle §u 11 (1) zůstává nedotčeno vyrovnacím řízením. Druhý odstavec tohoto §u 11, obsahující výjimku z odstavce prvního, vztahuje
se podle svého jasného znění: vyr. ř., § 11.2 pouze na nucené zcizení, povolené soudem podle exekučního řádu na základě exekučního titulu, nikoli na soukromý výkon práva zadržovacího prodejem movitých věcí na burse. To vysvítá i z §u 12 vyr. ř. s § 11 souvisejícího a mluvícího zřejmě o exekuci k uspokojení nebo k zajištění; tomu nasvědčuje též pamětní spis ministerstva k zavedení řádu konkursního, vyrovnacího a odpůrčího, v jehož stati, vztahující se na § 11 (2) konk. řádu, který zní podobně jako § 11 (2) vyr. řádu, výslovně jest
řeč o exekuci. Obdoby předpisu §u 11 (2) vyr. ř. však nelze užiti, poněvadž je to zákonný předpis výjimečný a nejde o podobný případ ve smyslu §u 7 obč. zák., nýbrž o případ podstatně jiný.

Citace:

Rozhodnutí č. 2383. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 447-448.