NPD documents search: Boh. adm., 19 (1937)

Č. 12.809.

Školství. — Zaměstnanci veřejní: * Na bývalé cvičné učitele, kteří byli podle § 48 odst. 1 učitelské služební pragmatiky č. 319/1917 ř. z. ustanovení hlavními učiteli (profesory), se nevztahuje předpis § 33 zákona učitelského č. 104/1926 Sb.
(Nález z 4. března 1937 č. 11.429/37.) Věc: Emil S. v Brně proti rozh. min. škol. a nár. osvěty v Praze z 3. března 1934 o pensijních příspěvcích.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Podáním z 20. prosince 1932 žádal st-1, aby mu dnem 1. ledna 1932 bylo přiznáno osvobození od placení pensijních příspěvků, dokládaje, že dovršil služební dobu, kterou nabyl nárok na plnou pensi.
Zem. škol. rada v Brně výměrem ze 7. ledna 1932 vyslovila, že této žádosti nelze toho času vyhověti, poněvadž jmenovaný nedosáhne v dohledné době nároku na výhodu při placení pensijních příspěvků podle § 165 odst. 3 plat. zákona.
Proti tomuto výměru podal st-l rozklad, pokud se týče odvolání, v němž dovozoval, že do 30. ledna 1933 dovršil celkovou služební dobu 36 roků 4/2 měsíců, tedy služební dobu, která podle § 165 odst. 3 plat. zákona zakládá nárok na osvobození od placení pensijních příspěvků již dnem 1. dubna 1931, a žádal, aby tímto dnem bylo mu osvobození přiznáno a pensijní stržené příspěvky byly mu vráceny. Toto odvolání bylo nař. rozhodnutím zamítnuto.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvažoval nss takto:
Žal. úřad nepřiznal st-li žádané osvobození od placení pensijních příspěvků proto, že byl ustanoven od 1. srpna 1917 profesorem podle ustanovení odst. 1 § 48 zákona z 28. července 1917 č. 319 ř. z., jehož ustanovení jsou rozhodující pro posouzení jeho služebního poměru, zejména také pokud jde o odpočivné a zaopatřovací platy, a podle nichž lze započítati sice služební dobu ztrávenou ve službě na státních školách, kdežto o započitatelnosti služby na nestátních školách národních platí předpis odst. 6 § 65 služ. pragm. profesorské. Vzhledem k tomu, že celková služební doba takto započitatelná nedosáhla k 1. lednu 1933 doby alespoň 34 let, 6 měsíců a 1 dne, potřebné k osvobození od placení pensijních příspěvků, nebylo lze toto osvobození st-li přiznati. St-1 připouští, že byl jmenován profesorem podle § 48 zákona č. 319/1917 ř. z., tvrdí však, že toto ustanovení bylo pro budoucnost zrušeno článkem 7. § 17 zákona č. 541/1919 Sb. s tím, že zůstane v platnosti výhoda tam stanovená, pokud byla některým cvičným učitelům přiznána před platností zákona. Také § 13 zákona č. 104/1926 Sb. stanoví, jak stížnost dále dovozuje, v odst. 1, že cvičným učitelům se poskytují určité přídavky k jejich platům jakožto učitelům škol národních nebo měšťanských, a v odst. 2 nařizuje, že tímto zákonem nejsou dotčeny výhody přiznané některým, cvičným učitelům podle § 48 zákona 319/1917. Z cit. předpisů zákonných prý plyne, že zákonodárce, alespoň od platnosti zákona č. 541/1919 Sb., chtěl tyto osoby právně pokládati za cvičné učitele, neboť je označuje za »cvičné učitele, jimž se přiznávají výhody § 48 zákona č. 319/1917 ř. z.«. Byla tudíž po názoru stížnosti učitelům, jimž se těchto výhod dostalo, zákony č. 541/1919 Sb. a 104/1926 Sb. znovu přiznána právní povaha učitelů cvičných a byly jim zachovány toliko hmotné výhody, přiznané podle § 48 zákona č. 319/1917 ř. z. Jelikož pak takovíto cviční učitelé podléhají, pokud jde o ostatní právní poměry, zákonu č. 104/1926 Sb., vztahuje se na ně prý i § 33 učit. zákona, podle něhož veškerá nepřetržitá služba učitelská, pokud byla ztrávena po dosažení kvalifikace předepsané pro zatímní ustanovení, se započítává pro výměru výslužného a tedy také pro výhodu osvobození od placení pensijních příspěvků, stanovenou § 163 zákona č. 103/1926 Sb. Pak prý ale st-l získal dnem 1. dubna 1931 nárok na tuto výhodu, a to i podle § 10 zákona č. 204/1932 po 1. lednu 1933. Nss nemohl těmto vývodům stížnosti přisvědčiti.
Je mimo spor, že st-l byl podle § 48 odst. 1 zákona č. 319/1917 ř. z. jmenován profesorem na učit. ústavě. Podle správních spisů byl st-1 rozhodnutím presidenta republiky z 22. prosince 1924 povýšen do 6. hodnostní třídy ad personam. Dekretem zem. škol. rady v Brně z 13. srpna 1926 byl převeden do požitků 8. stupně podle platového schématu zavedeného plat. zákonem č. 103/1926 Sb. pro profesory. Výhoda § 48 zákona č. 319/1917 ř. z., které se i st-li dostalo, pozůstávala v tom, že cviční učitelé za určitých předpokladů byli jmenováni hlavními učiteli a že se jim tudíž dostalo charakteru profesora učitelského ústavu. Jest ovšem pravda, že možnost jmenovati cvičného učitele hlavním učitelem podle § 48 odst. 1 zákona č. 319/1917 ř. z. byla pro budoucnost zrušena ustanovením čl. 7. § 17 zákona č. 541/1919 Sb., avšak výhody přiznané některým cvičným učitelům před počátkem účinnosti tohoto zákona byly ponechány v platnosti. V důsledku toho nenastala ani za platnosti zákona č. 541/1919 Sb. na služebním charakteru st-lově žádná změna (srov. Boh. A 3150/24).
Jestliže nyní § 13 učit. zákona č. 104/1926 Sb. v odst. 2 stanoví, že tímto zákonem zůstávají nedotčeny výhody získané některými cvičnými učiteli v základě § 48 odst. 1 zákona č. 319/1917 ř. z., nelze toto ustanovení vykládati v tom smyslu, jak to činí stížnost, neboť nemůže býti z něho vyvozováno, že by zákon byl chtěl služební charakter hlavních učitelů (profesorů), jmenovaných podle § 48 zákona č. 319/1917 ř. z., změniti od základu s výjimkou systému platového. Pro tak daleko sáhlou změnu služebního charakteru hlavních učitelů nenalezl soud v zákoně žádné opory; naopak ze slovného znění § 13 odst. 2 zákona č. 104/ 1926 Sb. lze usuzovati, že zákon chtěl zachovati výhody získané již podle § 48 zákona č. 319/1917 ř. z., tudíž veškeré výhody. Nss dospěl tedy k závěru, že zákonem č. 104/1926 Sb. nebyla přivoděna žádná změna služebního charakteru st-le jakožto profesora učitelského ústavu a že st-l ve smyslu § 1 plat. zákona č. 103/1926 Sb. je podroben ustanovením tohoto plat. zákona. V důsledku toho se vztahují na st-le předpisy 6. oddílu zákona č. 103/1926 Sb. a nelze na něho použiti předpisu § 33 učit. zákona č. 104/1926 Sb.
Stížnost ještě dovozuje, že částečné započítání služby na školách národních pro cvičné učitele, pokud se týče hlavní učitele ústavů učitelských, nebylo dotčeno § 65 poslední odst. zákona č. 319/1917 ř. z., který prý podle jasného znění svého se vztahuje jen na případy, kdy učitel měšťanské školy byl ustanoven učitelem na střední škole, kterýžto případ u st-le není dán. Tomu odpovídá po názoru st-le také nařízení min. škol. a nár. osvěty z 19. ledna 1925 č. 4265/25-11, podle něhož učitelé jmenovaní podíle § 48 zákona č. 319/1917 ř. z. hlav. učiteli, pokud zůstalí na cvičných školách, mají nárok, aby služební doba pro vyměření výslužného byla jim počítána podle poměru 3:4. Ani tato námitka není důvodná vzhledem k tomu, co bylo právě dovoženo. Stížnost nemůže také pro sebe nic vyzískati z dovolávaného nařízení min. škol. a nár. osvěty z 19. ledna 1925, neboť cit. výnosem min. škol. a nár. osvěty nemohlo býti nic změněno na právním stavu, jak se podává ze zákona, a jak dříve byl vyložen.

Citace:

Č. 12.809. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 385-388.