Č. 8153.

Váleční poškozenci: Ustanovení poslední věty § 4 odst. 2 zák. č. 39/22, že o příjmu ze služebního poměru platí ustanovení § 2, odst. 4 zák. o válečných poškozencích, lze použiti jen tehdy, je-li vál. poškozenec, přijatý do služeb vzpomenutých v § 4, odst. 2 zák. č. 39/22 aspoň s 50% neschopen výdělku.
(Nález ze dne 5. října 1929 č. 11 952/28.)
Prejudikatura: Boh. A. 5894/26.
Věc: Marie M. v L. proti ministerstvu sociální péče stran důchodu vdovského.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím oduznalo min. soc. péče v pořadí instančním st-lce od 1. června 1922 důchod vdovský a uznalo ji povinnou k náhradě přeběrku na důchodu.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nss uvážil:
Podle § 4 odst. 2 zák. o požitcích válečných poškozenců z 20. února 1920 č. 142 Sb. ve znění zák. z 25. ledna 1922 č. 39 Sb. má vál. poškozenec, jenž byl přijat do služeb státu za týchž pracovních podmínek, za jakých jsou přijímáni jiní zřízenci téže kategorie služební, a jehož služební požitky převyšují ročně 6 000 Kč, po dobu, po kterou má požitky z tohoto služ. poměru, nárok na důchod jenom, je-li aspoň s 50% neschopen k výdělku; v tomto případě přísluší mu polovice důchodu, jenž by mu jinak podle tohoto zákona příslušel. Při tom platí o příjmu z tohoto služ. poměru obdobně ustanovení § 2, odst. 4 tohoto zákona.
V daném případě není o tom sporu, že st-lka byla jako vál. poškozenec dne 16. května 1922 přijata do služeb státu a to za týchž pracovních podmínek, za jakých jsou přijímáni jiní zřízenci téže kategorie služební, že její služ. požitky od tohoto dne převyšují 6 000 Kč ročně a že konečně byla uznána pouze 30% neschopnou k výdělku. Žal. úřad oduznal st-lce ode dne 1. června 1922 důchod vdovský vzhledem k cit. předpisu zákonnému.
St-lka napadá nař. rozhodnutí jednak z toho důvodu, že se zřetelem k poslední větě 2. odstavce § 4 měl býti příjem ze služ. poměru jako z činnosti hospodářsky nesamostatné započítán po rozumu 4. odstavce § 2 pouze polovičkou, jednak pak i proto, že žal. úřad nevzal dle prov. nař. č. 363/22 za podklad vyměření důchodu základnu pro ukládání daně z příjmu, nepřihlížeje k srážkám připuštěným zákony o daních z příjmu (odst. 1 k § 2 lit. a) cit. nař.).
Námitky tyto neuznal nss odůvodněnými.
Zákon o požitcích vál. poškozenců upravuje v odst. 2. § 4 otázku nároku vál. poškozence dle tohoto zák. v případech, kdy vál. poškozenec má příjmy plynoucí z pramene v předpisu tomto zvláště specifikovaného, kdežto § 2 mluví o příjmech vůbec bez rozdílu. Předpis § 4, odst. 2 je normou speciální, výjimečnou, kterou vykládati sluší přesně především z jejího znění. Myšlenku tuto v zásadě vyslovil nss již v nál. Boh. A. 5894/26, ovšem jen pokud jde o předpis 1. odstavce § 4; avšak i znění 2. odstavce § 4 jako předpisu speciálního jest ovládáno touže zásadou. Podle tohoto odstavce nepřísluší vál. poškozenci, který byl přijat do služeb státu a požívá služ. požitky převyšující 6 000 Kč ročně, nárok na důchod po dobu, po kterou má požitky z tohoto služ. poměru, tehdá, je-li neschopen k výdělku méně než s 50%. Jen v případě, že neschopnost k výdělku dosáhla aspoň 50%, přísluší mu nárok na důchod a to poloviční. Tu pak ovšem dle poslední věty 2. odstavce § 4 počítá se příjem ze služ. poměru jako z činnosti hospodářsky nesamostatné polovicí. — Tento výklad podává se z textace 2. odstavce § 4; slova »při tom« v doslovu tohoto ustanovení ve spojení s předchozí větou, která stanoví podmínky, za nichž vál. poškozenec má nárok na důchod a která uvádí dále, že »v tomto případě« přísluší mu nárok na důchod poloviční, připouštějí jen výklad ten, že započítání příjmu služebního polovicí dle obdoby 4. odstavce § 2 děje se jen tehdá, když jsou splněny zákonné podmínky pro přiznání nároku, tedy jen tehdá, byl-li vál. poškozenec uznán aspoň s 50% neschopen k výdělku.
Nelze proto na daný případ použiti všeobecné normy § 2 resp. odstavce 4. tohoto §. Normy odst. 4. § 2 lze obdobně použíti podle hořejších vývodů jen na případy, kde skutečné příjmy, plynoucí ze služ. poměru, sice převyšují 6 000 Kč ročně, vál. poškozenec však byl uznán neschopným k výdělku aspoň 50%. Je-li v daném případě však nesporno, že snížení výdělečné schopnosti bylo stanoveno jen 30%, nelze použíti poslední věty 2. odstavce § 4 a sluší proto přihlížeti k celým služ. příjmům a nikoli pouze k jejich polovici.
Míní-li st-lka, že opačný právní názor jí zastávaný má oporu ve znění prov. nař. č. 363/22 k § 4 odstavci 11, přehlíží, že toto nařízení, mluvící o započítávání příjmů služebních pouze polovicí, výslovně odkazuje na případ uvedený v předešlém odstavci 10. (pod lit. b). Tento však má na zřeteli vál. poškozence, jejichž služ. požitky převyšují ročních 6 000 Kč a kteří jsou aspoň 50% neschopni k výdělku — tedy zřejmě případ, kdy vál. poškozenec má nárok na polovici důchodu. O takový případ však v tomto sporu nejde. Není proto nezákonným výrok žal. úřadu, pakli ve shodě se správným výkladem předpisu 2. odstavce § 4 nezapočítal služ. požitky st-lčiny pouze polovicí.
Z výkladů těchto podává se pak dále bezdůvodnost námitky další, že pro otázku přiznání důchodu je v daném případu směrodatným příjem tvořící základ pro ukládání daně z příjmu, totiž příjem po odpočtu srážek připuštěných zákony o daních z příjmu dle 1. odstavce k § 2, lit. a) prov. nař. č. 363/22. Příjem takto kvalifikovaný by rozhodoval dle výslovné normy poslední věty 2. odstavce § 4 jen tehdy, kdyby byly splněny předpoklady nároku na důchod. Poněvadž však v daném případě schází podmínka neschopnosti výdělečné aspoň 50%ní, vzal žal. úřad správně za základ výši služ. požitků bez ohledu na srážky připuštěné zákony o daních z příjmu. — — — — —

Citace:

č. 8153. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 221-223.