Č. 4279.

Samospráva obecní: I. * K úhradě vyšších nákladů dle § 27 obecní finanční novely, může obec požadovati zvláštní příspěvek jen, když jest jisto, že tyto vyšší náklady jsou v příčinné spojitosti s existencí podniku. — II. * Nelze-li výši takových nákladů číselně přesně zjistiti, stanoví se tato podle poměru celkového počtu obyvatelstva dotčené obce k počtu zaměstnanců toho kterého závodu v obci bydlících. — III. * Pokus o dohodu o zvláštní příspěvek dle § 27 ob. fin. novely není procesní náležitostí, která by musela předcházeti stanovení příspěvku usnesením obecního zastupitelstva, schváleným vyšším úřadem dohlédacím. — IV. * Schválení usnesení obecního zastupitelstva dle cit. § 27 předpokládá, že toto usnesení nepodléhá již instančnímu přezkoumání.
(Nález ze dne 30. prosince 1924 č. 23024.)
Věc: Firma »Tannwalder Baumwollspinnfabrik« v T. a firma »Johann L. et Comp.« v L. (adv. Dr. Lad. Špaček z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o zvláštní příspěvek dle § 27 obc. finanční novely.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím byl uložen zvláštní příspěvek dle § 27 obec. fin. novely firmě »Johann L. et Comp.«, zrušuje se jednak pro nezákonnost, jednak pro vadu řízení; pokud jím tento příspěvek byl uložen firmě »Tannwalder Baumwollspinnfabrik« zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: Starosta obce V., sdělávaje rozpočet obce na rok 1922, pojal mezi položky rozpočtové úhrady také zvláštní příspěvky velkých podniků dle § 27 fin. novely a to u Tanwaldské prádelny do rozpočtu obecního obnosem Kč 23520, do rozpočtu školního obnosem Kč 18.874 Kč 20 h, u firmy Jan L. a spol. ohledně její tkalcovny v S. do ob. rozpočtu obnosem Kč 43253-38, do rozpočtu škol. obnosem Kč 34724, ohledně prádelny v M. pak do rozpočtu ob. obnosem 7918 Kč 40 h, a do rozpočtu škol. obnosem Kč 6354,31. Ve schůzi ze 14. září 1922 schválilo ob. zast. rozpočet ob. i škol. i výši příspěvků továrních pod-x niku v rozpočtu zahrnutou a zamítlo připomínky stěžujících si firem.
Z usnesení toho, pokud se týkalo požadovaného příspěvku, odvolaly se obě st-lky k osk-i, jež výměrem z 25. listopadu 1922 odvolání jejich zamítla.
Pojednávaje o odvolání obou stěžujících si firem z tohoto výměru, zamítl žal. úřad žádost firmy L. za osvobození její tkalcovny od příspěvků, poněvadž tvoří s prádelnou téže firmy jeden podnik, ve věci samé pak na základě zcela nového výpočtu stanovil pro firmu L. příspěvek k uhrazení schodku z rozpočtu ob. obnosem Kč 57488,55, z rozpočtu škol. obnosem 39295 Kč 51 h, pro Tanvaldskou prádelnu pak z rozpočtu ob. obnosem 24973 Kč 68 h a z rozpočtu škol. obnosem 17087 Kč 37 h.
O stížnostech do rozhodnutí toho oběma firmami podaných uvážil nss toto:
I. O stížnosti firmy Jan L. a spol.: Stížnost tato vznáší celou řadu námitek formálních i meritorních.
Jako zmatečnost formálního rázu namítá firma Jan L. a spol., že ob. zast. nepředložilo usnesení své o požadovaném příspěvku dříve, než je doručilo stěžujícím si firmám, zsv-u ke schválení. Námitku tuto opírá o právní názor, že teprve schválené usnesení ob. zast. může podléhati instančnímu přezkoumání nadřízených stolic.
Názoru tomuto přisvědčiti nelze. Příspěvková povinnost dle § 27 fin. nov. může býti založena dvojím způsobem. Buď dojde k veřejnoprávnímu ujednání mezi poplatníkem a obcí, jímž se poplatník zaváže příspěvek ten ve smluvené výši zaplatiti, a úmluva tato pak sama o sobě stačí k založení příspěvkové povinnosti. Nebo ob. zast. se usnese, že a jaký příspěvek od poplatníka žádá, kteréžto usnesení však ke své účinnosti vůči poplatníku a tedy k založení příspěvkové povinnosti na straně poplatníkově potřebuje ještě schválení vyššího úřadu dohlédacího. Avšak potřeba tohoto schválení a s ním spojeného oficiosního přezkoumávání usnesení ob. zast. neodnímá poplatníku právo, usnesení ob. zast. napadati opravnými prostředky, kteréžto právo je mu propůjčeno již všeobecným předpisem § 99 ob. zř. a ohledně usnesení o příspěvcích zvláště jest upraveno předpisy § 40 fin. nov. ve spojení s ustanovením § 6, odst. 4 téhož zák. Akt schvalovací předpokládá dle své povahy existenci perfektního usnesení ob. zast., t. j. usnesení, které buď bylo již instančně přezkoumáno, nebo stalo se uplynutím rekursní lhůty nenaříkatelným. Akt schvalovací přistupuje k hotovému již usnesení ob. zast. jako actum posterius, a zsv nemohl by ani uděliti svoje schválení takovému usnesení ob. zast., jež není dosud instančně nenaříkatelným.
Stížnost namítá dále, že v daném případě chybí vůbec schválení vyšího úřadu dohlédacího, předepsané § 27. fin. nov. Ani v tom nelze stížnosti přisvědčiti. Zsv — třebas to výslovně neprohlásil — nař. rozhodnutím jako aktem jediným nejen instančně t. j. k odvolání st-lky přezkoumal usnesení, jímž obec na příspěvku stěžující si firmy se usnesla, nýbrž udělil požadavku tomu v té formě, jak jej sám upravil, též svoje dozorčí schválení. Je to vyjádřeno obratem, jehož zsv použil, že totiž příspěvek ten »stanoví«, t. j. konečně upravuje.
Bezdůvodnou shledána i další výtka formálního rázu, že prý před požádáním příspěvku nebyl učiněn pokus o dohodu. Zákon nikde nepředpisuje, aby obec, prve než se usnese na požadování příspěvku dle § 27 fin. novely, učinila pokus o dohodu s poplatníkem. Odst. 2. cit. § praví jen zcela všeobecně, že pokud nejsou příspěvky dobrovolně smluveny potřebují k platnosti schválení vyššího úřadu dohlédacího. Z ustanovení toho nějakou formální povinnost obce pokusiti se o dohodu s poplatníkem a z opomenutí té nějakou nezákonnost následujícího usnesení ob. zast. nelze vyvoditi.
Ve stížnosti namítá se dále, že ob. zast. na podání st-lčino z 13. záři 1922 nevzalo zřetele, čímž prý porušena byla zásada bezprostřednosti a zásada slyšení stran a ústnosti. Toto podání mělo však dle spisů povahu připomínek k ob. rozpočtu ve smyslu § 6, odst. 1 fin. nov. a slušelo s ním proto naložiti jako s takovýmito připomínkami. Poněvadž pak ob. rozpočet, proti němuž připomínky tyto směřovaly, byl dle spisů vyložen dne 26. srpna 1922, připomínky došly na úřad teprve dne 13. září 1922, tedy po uplynutí 14 denní lhůty stanovené v § 45 fin. nov., nelze ob. zast. vytýkati, že k připomínkám těm nepřihlíželo.
Ve směru meritorním vytýká stížnost, že zsv nebyl oprávněn zvýšiti příspěvek obcí od st-lky požadovaný, t. j. změniti usnesení obec. zast. in peius. V tom bylo stížnosti dáti za pravdu. Již podle číselného efektu činí příspěvek zsv-em stanovený více než žádala obec. Podle usnesení ob. zast. měla st-lka ke schodku všeob. rozpočtu přispěti obnosem Kč 51171,78, na výlohy školní pak obnosem Kč 41078,74, dohromady tedy obnosem Kč 92250,52, kdežto zsv stanovil příspěvek ten ke schodku všeob. rozpočtu ob. obnosem Kč 57488,55, ke schodku rozpočtu škol. obnosem Kč 39295,51, dohromady tedy obnosem Kč 96784,06. Zsv však přísluší dle § 27 fin. nov. toliko, aby usnesení ob. zast. schválil. Tím tedy jest mu dáno toliko zmocnění usneseni to schváliti buď v jeho celku neb i snad jen z části, čili zsv může příspěvek požadovaný ponechati v celé jeho výši v platnosti nebo snad jej i snížiti, nikdy nesmí však sám na místě ob. zast. požadovati z titulu příspěvku ještě další nějaký obnos a nesmí tedy obnos požadovaný obcí zvýšiti. Takovéto zmocnění propůjčila fin. novela a obec. zříz. dohlédacímu úřadu jen ohledně přirážek, stanovivši v § 31, odst. 6., že právo dohlédacího úřadu povoliti přirážky ve výměře ob. zastupitelstvem usnesené, zahrnuje v sobě za určitých předpokladů též právo stanoviti obecní přirážky výměrou nižší nebo vyšší potřebnou k úhradě rozpočteného schodku. Leč toto zcela výjimečné ustanovení na usnesení o příspěvku dle § 27 fin. nov. rozšiřovati nelze. Jest tudíž nař. rozhodnutí, pokud jím příspěvek od st-lky požadovaný byl zvýšen, v rozporu se zákonem.
Další meritorní výtkou uplatňuje stížnost, že zsv položil neprávem za základ svého výpočtu plný schodek rozpočtu ob. v obnosu Kč 155618,26, resp. rozpočtu škol. v obnosu Kč 106681,57, a že tento schodek zcela mechanicky rozvrhl podle celkového počtu obyvatelstva a dčlnictva stěžující si firmy, při čemž nepřihlížel k tomu, že podnik st-lčin přispívá k obecním výlohám obecními přirážkami. Tato námitka obsahuje v sobě dvě výtky: jednak, že žal. úřad za náklady, jež vzcházejí obci následkem toho, že v nich bydlí velký počet zaměstnanců st-lčiných podniků, neprávem vzal plný schodek obecních rozpočtů, dále pak, že způsob, jímž žal. úřad ze schodku toho vypočetl příspěvek na st-lku připadající neodpovídá zákonu. Prvé z těchto výtek bylo dáti za pravdu. Zákon v § 27 fin. nov. dovoluje obci žádati od velkého podniku zvláštní příspěvek k úhradě výslovně jen takových nákladů, které jí vzcházejí — mimo případ, kdy takovýto podnik má v obci samé sídlo nebo provozovnu — následkem toho, že v ní bydlí velký počet zaměstnanců takového podniku ze sousední obce, a kterých by prokazatelně jinak vůbec nebo aspoň v takové výši neměla. Ze znění zákona tedy plyne, že podmínkou pro požadování zvláštního příspěvku jest existence nákladů, jak právě byly vymezeny, a dále, že jen tyto náklady mohou tvořiti základ pro stanovení výše tohoto příspěvku. Nebyl tedy žal. úřad oprávněn vzíti za základ svého výpočtu celý obnos rozpočtového schodku, nýbrž jen ony položky, u nichž dána jest prokazatelně shora uvedená kausální souvislost s podnikem st-lčiným, resp. s bydlením zaměstnanců podniku toho. Žal. úřad vzal však za základ svého výpočtu všechny položky obecního rozpočtu, nezkoumav vůbec, zda u všech je dána shora uvedená kausální souvislost. Následkem toho trpí řízení jím provedené i rozhodnutí na základě jeho vydané podstatnou vadou.
Naproti tomu nemohl nss námitku tuto v druhé její části shledati důvodnou. Podle výslovného znění zákona neměl žal. úřad možnost výši zvláštního příspěvku na st-lku připadající stanoviti jinak než tím způsobem, že rozpočtový schodek — ovšem jen potud, pokud jest dána shora uvedená příčinná souvislost s podnikem st-lčiným — rozvrhl podle celkového poměru obyvatelstva obce k počtu zaměstnanců stlčina závodu v obci bydících, a že onu část tohoto rozpočtového schodku, která odpovídala poměrnému počtu zaměstnanců st-lčina podniku v obci bydlících, prohlásil za hrubý obnos onoho zvláštního příspěvku, jejž pak měl arci ještě zkorigovati se zřetelem/ k poměru obecních přirážek podnikem nebo jeho zaměstnanci v obci placených k celkové potřebě, kterou obecními přirážkami jest hraditi. Tento postup žal. úřad také zachoval a vzal zejména také zřetel k přirážkám podnikem st-lčiným resp. zaměstnanci jeho v obci placeným, pročež nelze mu v tomto směru vytýkati žádnou nezákonnost, při čemž ovšem nss otázkou, zda ono »vzetí zřetele na placené přirážky« stalo se způsobem, zákonu odpovídajícím, zabývati se nemohl, poněvadž v tomto směru stížnost žádné výtky neformuluje (§ 18 zák. o ss).
V souvislosti s těmito námitkami dlužno se zde dotknouti ještě další námitky, uvedené ve stížnosti na místě posledním, že v daném případě nejde o skutečně potřebné náklady a v míře nezbytně nutné. Jak shora uvedeno, vzal žal. úřad za základ výpočtu zvláštního příspěvku na st-lku připadajícího celý rozpočtový schodek, tedy obnos, podávající se ze všech výdajových položek v rozpočtu detailně uvedených. Tento rozpočet byl v obci veřejně vyložen a byl tedy — neb aspoň mohl býti — st-lce znám, a měla tudíž st-lka možnost ve stížnosti konkrétně namítati, které z výdajových položek v rozpočtu tom obsažených nerepresentují náklady potřebné a v míře nezbytně nutné a proč je za takové nelze uznati. Toho však st-lka neučinila, a nemůže tedy s úspěchem své opožděné námitky vznášeti teprve před nss, nehledě ani k tomu, že v pouhém všeobecném popírání, že tu nejde o takto kvalifikované náklady, nelze tedy spatřovati dostatečně konkretisovaný stižný bod, jak to předpisuje § 18 zák. o ss.
Další námitka, že daňový základ vzat nesprávně obnosem Kč 12336 místo Kč 18691, jest zřejmě bezdůvodná, neboť z nař. rozhodnutí jasně vychází, že výpočty jeho založeny jsou na daňovém základu Kč 18691, t. j. na dani činžovní v obnosu Kč 6,69, a daních ostatních v obnosu Kč 12000.
Pokud jde o dosud nepředepsanou tangentu Tanvaldské prádelny, nemůže st-lka z ustanovení § 27, odst. 7 prov. nařízení k fin. novele již proto nic vyvozovati, poněvadž průkaz, od něhož ustanovení toto činí závislou povinnost obce přihlížeti ke zvýšené daňové základně, během řízení nebyl podán. V další námitce vytýká st-lka, že žal. úřad neprávem prohlásil její tkalcovnu v S. a prádelnu v M. za jeden podnik, a že následkem toho dospěl k nesprávnému výsledku při stanovení příspěvku na st-lku připadajícího. Z nař. rozhodnutí jest patrno, že zsv skutečně počítá oba tyto podniky dohromady. In abstracto jest ovšem možné, že oba řečené závody tvoří podnik jediný, leč aby je za takový in concreto bylo lze uznati, bylo by třeba, za účasti stran zjistiti skutkové okolnosti, jež by takovýto úsudek odůvodňovaly. Takovýchto skutkových okolností však žal. úřad vůbec nezjistil, neměl tedy pro svůj úsudek žádný podklad, pročež i v tomto směru jest rozhodnutí jeho stiženo podstatnou vadou. — —
Z těchto důvodů slušelo tedy nař. rozhodnutí, pokud jím předepsán byl zvláštní příspěvek firmě Jan L. a spol., zrušiti pro nezákonnost.
II. Stížnost firmy »Tannwalder Baumwollspinnfabrik« obsahuje jen tři námitky, totiž
1. — — —
2. — — —
3. Výtku, že žal. úřad byl oprávněn vzíti za základ výpočtu příspěvku st-lčina jen ony nákladové položky, jež jsou v příčinné souvislosti s existencí podniku st-lčina resp. s bylením jejích zaměstnanců v obci. O této námitce rozhodnuto již shora a uznán postup žal. úřadu v tomto směru za vadný. Z toho důvodu slušelo tedy nař. rozhodnutí, i pokud jím předepsán zvláštní příspěvek této st-lce, zrušiti dle § 6, zák. o ss.

Citace:

č. 4279. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 1119-1124.