Č. 10056.

Občanství státní (Slovensko): * Změna právního názoru o nabývání domovského práva podle § 10 zák. čl. XXII:1886 není ve smyslu čl. 10 vl. nař. 601/20 pozdějším zjištěním, že nebylo podmínek pro přiznání čsl. státního občanství podle § 9 zák. č. 236/20, a nemůže býti důvodem pro odvolání pravoplatného rozhodnutí o přiznání čsl. státního občanství.
(Nález ze dne 5. října 1932 č. 15276.)
Věc: Lev H. v L. (adv. Dr. Benedikt Gibián z Prahy) proti ministerstvu vnitra o státní občanství. Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Rozhodnutí býv. min. pro Slov. z 12. ledna 1923, kterým bylo Lvu H. a jeho rodině přiznáno čsl. státní občanství podle § 9 úst. zák. č. 236/20, bylo min. vnitra nař. rozhodnutím odvoláno pro nezákonnost z důvodů, že jmenovaný nebyl před 28. říjnem 1918 výslovně přijat do svazku některé obce ležící na nynějším území Čsl. republiky a tudíž nebylo tu předpokladu § 9 úst. zák. č. 236/20 a čl. 2 vl. nař. č. 601/20 pro legitimaci strany k uznávacímu řízení podle uvedených norem.
O stížnosti uvážil nss toto:
Stížnost namítá, že žal. úřad se dopustil nezákonnosti, když po 7 letech zrušil st-lovo státní občanství z toho důvodu, že st-1 nebyl výslovně přijat do svazku některé obce na území Čsl. republiky a že tudíž tu nebylo předpokladu § 9 zák. č. 236/20, neboť děje se tak výlučně jenom na základě změněné právní prakse, resp. změněného právního stanoviska a nikoliv na základě skutečností, jež by později se objevily jako nesprávné a nevěrohodné. St-1 totiž neopíral svoji žádost o skutečnost, že byl výslovně přijat do svazku některé obce na území Čsl. republiky, nýbrž uváděl, že domovského práva nabyl v L. proto, že tam 4 roky bydlil a daně platil, a min. na tom základě mu přiznalo čsl. státní občanství.
Nss dal stížnosti za pravdu.
Podle § 9 úst. zák. č. 236/20 mohou osoby, které získaly teprve po 1. lednu 1910 a od té doby nepřetržitě mají domovské právo na území někdejšího mocnářství Rakousko-uherského, jež náleží nyní Čsl. republice, a příslušely před tím právem domovským do některé obce, ležící v území býv. říše Rak-uher., mimo území nynější republiky československé, žádati za přiznání čsl. státního občanství. Tento předpis o přiznání státního občanství jest pak proveden nař. č. 601/20. Podle článku 10 cit. nař., na jehož základě též žal. úřad vydal nař. rozhodnutí, možno mimo jiné i v případě upraveném článkem 2 cit. nař. (§ 9) vydané rozhodnutí neb osvědčení o čsl. státním občanství odvolati, zjistí-li se později, že nebylo zde podmínek stanovených zákonem, resp. nařízením.
I jest podle toho, co svrchu uvedeno, na sporu otázka, zjistilo-li se později, t. j. po vydání osvědčení o čsl. státním občanství st-li, že nebylo zde podmínek stanovených zákonem, resp. nařízením.
Ze žádosti st-lovy o přiznání čsl. státního občanství, jakož i z dalšího podání z 25. února 1922 vysvítá, že st-1 odůvodňoval svoji domovskou příslušnost v L. svým čtyřletým pobytem od 1. února 1914 a placením daní. Nikde není ani zmínky o tom, že by byl st-1 nabyl domovského práva na základě usnesení obecního zastupitelstva v L. Župní úřad v Lučenci, přezkoumávaje pak po rozumu čl. 2 cit. vlád. nař. žádost st-lovu s doklady, konal ve příčině domovského práva st-lova šetření toliko v tom směru, od kdy do kdy st-1 přispíval k městským břemenům, výslovně podotýkaje v dopise z 12. září 1922, adresovaném měšťanostovi v L., že v případě, že st-1 přispíval k městským břemenům jen dvakráte, bude jeho domovský list, vydaný na základě § 10 zák. čl. XXII:1886, zrušen. Přes to pak, že měšťanosta sdělil, že H. před převratem jen dvakráte přispíval k městským břemenům, dal župan zprávou z 29. prosince 1922 návrh na příznivé vyřízení žádosti. Na tom základě vydalo pak min. pro Slov. výnosem z 12. ledna 1923 st-li osvědčení, že se st-li, který dne 1. února 1918 nabyl domovského práva v obci L., přiznává čsl. státní občanství podle § 9 úst. zák. č. 236/20.
Z toho všeho je zřejmo, že min. pro Slov. vycházelo z právního názoru, že st-1 nabyl automaticky domovského práva podle § 10 zák. čl. XXII:1886 čtyřletým pobytem a přispíváním k veřejným břemenům. Vyslovil-li však žal. úřad v nař. rozhodnutí, že st-1 neměl domovského práva, poněvadž nebyl výslovně před 28. říjnem 1918 přijat do svazku některé obce na území Čsl. republiky, a že tudíž nebylo tu předpokladu § 9, jde tu o změnu právního názoru ve příčině nabytí domovského práva.
Ustanovení čl. 10 vl. nař. č. 601/20, o něž žal. úřad opřel svoje rozhodnutí a podle něhož možno odvolati vydané rozhodnutí o přiznání čsl. státního občanství podle § 9 zák. č. 236/20, zjistí-li se později, že nebylo zde podmínek stanovených zákonem, po případě tímto nařízením, nelze jinak rozuměti, nežli že se jím vlastně vyslovuje obnova řízení, kterou může naříditi z moci úřední úřad. Předpoklad obnovy však jest skutkový a nikoli právní (srovn. § 86 vl. nař. č. 8/28). Změna právního názoru nemůže býti nikdy podkladem obnovy řízení (srovn. Boh. A 4006/24). Kdyby bylo vl. nař. č. 601/20 mínilo ustanovením čl. 10 i změnu právního názoru, bylo by musilo úmysl ten vzhledem k tomu, co svrchu dovoženo, expressis verbis vyjádřiti.
Potom ovšem nelze nikterak říci, že by tu byla dána podmínka pro odvolání osvědčení po rozumu čl. 10 vl. nař. č. 601/20, t. j., že by tu bylo později zjištěno, že nebylo zde podmínek stanovených zákonem, resp. tímto nařízením. Vždyť neexistence usnesení obecního zastupitelstva byla notorická a min. pro Slov. udalo samo — jen v důsledku svého právního názoru svrchu vytýčeného — v osvědčení za den nabytí domovského práva v L. den 1. února 1928, t. j. den, kdy uplynul čtyřletý pobyt v L.
Nelze-li však říci, že se později zjistilo, že nebylo zde podmínek stanovených zákonem, resp. nařízením, schází tu předepsaný předpoklad pro odvolání osvědčení o státním občanství a bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 10056. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 359-361.