NPD documents search: Všeobecný slovník právní, sv. 4

Policie.
Policie.

I. Pojem a význam
.
Výraz »policie« jest latinská forma řeckého »πολιτεία« v původním svém významu t. j. ústava státu nebo stát samotný. Ve středověku vzešel Policie
ze zvláštního pomísení významu zcela rozdílného slova »politesse« (ze slova »polir« čistiti, dobře zaříditi, dáti do pořádku) další význam slova policie t. j. pořádek, blahobyt a bezpečnost zavedená vrchností. Nejprve vešel v obyčej výraz ten při městech, brzy však též vztažen na státní činnost, která sleduje naznačené účely. Pojem policie v nynějším skoro významu pochodí z Francie, kdež označována byla slovem »police« mezi 14. a 15. stoletím určitá oblast městské a státní činnosti.
Teprve o sto let skorem později vniklo slovo »policie« v tomto významu do Německa; když pak koncem 15. a počátkem 16. stol. učiněn byl pokus sesíliti a oživiti státní funkce říše, byly sestaveny četné zákonné předpisy u velký říšský zákon zvaný »Veličenství římského císaře řád a reformace dobré policie ve svaté říši římské« t. j. tak řečený říšský řád policejní z r. 1530. Předpisy zákona toho měly za účel uvésti větší pořádek a bezpečnost v zemi, staviti nemravnost, přepych obmeziti a zvýšiti blaho lidu. Tento policejní řád byl několikrát (r. 1548, 1577) obnoven a rozšířen a tvořil základ četných policejních řádů a zákonů, které byly vydány v 16. a 17. stol. v jednotlivých územích. Tak zjednalo si slovo »policie« všeobecného přístupu v Německu i v rakouských zemích dědičných, neboť výrazem tím pojímána byla veškera činnost vrchnosti uvnitř říše, v jednotlivých územích a městech, pokud činnost ta nezáležela v konání spravedlnosti.
V literatuře státovědecké není snad odvětví tak bohatého otázkami spornými, jako pojem a objem policie. Brzy se obmezuje na udržování pořádku nebo na zamezení pohrom a nebezpečí nebo hrozících bouří, ať příčinou toho jest bezprávná činnost lidská nebo události přírodní, brzy přisuzuje se policii celé obsáhlé odvětví činnosti nebo zařízení sloužících nejrůznějším zájmům příslušníků státních. Nejhorlivěji se zastává ten náhled, že k policii náležejí všecka opatření, která mají zabezpečiti právo před hrozícím porušením. Mnozí shledávají konečně rázovitý znak policie v odvrácení násilí nebo v upotřebitelnosti prostředků donucovacích.
Tato neurčitost pojmu a zvláště též způsob, jakým vykonávají se některá odvětví policie, zprotivila se na jedné straně mnohým jakožto nebezpečí svobody a rozvoje jednotlivců, jakožto nástroj libovůle, na druhé straně dožadováno se nadmíru často jejího přispění. Teprve ve druhé polovině 17. stol. podařilo se vymeziti pojem policie, který dnešnímu významu policie jest velice blízek. Pojímánať policie jakožto soubor všech zákonných opatření, kterými se má předejíti trestným skutkům, zabrániti každému porušení veřejné bezpečnosti, stíhati pachatele, zatknouti je a dodati soudům; činnost tuto nemohl stát více již ponechati jednotlivcům nebo obcím, nýbrž přikročiti musil k nezbytným zařízením a přidržeti místní vrchnosti ku plnění úkolů na ně přenesených.
Tím způsobem zabíral stát ponenáhlu veškeren kulturní život národa oborem své činnosti, a tyto nové úkoly státu shrnuty byly pod výraz »provádění a udržování dobré policie«. Jakousi mez klade policii svoboda jednotlivce: ne stát, nýbrž jednotlivec sám má právo určiti si účely své a jednotlivci musí býti zaručena volnost v pohybování, pokud nejedná proti obecnému blahu a nepoškozuje jiných osob v jich právech. Stát nesmí jednotlivci vnucovati proti jeho vůli nějaký prospěch, třeba dobře myšlený. Donucení lze jen potud odůvodniti, pokud přikázaný způsob jednání neb Policie.
321
opominutí jeví se býti nezbytným ku dosažení nějakého naléhavého účelu státního.
Jelikož policie tak rozsáhlou měrou zasáhá ve vlastnictví a svobodu jednotlivce, čímž dotýká se nejdůležitějších zájmů, jeví se být ospravedlněným požadavek, aby policie z poloviny aspoň zákonem byla upravena a dotyčná příslušnost úřadů pevně byla ohraničena.
Co do objemu a oboru působnosti policie rozhodnými byly časové názory o úkolech státu mimo konání spravedlnosti. Dle různosti úkolů téch rozdělovala se rozdílně policie. Ve vědě byl prvním Pütter, který označoval policii jakožto zvláštní odvětví oné činnosti státu, jejímž bezprostředním předmětem jest povznášení a hájení kulturních zájmů národa. Mohl souhlasí v celku s Pütterem a označuje policii jakožto soujem všech těch různých státních ústavů a opatření, jichž účelem jest odvrátiti s použitím všeobecné moci státní ona vnější nebezpečí, která jsou na překážku všestrannému, dovolenému rozvoji sil lidských a kterým jednotlivec sám o sobě čeliti nemůže. Tím liší se prý policie od konání spravedlnosti; Mohl vylučuje z oboru policie činnost státu směřující k zabránění zločinného rušení pokoje a pojímá tuto činnost jakožto odvětví justice »justice praeventivní (předstižní)«.
Policii vykázáno jest ve všech odvětvích rozsáhlé pole činnosti. Policejní činnost má téměř nepřehledný obor působnosti: ochrana fysické osobnosti, ochrana duševních a mravních zájmů, policie obstarává státu připadající péči o jmění a vlastnictví v rámci zákonů tím způsobem, že má odvrátiti dílem hrozící škodu (požární, vodní policie, opatření proti moru dobytčímu a pod.), dílem opatřeními svými povznášeti rozvoj různých odvětví činnosti výdělkové. Ve všech dobách zavdával však pojem t. zv. politické, vyšší nebo státní policie nejeden podnět k odporu. Úlohou její jest pozorovati celý život politický a odvraceti nebezpečí z něho hrozící státu a státní vládě. V dřívějších dobách měla namnoze politická policie co nejvíce potlačovati politický život národa. Všeobecné zásady o objemu policejní moci došly proto též v ústavních listinách většiny států zvláštní sankce; než nikoli jen dle těchto zákonů, nýbrž i vlivem změněných názorů o státu a o poměru vládnoucích a ovládaných nesmí více činnost politické policie směřovati ku potlačování politického života. Než nižádný stát nemůže býti úplně bez politické policie, a spatřuje-li se úkol její v tom, že pozoruje v zákonných mezích politická hnutí a zabraňuje trestné činy čelící proti státu a státní moci, tož není politická policie nepřítelkyní, nýbrž spíše ochranitelkou politické a občanské svobody.
II. Rakouské policejní právo.

Toto pojímá celkový úkol policie a odpovídající tomu povinnosti občanů státních; jakkoli rakouské právo policejní ústavní změnou státních poměrů doznalo mnohých modifikací, přece zůstal tento obor státní činnosti v mnohých odvětvích svých v celku nezměněn, jelikož právo policejní nemá důkladné kodifikace a většinou opírá se o starší předpisy. Obor působnosti rakouské policie lze shrnouti v tyto povinnosti: stálé pozorování všech událostí a zasahování při rušení pořádku, pokoje a bezpečnosti, dále vedení v patrnosti, přísné střežení a třídění osob, zakročování při jednáních a opominutích, intervence při nehodách a konečně péče o jisté předměty. Policie má konečně veliký vliv na soudnictví podporujíc je dle soudního řádu, spolupůsobí jako žalobkyně, dále vykonává příslušející jí právo trestní a konečně i ve věcech civilních obstarává funkce přiznané jí v určitých případech. Císařským nařízením ze dne 20. dubna 1854 č. 96 ř. z. (§§ 1 a 7) jest policii poskytnuto právo vydávati nařízení, opatření a zákazy v oboru své úřední působnosti a vynutiti jich šetření donucovacími opatřeními a tresty. Toto právo bylo základními zákony státními potvrzeno; jsouť dle čl. 11 státního základního zákona ze dne 21. prosince 1867 č. 145 ř. z. úřady státní v mezích své úřední činnosti oprávněny vydávati na základě zákonů nařízení a udíleti rozkazy a vynutiti jich zachování.
Policejní právo trestní zahrnuje předpisy a zákazy a trestání porušení jich peněžitými tresty a vězením. Výkonná moc policejních úřadů upravena byla blíže cit. cís. nařízením ze dne 20. dubna 1854, jímž vydán byl předpis pro výkon opatření a nálezů zeměpanských politických a policejních úřadů; policejní řízení trestní upraveno řadou dalších ministerialních nařízení (viz Právo trestní policejní).
III. Rozdělení policie.

1. Dle místního rozsahu, k němuž se policie odnáší, roztřiďuje se policie v policii státní, zemskou a místní. Státní policie pojímá všechna opatření, kterých žádá bezpečnost a trvání státu v policejním ohledu. Zemská policie odnáší se ku větším územím, z pravidla k jednotlivým zemím korunním. Leč policie státní a zemská bývá stotožňována na rozdíl od místní policie, jejíž obor působnosti vztahuje se jen na některou obec nebo na několik obcí.
2. Podle druhu a způsobu působnosti rozeznává se
a) ochranná policie, která v sobě pojímá všecka preventivní opatření na ochranu státních občanů a jich zájmů, pokud by zájmů těch jednotlivec nemohl vůbec nebo aspoň ne dostatečně v mezích platných zákonů hájiti.
b) Policie zdravotní pojímá celé zdravotnictví, pokud spadá v objem policejního oboru působnosti.
c) Policie v nouzi poskytuje pomoc a přispění proti hmotným nesnázím jednotlivců nebo celých společenských kruhů.
d) Policie živelní má působiti k záchraně a ulehčení v mimořádných případech neštěstí, která způsobena byla pohromami živelními osobám nebo majetku.
3. Hledíme-li k cíli a účelu policie, můžeme lišiti:
a) policii pořádkovou, která má za účel vésti v patrnosti osoby a udržovati pořádek ve společenských vztazích. Sem náleží zejména: ohlašování, pasy, sčítání lidu, předpisy o užívání určitého jména a příjmení, policie co do různých výdělkových poměrů (nádennictví a služba, živnostenská policie).
b) Policie bezpečnostní vztahuje se ku bezpečnosti osob, zdraví, života, vlastnictví a cti, tedy předpisy o hodině policejní, předpisy proti rušení pokoje, nadavkám a urážkám, kterých netrestají soudy, opatření proti nebezpečným nebo podezřelým osobám, dohled nad nebezpečnými předměty (parní kotle, třaskaviny, jedy, zbraň a náboj, opatření při pohromách (povodně, požáry). Bezpečnostní policie pojímá v širším smyslu policii stavební, horní, honební, lesní, spolkovou, shromažďovací, tiskovou a dopravní. Sem náleží též veškerá policie silniční (železnice, koňská dráha, Policie.
323
doprava vodní, převoz, říční plavba, námořská policie, plťařství, povoznictví, ústavy posluhů, volnost chůze a bezpečnost dopravy).
c) Policie mravnostní; sem počítají se předpisy o dohledu nad prostitutní, konkubinátem, obžerstvím, žebrotou, hrami, policií divadelní, veřejnými zábavami (produkce divadelní, podniky hudební a zábavy taneční).
d) Policie soudní pojímá funkce státního návladnictví, podporu trestních soudů dle předpisů trestního řádu, policejní trestní soudnictví, ona obstarává dále jisté funkce v právu občanském a to:
aa) při rušení držby,
bb) při výkonu vězení osobního,
cc) při nálezích,
dd) při retencích a svémocném zabavení,
ее) při smírčích úkonech soudcovských (smíry, spory čeledínské, nájemné a pod.).
IV. Policejní nařízení.

Řečeno bylo již (svrchu 2.), že dle § 1 cit. cís. nařízení ze dne 20. dubna 1854 byly úřady policejní zmocněny vydávati a prováděti v oboru své úřední působnosti nařízení, opatření a nálezy.
1. Policejní nařízení mohou vydávati:
a) ústřední úřady, pokud k tomu však jsou zmocněny nějakým zákonem;
b) podřízené státní úřady správní;
c) konečně obce ve věcech místní policie.
U výkonu místní policie může obecní výbor v mezích platných zákonů vydávati policejní nařízení platná pro obvod obce a pohroziti, nešetří-li se nařízení těch, peněžitou pokutou až do 10 zl. nebo v případu nedobytnosti vězením 48 hodin.
2. Policejní úřady vydávají trestní opatření ve všech přestupcích pravomoci jich přikázaných
3. Jiná část úředních opatření policejních odnáší se k oboru licencí, autorisací, koncesí ve všech těch případech, kde závisí držba jistých předmětů nebo výkon jistých jednání na předchozím schválení úřadů policejních.
V. Právní prostředky.

Proti policejním nařízením, opatřením a nálezům přísluší právo stížnosti k politickým úřadům zemským a v třetí instanci k ministerstvu vnitra. Co do práva stížnosti k soudnímu dvoru správnímu а k soudu říšskému nelze trestních opatření policejních úřadů vzhledem k ustanovení § 28 zákona ze dne 22. října 1875 o příslušnosti soudního dvoru správního nyní v odpor bráti až do konečného upravení trestního práva policejního před soudním dvorem správním.
VI. Policejní úřady.

1. Státní a místní policii, pokud tato nespadá v obor působnosti obce, obstarávají politické úřady; tyto mají bdíti nad tím, aby obce jednaly dle práva policejního. Okresnímu hejtmanu přísluší správa policejní v okresu, místodržiteli v zemi, a ministr vnitra řídí vrchní správu policie v královstvích a zemích na říšské radě zastoupených. V městech větších nebo v místech, kde práce policejní nabývají většího objemu nebo kde toho vyhledávají zvláštní poměry, zřízeny jsou zvláštní policejní úřady, které náležejí ku politickým úřadům správním. Policie.

2. Organisace.

a) Na základě nejvyššího rozhodnutí ze dne 24. června 1852 zřízena byla policejní ředitelství, která dříve zvána městská hejtmanství.
aa) Dle objemu své činnosti rozčleněna jsou ředitelství v sekce, departementy, oddělení a úřady — zevně pak na komisariáty, expositury, inspektoráty. Sekce, departementy etc. zahrnují správu ústřední, t. j. všechny záležitosti, které vyžadují ústřední, jednotné úpravy s jednoho hlediska, nebo které poskytují jen ve své jednotě žádoucí evidenci o celém obvodu; naproti tomu jsou komisařství a expositury organy ústřední správy a opatřují výkonnou službu policejní a přímý dohled. Policejní obvod (rayon) jest území, na které se vztahuje činnost policejního ředitelství. Obvod ten obsahuje po případě několik obcí, a netoliko obce městské, nýbrž i venkovské. Nyní jsou policejní ředitelství ve Vídni, v Praze, Brně, Lvově, Krakově, ve Štýrském Hradci, v Terstu.
bb) Policejní ředitelství podléhají v první řadě příslušnému místodržiteli korunní země a pak ministerstvu vnitra.
cc) V těch zemích korunních, ve kterých zřízena nejsou policejní ředitelství, přikázáni jsou místodržitelství nebo zemským vládám k obstarávání agendy státní policie policejní úředníci od nejbližšího policejního ředitelství; tak tomu jest nyní v Linci, Solnohradě, Innomostí, Lublani, Zadru,
Celovci, Opavě a Černovicích.
dd) V čele ředitelství policejního stojí policejní ředitel (ve Vídni policejní president), jemuž přikázán jest určitý počet konceptních a manipulačních úředníků, jakož i sluhů a stráže. Policejní president jest ve 4. hodnostní třídě, policejní ředitel v Praze jako dvorní rada v 5. třídě a ostatní policejní ředitelé jakožto vládní radové v 6. třídě hodnostní. V čele sekcí (ve Vídni) stojí vrchní policejní radové, departementy spravují policejní radové a komisařství vedou vrchní komisaři nebo komisaři. Konceptní úřadníci jsou s vrchními policejními rady (ve Vídni) v 6. třídě, policejní radové v 7., vrchní komisaři v 8., komisaři v 9., koncipisté v 10. třídě hodnostní; konceptní praktikanti nejsou zařáděni v žádnou třídu hodnostní. Manipulační úředníci jako kancelisté, officiálové, adjunkti výpomocných úřadů ředitelství a ředitelové výpomocných úřadů jsou v 11.—8. třídě hodnostní. Konceptní úředníky 4. — 6. třídy hodnostní jmenuje císař, konceptní úředníky 7. — 9. třídy hodnostní ministr vnitra, ostatní konceptní a manipulační úředníky jmenuje místodržitel (min. výnos ze dne 12. června 1870 č. 2546).
ее) Ku přijetí do konceptní praxe žádá se průkaz rakouského občanství státního, průkaz odbytých právnických studií, tří státních zkoušek s prospěchem odbytých, znalosti zemských jazyků a průkaz bezúhonného žití; k dosažení místa konceptního úředníka potřebí jest nad to průkazu o odbyté praktické zkoušce pro politickou správu ve smyslu cís. nař. ze dne 10. října 1854 č. 262 ř. z. (nejvyš. rozhod. ze dne 22. prosince 1887).
ff) Místa úředníků manipulačních vyhražena jsou na základě zákona ze dne 19. dubna 1872 č. 60 ř. z. Vysloužilým poddůstojníkům, jimž udělen byl certifikát k tomu opravňující.
gg) Dovolenou dává policejním úředníkům policejní ředitel až do 6 neděl, místodržitel do 6 měsíců, delší dovolenou ministr vnitra. Policejnímu Policie.
325
řediteli udílí dovolenou místodržitel do 14 dnů, delší dovolenou ministr vnitra (min. výnos ze dne 12. června 1870 č. 2546).
hh) V záležitostech disciplinárních posuzují se policejní úředníci dle císařského nařízení ze dne 10. března 1860 č. 64 ř. z., v záležitostech pensijních dle všeobecného normálu o pensích úřednických.
b) Stráž bezpečnostní.
Stráž bezpečnostní jest ústavem občanským povolaným ku podpoře úřadů státních a obecních při udržování veřejného pokoje, pořádku a bezpečnosti, jakož i při zachovávání platných zákonů a nařízení. Stráž bezpečnostní podřízena jest policejnímu řediteli, jemuž přidělen jest ku řízení výkonné služby vyšší úředník strážní. Stráž bezpečnostní skládá se ze strážních úředníků (z ústředních, vrchních, okresních a revírních inspektorů), z inspektorů strážních, nadstrážníků a strážníků a rozpadá se v inspektoráty a okresní oddělení. Ku přijetí do stráže bezpečnostní potřebí jest: rakouského státního občanství, stáří od 24 — 40 let, úplného zdraví, statné postavy, úhledného zevnějšku a obratného jednání, předběžného bezúhonného života, znalosti zemských jazyků. Úředníci jsou zařaděni do hodnostních tříd a požívají platů aktivitních na příslušnou třídu připadajících vedle případného paušálu. Strážníci dostávají služné 360 zl., nadstrážníci 420 zl., inspektoři 2. třídy 540 zl. a 1. třídy 600 zl. vedle 25%ního aktivitního přídavku a přídavku starobního, který obnáší po 10 létech 40 zl., po 40 létech 130 zl. a který se započítává do pense. Orgány strážní jsou ubytovány v příbytcích na způsob kasáren a nosí uniformu, která opatřuje se i s výzbrojí na základě soustavy hromadné. Strážníci vykonávají službu jednotlivě v obvodu nebo na určitém místě, jako hlídky, eskorty (ozbrojený průvod), při dozoru a dopravě trestanců a vůbec všude tam, kde službu obstarati má některý výkonný orgán bezpečnostní.
Inspektoři vedou knihy služební a kontrolu. Ve výkonné službě podřízeny jsou všecky orgány stráže přidělené určitému komisařství správci okresu, pokud se týká, policejnímu řediteli. Požívají pak vyšší ochrany právní, mohou býti pochváleny, odměněny, potrestány i propuštěny, jakož i ku své žádosti z úřední povinnosti dány do výslužby. Bližší data vykazuje úřední poučení pro bezpečnostní stráž, které sestává ze statutu organisačního, z prováděcího k němu předpisu a ze služební instrukce.
c) Civilní stráž policejní.
Úkolem této jest neustálý dohled a pozorování všech důležitých událostí v okresu jí přikázaném, dále rychlé a účinné stihání nezákonných jednání a opominutí, jakož i vyšetření a zatčení pachatelů. Stráž tato přidělena jest z části ústřední kanceláři policejního ředitelství, z části komisařstvím. Členové civilní stráže policejní doplňují se zpravidla ze způsobilého mužstva bezpečnostní stráže (dekret nejvyš. pok. úř. ze dne 21. ledna 1854 č. 1118 čl. 13) a jsou vzati do přísahy; jim dostává se služného v obnosu 360 zl. a 420 zl. vedle 25%ního přídavku aktivitního, mají nárok na přídavek dle stáří až do obnosu 130 zl. (nejvyš. rozhod. ze dne 29. prosince 1872) a mají konečně nárok na pensi.
d) Úřady policie pohraniční.
Policejní funkce na hranicích této polovice říše svěřeny jsou : pro Čechy policejní exposituře v Podmokli a Děčíně, pro Slezsko policejnímu inspektorátu v Bohumíně, pro Halič policejnímu komisařství v Brodech a Podwoloczysce, policejní exposituře v Belzei, v Madjanu siemawském, Policie.
v Szcakowé, Oswieczimu a v Nadbrzezicu, pro Bukovinu policejnímu komisařství v Nowosielitze a v Itzkanech, pro Přímoří a Korutany policejnímu ředitelství v Terstu, policejnímu komisařství v Cormonsu v Pontaflu, pro Tyrolsko policejnímu komisařství v Ale, pro Solnohradsko polic, inspektorátu v Solnohradě, pro Horní Rakousy polic, inspektorátu v Pasově a policejní exposituře v Brunové. Kromě toho jsou na hranicích všech zemí stýkajících se s cizozemskem vyjímaje Dalmacii funkce policejní svěřeny jednotlivým pohraničným úřadům celním (viz Policie pohraniční).
3. Obvod působnosti úřadů policejních.
Dle statutu ze dne 10. prosince 1850 jest obvod působnosti zmíněných úřadů tento: Policejní úřady mají předejiti a brániti cestou zákonnou všem nebezpečím ohrožujícím panovníka, císařský dům, zákonný řád, vůbec právní stav, blaho státu a jednotlivce; mají udržovati veřejný pokoj a řád v obvodu svého okresu, překaziti útoky na pokoj a řád, poškození osoby i vlastnictví, ať již poškození stalo se náhodou či lidskou činností úmyslnou nebo bezděčnou; dále přítrž činiti vzrůstu škody, poruší-li se řád a bezpečnost, odstraňovati škodlivé následky, konečně pátrati po rušitelích zákona, zadržeti je a odevzdati povolaným úřadům.
Úkol tento lze vyznačiti těmito obory:
a) udržování veřejné bezpečnosti a vnitřního pokoje;
b) péče o bezpečnost osoby;
c) péče o bezpečnost vlastnictví;
d) zachování veřejného pořádku a
e) veřejné mravopočestnosti;
f) vykonávání policie trestní.
Činnost úřadů policejních jest v tomto směru pozorovací, předstihující, zabraňující (správní policie); nastalo-li skutečné porušení práva a poškození, směřuje činnost ta k tomu, aby odhalen byl pachatel a odevzdán příslušnému úřadu trestnímu (policie soudní).
Ad a) Povinností úřadů policejních jest přesné vésti soupis (konskripci), ohlašování, pasy a v stálé patrnosti udržovati stav tuzemského a cizozemského obyvatelstva v obvodu svém a tím zásobiti se potřebnými daty, jestliže by dožádány byly o vysvětlení úřady neb soukromníky.
Ku podstatným povinnostem úřadů policejních náleží pozorovati smýšlení lidu jak co do politických, sociálních, zákonodárných a správních stavů, tak i co do potřeb a přání obyvatelstva. Ony bdí nad tiskem, spolky a shromážděními, nad všemi tajnými rejdy, které by mohly ohrožovati veřejnou bezpečnost, a zvláště bdí v té příčině nad podezřelými osobami. Policejní úřady usilovati musí o to, aby se předešlo každému porušení veřejného pokoje a pořádku, potlačiti je v zárodcích, a jestliže porušení takové nastalo, učiniti mu přítrž za přispění stráže bezpečnostní, po případě i za spolupůsobení četnictva a vojska.
Ad b) Péče o bezpečnost osoby ukládá dozor ku všelikým činům a opominutím uvnitř obvodu policejního, jimiž by ohrožen býti mohl život, zdraví a tělesná bezpečnost obyvatelstva. Dohled vykonává se nahlédáním, střežením, obchůzkami, hlídkami, ostříháním ulic, náměstí, národních slavností, plesů atd., dopravy železniční a paroplavby ; dále intervencí při ohni, povodni, epidemiích, v případech sešílení a neštěstí, onemocnění na ulici, samovraždy a pod.; konečně dohledem ku výrobě, nošení a zasílání zbraní a nábojů. Policie.
327
Ad с) Bezpečnost vlastnictví vyžaduje dohled na zahaleče, tuláky, žebráky, všechny nebezpečné osoby, propuštěné vězně, odstrčené, vyhoštěné, přechovávače zločinců, dále občasné rozsáhlejší obchůzky a prohledání pokoutních míst. Sem náleží též registrování nalezených, ztracených, ukradených a uloupených předmětů, spáchaných zločinů, popis uprchnuvších nebo zmizevších osob nebo nález mrtvol a rozšiřování zatykačů; konečně sem náleží provádění zákona o tulácích a postrku.
Ad d) Úřadům policejním přináleží provádění řádu divadelního, dohled na výčepy, hostince a zájezdní hospody a pod., veřejná shromažďovací a zábavná místa a dohled nad policejní hodinou. Policejní úřady povolují veřejné deklamatorní a hudební produkce každého druhu dle programu podnikatelem předloženého, dále představení, plesy, taneční zábavy, otevření hostinců a výčepů přes hodinu policejní. Konečně mají dávati pozor na kejklíře, kapsáře, potulné hudebníky, harfenisty, potulné zpěváky atd. Přísně sledují šetření předpisů o zachovávání noremních dnů a bdí nad udržováním nedělního klidu.
Ad e) Policejní úřady bdí nad hrami na veřejných místech jako jsou sázky, hazardní a jiné zapovězené hry, vykonávají policii mravnostní netoliko co do prostituce, nýbrž i co do veřejných lázní, (koupelen) výstav, výkladních skříní, návěsných štítů atd.
Kromě uvedených 5 hlavních odborů přináleží nadto ještě policejním úřadům provádění řádu čeledínského, dohled nad řády dopravními a nad řády sazeb (tarify) pro jednotlivá odvětví výdělková. Policejní úřady opatřují též funkce smírčího soudnictví, obrátí-li se k nim strany za účelem vyrovnání sporův jejich.
Ad f) Policejní úřady mají pátrati po všech zločinech, přečinech a přestupcích, které nejsou vyšetřovány jedině ku žádostí súčastněných, a mají učiniti přípravná nařízení potřebná k tomu, aby věc byla objasněna neb aby uchovány stopy trestného činu nebo útěku pachatelova. Policejní úřady mají v případech zákonem stanovených provésti prohledání domu a prozatímnou vazbu obviněného, vyhledávání mají však ihned postoupiti příslušnému státnímu zastupitelství nebo soudu; obor činnosti jejich co do policie trestní jest tedy z části samostatný, z části podružný; jsouť úřady policejní též pomocnými organy úřadů trestních.
Ad g) Dále spadá v obor činnosti úřadů policejních výkon policie tiskové. Sem náležejí předpisy zákona tiskového o složení povinných exemplářů, o zabavení tiskopisů, o podporování státního návladnictví při četbě povinných exemplářů a j. v.
Ad h) Povinností úřadů policejních jest však také pilně bdíti nad nedostatky a vadami ve správě místní policie, odstraňovati je v přátelské shodě s povolanými organy obecními, jíti s nimi ruku v ruce a spojití se s nimi k žádoucím opatřením v případech neštěstí. Neuposlechnou-li obce nařízení úřadů policejních, mají samy ihned učiniti potřebná opatření neodkladná, pokud nezbytnými se jeví z ohledů na zájmy veřejné; o tom má policejní úřad zprávu podati představenému úřadu. Policejní úřady jsou zavázány podporovati svými orgány obec při obstarávání policie místní a oznámiti jí (obci) neprodleně přestupky předpisů o místní policii, pokud trestání jich obcím přináleží.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Policie. Všeobecný slovník právní. Díl třetí. Padělání peněz - pych vodní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1898, svazek/ročník 3, s. 335-343.