NPD documents search: Váž. civ., 2 (1920)

Čís. 747.

Při vyměření výživného pro nemanželské dítě jest hleděti ku věnu manželky nemanželského otce potud, že se mu jím ulehčuje náklad na manželské společenství.
(Rozh. ze dne 9. listopadu 1920, Rv I 493/20.)
Ve sporu o vyměření výživného nemanželskému dítěti stanovil procesní soud prvé stolice otcův vyživovací příspěvek penízem 100 K, jejž shledal přiměřeným vzhledem ku živnosti otcově. Odvolací soud zvýšil příspěvek na měsíčních 200 K. Důvody: Právem žalobkyně jako nemanželské dcery žalovaného jest podle §§ 166 a 167 obč. zák., že od svých rodičů, v prvé řadě pak od otce může žádati výživu, výchovu a zaopatření majetku jich přiměřené. Soud odvolací bera zřetel jednak k nynějším všeobecným poměrům drahotním а k tomu, že tendence všech nejdůležitějších životních potřeb jeví stále ještě sklon vzestupný, uváživ dále majetkové a výdělkové poměry žalovaného, podle zjištění prvého soudu dobře situovaného to živnostníka, jehož živnost poskytuje mu podle zkušenosti poměrně značný výdělek, o němž lze předpokládati, že ještě stoupne, až mu návrat normálních poměrů umožní rozvinouti plně výdělečnou činnost živnostensko-obchodní, přihlížeje dále k věnu jeho manželky, jakož i k tomu, že jest bezdětný, a že nevyšlo na jevo, že by kromě o manželku pečovati musil také ještě o výživu jiných osob a maje na druhé straně na zřeteli náklad spojený s výživou a výchovou žalobkyně, zejména vysoké nynější ceny oněch živin, jichž dítě v útlém svém věku nejvíce potřebuje (mléko, krupice, cukr atd.), ceny prádla, šatstva, obuvi a pod. nyní do blízké budoucnosti a hledě na výši výloh ošetřovacích a ku všem dalším okolnostem pro určení výživného rozhodným dospěl k úsudku, že výše jich tak, jak prvním soudem byly ustanoveny, neodpovídá ani potřebám žalobkyně ani majetku žalovaného, nýbrž jest nízkou, zákonu a stavu věci nevyhovující.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání — mimo jiné z těchto důvodů:
Žalovaný vytýká, že odvolací soud vyměřuje výživné přihlížel k věnu jeho manželky а k tomu, že jest bezdětným. Věna manželky nelze ovšem k výživě nemanželských dětí použiti, avšak jměním nemanželského otce, které dle § 166 obč. zák. jest měřítkem pro výši výživného, jest vše, co tento vzhledem ku svému všeobecnému hospodářskému stavu může postrádati, aniž by ohrozil svou vlastní existenci a existenci osob ostatních, o které jest povinen se starati. Věno manželky ulehčuje však žalovanému starost o manželku, po případě o dítky. Přihlížel-li pak soud odvolací s tohoto hlediska ku věnu, které žalovaný obdržel, nelze míti za to, že věc nesprávně právně posoudil.

Citace:

č. 747. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 648-649.