NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 2

Čís. 14047.

Byl-li první rozvrhový rok zrušen, jest na odporujícím věřiteli, který jest při druhém roku zastoupen, by podal odpor znova. Neučiní-li tak, má se za to, že upustil od námitek, jež uplatnil při prvním roku.
(Rozh. ze dne 14. prosince 1934, R II 557/34.)
Při prvém rozvrhovém roku vznesla knihovní věřitelka banka M. odpor proti přikázání daňových nedoplatků eráru v přednostním pořadí. Rozvrhové usnesení, vydané při tomto roku, bylo zrušeno a nařízen nový rozvrhový rok, při němž již knihovní věřitelka banka M. nevznesla odpor proti přikázání daňových nedoplatků v přednostním pořadí. Soud prvé stolice přikázal eráru daňové nedoplatky v přednostním pořadí. Rekursní soud k rekursu věřitelky banky M. napadené usnesení potvrdil. Důvody: Stížností mohou rozvrhovému usnesení odporovati osoby v § 234 ex. ř. zmíněné v rozsahu odporu příslušejícího jim podle § 213 ex. ř. Na důvody, které bylo lze uplatniti odporem, a které nebyly při rozvrhovém roku uplatněny, nelze bráti zřetel. Stěžovatelka byla k rozvrhovému roku pozvána, účastnila se ho a proti nároku vznesenému čsl. erárem na přiznání daňových nedoplatků odpor nevznesla. Pak-li rozvrhovým usnesením přiznány byly čsl. eráru nároky v rozsahu ještě omezenějším s vyloučením, daňových nedoplatků daně výdělkové za léta 1931 až 1933 než jak se knihovní věřitelka odporem nebránila, nemá stěžovatelka důvodu ke stížnosti. Tvrzení stěžovatelky, že přiznáno čsl. eráru 2517 Kč 65 h a 240 Kč 30 h na úrocích z prodlení, které nebyly specifikovány a že úrokové částky nejsou v souladu s přiznanými nedoplatky daňovými, opravňovalo by stěžovatelku ke stížnosti a dalo by podklad ku přezkoumání napadeného usnesení, zda odpovídá §§ 220, 210, 216 ex. ř., jen kdyby je byla stěžovatelka uplatnila odporem. Podle § 214 druhý odstavec ex. ř. lze od ustanovení § 216 ex. ř. poslední odstavec o přiznání starších než tříletých úroků ve stejném pořadí s kapitálem se uchýliti při jiné dohodě a nepodáním odporu proti přihlášenému a požadovanému vymáhajícím věřitelem obnosu a pořadí při rozvrhovém roku přítomný hypotekární věřitel dává výslovný souhlas k jeho přiznání v požadovaném rozsahu i pořadí. Poněvadž tedy stěžovatele jest považovati za souhlasivšího s přiznáním výše obnosu i pořadí požadovaného čsl. finančními erárem, zejména i na úrocích a tedy jde o případ § 214 ex. ř., nelze shledati stížnost hypotekární věřitelky, která odporu nepodala, odůvodněnou.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekursní soud správně hodnotil skutečnost, že dovolací rekurentka při rozvrhovém roku nepodala odpor proti likvidaci berního úřadu. Nesejde na tom, že při prvním rozvrhovém roku byl takový odpor podán. Onen první rok rozvrhový byl totiž zrušen a bylo na dovolací rekurentce, aby při druhém roku, při němž byla zastoupena, podala odpor znova, protože jinak nebylo lze její jednání vykládali jinak, než že upustila od svých námitek, jež uplatnila při prvním roku a v rekursu, jak to správně vyložil rekursní soud, k jehož důvodům se dovolací rekurentka poukazuje.

Citace:

Čís. 14047. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 510-511.