NPD documents search: Všehrd, 14 (1933) - Dr. Jan Knaibl: Vzpomínky státního zástupce.

Dělníci. 221
Dělníci
.
1. Pojem.
Dělníky nazývají se nyní všeobecné osoby, vykonávající práce živnostenské za mzdu. Rakouské zákonodárství neužívalo však až do nejnovější doby výrazu tohoto, nýbrž obvyklými byly názvy »pomocníci živnostenští« nebo »pomocný personál živnostenský«, čímž měl býti patrně vystihnut rozdíl mezi osobami konajícími práce vyššího druhu. Leč vývoj zákonodárství ku ochraně dělnictva vůbec směřujícího, jakož i rozvoj a vznik zcela nových druhů podniků měl v zápětí, že výraz »dělník« stal se všeobecným a téměř výhradným, takže užívá se jej právem i pro osoby, které dříve »pomocníky živnostenskými« nazývány byly. Tak jmenovité zákon o nedělním klidu ze dne 16. ledna 1895 č. 21 ř. z. skoro výhradně užívá výrazu »dělnictvo« ku označení pracujících osob, na kteréž vztahuje se řád živnostenský a obchodní zákon.
Řád živnostenský rozeznává následující druhy dělníků:
1. Pomocníky (příručí obchodní, tovaryše, sklepníky, kočí při živnostech povoznických atd.).
2. Dělníky tovární.
3. Učně.
4. Dělníky, jichž užívá se ku podřízeným službám pomocným při
živnosti, kteří však nenáležejí k osobám konajícím nejhrubší práce nádennické. Sem patří též dělníci, kteří zaměstnáni jsou pravidelně při podnicích živnostenských, jež provozují osoby fysické nebo právnické ve čl. 5. úvodního zákona ku živn. ř. uvedené kromě svých zaměstnání nebo podniků živnostenskému řádu nepodrobených.
Ku dělnictvu nenáležejí osoby, jež ustanoveny jsou pro služby vyšší s ročním nebo měsíčním platem jako:
1. osoby pomocné podnik spravující (inženýři, chemikové a j. technikové, dílovedoucí, faktoři) a 2. pomocnictvo ku pracem prodavačským a účetním určené (knihvedoucí, pokladníci, cestující obchodní atd.) (§ 73 živ. z.).
2. Práva a povinnosti. Poměr mezi živnostníky samostatnými a jich dělníky jest v mezích zákony stanovených předmětem úmluvy volné. Není-li žádné úmluvy, rozhodnými jsou především předpisy zvláštní o tom vydané, potom o. o. z. (§ 72 živ. ř.) Přestane-li se podnik živnostenský provozovati, nebo zemře-li pomocník předčasně propuštěný, ať následkem dobrovolného zanechání živnosti nebo následkem viny majitele živnosti, nebo náhody, která ho stihla, má právo žádati odškodněni pro dobu výpovědnou (§ 83 živ. ř.). Není-li mezi majitelem živnosti a pomocníkem lhůta výpovědní umluvena, má se za to, že platí 14denní výpověď (§ 77 živ. ř.). Dle novely živnostenské z r. 1885 dlužno míti za to, že nelze lhůtu výpovědní úplně vyloučiti. Však roz. min. vn. ze dne 23. února 1889 č. 3407 a výn. min. obch. ze dne 18. března 1889 č. 5471 vykládají nařízení § 88 h. živ. ř. v ten smysl, že lhůta výpovědní může býti úplně zrušena řádem dělnickým. Neobsahuje-li tedy dělnický řád výslovné zrušení lhůty výpovědní, může býti dělník před uplynutím doby poměru služebního výslovně nebo mlčky ujednané bez výpovědi ihned propuštěn jen ve případech v zákoně výslovně vyznačených (§ 82 a 82a živ. ř.).
1. Zaměstnatel jest oprávněn zrušiti smlouvu služební bez výpovědi :
a) když dělník uzavíraje smlouvu pracovní, oklamal majitele živnosti předloživ jemu nepravou nebo padělanou knížku pracovní nebo vysvědčení ;
b) byl-li dělník shledán neschopným práce, ku které byl sjednán;
c) stane-li se dělník opilcem a zůstalo-li jeho napomínání marným;
d) dopustí-li se krádeže, zpronevěření nebo jiného činu trestného, který jej činí nehodným důvěry majitele živnosti;
e) vyzradí-li obchodní nebo výrobní tajemství nebo provozuje-li beze svolení majitelova zaměstnání vedlejší, které jest na újmu jeho práci služební;
f) zanechá-li bez příčiny práce, nebo zanedbává-li trvale povinností svých, nebo když ostatní pomocníky, učedníky nebo čeleď domácí svádí ku neposlušnosti, k odporu proti majiteli živnosti, ku nepořádnému životu, nebo ku nemravným nebo nezákonným činům;
g) dopustí-li se hrubé urážky na cti, ublížení na těle, nebo nebezpečného vyhrožování proti majiteli živnosti, proti jeho lidem domácím nebo proti ostatním pomocníkům, nebo zachází-li neopatrně s ohněm a světlem, ač byl varován;
h) byl-li stižen nemocí ošklivou, nebo stal-li se svou vinou neschopným práce, nebo trvá-li nezaviněná nezpůsobilosť ku práci přes čtyři neděle ;
i) je-li déle než 14 dní ve vězení držán (§ 82 živ. ř.).
2. Dělník může zrušiti smlouvu před uplynutím doby ujednané a bez výpovědi:
a) nemůže-li pokračovati v práci, aniž by utrpěl patrnou újmu na svém zdraví;
b) dopustí-li se majitel živnosti skutkem zlého nakládání nebo hrubé urážky na cti proti němu nebo jeho příbuzným; Dělníci. 223.
с) svádí-li zaměstnatel nebo jeho příbuzní pomocníka nebo příbuzné jeho ku nemravným nebo nezákonným činům;
d) zadržuje-li jemu majitel živnosti neprávně umluvenou odplatu nebo ruší-li jiné podstatné podmínky smlouvy;
e) nemůže-li, nebo zdráhá-li se majitel živnosti dělníku poskytnouti zaměstnání a výdělku (§ 82 a. živ. ř.).
Dělníci jsou povinni zachovávati proti majiteli živnosti věrnost, poslušnosť a úctu. Dělníci mají smluvenou nebo v místě obvyklou dobu pracovní dodržovati, práce živnostenské sobě svěřené seč jsou, vykonávati a o poměrech živnosti mlčelivosť zachovávati. Proti ostatním dělníkům a lidem domácím mají se chovati snášenlivě a s učni a s dětmi, jež pracují pod jich dozorem, mají dobře nakládati. Domácí práce, pokud nepatří ku živnosti, dělníci nejsou povinni konati, ač nebylo-li umluveno něco jiného (§76 živ. ř.).
Opustí-li dělník bez důvodu zákonem uznaného předčasně majitele živnosti, dopustí se přestupku řádu živnostenského a potrestá se dle jeho předpisů. Mimo to jest oprávněn majitel živnosti donutiti dělníka ku návratu do práce na čas zbývající a žádati na něm náhradu škody jemu vzešlé (§ 85 živ. ř.). Propustí-li majitel živnosti dělníka předčasně beze všeho důvodu zákonního, anebo zaviní-li vlastní vinou, že dělník pracovní poměr předčasně zrušil, jest povinen jemu nahraditi mzdu a ostatní smluvené požitky za celou dobu výpovědnou po případě za zbývající čásť její (§ 88 živ. ř.).
Majitel živnosti, jenž přijme do práce dělníka, ač mu známo bylo již při jeho přijetí, že nezrušil řádně své smlouvy pracovní se svým posledním zaměstnatelem uzavřené, anebo takového pomocníka v práci podrží, dopustí se přestupku živnostenského řádu a práv jest i s pomocníkem dřívějšímu zaměstnateli ze škody, jež jemu vzešla tím, že pomocník svémocně vystoupil. Totéž platí o majiteli, jenž svede dělníka ku porušení smlouvy vůči posavadnímu jeho zaměstnateli. Dřívějšímu zaměstnateli přísluší právo žádati, aby pomocník, jenž o své ujmě vystoupil, vrátil se k němu na zbývající ještě dobu. (§ 86 živn. ř.).
3. Mzda.
Mzdou dělnickou v nejširším slova smyslu rozumí se odměna za jakoukoliv práci. Dělnická mzda dle živnostenského řádu jest příjem, kterého se dostává dělníkům živnostenským za vykonané práce.
1. Předmět mzdy:
a) Mzda musí zaměstnatelem býti vyplácena v hotových penězích (§ 78 1. odst. živ. ř.).
b) Mzda může záležeti též v tom, že na místě peněz obdrží dělník byt, palivo, požívání pozemků, léky, pomoc lékařskou, nástroje, látky, jakož i potraviny a stravu, pokud se to děje za ceny, které nepřesahují náklad opatřovací a pokud tak výslovně umluveno. bylo (§ 78 odst. 3. živ. ř.).
c) Není však dovoleno:
α) Aby zaměstnatelé dělníkům nařizovali, že musí předměty svých potřeb v určitých závodech kupovati;
β) aby se dělníkům na úvěr prodávaly, kromě předmětů potřeby též jiné zboží, jmenovitě nápoje lihové;
γ) aby se mzda v hostincích anebo v krčmách vyplácela (§ 78, 4, 5, 6 odst. živ. ř.). Dělníci.
Všechny úmluvy, které těmto předpisům, kterýmiž má býti dělník před libovůlí zaměstnatelovou chráněn, odporují, jsou neplatny. (§ 78 с živ. ř.).
2. Způsob vyplácení mzdy.
a) Místo výplaty: Živnostenský řád nemá o tom zvláštního ustanovení, nýbrž zakazuje jen výplatu mzdy v hostincích a krčmách (§78 odst. 6 živ. ř.); rozhodnou bude tedy v tomto ohledu úmluva mezi dělníkem a zaměstnatelem, a místní zvyk.
b) Doba výplaty: Není-li o čase, kdy mzda vyplácena býti má, nic jiného ujednáno, předpokládá se, že byla smluvena týdenní výplata mzdy (§ 77 živ. ř.). Mzda vyplácí se obyčejně v sobotu.
c) Ježto řád živnostenský neobsahuje o výplatě mzdy bližších ustanovení, platí tu podpůrně o. o. z., dle kteréhož mzda má býti vyplácena po vykonání práce (§ 1156 o. o. z.).
Jest též zvykem dávati dělníkům zálohy; v jistých odvětvích práce bývají zálohy mezi dělníkem a zaměstnatelem zvláště ujednány; odepře-li pak v takovémto případě zaměstnatel výplatu zálohy, může dělník pokračování v další práci odepříti a přiměřenou nahradu za vykonanou práci žádati (roz. ze dne 13. srpna 1871, č. 13428 sb. z. s. č. 4227).
3. Spory: Spory mezi dělníkem a zaměstnatelem aneb mezi dělníky mohou býti vyřízeny:
a) společenstvem ; ve případech, kde sporné strany nejsou členy společenstva, může býti zřízen zvláštní soud rozhodčí (§ 87 živ. ř.);
b) spory z poměru námezdního, které za trvání tohoto poměru nebo do 30 dnů po jeho zrušení vzniknou, projednávají se před úřadem politickým, ač-li pro spory ty není příslušným soud živnostenský neb sbor rozhodčí (§ 87 e, 1 a 2 odst.);
c) spory, které po uplynutí 30 dnů po zrušení svazku služebního vznikly a které nenáležejí ku příslušnosti rozhodčího soudu, patří před řádný soud;
d) v místech, kde se nalézá živnostenský soud, rozhoduje tento spory námezdní, když žaloba během trvání poměru služebního aneb do 30 dnů po zrušení jeho podána byla (§ 1, 4, 5 zák. ze dne 14. května 1869 č. 63 ř. z.);
e) náležejí-li sporné strany společenstvu, může spor rozhodnouti výbor rozhodčí (§ 124 živ. ř.).
4. Úmluvy protizákonné:
a) Dělníci, jimž mzda proti předpisům řadu živ. vyplácena byla, mohou vždy žádati vyplacení mzdy v hotových penězích; námitka, že na místě hotového zaplacení něco jiného obdrželi, místa nemá.
b) To, co dělník místo výplaty v hotových penězích byl dostal, připadne, pokud to ještě má aneb pokud se tím jeví býti obohacen, pokladně nemocenské společenstva aneb pokladně živnostenského podniku, po případě fondu chudých toho místa, kde se živnostenský podnik nalézá (§ 78 e živ. ř.).
c) Pohledávky, které vznikly tím způsobem, že dělníku uvěřeno bylo zboží, jehož úvěrování živ. řád zakazuje, nemohou býti zažalovány, aniž jiným způsobem ku platnosti přivedeny, nýbrž připadají pokladně nemocenské, po případě místnímu fondu chudých (78 e živ. ř.). Dělníci. 225
5: Exekuce. Exekuce může se vésti jen proti dělníkům, kteří mají postavení trvalé a jichž příjmy roční 800 zl. převyšují, tak že předmětem exekuce jest jen obnos 800 zl. převyšující. (§ 2. zák. ze dne 26. května 1888, č. 75. ř. z.).
4. Dílny a byty dělnické:
1. Každý majitel živnosti jest povinen svým nákladem zříditi a udržovati v dílnách, při strojích a náčiní pracovním opatření, která vzhledem ku povaze provozování živnosti a místností výrobních, ku bezpečnosti života a ku ochraně zdraví dělníků jsou potřebná; majitel živnosti má zvláště pečovati o to, aby stroje, zařízení závodní a jich části jako: setrvačníky, převody, ložiska hřídelová, vytahovadla, kádě, kotle, pánve a pod. tak byly zahraženy nebo chránidly opatřeny, aby dělníci při obezřetném konání práce nebyli ohroženi. Povinností majitele živnosti jest starati se, aby dílny po celou dobu pracovní byly co možná světlými, čistými a prachu prostými, aby vzduch byl způsobem počtu dělníků a zařízením osvětlovacím přiměřeným obnovován, by se působilo proti škodlivým výparům a zvláště, aby výroba při živnostech chemických zařízena byla způsobem takovým, jímž by zdraví dělníků co nejvíce ušetřeno bylo (§ 74 živ. ř.). Výrobcům fosforečných látek zápalných jest nař. min. vn. a obch. ze dne 17. ledna 1885 č. 8. ř. z. uložena zvláštní péče ve příčině dělníků v jich provozovárnách zaměstnaných. Spornou jest otázka, kdo povinen jest ochranné prostředky v najatých místnostech továrních zříditi, zdali nájemce či pronajímatel.
2. Byty dělnické.
Potřeba zdravých a čistých bytů pro dělnictvo došla v rakouském zákonodárství uznání vydáním zák. ze dne 2. února 1892 č. 37 ř. z. Zákonem tímto poskytuje se celá řada výhod stavením, která obce, spolky, společenstva dělnická nebo zaměstnatelé nově vystaví za tím účelem, aby v nich zdravé a laciné byty pro dělníky zřízeny byly.
Výhody ty vztahují se však jen ku stavením, obsahujícím byty, jichž obytný prostor při bytech záležejících pouze z jedné místnosti neobsahuje méně než 15, a ne více než 30 m2, při bytech záležejících z několika místností ne méně než 40, a ne více než 75 m2. Roční nájem z těchto bytů nesmí za 1 m2 ve Vídni 1 zl. 75 kr., v místech majících přes 10000 obyvatel 1 zl. 15 kr. a v ostatních místech 80 kr. přesahovati. Stavení těmto podmínkám odpovídající sproštěna jsou po dobu 24 let domovní daně z nájemného a 5% daně z příjmů, při čemž platí osvobození od placení daně i pro pohledávky na těchto staveních zjištěné.
Kromě toho požívají stavení tato skoro ve všech zemích korunních též osvobození od placení přirážek zemských a okresních; od placení přirážek obecních osvobozeny jsou jen částečně (do polovice) (zák. ze dne
31. července 1892 č. 50 česk. z. z., č. 66 mor. z. z., č. 55 slez. z. z.; zák. ze dne 29. června 1893 č. 18 horn. rak. z. z.; zák. ze dne 31. července 1892 č. 54 dol. rak. z. z.).
5. Doba pracovní.
Trvání denní doby pracovní a přestávek v práci byly až dosud v různých krajinách a odvětvích práce rozdílné. V krajinách s kvetoucím průmyslem domácím pracuje se často až pozdě do noci, a časně z rána se opět pracovati počíná. Trvání denní doby pracovní závisí na mnohých okolnostech, na objednávkách, na změně počasí ročního a na životních potřebách dělníků.
Dr. Veselý : Slovník právní. 15 Dělníci.
Pouze pro továrny byl normální den pracovni zaveden, takže dlužno rozeznávati denní dobu pracovní v průmyslu malém a v továrnách.
Řád živnostenský stanoví:
1. pro živnosti po továrnicku provozované nejdelší
dobu pracovní.
a) Pracovní doba pro dělníky v továrnách bez vpočtení přestávek v práci nesmi více obnášeti než 11 hodin ve 24 hodinách (§ 96 a živ. ř.). Avšak ministr obchodu ve shodě s ministrem vnitra a slyšev komory obchodní a živnostenské, může nařízením označiti ony kategorie živností, kterým hledíc ku prokázaným zvláštním jich potřebám povoliti se má prodlouženi pracovni doby denní o jednu hodinu.
Tak bylo nař. min. obch. ve srozumění s min. vn. ze dne 27. května 1885 č. 15576 povoleno prodloužiti dobu pracovní o 1 hodinu na dobu jednoho roku následujícím druhům živností: přádelnám hedvábí a odpadků hedvábných (též česárnám, hachlovnám), přádelnám hedvábí, tkalcovnám hedvábí a továrnám na stuhy, přádelnám vlny, přádelnám bavlny (též odpadků) a mechanickým tkalcovnám bavlny, přádelnám lnu a konopí, továrnám na provazy a motouzy, barvírnám, tiskárnám, bělidlům, apretovnám a mlýnům.
Dále při závodech s nepřetržitou výrobou jest dovolena šichta pracovní, kteráž počítajíc do ni přestávky v práci, obnáší za den 12 hodin, při čemž zachovávány buďtež přestávky v práci stanovené § 74 a živ. ř. Platí to zejmena o hutích, o vápenkách, o cementárnách, cihelnách, továrnách na papír, o mlýnech s prací nepřetržitou, o cukrovarech, pivovarech a sladovnách, o lihovarech, o továrnách na ocet (vyjímaje výrobu octa vinného), o továrnách na rosolky (mimo výrobu rosolek studenou cestou), o továrnách na lisované kvasnice, o továrnách na umělý led a o výrobě látek lučebních (pokud při ní zavedena jest práce nepřetržitá), a to při všech závodech těchto jen ohledně dělníkův a pokud se dotýče výkonů, kteréž bezprostředně souvisí s nepřetržitou výrobou.
Ve sklárnách dovoleno jest, aby obnášela doba a šichta pracovní tavičů, sklářů a jich pomocníků za týden nejvýše 84 hodiny aneb za den průměrně 12 hodin.
b) Prodloužení 11hodinné, případně 12hodinné doby pracovní připouští se za následujících podmínek:
α) Za prodloužení doby pracovní (t. zv. hodiny přes čas) musí býti dělník zvláště placen.
ß) Dobu pracovní lze prodloužiti po předchozím oznámení úřadu živnostenskému, který může dovoliti prodloužení 11hodinné pracovní doby
o 3 hodiny a 12hodinné o 2 hodiny, avšak pouze po 3 dny v jednom měsíci.
γ) Má-li prodloužení denní doby pracovní potrvati déle než 3 dny, musí živnostník žádati za svolení živnostenský úřad 1. stolice, který může povoliti prodloužení 11hodinné doby pracovní o 3 hodiny a 12hodinné o 2 hodiny, ale nejdéle na dobu tří neděl; povolení toto může býti dáno jen jednou v roce.
δ) Za povolení prodloužení doby pracovní po delší dobu než 3 týdny musí býti zažádáno u politického úřadu zemského, který, dříve než povolení udělí, vyžádá si dobrozdání dozorce živnostenského (výn. ze dne 27. května 1885 č. 15576). Dělníci. 227
ε) Nechce-li podnik, jemuž povoleny byly po jistou dobu hodiny přes čas, těchto využitkovati, má o tom učiniti oznámení příslušnému úřadu 1. aneb 2. stolice (výn. ze dne 4. ledna 1886 č. 30936 z r. 1885).
2. Živnostenský řád nařizuje pro všecky závody živnostenské přestávky v práci (k odpočinku), které musí býti všem dělníkům dopřávány a které mají obnášeti půl druhé hodiny denně, z čehož dle povahy živnosti, o níž se jedná, pokud možno jedna hodina věnována býti má době polední. Jestliže doba pracovní před polední hodinou nebo po ní trvá pět hodin nebo méně, může býti přestávka k odpočinku po takovou dobu pracovní vynechána, vyjímajíc hodinu pro dobu polední určenou (§ 74. a živ. ř.). Zaměstnatel může se však shodnouti s dělníkem též o větších přestávkách v práci.
Ministr obchodu ve srozumění s ministrem vnitra, vyslechnuv komory obchodní a živnostenské, může povoliti přiměřené zkrácení přestávek pro jednotlivé druhy živností, což se též stalo min. nař. ze dne 27. května 1885, č. 82 ř. z., kterýmž celé řadě továrních, svobodných, koncesovaných a řemeslných živností dovoleno bylo přestávky v práci na volný čas přeložiti anebo přiměřeně zkrátiti.
Toto nařízení platí, pro následující živnosti:
a) Živnosti tovární.
α) Přestávky v práci na určitou dobu stanovené mohou býti přeloženy na doby prázdné, nebo mohou býti rozděleny dle toho, jaké povahy jest výroba: v hutích železných, továrnách na nádobí smaltované, při výrobě syrupu a cukru hroznového, v průmyslu lučebnickém, ve průmyslu tkaninářském (při barvířství, bílení, potiskováni, apretování, šlichtování, valchování, praní).
β) Pro dělníky zaměstnané při ohni a pecích (neb strojích) může od přestávek v práci na určité doby připadajících býti upuštěno: v závodech na zboží měděné, mosazné, tumpachové, pakfonové a z čínského stříbra, při kovolitectví, cínařství a zvonařstvf, ve skelných hutích a továrnách na papír a hmotu papírovou.
γ) Pro dělníky při pecích nepřetržitě rozpálených zaměstnané mohou býti přestávky k odpočinku upraveny způsobem, který jest ku poměrům výrobním přiměřeným : při pálení vápna, sádry a cihel, při výrobě cementu, v továrnách na zboží hliněné, porculánové a strontian.
δ) Přestávky ku odpočinku polednímu mohou býti tím způsobem upraveny, že určité části dělníků zaměstnaných při strojích zachovají v poledne odpočinek (nejméně půl hodiny) střídavě: ve mlýnech, v cukrovarech, pivovarech, sladovnách, lihovarech, při výrobě octa (vyjímaje výrobu octa vinného), likérů (vyjímaje výrobu studenou cestou), lisovaných kvasnic a umělého ledu.
b) Živnosti koncesované:
α) V tiskárnách novin může se od zachování pevných přestávek v práci na určité hodiny připadajících upustiti, netrpí-li tím újmy celková doba přestávek zákonem předepsaná.
β) Dopravnictví. Při živnostech tohoto druhu má dělnictvo (kočí, průvodčí, vozkové atd.) z pravidla dosti přestávek ku odpočinku, takže lze od ustanovení určitých dob pro tyto odpočinky upustiti a zejména
může 1hodinná přestávka polední býti přeložena nebo rozdělena. ’228
Dělníci.
γ) Hostinství a výčepnictví. Přestávka polední může býti přeložena dle poměrů obchodu; tam, kde během dne beztoho dosti přestávek
ku odpočinku se naskytuje, může se od ustanovení určité doby pro tyto přestávky úplně upustiti.
c) Živnosti řemeslné.
α) Kováři, koláři, pekaři a cukráři. Při pracích, jež jsou nutny, neb které nedopouštějí přerušení, mohou býti přestávky ku odpočinku přiměřeně přeloženy nebo rozděleny.
β) Kadeřníci a holiči. Polední odpočinek může býti zjednán střídáním pomocníků, při čemž může se též od ustanovení určitých dob pro přestávky upustiti.
d) Živnosti obchodní. Přestávka polední má se docíliti střídáním pomocných osob; další určité přestávky (dopolední a odpolední) mohou odpadnouti.
6. Klid nedělní a sváteční.
V neděli má býti každá živnostenská práce zastavena, tak aby dělnictvu každého závodu dopřán byl klid nedělní počínající 6. hodinou ranní každé neděle a trvající nejméně 24 hodin (čl. 1. a 2. zák. ze dne 16. ledna 1895 č. 21 ř. z. a § 1 nař. min. vn. a kultu a vyuč. ze dne 24. dubna 1895 č. 58 ř. z.).
Povinnost zachovávati klid nedělní vztahuje se však pouze na živnosti, které podléhají řádu živnostenskému, jehož § 75 zákonem ze dne 16. ledna 1895 č. 21 ř. z. zrušen byl.
Ve dni sváteční má býti dělníkům poskytnuto tolik času, aby každý dle svého vyznání náboženského dopoledním službám božím obcovati mohl (čl. 14. jmen. z.). Jelikož doba tato není zákonem určena, bude tu rozhodným místní obyčej neb úmluva se zaměstnatelem učiněná.
Vyjmuty z ustanovení těchto jsou následující práce:
1. Práce, které předseberou se v místnostech živnostenských a na
strojních zařízeních za účelem čistění a udržování, a kterých bez podstatného přerušení chodu závodu, nebo bez nebezpečí života a zdraví dělníků všedního dne konati nelze.
2. Hlídání zařízení závodních.
3. Práce, které jsou potřebny ku předsevzetí inventury jednou za rok konané.
4. Práce neodkladné, jež buď z příčin veřejných, z příčin bezpečnostních anebo ve případech náhlé potřeby konati se musejí.
5. Osobní práce živnostníkovy, pokud bez použití dělníka a ne veřejně konati se mohou (čl. 3. jmen. z. a § 10 jmen. nař. min.).
Živnostnici, kteří dělníků v neděli ku těmto pracem užívají, jsou povinni vésti seznam, do něhož pro každou neděli se mají jména zaměstnaných dělníků, místo, doba a způsob jich práce zapsati. Tento seznam budiž na požádání předložen živnostenskému úřadu, jakož i živnostenskému dozorci. Kromě toho jest povinen živnostník o zamýšlených těchto pracích ve případě nutnosti ihned po jich skončení živnostenskému úřadu učiniti oznámení, kteréž jest kolku prosto, a při kterémž podání jeho na poštu platí tak, jako by se učinilo samému úřadu (čl. 4. jmen. z. a § 11. jmen. nař.). Bylo-li dělníku těmito pracemi zaměstnanému zabráněno v neděli navštíviti dopolední služby boží, jest živnostník povinen příští neděli jemu tolik volného času dopřáti, aby dopoledním službám božím obcovati mohl. Dělníci. 229
Trvají-li tyto práce déle než 3 hodiny, má býti dělníkům povolen klid náhradní a sice 24 hodin příští neděli na to, anebo v den všední, neb po 6 hodinách ve dvou dnech v týdnu (čl 5. jmen. z. a § 12 jmen. nař.). Kromě prací pod č. 1—5 uvedených podléhají všechny ostatní práce živnostenské povinnosti zachovávati klid nedělní. Leč nař. min. obch. vn. a kultu a vyuč. ze dne 24. dubna 1895 č. 58 ř. z. dovoluje živnostenskou práci oněm druhům živností, které dle jich povahy nedopouštějí přerušení výkonu neb odkladu dotyčné práce, nebo při nichž výkony pracovní v neděli hledě ku denní a zvláště v neděli se vyskytující potřebě obecenstva, aneb dopravy veřejné, jsou nutny. Provozování těchto živností v neděli připouští se jen s tou podmínkou, že dělníkům v neděli déle než 3 hodiny zaměstnaným se dostane v den jiný přiměřené náhrady klidu ku odpočinku potřebného.
Náhrada ta může se státi těmito způsoby:
1. Dělníku dopřeje se každá druhá neděle (24 hodin), mohou-li práce v neděli alespoň na 6 hodin býti přerušeny, aneb může-li při výměně týdenní šichty jedna náhradní šichta v neděli vřaděna býti. Kdyby dělnictvu tímto způsobem náhradní klid poskytnut býti nemohl, platí 18hodinná doba odpočinku ve smyslu min. nař. ze dne 27. května 1885 č. 85 ř. z. To platí pro železné hutě (s vysokými pecemi, s pecemi Bessemerovými a Martinovými), výrobu smaltovaného nádobí, vápenky, cementárny, magnesitové a sádrové pece, cihelny, sklárny, výrobu zboží hliněného, uhlíků pro elektrické osvětlování, pro výrobu dřevin, lepenky, papíru, nádobí ze dřeviny, pro mlýny silou vodní hnané, sušírny sladu, cukrovary, lihovary, výrobu succusu, syrobu a hroznového cukru a lisovaných kvasnic, výrobu lučebních výrobků, průmysl tukový, raffinerie minerálního oleje, výrobu svítiplynu a vodíku a pro ústřední zařízení pro výrobu a vydávání elektrického proudu.
2. Následující nebo každou druhou neděli dopřeje se dělníkům klid 24 hodin, při těchto živnostech: sušárnách na semena, hutích železných (s pecemi svařovacími a pudlovnami), čistírnách střev, barvírnách, při potiskování látek, výrobě dřevin, lepenky a papírů (práce s holandrem a s koudely), sladovnách, pivovarech, sušírnách na chmel a šíření chmele, sušírnách čekanky, řepy a ovoce, při výrobě konserv, octa, sodovky, umělého ledu, při průmyslu tukovém (při rozpouštění surového loje) a při ústředním topení parou nebo vodou.
3. Klid dopřeje se dělníkům následující neděli na to, nebo v některý den všední, nebo po 6 hodinách klidu ve dvou dnech v týdnu: při mořských solivarech, zahradnictví obchodním, mlýnech (rozesílání mouky), výrobě konserv (spracování čerstvých ryb), vinařství sklepním, prodeji sodovky, fotografii, veřejném osvětlování, podnicích omnibusů a dostavníků, při živnosti námezdních vozků pro dopravu osob (fiakristé, drožkáři atd.), pronajímání prostředků ku dopravě osobní (jízdeckých koní, mezků, člunů), živnosti plavební na vodách vnitrozemských, podnicích ústavů pohřebních, podnicích veřejných služeb (podniky posluhů, veřejných nosičů, vůdců), dopravě nákladů, živnosti hostinské a výčepní a při lázních.
V závodech, které nejsou ve jmen. min. nař. uvedeny, dovolena jest s obmezením na nezbytně potřebné dělníky práce nedělní, která jest nutná k osvětlování a vytápění pracoven a sušíren, udržování tepla a zatápění v pecích, v chladírnách а k ošetřování zvířat ku závodu náležejících. .230
Dělníci.
Dovoleno jest skládati v neděli s vozů drahou připojovací na kolej závodu dostavených, jakož i nakládati na vozy tyto potud, pokud by závod zachováváním nedělního klidu materielní škodu utrpěl (pokuty pro předržené užívání vozů atd.)
Provozování živností obchodních v neděli dovoluje se nejdéle po 6 hodin. Hodiny, po které se v neděli pracovati smí, ustanovují zemské úřady politické, slyševše o tom dříve příslušné obce a společenstva. Společenstva mají právo zemskému úřadu politickému prostřednictvím živnostenského úřadu 1. stolice činiti v tom směru návrhy. Zemské úřady politické jsou též oprávněny slyševše dotyčnou obec a společenstvo povoliti zvýšení počtu hodin až na 10:
1. pro jednotlivé dny nedělní, ve kterých zvláštní poměry rozsáhlejší ruch obchodní mají v zápětí, jako v době vánoční, o svátcích patronů zemských a p.;
2. pro všechny neděle, nebo pro neděle určitých ročních období,
hledě ku zvláštním místním poměrům (jako na př. ku prodeji devotionalií v poutnických místech, potravin v místech výletních, na nádraží atd.);
3. pro všecky neděle nebo pro neděle určitých ročních období v místech čítajících méně než 6000 duší, kteréž obyvatelstvem okolním v neděli za účelem nakupování navštěvována bývají (čl. 9. jmen. z.).
Klid náhradní má sc poskytnouti dělníkům, kteří jsou nepřetržitě od 12. hodiny polední počínaje až do otevření závodu nejbližšího dne zaměstnáni, tím způsobem, že se jim střídavě každá druhá neděle celá nebo polovice dne všedního k odpočinku dopřeje (čl. 10. jmen. z.).
Pro jednotlivé druhy živností výrobních, jichž provozování v neděli je třeba k uspokojeni každodenních anebo zvláště v neděli se vyskytujících potřeb obecenstva mohou zemské vlády slyševše dotyčné obce a společenstva vzhledem ku místním poměrům mravem a zvykem utvářeným stanovití výjimky ze všeobecných předpisů o klidu nedělním (čl. 7. jmen. z.).
V tom smyslu vydána byla pro království České vyhláška míst. ze dne 2. května 1895 č. 62000, č. 34 z. z. a pro markrabství moravské ze dne 27. dubna 1895 č. 41 z. z., kterýmižto vyhláškami stanoveny byly výjimky pro vázače přírodních květin, kadeřníky, holiče, vlásenkářc, pekaře, cukráře, koláčníky, mandoletáře, řezníky, zvěřináře, uzenkáře, uzenáře, mlékárny.
Pro živnosti výrobní, pro které nebyly stanoveny výjimky, platí ustanovení o živnostech obchodních platící.
Zákonem ze dne 28. dubna 1895 č. 60 ř. z. rozšířen klid nedělní též na obchod podomní.
Přestoupení předpisů o klidu nedělním tresce se dle trestních ustanovení živnostenského řádu.
7. Dělníci mladiství a osoby ženské.
1. Dělníky mladistvými dle živ. ř. rozumějí se dělníci až do dokonaného 16. roku (§ 93 živ. ř.). Dětí před dokonaným 12. rokem nesmí se užívati ku pravidelnému zaměstnání živnostenskému. Dělníky mladistvé mezi dokonaným 12. a 14. rokem dovoleno jest »pravidelně« při živnostech zaměstnávati, pokud jich práce není na ujmu jich zdraví a tělesnému vývoji a pokud nevadí zákonné povinnosti školní (§ 94 živ. ř.). V továrních podnicích lze užívati mladíků 14. rok věku překročivších, pokud 16. rok Dělníci.
231
ještě nedokonali, jen ku pracím lehčím, které nejsou na ujmu jejich zdraví a nepřekážejí jich vývinu tělesnému.
2. Práce mladistvých dělníků nesmí denně trvati déle 8 hodin. Ostatně ministr obchodu ve srozumění s ministrem vnitra jest zmocněn označiti ony práce živnostenské, ku kterým nesmí se užívati dělníků mladistvých a osob ženských (§ 94 živ. ř.).
3. Mladiství dělníci (12 —16letí) nesmějí se vůbec zaměstnávati v noci, t. j. od 8. hod. večerní do 5. hodiny ranní. Ministr obchodu, shodnuv se s ministrem vnitra, jest však zmocněn určitým druhům živností, přihlížeje ku poměrům podnebí a jiným okolnostem důležitým, upraviti meze práce noční a dovoliti ji též dělníkům mladistvým (§ 95 živ. ř.).
Nařízením ministra obchodu a ministra vnitra ze dne 27. května 1885 č. 84 ř. z. dovoleno bylo užívati dělníků mladistvých ku práci noční podnikům následujícím:
а) při kosířství smějí se upotřebiti ku práci noční mladíci jakožto pomocníci dělníků při ohni zaměstnaných, předpokládaje náležité střídání šichty denní a noční v hodinách nočních, po případě v hodinách ranních.
b) Přádelnám hedvábí dovoleno jest mladistvé dělníky obého pohlaví zaměstnávati v hodinách nočních, nepřekročí-li se tím zákonná doba pracovní a pokud pro poměry klimatické v měsíci červnu a červenci počíná v přádelnách práce 5. hodinou ranní a končí 8. hodinou večerní; dělníkům musí se však popřáti delší přestávky k odpočinku o polednách.
c) Při živnostech hostinských a výčepnických dovoleno jest zaměstnávati sklepníky a mužské pomocníky mladistvé od 8 do 12 hodin v noci.
4. Mimo mladistvých dělníků nesmějí se též užívati osoby ženské ku práci noční v závodech živnostenských po továrničku provozovaných. Než ministr obchodu, dohodnuv se s ministrem vnitra a vyslechnuv obchodní a živnostenskou komoru, může oněm druhům živnostenských podniků po továrničku provozovaných, které dle své povahy nesnesou, aby práci přerušily, dovoliti, aby užívaly ku práci noční dělníků mladistvých mezi dokonaným 14. a 16. rokem, jakož i osob ženských (§ 96 b živ. ř.).
Nařízením min. obch. ve shodě s min. vnitra vydaným ze dne 27. května 1885 č. 86. ř. z. dovoluje se použití dělníků mladistvých a osob ženských vůbec ku práci noční v následujících podnicích po továrnicku provozovaných:
a) V hutích železářských smějí se upotřebiti ku práci noční
dělníci mladiství mezi dokonaným 14. a 16. rokem, kteří zaměstnáni jsou při odvětvích provozovaných za pravidelného střídání šicht, jako vzorkáři mírek, mazači, podávači a pod.
b) V hutích skelných smějí mužští dělníci mladiství i v noci se užívati ku lehkým službám nádennickým.
c) Při čistění a upravování peří smějí ženské osoby dokonavší 16. rok upotřebeny býti ku práci noční.
d) Při strojní výrobě krajek smějí ženské, dokončily-li 16. rok,
také za doby noční býti užívány ku zasazování bobinů do kariáží, ale jen tehdá, střídá-li se šichta denní se šichtou noční.
e) Při továrnické výrobě fezů smějí ženské dokončivše 16. rok upotřebeny býti nejdéle do 10 hodin večer, ovšem nepřekročí-li doba pracovní 11 hodin za den. Dělníci.
f) Při továrnické výrobě papíru a kaše smí se užívati ku práci noční mladistvých dělníků mezi dokonaným 14. a 16. rokem, jakož i ženských vůbec, pokud zaměstnány jsou při výrobě nepřetržité.
g) V cukrovarech smějí býti zaměstnáni při práci noční mladiství dělníci a ženské osoby vůbec, jsou-li zaměstnáni při výrobě nepřetržité.
h) Při továrnické výrobě konservů smí býti užíváno ku práci noční dělníků mladistvých a vůbec ženských občas, pokud manipulací jimi obstarávaných nelze odložiti bez nebezpečí, že by se látky zkazily. Dále smějí pravidelně zaměstnaní dělníci mladiství a osoby ženské ve všech případech, ve kterých povoleny jsou hodiny přes čas, které připadnou na noc, užíváni býti také v těchto hodinách.
5. Šestinedělek smí se užívati ku pravidelnému zaměstnání živnostenskému teprve po 4 nedělích od jich slehnutí (§ 94. živ. ř. posl. odst.).
6. Pro mladistvé dělníky, kteří zaměstnáni jsouce v továrnách a větších závodech živnostenských nemohou obecnou školu navštěvovati, mají zříditi majitelé těchto závodů nebo společně s jinými majiteli továren školy dle pravidel o zřizování veřejných škol platných (§ 60 zák. ze dne 14. května 1869 č. 62 ř. z.). Kromě toho jsou majitelé živností povinni poskytovati dělníkům až do 18. roku potřebný čas ku návštěvě živnostenských škol večerních a nedělních (§ 75 a živ. ř.).
7. Majitelé živností, kteří zaměstnávají mladistvé dělníky, mají vésti o nich zvláštní seznam.
8. Podnikatelé, kteří zaměstnávají dělníky mladistvé a ženské, povinni jsou přísně dbáti toho, by mravnosť v žádném ohledu porušena nebyla.
8. Knížky pracovní jsou výkazy poměrů dělnických a zároveň dělnickými průkaznými listinami. Pracovní knížkou prokazuje se věrné plnění povinností a chování se živnostenského pomocníka ve službách dřívějších, čímž má býti dělníkovi usnadněno, aby opustiv jedno místo, záhy obdržel nové.
1. Účel a podstata. Knížky pracovní jsou:
a) Průkazem o dosavadních službách a činnosti pomocníka živnostenského, jakož i o době ve službě strávené:
b) jsou též cestovní listinou průvodní do cizích zemí, mají býti tudíž opatřeny náležitostmi, které jsou předepsány pro cestovní pasy. Úřad pro vydávání cestovních pasů příslušný má do knížky pracovní zanésti cíl cesty, dobu trvání povolení cestovního a popis osoby cestujícího pomocníka (nař. min. ze dne 14. března 1860, č. 66 ř. z.);
c) ve sporech mezi dělníkem a zaměstnavatelem o smlouvě pracovní vzniklých tvoří pracovní knížka nepopiratelný základ sporu.
2. Povinnosti.
a) Živnostník jest povinen přijímaje pomocníky pilně dbáti toho, aby jich knížky pracovní jemu k uschování odevzdány byly. Přijme-li živnostník dělníka bez knížky pracovní, dopouští se přestupku živnostenského řádu (§§ 79, 80 živ. ř.). Živnostník jest dále povinen knížku pracovní úřadu na žádost jeho předložití a po zrušení poměru služebního neb učebního pomocníku.— je-li tento nezletilým, zákonnému jeho zástupci — ihned ji vydatí. Vystoupí-li pomocník řádným způsobem, má zaměstnatel vyplniti sloupce knížky pracovní, ji podepsati a předsedou společenstva — po případě místním policejním,úřadem (obecním úřadem) potvrditi dáti (§ 80 d živ. ř.). Kromě toho jest živnostník povinen pomocníku při řádném vystoupení Dělníci. 233
z práce vydati vysvědčení o způsobu a trvání práce, mravném chování, pilnosti a dovednosti jeho výkonů, kteréž má býti vepsáno do knížky pracovní. (§ 81. živ. ř.) Dělník vlak jest povinen vysvědčení to přijati jen potud, pokud jest jemu příznivým (§ 80 d, 2. odst. živ. ř.); nesmí tedy ve knížce pracovní uvedeno býti poznámek nepříznivých. Kruhy dělnické nesouhlasí s. tímto zákonným ustanovením, nechtíce vůbec míti vysvědčení ve knize pracovní napsaných. Napíše-li živnostník, vědomě do knížky vysvědčení pravdě odporující, dopouští se přestupku živ. řádu a jest práv ze škody z toho vzešlé (§ 81, 3. odst. živ. ř.),
b) Každý dělník — ať zdejší nebo cizi — musí míti knížku pracovní (výn. min. ze dne 23. října 1885, č. 36389). Ztratil-li dělník knížku pracovní, má to ohlásiti úřadu obecnímu svého bydliště, který jemu vydá knížku novou; vydání nové knížky má též místa, když dřívější knížka stala se nepotřebnou, neb byla-li zničena, nebo když živnostník zpěčuje se ji pomocníku bez důvodné příčiny vrátiti (§ 80 g, 1. odst. živ. ř.).
3. Vydání pracovní knížky. Knížku pracovní vydává obecní úřad bydliště pomocníkova bez kolku proti náhradě nákladu s opatřením knížky vzešlého. Trestníkům aneb osobám z donucovacích pracoven propuštěným a úplně polepšeným vydávají se též správou dotyčných ústavů pracovní knížky, aby se řemeslem ve vězení vyučeným jako pomocníci obživiti mohli (nař. min. ze dne 15. června 1860, č. 18795 a výn. min. vn. ze dne 1. dubna 1886, č. 366). Vydání knížek pracovních mladistvým pomocníkům děje se pouze se svolením otcovým nebo poručníkovým; není-li pomocníkovi možno zaopatřiti si vyjádření svého zákonného zástupce, může místní obec souhlas jich nahraditi.
Porušení a padělání knížek pracovních, použití cizí knížky nebo ponechání knížky jinému podléhá zákonu trestnímu (§ 80 h živ. ř.).
9. Seznamy dělnické.
Řád živnostenský rozeznává dva druhy seznamů dělnických:
1. Seznamy, které musí býti vedeny v každém živnostenském podniku ve způsobě knih a kteréž mají obsahovati :
a) Jméno a příjmení, stáří, domovskou obec dělníkovu;
b) jméno obce, která pracovní knížku vydala;
c) den, kdy dělník do podniku živnostenského, vstoupil;
d) jméno živnostníka (majitele živnosti) u něhož dělník posledně byl zaměstnán;
e) způsob, jakým pracuje v živnosti;
f) označeni nemocenské pokladny, jíž dělník náleží;
g) den, kdy dělník ze živnostenského podniku vystoupil.
Seznam tento předložen buď úředním orgánům, kdykoli za to požádají (§ 88 živ. ř.).
2. Ježto dělníkům mladistvým řádem živnostenským ještě větší ochrana se poskytuje, ustanovuje zákon, aby pro tuto kategorii dělníků zvláštní seznam veden byl. Seznamy tyto mají obsahovati jméno, věk, bydliště těchto mladistvých pomocníků a jméno, jakož i bydliště jich rodičů, případně poručníků, pak kdy vstoupili a vystoupili. Žádá-li se o to, budiž seznam tento předložen úřadu živnostenskému.
10. Řády pracovní.
Účelem pracovního řádu jest upravení poměru služebního mezi továrníkem a továrním dělníkem. Ustanovení pracovního řádu jsou závaznými Dělníci.
jak pro továrníka tak i pro jeho dělníky, pročež musí býti každému pomocníku při vstupu pracovní řád oznámen; kromě toho má býti v každé místnosti tovární vyvěšen a zaměstnatelem nebo jeho náměstkem pode psán. (§ 88 a, 1. odst. živ. ř.).
V řádu pracovním budíte vytčena zejmena tato ustanovení:
a) rozličné kategorie dělníků, jakož i způsob zaměstnání ženských osob a pomocníků mladistvých;.
b) způsob, jak mladistvým pomocníkům dostává se předepsaného vyučování školního;
c) pracovní dny, začátek a konec doby pracovní a přestávky v práci;
d) doba zúčtování a vyplácení mzdy;
e) moc a povinnosti osob dozorčích;
f) opatření dělníků pro případ nemoci neb úrazu;
g) konvencionální pokuty při přestoupení pracovního řádu;
h) lhůty výpovědné a případy, kdy poměr pracovní ihned přerušen býti může;
i) upravení práce nedělní a klidu náhradního.
Pracovní řád nejpozději osm dní, nežli vyvěsí se v dílnách, předloží se ve dvou stejně znějících exemplářích úřadu živnostenskému, jenž, neshledá-li v něm nic protizákonného, jeden exemplář svým pověřením opatří a majiteli živnosti vrátí.
Živnostenští inspektoři mají dohlížeti, by řád pracovní přesně se dodržoval.
11. Učňové.
1. Pojem: Za učně pokládají se, kdo vstoupí do zaměstnání ku majiteli živnosti, aby prakticky se této živnosti přiučili. Lhostejno jest pro poměr učební, bylo-li mezi učněm a pánem učebním ujednáno učebné, a platí-li se za práci mzda čili nic (§ 97 živ. ř.). Za učně v nejširším slova smyslu pokládají se všichni, kdož hledí se přiučiti jakékoli živnosti, ať svobodné, řemeslné, koncesované nebo po továrničku provozované. Učňové náležejí ku dělnictvu (pomocnictvu) živnostenskému, a jsou též příslušníky společenstev (§ 73 a 106 živ. ř.). Kuchtíci, učňové sklepničtí a hoši služební patří sem rovněž (výn. min. ze dne 22. března 1885 č. 2324). Řád živnostenský rozlišuje však učně nezletilé a zletilé, patrně ve smyslu a duchu občanského zákonníka, kterýž poskytuje osobám nezletilým zvláštní ochrany.
2. Přijímání učňů: Zletilost nijak není na překážku, aby kdo přijat byl za učně, protože § 97 živ. ř. neobsahuje v tom směru žádného omezení (nál. spr. s. dv. ze dne 3. července 1892 č. 2550, sb. »Budwinski« č. 6075). Zletilí učňové mohou tedy zaměstnáni býti u každého majitele živnosti beze všeho omezení, kdežto přijetí nezletilého za učně jest omezeno. Nezletilí učňové nesmějí totiž býti v učení u živnostníků,
a) kteří odsouzeni byli pro zločin vůbec, pro přečin nebo pro přestupek spáchaný ze zištnosti nebo čelící proti veřejné mravnosti (§ 98.
odst. 2. živ. ř.);
b) jimž odňato bylo právo míti učedníky. Právo toto může býti odňato, přestoupí-li živnostník předpisy o nakládání s učni tak, že jest na pováženou jemu učně na dále svěřovati (§ 137 živ. ř.).
Ve případech, ve kterých není třeba obávati se škody nebo zneužití, může majitelům živností pod a) uvedeným výjimečně uděleno býti Dělníci.
235
právo přijímati učně (§ 98 odst. 3. živ. ř.). Ostatně náleží každému společenstvu stanoviti podmínky ve příčině chování učňů a jmenovitě určovati poměr učňů ku počtu pomocníků (§ 114 b. živ. ř.).
3. Doba učební:
Doba učební nesmí trvati méně než dvě a ne více než čtyři leta.
Hromady společenstva mohou však o době učebné v mezích těchto se usnášeti, což však do stanov společenstva zvláště pojato býti musí (nař. min. obch. ze dne 17. září 1883 č. 149. ř. z.).
Předpisy tyto platí pouze pro živnosti řemeslné; při živnostech neřemeslných může společenstvo dle svého uvážení stanovití dobu učební. Přestoupí-li učeň, jenž čásť doby učební si již odbyl u některého pána učebního, řádně ku jinému pánu, budiž učni tato odbytá čásť doby učební do doby zákonem předepsané počítána (§ 98 a., a nař. ze dne 5. července 1892 č. 106 ř. z.).
4. Smlouva učební: Smlouva učební uzavírá se mezi učněm, po případě jeho zákonným zástupcem a pánem učebním.
Nezletilí mohou býti přijati jen na základě smlouvy učební dle následujících předpisů vyhotovené:
a) Smlouva učební musí uzavřena býti; zletilým učňům jest ponecháno na vůli, chtějí-li smlouvu uzavřití čili nic (§ 99 odst. 1. živ. ř.).
b) Má-li býti smlouva učební učiněna ústně, musí se uzavříti o nezletilých učních před představenstvem společenstva, nebo není-li žádného společenstva, před úřadem obecním. Společenstvo po případě úřad obecní zastupují tu poručenský soud.
c) Činí-li se smlouva písemně, budiž ihned, jakmile byla uzavřena, zaslána představenstvu společenskému, případně úřadu obecnímu. Zákon nenařizuje, že má býti smlouva učební představenstvem společenstva neb úřadem obecním výslovně schválena, nýbrž stanoví pouze, aby se těmto orgánům předložila. Leč není pochybnosti, že zákon čelí к tomu, by tyto úřady nahlédnuvše do smlouvy učební se přesvědčily, že smlouva jest dle zákona vyhotovena, neb aby shledavše, že dbáno nebylo při ní předpisův zákonních anebo, že by byla na újmu učni, vyzvaly pána učebního, aby opravil smlouvu učební.
d) Obsah smlouvy učební: Smlouva učební musí obsahovati:
α) Jméno, věk a bydliště pánovo a dále pojmenování živnosti, kterou pán provozuje.
β) Jméno a příjmení, věk a bydliště učňovo.
γ) Jméno, zaměstnání a bydliště jeho rodičů, jeho poručníka nebo jiného zástupce zákonného.
δ) Datum smlouvy a dobu trvání poměru smluvního.
ε) Ustanovení, že živnostník se zavazuje vyučovati učně způsobilostem své živnosti a přidržovati jej v živnosti ku pilné práci.
ζ) Podmínky (o učebném, mzdě, stravě, šacení, bytu, trvání doby učební).
5. Povinnosti vzájemné:
a) Učeň povinen jest pánu učebnímu poslušností, věrností, pilností, mlčelivostí a chováním slušným a musí se dle jeho příkazu v živnosti zaměstnávati.
b) Pán učební má pečovati o živnostenské vzdělání učňovo a nemá jemu odnímati k tomu času a příležitosti zaměstnávaje ho jinak. Dělníci.
c) Při učních nezletilých má učební pán kromé toho zvláštní
povinnosti:
α) Pán učební zastupuje tu otce nebo poručníka, pročež jemu přísluší povinnost dohlédati ku mravům a chování nezletilého jak v dílně tak i mimo dílnu a jest tudíž učeň podroben otcovské kázni pána svého.
β) Pán učební má přidržovati učně ku práci, ku dobrým mravům, ku plnění povinností náboženských a ku návštěvě školy odborné.
γ) Nemá s učněm zle nakládati, nýbrž naopak jej chrániti proti zlému nakládání dělníků a lidí domácích.
δ) Má pečovati o to, by nebyly ukládány učni práce, které nejsou přiměřeny jeho silám fysickým.
d) Onemocní-li učeň, povinen jest pán učební poskytnouti každému učni (zletilému i nezletilému), touž pomoc, kterou zaměstnatel jest povinen poskytnouti svému čeledínovi, ač žije-li s ním učeň ve společné domácnosti, jinak platí o náhradě nákladů ošetřovacích všeobecná ustanovení zákonná. Onemocní-li učeň nezletilý, jest pán učební povinen o tom oznámení učiniti rodičům, poručníkům, nebo jiným jeho příbuzným. Totéž platí, opustí-li nezletilý učeň o své újmě službu, nebo jak zákon praví: »uteče-li z učení«, jakož i ve všech ostatních důležitých případech.
6. Zrušení poměru učebního:
a) Není-li při přijetí učně ujednána delší doba zkusná, může býti poměr učební zrušen v prvních čtyřech nedělích jeho trvání odstoupením jedné nebo druhé strany. Doba zkusná, která nesmí trvati déle tří měsíců včítá se do doby učební. b) Výpověď. α) Výpovědí čtrnáctidenní, může se poměr učebný zrušiti se strany učňovy, prokáže-li se prohlášením od učně, případně od jeho zákonného zástupce daným, že učeň změní povolání své, nebo že přejde ku živnosti jiné podstatně rozdílné, nebo potřebují-li ho rodiče, jichž poměry se změnily, k ošetřování svému, nebo ku vedení hospodářství nebo živnosti své. (§ 102 živ. ř.)
β) Mimo případy v § 102 uvedené může dána býti učněm, po případě jeho zákonným zástupcem čtrnáctidenní výpověď, dokáže-li se způsobem nepochybným, že učební pán proti učňovi dopouštěl se trvale necitelného nebo nespravedlivého nakládání, aniž by však nakládání to musilo býti zlým nakládáním, kteréž by dle § 101 odst. 2 lit. b oprávňovalo učně, aby ihned zrušil poměr učebný.
c) Předčasné zrušení smlouvy. Poměr učebný může zrušen býti pánem učebním před uplynutím ujednané doby:
α) ukáže-li se, že učeň naprosto není schopen naučiti se živnosti;
β) dopustí-li se učeň krádeže, zpronevěření, vyzrazení tajemství obchodního, zanedbává-li povinnosti, je-li neposlušným, vede-li nepořádný život a pod.;
γ) byl-li stižen nemocí ošklivost vzbuzující, nebo nemůže-li přes tři měsíce pro nemoc pracovati, anebo
δ) je-li déle než měsíc ve vězení držán.
Učněm, po případě jeho zástupcem zákonným může býti poměr učebný zrušen:
α) nemůže-li učeň setrvati v poměru učebním, aniž by škody na svém zdraví neutrpěl; Dělníci.
237
β) zanedbává-li pán učební hrubě povinností svých, svádí-li učně ku nemravným nebo protizákonným činům, nebo zneužívá-li práva kázně otcovské, neb opomene-li učně chrániti proti zlým nakládáním se strany pracovníků nebo lidí domácích;
γ) byl-li pán učební ve vězení držán déle jednoho měsíce, neb i po kratší čas, a není-li o výživu učňovu postaráno;
δ) zastaví-li se pánu učebnímu na čas živnosť nálezem trestním;
ε) přesídlí-li pán učební se svou živností do jiné obce (§ 101 živ. ř.). Okolnosti v § 101 živ. ř. uvedené jsou jen příkladně vypočteny, jak plyne ze slov: »poměr učebný může býti zrušen«, takže poměr učebný lze též z jiných důležitých příčin zrušiti. Zda-li předčasné zrušení poměru učebního stalo se právem čili nic, posuzuje příslušné společenstvo (§ 103, odst. 2 živ. ř.).
7. Vysvědčení a list výučný:
Vysvědčení vydává učňovi pán o strávené době učební, o chování jeho po tuto dobu, jakož i o nabytém vzdělání živnostenském (§ 104 1. odst. živ. ř.). Vysvědčení to vydá se, byl-li poměr učebný zrušen, ať již vzájemným dorozuměním anebo ku žádosti jedné nebo druhé strany.
List výučný vydává společenstvo po zrušení poměru učebního a řádném ukončení jeho na základě vysvědčení učebného. List tento má býti učni úředním potvrzením jeho odborného a nábožensko-mravního vzdělání (§ 114 lit. b. živ. ř.).
8. Učňovské pokladny nemocenské. Společenstvu náleží pečovati o učně onemocnělé (§ 114 lit. f. živ. ř.), ač není-li k tomu pán učební ze zákona zavázán, (žije-li učeň v domácnosti pánově). Zvláštní učňovská pokladna nemocenská může sc zříditi při společenstvu dle řádu živnostenského založeném, jsou li učňové u členů společenstva zaměstnaní dle čl. 1. zák. ze dne 4. dubna 1889 č. 39 ř. z. sproštěni povinnosti pojišťovací. Stanovy učňovské pokladny nemocenské schvaluje politický úřad zemský. Úřadům politickým 1. stolice náleží sprostiti učně zaměstnané u členů některého společenstva živnostenského všeobecné povinnosti ku pojištění nemocenskému a sice na základě udání, že společenstvo zřídí pokladnu učňovskou; působnosť tohoto osvobození může se odročiti až na dobu, kdy pokladna na základě schválených stanov se ustaví.
O zřízení učňovské pokladny nemocenské, jakož i o stanovách její
usnáší se hromada společenstva (§ 119 b. lit. g. h. živ. ř.).
9. Soukromoprávní ručení pána učebního: Ustanovení o zmocnění osob služebních mlčky učiněném (§ 1207 — 1033 o. o. z.) vztahuje se též na učně. Dovolí-li majitel obchodu nebo živnosti svému učni, aby v krámě nebo mimo krám zboží prodával, platí tu domněnka, že učeň zmocněn jest přijímati platy a vydávati o nich kvitance (§ 1030 o. o. z.). Učeň obchodní jest zmocněn přijímati peníze a hodnotu peněžní jen při prodeji v krámě, mimo krám však jen tehdá, přinese-li zboží a kvitovaný účet (čl. 51 a čl. 296 obch. z.).
10. Tresty: Ukradne-li učeň něco pánu svému a obnáší-li hodnota věcí ukradených více než 5 zl., dopouští se zločinu (§ 176 lit. c tř. z.). Nakládal-li pán učební s učněm tak zle, že tím tento utrpěl škodu na těle, dopustil se přestupku proti bezpečnosti těla (§§ 413, 421 tr. z.).
11. Poplatky: Smlouvy učební jsou prosty kolků i poplatků. Dělníci.
(§ 99 živ. ř.). Vysvědčení učební a listy výučné podléhají kolku 15 kr. (p. s. 116 b. a výn. min. fin. ze dne 30. srpna 1857 č. 937).
12. Zastavení práce.
Zastavení práce, ať jest dělníky nebo zaměstnavateli způsobeno, musí se vždy posuzovati dle všeobecných zásad o plnění smlouvy a o náhradě škody nesplněním této vzniklé. Dle občanského zákona má zaměstnatel právo dělníka práci zastavivšího ihned propustiti a umluvenou mzdu zadržeti. Zastaví-li práci zaměstnatel, jest povinen ku náhradě (§ 1155 o. o. z.) a má tudíž po případě dělníkům mzdu, stravu a jiné požitky zaplatiti (§ 1160 o. o. z. a § 84 živ. ř.). Obchodní zákon řídí se týmiž zásadami. Řád živnostenský zakazuje z ohledů veřejných majitelům pekařských, řeznických, kominických, průtočnických a dopravních živností dle jich libosti provozování živnosti přerušiti, a ustanovuje, že zamýšlené přerušení jest čtyři neděle napřed oznámiti úřadu (§ 53 živ ř.). Zaměstnateli přísluší právo dělníka, který bez důvodu zákonného práci zastaví, okamžitě propustiti (§ 82 živ. ř.), nebo jej ku práci přidržeti a žádati náhradu škody tím vzniklé. Dělník, jenž bez důvodu zákonného před časem živnostníka opustí, dopouští se přestupku živnostenského řádu (§ 85 živ. ř.). Zaměstnatel, jenž dělníka, o němž ví, že práci bezprávně přerušil, do práce přijme, dopouští se rovněž přestupku živnostenského řádu a jest povinen nahraditi škodu dřívějšímu zaměstnateli tím vzešlou (§ 86 živ. ř.).
Od pouhého zastavení práce třeba rozeznávati stávky, t. j. hromadné zastavení práce celé skupiny dělníků nebo zaměstnatclů. Stávky tyto mají za účel, jednak aby dělníci společným zastavením práce vynutili na zaměstnavatelích zvýšení mzdy, nebo příznivější podmínky pracovní (upravení doby pracovní, odstranění zdraví škodlivých zařízení, změnu továrního řádu a p.), jednak aby zaměstnatelé zastavením provozování živností aneb propuštěním dělníků snížení mzdy nebo lepších podmínek pracovních docílili. Úmluva dělníků neb zaměstnatelů, mající za předmět zastavení práce nebo zastavení provozování živnosti zove se koalicí.
V Rakousku vydán byl o právu koaličním zákon ze dne 7. dubna 1870 č. 43 ř. z., dle kteréhož úmluvy ku zastavení práce směřující, pokud se jimi meze služební smlouvy nepřekročují, jsou dovoleny, předpokládaje, že smlouvajícím se svoboda jednání jest ponechána.
Dle tohoto zákona nemají žádného právního účinku úmluvy zaměstnatelů (živnostníků, službodárců, správců továren, dolů, hutí, hospodářství nebo jiných pracovních podniků), které směřují k tomu, aby zastavením práce nebo propuštěním dělníků docíleno bylo snížení mzdy nebo jiných nepříznivějších pracovních podmínek, dále úmluvy dělníků (tovaryšů, pomocníků, osob služebných atd.), jichž účelem jest, aby společným zastavením práce vynuceno bylo zvýšení mzdy nebo příznivější podmínky pracovní, jakož i úmluvy ku podpoře těch, kdož při těchto úmluvách setrvají, nebo na újmu těch, kdož by od nich ustoupili (§ 2 jmen. z.). Kdo by v tom úmyslu, aby úmluvy tyto k místu přišly, se rozšířily nebo donucením provedly, zaměstnatelům nebo dělníkům ve volném rozhodnutí hrozbami nebo násilím překážel, dopouští se přestupku, ač nemá-li čin jeho povahu těžšího skutku ve smyslu tr. z., a má býti potrestán vězením od 8 dnů až do 3 měsíců (§ 3 jmen. z.) Poruší-li se pak stávkou smlouva, podléhá dělník § 85 živ. ř.; zaměstnatel práv jest jen dle práva soukromého. Dozorcové živnostenští, kteří z. ze dne 17. června 1883 č. 117 ř. z. zřízeni byli, mají k tomu hleděti, aby příčiny stávek smírnou cestou se odstraňovaly.

Citace:

Revue internationale de la théorie du droit.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1927, svazek/ročník 66, číslo/sešit 14, s. 488-488.