Č. 9971.

Školství. — Řízení před nss-em: I. * Uložením trestu karceru žáku státního reálného gymnasia mohou býti porušena subjektivní práva rodičů žáka a tito mohou se — vyčerpavše administrativní pořad — proti takovému porušení práv dovolávati i ochrany u nss-u. — II. * školní úřady mohou s hlediska § 22 odst. 2. školského řádu středních škol, schváleného výnosem min. škol. z 12. března 1919 č. 6636, zakázati žactvu těchto škol účast na průvodu, konaném v den 1. května, třebas průvod je pořádán spolkem nepolitickým.
(Nález ze dne 23. června 1932 č. 3472/29.)
Věc: Julius Sch. v R. proti ministerstvu školství a národní osvěty o disciplinární trest.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-l dostal dne 10. května 1928 výměr státního reálného gymnasia v K. z 9. května 1928 tohoto znění: »Na základě usnesení konference z 9. května 1928 sděluje se Vám, že Váš syn Julius Sch., žák II.b třídy, potrestán byl dvouhodinovým karcerem, poněvadž se prohřešil proti § 2 školního řádu, ježto 1. přes naléhavé zdůraznění výnosu min. škol. z 8. června 1926, podle něhož není dovolena »účast na průvodech pořádaných — Č. 9971 —
politickými organisacemi a spolky k jakémukoliv účelu« — zúčastnil se 1. května t. r. slavnostního průvodu »přátel dětí«, jako praporečník s červeným karafiátem v dírce na kabátě, 2. překročil zákaz presidia zšr-y, výnos z 30. ledna 1928, který výslovně zakazuje žákům účast na průvodech, které se konají 1. května a u příležitosti slavnosti slunovratu; oba výnosy byly žákům důrazně na paměť uvedeny a tito vyzváni, aby se podle toho řídili. Proti tomuto usnesení konference můžete podati rekurs k zšr do 8 dnů po doručení tohoto sdělení. Rekurs budiž podán u podepsaného ředitelství.«
Rekurs st-lův zamítla zšr v Praze výměrem z 18. června 1928 tohoto znění:
»Zšr nevyhovuje odvolání, pokud se týče stížnosti Julia Sch. st. proti rozhodnutí profesorského sboru tamního ústavu, učiněného v konferenci z 9. května 1928, jímž byl syn st-lův Julius, žák tř. II. b), potrestán dvouhodinovým karcerem, poněvadž se přes výslovný zákaz ve škole mu sdělený zúčastnil dne 1. května t. r. slavnostního průvodu dělnického spolku »Kinderfreunde«, z toho důvodu, ježto skutková podstata disciplinárního přestupku žákova jest zjištěna. K námitkám rekursu se podotýká, že ani zákaz účasti na dotyčném průvodu vůči žactvu, ani disciplinární trest, určený jmenovanému žáku za neuposlechnutí, nelze podle platných školských předpisů považovati za nepřípustné zasahování střední školy do sféry dozorčího nebo disciplinárního práva rodičů, ani za překročení disciplinární školské pravomoci, jakož i že opačný pokyn otcův, daný žáku, nevylučuje vinu a trestnost žákovu, přestoupí-li úmyslně a vědomě výslovný školský zákaz.«
Další odvolání zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím. — — — — —
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvažoval nss takto:
Nss-u bylo nejprve řešiti otázku své příslušnosti, zda a do jaké míry možno v daném případě, kdy bylo zamítnuto odvolání proti trestu karceru, uloženému žáku státního reálného gymnasia, vůbec spatřovati porušení subj. práva st-lů, proti němuž bylo by lze dovolávati se nss-u ve smyslu § 2 zák. o ss.
Po této stránce dlužno především poukázati k tomu, že nss již v nál. Boh. A 930/21 vyslovil a obšírně odůvodnil právní názor, že státní občané mají subjektivní právní nárok na to, aby oni, pokud se týče jejich děti, byli připuštěni k návštěvě státních gymnasií (a to i tehdy, jde-li o osoby překročivší již věk povinné návštěvy školní), pokud splněny jsou podmínky právními předpisy pro přijetí stanovené, a že dále přijetí do státního gymnasia může býti odepřeno toliko ze zvláštních důvodů, spočívajících buď na konkrétních předpisech právních anebo plynoucích již z povahy věci a proto příslušnými předpisy mlčky předpokládaných.
Nezbytným důsledkem tohoto subj. nároku na přijetí do státního (reálného) gymnasia je však i nárok na setrvání v tomto ústavě — ovšem opět jsou-li jinak podmínky tohoto setrvání splněny. Tento nárok pak může býti dotčen nejen vyloučením z ústavu (§ 31, B, bod 3 škol. řádu středních škol, schváleného výnosem min. školství z 12. března 1919 č. 6636), ale i trestem o stupeň nižším (karceru ve smyslu § 31, B, bod 2 cit. škol. řádu), poněvadž hned po něm může následovati vyloučení, resp. poněvadž trest ten může míti vliv i při rozhodování o vyloučení žáka ve smyslu § 32 cit. — Č. 9971 —
škol. ř. Může tedy býti porušeno subj. právo jednotlivcovo nejen vyloučením z ústavu, ale i trestem karceru. Tomu svědčí i předpis posledního odstavce § 31 škol. řádu, podle něhož uvedené dva druhy trestů ukládají se nálezem sboru učitelského a dává se o nich věděti rodičům nebo jejich zástupcům, kteří mohou si pak podle § 36 škol. ř. do těchto uložených trestů stěžovati ve čtrnácti dnech u ředitele neb u zšr-y.
Uložením trestů karceru žáku státního reálního gymnasia může tedy býti porušeno subj. právo rodičů resp. zákonného zástupce dítka a možno se proto proti takovému tvrzenému porušení jeho dovolávati ochrany nss-u.
Jest proto stížnost k nss-u i v daném případě, kdy úřady nesporně autoritativním způsobem o věci rozhodovaly, přípustná již z toho důvodu, že je podána též otcem žáka, v důsledku čehož neměl nss příčiny zkoumati předpoklady své příslušnosti s hlediska žáka samého, jménem jehož je stížnost rovněž otcem spolupodána. — — — — —
Dále bylo se nss-u zabývati otázkou, mohou-li školní úřady vydati zákaz účasti školních dítek na průvodech dne 1. května. Otázku tuto zodpověděl nss kladně.
Úkolem školních úřadů a to všech instancí je dozírati na to, aby předpisy vydané k zajištění řádné výchovy žactva středních škol byly dodržovány, resp. provádění jich bylo umožněno a zaručeno. Z tohoto dozorčího práva pak plyne i právo, aby na shledané závady bylo reagováno příslušnými pokyny a zákazy, které pak, mají-li se státi i vůči žactvu účinnými, musí býti tomuto publikovány zajisté v takových případech, kdy příslušné předpisy by samy pro žáky nebyly dosti jasnými. Jedním z takových předpisů je i školský řád středních škol ve znění výnosu min. škol. z 12. března 1919 č. 6636 (Věstník, roč. 1. č. 32). Zakazuje-li pak § 22 odst. 2 tohoto řádu jakoukoliv politickou agitaci ve školách a vnášení stranickosti politické do školy, plyne z toho, že úřady školní mohou a mají pokyny a zákazy působiti k tomu, aby se žactvo neúčastnilo takových projevů, které by mohly zavdati příčinu ke vnášení politické agitace a stranickosti politické do škol; jinak by předpis ten neměl významu, poněvadž k takovému pokusu zanášení politiky do školy mezi žactvo dochází zpravidla jen z popudů vzniklých mimo školu. Z toho důvodu také nevadí, týká-li se takový zásah školních úřadů života žákova mimo školu, neboť ze samotného školního řádu plyne, že zásahy takové jsou připuštěny všude tam, kde by řádná výchova a kázeň měla trpěti (conf. §§ 17 až 25 škol. řádu).
Stížnost sama pak staví se na stanovisko, že oslava 1. května je politického původu a tím ocitá se v souhlasu se stanoviskem úřadu, takže nss neměl příčiny otázku tuto zkoumati. Leč je-li i podle názoru stížnosti oslava 1. května rázu a původu politického, pak nelze shledati nezákonnost v tom, jestliže školní úřad ve snaze oddáliti žactvo od možné účasti na politickém projevu, vydal s hlediska pojmového všeobecný zákaz účasti na jakýchkoli průvodech 1. května pořádaných, při čemž je pak nerozhodno, je-li takový průvod označován třeba i jako výlet. Jde tu tedy jen o provedení předpisu § 22 odst. 2 škol. řádu. Řečený zákaz však neznamená, že by právě při posuzování hledisek politických byla vyloučena účast na určitém průvodu, pořádaném snad přímo vedením školy nebo účast na nějakém průvodu na — Č. 9971 —
základě zvláště vyžádaného povolení školního úřadu. Takové povolení nemůže pak býti nahraženo úřadem jiným, tedy jako v daném případě úřadem policejním, povolivším nepolitickému spolku »Kinderfreunde« pořádání průvodu, neboť tento úřad řídí se v prvé řadě hledisky policejními, spolkovými a shromažďovacími, nikoliv pedagogickými, danými zvláštními nařízeními úřadů školních, jež onomu úřadu snad ani nejsou známa a zůstávají jím nedotčena. Totéž platí i o spolkových stanovách, neboť i když tyto dovolují spolku pořádání průvodů dětí, není tím ještě nikterak dotčena vlastní kompetence školních úřadů.
Poněvadž pak tedy od tohoto zákazu nemůže osvoboditi nikdo jiný, nežli školní úřad, nemůže zbaviti ho účinnosti vůči žáku ani vlastní, vědomě protichůdné disposice rodičů, kteří skutečností, že dávají své dítko na střední školu, projevují již souhlas s tím, že podrobují je kázni a pořádku, předepsaným školními úřady pro příslušný druh škol.
Nebylo-li pak k takovému překročení uvedeného zákazu vyžádáno svolení příslušného orgánu ve smyslu školského řádu, ať již žákem samým nebo jeho otcem, pak nutno neuposlechnutí tohoto zákazu, výslovně žáku před 1. květnem členem sboru učitelského tlumočeného, kvalifikovati jako přestupek proti poslušnosti požadované §em 2 škol. řádu. Na tom nemůže nic měniti ani fakt, že k překročení vysloveného zákazu, t. j. k vlastnímu projevu neposlušnosti došlo mimo školu, neboť i z jiných ustanovení školního řádu plyne, že k četným přestupkům jeho může dojiti právě mimo školu.
Shora vylíčenými vývody vyvráceny jsou již námitky stížnosti, upírající vůbec školním úřadům právo k vydání takového zákazu a právo k potrestání žáka, proti zákazu jednajícího, jestliže žák skutek vykonal na pokyn otcův a jestliže policejní úřad průvod dětí nepolitického spolku povolil, zvláště když průvod tento označuje se jako pouhý výlet. Ke zbývajícím námitkám bylo by pak poznamenati toto:
Nař. rozhodnutí zakládá se — jak patrno z vývodů uvedených v nař. rozhodnutí ad 3 — na potvrzení rozhodnutí zšr-y, k jehož vývodům žal. úřad poznamenal, že »těmito úvahami je dostatečně odůvodněna trestnost žákova i přiměřenost trestu, takže ostatní okolnosti, které st-l uvádí, jsou pro posouzení viny žákovy zcela podružné«. Z toho, jakož i z dalšího odstavce nař. rozhodnutí, počínajícího slovy: »k dalším vývodům st-lovým připomenulo ještě . . .,« plyne, že žal. úřad vlastní rozhodnutí opírá v prvé řadě o výrok a důvody zšr-y. Tím byl tedy potvrzen disciplinární trest 2hodinového karceru uděleného žáku II. třídy B. německého státního reál- ného gymnasia v K. Juliu Sch. za přestupek § 2 škol. řádu, spáchaný tím, že přes výslovný zákaz, jemu ve škole sdělený, účastnil se dne 1. května 1928 slavnostního průvodu dělnického spolku »Kinderfreunde«.
Stížnost pak nepopírá, že zákaz účasti na průvodech dne 1. května byl žákům ve škole zdůrazněn, ba v odvolání k zšr-ě to výslovně doznává. Rovněž není popřeno, že hoch se onoho průvodu zúčastnil, nehledě k tomu, že nejsou popřeny ani další vývody nař. rozhodnutí, že účastníci průvodu byli ozdobeni rudými karafiáty a že v průvodě nesen byl rudý prapor, »což dlužno pokládati za odznaky, jimiž se vyjadřuje určité politické přesvědčení, i když průvod uspořádán byl organisací nepolitickou«. — Č. 9971 —
Není tedy vůbec popřena celá skutková podstata činu disciplinárně trestného, který — jak shora bylo dolíčeno — možno kvalifikovati jako odepření poslušnosti ve smyslu § 2 odst. 2 školního řádu, aniž bylo třeba bližšího označení, neboť slova nař. rozhodnutí »přes výslovný zákaz« nemohou dáti vznik pochybnostem, že by tu šlo o jiný trestný čin podle § 2 škol. řádu, nežli o odepření poslušnosti.
Za tohoto právního a skutkového stavu, kdy skutková podstata potvrzeného rozhodnutí zšr-y zůstává neotřesena, nebylo pak příčiny ještě blíže se zabývati dalšími námitkami stížnosti, pokud brojí proti zmíněným již »dalším připomínkám« žal. úřadu, poněvadž, i kdyby byly shledány důvodnými, zůstalo by to bez vlivu na nař. rozhodnutí, které zůstává opřeno o neotřesený skutkový základ a trestnost žákovu pro přestoupení vydaného zákazu školního úřadu.
Jen zcela mimochodem se tu k otázce, zda žák nesl rudý prapor sám, podotýká, že úřad při ústním doznání žáka ze 4. května 1928 (již před vydáním výroku o trestu), potvrzeném ostatně ještě protokolárně žákem samým dne 21. května 1928, nemusel konati již další šetření ve směru odvoláním vytýkaném, aniž měl povinnost — stížnost také žádného předpisu ukládajícího tuto povinnost úřadu neuvádí — uvědomovati o tomto doznání žáka jeho otce, jelikož v otázkách školní discipliny přichází v prvé řadě v úvahu doznání samotného provinilce, t. j. žáka, a otec má pak zajisté možnost od žáka se dozvěděti o učiněném doznání.

Citace:

č. 9971. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 161-165.