NPD documents search: Boh. adm., 11 (1929), sv. 1

Čís. 4697.

Bylo-li nabyto pozemku, dosud veřejného statku, soukromníkem zprvu pouze mimoknihovně a teprve později vloženo proň vlastnické právo do knih, platí pro vydržení služebnosti na pozemku tom od doby mimoknihovního nabytí až do vkladu vlastnického práva čtyřicetiletá vydržecí lhůta.
Používá-li kdo veřejného statku způsobem, nevylučujícím obecné jeho užívání (na př. umístněním odkapní roury neb otvíráním okna ve vzduchovém prostoru nad veřejným průchodem), nenabývá tím soukromoprávní držby.
Služebnost, vstoupiti na sousedův pozemek za účelem oprav na odkapním žlabu a štítní zdi, jest vzhledem k současně uplatňovaným služebnostem, vésti nad pozemkem odkapní žlab a otevírati nad ním okno, pouze služebností vedlejší, sdílející osud oněch hlavních služebností.
(Rozh. ze dne 17. února 1925, Rv II 791/24.)
Žalobce byl vlastníkem domu v K. ve Slezsku, z jehož střechy přečníval odkapní žlab do vzduchového prostoru sousedního pozemku, náležejícího žalovanému, a ve zdi žalobcova domu se otvíralo okno taktéž do vzduchového prostoru nad pozemkem žalovaného. Pozemek, náležející nyní žalovanému, byl až do roku 1892 veřejným statkem, kteréhožto roku ho nabyl právní předchůdce žalovaného Arnošt L., pojav jej obezděním do své držby. Avšak teprve na základě kupní smlouvy ze dne 3. října 1905 byl pozemek dne 14. ledna 1906 knihovně připsán Arnoštu L-ovi. Žalobě, jíž domáhal se žalobce na žalovaném, tvrdé vydržení, by bylo zjištěno, že žalobci jako vlastníku domu přísluší proti žalovanému jakožto vlastníku sousedního pozemku a) služebnost používati odkapního žlabu nad pozemkem žalovaného, b) služebnost světla, vzduchu a vyhlídky ohledně okna ve zdi žalobcova domu, c) právo vstoupiti kdykoliv na pozemek žalovaného za účelem opravy odkapního žlabu a štítní zdi a d) by žalovaný byl uznán povinným, dáti prohlášení, že svoluje k tomu, by byly ony služebnosti na jeho pozemku vtěleny, procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Žalovanému dlužno přisvědčiti, že až do roku 1892, do kdy jeho pozemek byl ve veřejném užívání jako veřejný průchod, nelze mluviti o výkonu služebnosti na tomto pozemku. Používá-li kdo veřejného statku způsobem, vylučujícím obecné užívání na př. přiorávaje okraje veřejné cesty nebo narovnávaje na návsi dřevo, skládaje tam hnůj, takže takovým způsobem používaná část veřejného statku nemůže býti nikým jiným použita, jest tím založena soukromoprávní držba na části veřejného statku a jest možno i vydržení soukromých práv na veřejném statku. Avšak tím, že odkapní žlab byl veden nad pozemkem a že se do prostoru nad ním otvíralo okno, nebylo nikterak dotčeno obecné užívání cesty. Šlo jen o žalobcova sousedská práva, jež nevedou k nabytí soukromého práva, neboť nelze za to míti, že všichni majitelé domů, jichž okna se otvírají na veřejnou cestu a jichž odkapní žlaby ji přesahují, nabývají tím soukromých práv k veřejné cestě. V roce 1892 byla ovšem cesta obezděním odňata veřejnému užívání; po té mohl sice počíti výkon služebnosti jakožto soukromého práva, podléhaje nejprve do roku 1906 čtyřicetiletému vydržení, neboť knihovním vlastníkem po- zemku byla tu i nadále obec K. a služebností lze dle §u 472 obč. zák. nabýti jen proti vlastníku služebné věci. I kdyby byl do vydržecí doby zahrnut celý rok 1892, uplynulo do 14. ledna 1906, kdy byl pozemek knihovně připsán Arnoštu L-ovi, pouze 14 let vydržecích, jež si žalobce může započítati pouze třemi čtvrtinami, tedy 10½ roku. Od ledna 1906 až do května 1924, kdy byla podána žaloba, uplynulo pouze 18½ roku, takže do doby podání žaloby měl žalobce pouze 29 let vydržecích. Ohledně služebnosti, požadované v bodě c) žaloby budiž podotčeno, že právo vstupovati na sousední pozemek za účelem opravy odkapního žlabu není samostatnou služebností, nýbrž pouze výronem práva vésti odkapní žlab. Právo, opravovati zeď, nemůže býti vydrženo jedinou opravou zdi, ani tu nelze mluviti o samostatné služebnosti, neboť možnost, opravovati zeď v případě potřeby, vyplývá již z práva sousedského (§ 364 obč. zák.) a §u 104 stavebního řádu pro Slezsko.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Po právní stránce sdílí dovolací soud názor odvolacího soudu a poukazuje dovolatele na správné důvody napadeného rozsudku, jež hoví skutkovému a právnímu stavu věci a nebyly vyvráceny dovolacím spisem. K jeho vývodům se podotýká, že dovolatelé podceňují jasný předpis §u 431 obč. zák., který ani III. dílčí novelou k obč. zák. nikterak nebyl změněn ani seslaben, naopak zdůrazněn jejím §em 16 (§ 432 obč. zák. v novém znění), kde se k nabytí vlastnictví k nemovitostem smlouvou za účelem vtělení do pozemkové knihy výslovně vyžaduje zřízení ověřené soukromé nebo zřízení veřejné listiny. Tyto zásady platily neztenčeně již v roce 1906. Předchůdce žalovaného, stavitel L., stal se tedy vlastníkem sporného pozemku teprve 14. ledna 1906, kdy jeho vlastnictví bylo vtěleno v pozemkové knize na základě kupní smlouvy ze dne 3. října 1905. Až do té doby měl sporný pozemek právní povahu obecního statku ve smyslu §u 1472 obč. zák., dle kterého vůči správcům obecních statků nestačí 30letá promlčecí lhůta, nýbrž jest potřebí 40leté lhůty. Okolnost, že staviteli L-ovi sporný pozemek v roce 1892 byl přenechán obcí, aniž by byla uzavřena řádná smlouva a aniž by došlo k jejímu zápisu do pozemkové knihy, neměnila ničeho na právní povaze tohoto pozemku jako obecního statku, jehož správa příslušela ve smyslu uvedeného §u výlučně obci. Správnosti tohoto názoru nasvědčuje dále okolnost, že dle zákona ze dne 2. června 1874, čís. 98 ř. zák. o zakládání pozemkových knih ve Slezsku veřejný statek jest zásadně vyloučen z knihovního zápisu, čímž zvyšuje se právní význam okolnosti, že část veřejného statku knihovně se připisuje soukromé osobě. Pokud nemovitost jest obecním statkem ve smyslu §u 1472 obč. zák., platí 40letá promlčecí lhůta a proto jest lhostejno, ze kterého důvodu nedošlo ke vtělení práva vlastnického k spornému pozemku v K. ve prospěch stavitele L-а již před 14. lednem 1906. Zbytečným jest proto poukaz dovolatelů na ustanovení §u 3 zákona ze dne 23. května 1883, čís. 82 ř. zák. o opravě knihovního stavu, §§ 372 a násl. o žalobě z domnělého vlastnictví a §§ 1494, 1495 a 1496 obč. zák. o stavení promlčení. Odvolací soud zjišťuje, že sporný pozemek v K. do roku 1892 byl veřejným obecním průchodem a proto má pravdu v tom, že používání tohoto pozemku jako průchodu nikterak nebylo na újmu ani okno žalobců ani jejich okapová roura. Stavebního povolení, uděleného obcí předchůdcům žalobců co do domu čís. 262 v K. tito neprávem se dovolávají, jelikož tímto povolením nemohlo býti rozhodnuto o soukromoprávních poměrech, nýbrž jen o tom, je-li stavba přípustna a technicky proveditelna s hlediska veřejných zájmů. Odvolací soud správně odůvodnil, že služebnost vstoupení na stavební plochu v K. za účelem provádění oprav dešťové roury a štítní zdi domu čís. 262 v K. jest v poměru ke služebnostem uvedeným v odstavcích a) i b) žalobní prosby služebností vedlejší, nikoliv samostatnou služebností a sdílí proto právní osud hlavní služebnosti. Není proto potřebí, řešiti otázku, jsou-li zde předpoklady §u 1471 obč. zák. pro vydržení služebností zřídka vykonávaných.

Citace:

č. 4697. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 344-347.