NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

34
Čís. 3582.

Bankovnímu úřadu ministerstva financí nepřísluší u provozování obchodů dle §u 31 nařízení ze dne 12. května 1919, čís. 246 sb. z. a n. oprávnění, uvedené v čl. III. uv. zák. k ex. ř.
(Rozh. ze dne 5. března 1924, R I 153/24.)
Návrhu bankovního úřadu ministerstva financí, by povolen byl záznam zástavního práva pro jeho pohledávky proti odpůrci soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud návrh zamítl. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Navrhovatelka odůvodnila po právní stránce návrh na záznam zástavního práva předpisy čl. III. uvoz. zákona k ex. ř. a dvorských dekretů z roku 1786 a 1806, ponechanými v platnosti tímto čl. III. Rekursní soud posoudil věc správně po právní stránce, uznav, že pohledávky Bankovního úřadu ministerstva financí, vykázané předloženými dluhopisy, nejsou pohledávkami, uvedenými v čl. III., a že nelze na ně vztahovati ani předpis §u 38 c) knih. zák. Skutečnost ta vyplývá z nařízení vlády ze dne 12. května 1919, čís. 246 sb. z. a n., jež shoduje se v podstatě se zákonnými předpisy upravujícími právní poměry banky rakousko-uherské, i s výňatky stanov obou těchto ústavů, otištěnými na poslední stránce předložených dluhopisů. Bankovní úřad ministerstva financí, ať již jako původní věřitel, ať jako právní nástupce rakousko-uherské banky v území Čsl. republiky (§ 37 nař.), je podle §u 31 čís. 2 nař. oprávněn provozovati obchody tím způsobem, že půjčuje na ruční zástavy (§ 33). V této své funkci není úřadem státním, nýbrž má povahu veřejného, úvěrní obchody provozujícího ústavu (§ 2 nař.). K provozu uvedených obchodů přiznána mu byla zvláštní oprávnění, patrná z §§ 6, 7, 33 nař., nikoli však oprávnění uvedené v čl. III. uvoz. zák. k ex. ř. Pokud Bankovní úřad ministerstva financí provozuje řečené obchody §u 31 nař., nejde o působnost státního úřadu, pohledávky z obchodů těch nelze klásti na roveň daním a jiným veřejným dávkám a nelze na ně použíti zvláštních zákonných ustanovení, jež byla čl. III. ponechána v platnosti. Byla proto žádost za záznam zástavního práva ve smyslu těchto předpisů právem zamítnuta.

Citace:

Rozhodnutí č. 3582. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 354-354.