Authors:
= Váž. civ., 18 (1936)
PDF

Čís. 15551.


Přenesení poručenství nad příslušníkem Polské republiky s našeho soudu na soud v cizině nepodléhá schválení nejvyšším soudem, nýbrž přenesení to se řídí čl. 10, odst. 3 smlouvy mezi republikou Československou a republikou Polskou čís. 5/26 Sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 29. října 1936, Nd II 106/36.) Nejvyšší soud neschválil usnesení okresního soudu v J. o přenesení poručenské věci nezletilé Marie S. (polské státní příslušnice) na úřední soud v P. (Německo).
Důvody:
Ustanovení § 111, odst. 3 j. n. se vztahuje jen na poručence neb opatrovance, kteří mají státní občanství Československé republiky, a nikoliv i na příslušníky cizích států. Není proto nejvyšší soud oprávněn schvalovati usnesení, jímž tuzemský soud přenáší poručenství nad nezletilým cizozemcem na soud cizozemský. Ostatně jest nezletilá Marie S. příslušnicí Polské republiky a bylo by lze proto přenésti poručenství nad ní na úřední soud v P. (v Německu) jen za předpokladů článku 10, odstavec 3 smlouvy mezi Československou republikou a republikou Polskou ze dne 6. března 1925 č. 5 Sb. z. a n. z roku 1926, to jest kdyby s tímto přenesením souhlasily úřady druhé smluvní strany podle platných tam předpisů. Nejvyšší soud není však povolán, aby do takového opatření příslušných úřadů republiky Polské zasahoval, a nejde proto o věc, která by podléhala schválení nejvyšším soudem.
Citace:
č. 15551. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1015-1016.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).