NPD documents search: Právník, 60 (1921) - K počátkům městských knih pražských a desk zemských

Z právní prakse.

Kdy může živnostenské společenstvo uložiti pořádkový trest a jak se proti němu brániti.

Ve smyslu živnost. řádu z 20. prosince 1859, č. 227 ř. z. se stává každý živnostník nastoupením živnosti čle- nem (příslušného) společenstva, v jehož obvodu provozuje živnost. S členstvím jsou s,pojeny přirozeně i povinnosti, mezi něž náleží podle § 114 ž. ř. »pěstovati ducha pospolitého, udržovati a zvelebovati čest stavu, jakož i podporovati humanitní, hospodářské a vzdělávací zájmy svých členů a příslušníků«.
Již z této citace a dále pak ze zvlášť vytčených úkolů v témž paragrafu ž. ř. jest zřejmo, že úkoly společenstev jsou rozsáhlé a vesměs sledují prospěch členů a příslušníků. Aby společenstvo mohlo těmto úkolům zdárně dostáti, dává § 125 ž. ř. představenstvu společenskému moc ukládati členům a příslušníkům pořádkové tresty na přestoupení společenských předpisů. Pořádkové tresty jsou: důtka a peněžitá pokuta až do 20 Kč. Živnostenský řád však obsahuje omezení, že pořádkové tresty možno uložiti jen v případech zvlášť vytčených ve stanovách společenstva. Stanovy mohou ovšem obsahovati různé případy, kdy možno pokutu uložiti, na př. na nešetření usnesení valných hromad, porušení různých povinností a pod.
Důležitá jest hranice, kam až sahá kompetence společenstva, neboť tato není zcela přesně vymezena.
V praksi se vyskytl na př. případ, že se společenstvo kadeřníků a vlásenkářů ve valné hromadě usneslo, že všichni členové jsou povinni každé pondělí po celý den uzavříti závod. Když jeden člen usnesení neuposlechl a závod každé pondělí otvíral dále, byla mu dána důtka a konečně pokuta a to dokonce na popud okres. úřadu, který spatřoval v tomto činu porušení povinnosti člena ke společenstvu.
§ 113 ž. ř., praví, že nikdo nesmí býti zřízením společenstva obmezován v nastoupení, resp. v provozu živnosti, pokud zákon nestanoví jinak. V tomto smyslu Budwinski 9318/96 výslovně prohlašuje za nepřípustná taková nařízení, resp. opatření společenstva, jimiž se provoz závodu členů omezuje více, než to dopouští zákon, resp. vlád. nařízení.
Máme proto za to, že jakékoliv usnesení, jímž se ukládá členům povinnost zavírati závod v určitý den, jest nezákonné a tudíž nepřípustné. Kromě zákona o nedělním klidu č. 21/1895 a 125/1905 ř. z., který pro některé živnosti neplatí, a zákona o 8. hod. době pracovní č. 91/1918 Sb. z. a n. nemáme zákonů, které by omezovaly provoz živnosti. Poněvadž pak zák. č. 91/1918 Sb. z. a n. mluví jen o zaměstnancích, není žádného předpisu, který by zakazoval oprávněnému živnostníku ve všední dny provozovati osobně živnost. Usnese-li se na omezení provozu živnosti svých členů společenstvo, překročilo meze své kompetence. Uloží-li pak společenstvo na nedodržování takového usnesení pořádkový trest, může se postižený s úspěchem brániti a to i tehdy, kdyby ve stanovách společenstva byla výslovně stanovena sankce pořádkového trestu na nedodržování nařízení o uzavírání, resp. omezování provozu závodů. Takové stanovy by totiž neměl úřad schvalovati, avšak v praksi se může státi snadno, že úřad takové ustanovení stanov přehlédne.
I když však stanovy obsahují oprávnění společenstva usnášeti se o omezování pro-vozu a ukládání pořádkových trestů na nedoržování podobných usnesení členy, jedná se ve stanovách o nezákonné ustanovení, které nemá jako takové právní účinnosti, i když je úředně schváleno (Budw. 4615/06, 2513/04). Ustanovení § 113 ž. ř. jest ustanovení zákonné, které nemůže býti změněno žádnými stanovami, třebas úředně schválenými.
Jak se má postižený brániti ? Prakticky přijde v úvahu případ pokuty, kterou ukládá představenstvo společenstva nálezem; bližší směrnice jsou obsaženy ve Sbírce normálií býv. místodržitelství (nyní zemského úřadu) 16.
Nález se vydává v písemném vyhotovení a má obsahovati krátce skutkovou podstatu tr. činu nebo opominutí s poukazem na příslušný předpis stanov. Náhrada nákladů tr. řízení se nemá ukládati, poněvadž tyto se hradí z příjmů společenstva. Rovněž se nepřipojuje poučení o opravných prostředcích. Důležité jest, že tu neplatí pro tr. řízení všeobecná ustanovení ž. ř. o trestním řízení a také ne o lhůtě odvolací a o zmírnění a promíjení trestů. Rovněž není možno změniti pořádkovou pokutu ve vězení. Naproti tomu jest třeba se přikloniti k mínění, že v ohledu promlčení platí lhůta 3 měsíční jako v řízení administrativním vůbec.
Chce-li postižený podati opravný prostředek, může tak učiniti jen tím způsobem, že podá živnostenskému úřadu žádost, aby tento v rámci svého dozorčího práva přezkoumal, zda na jednání nebo opominutí postiženého jest výslovně ve stanovách uložen pořádkový trest, zda usnesení vydal kompetentní orgán a zda se tak stalo za řádného počtu členů a potřebnou většinou. Živnostenský úřad tedy přezkoumá jen po formální stránce zákonitost a správnost řízení a shledá-li nedostatky, nález společenstva zruší.
Je povinností živnostenského úřadu přezkoumati v naznačeném směru nález společenstva nejen v případech, kdy se toho dovolává postižený, nýbrž i v případech, kdy společenstvo samo žádá živnostenský úřad, aby exekuční cestou vymohl uloženou pokutu. Proti pořádkovým trestům živnost, společenstev není tedy vlastně řádného opravného prostředku, nýbrž jen dovolání se živnostenského Úřadu, aby cestou mimořádného kasatorního řízení použil svého dozorčího práva. Jarosl. Sturm.

Citace:

Kdy může živnostenské společenstvo uložiti pořádkový trest a jak se proti němu bránit. Právní prakse, měsíčník československých právníků. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart , 1937-38, svazek/ročník 2, s. 208-210.