NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 1

Čís. 9045.

Pro nárok třetí osoby proti okresní nemocenské pojišťovně na náhradu (§§ 1036, 1037, 1042 obč. zák.) toho, co vynaložila za pojišťovnu na pojištěnce, jest přípustným pořad práva.
(Rozh. ze dne 20. června 1929, R I 363/29.)
Žalobce domáhal se na žalované okresní nemocenské pojišťovně zaplacení peníze, jejž vynaložil na zaplacení útrat lékaře a léků v nemoci svého syna, pojištěného u žalované pojišťovny. K námitce nepřípustnosti pořadu práva soud prvé stolice žalobu odmítl. Rekursní soud zamítl námitku nepřípustnosti pořadu práva. Důvody: Žalobce domáhá se na žalované straně zaplacení, odvolávaje se na §§ 1036, 1037 a 1042 obč. zák., nikoli jako právní nástupce nezl. Ladislava M-a, a poněvadž jde o nároky z doby před 1. červencem 1926, podle § 282 druhý odstavec zák. ze dne 9. října 1924, čís. 221 sb. z. a n. a vlád. nař. ze dne 9. října 1925, čís. 200 sb. z. a n. přišly by tu v úvahu pro posouzení otázky příslušnosti zákon ze dne 1. července 1926, čís. 117 sb. z. a n. a § 41 zákona ze dne 30. března 1888, čís. 33 ř. zák. Spor, o nějž jde, nelze však zařaditi pod žádné z těchto ustanovení — zejména citovaný § 41 nemá zde místa, ježto nejde tu o povinnost k placení příspěvků a o náhradu proti zaměstnavateli z důvodu nesplnění ohlašovací povinnosti. Jde tu zřejmě o nárok podle úpravy žaloby od původu soukromoprávní, který není zvláštním předpisem odňat působnosti řádných soudů.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Žalovaná nevyvrátila správné důvody rekursního soudu a mylně poukazuje na předpisy § 41 druhý odstavec a § 62 zákona ze dne 30. března 1888, čís. 33 ř. zák., neboť předpisy tyto nepřicházejí tu v úvahu. Při rozhodování o přípustnosti pořadu práva nutno míti na zřeteli, zda ža- lobní nárok podle obsahu žaloby jest vyvozován z poměru veřejnoprávního, či soukromoprávního, a tu chybuje žalovaná v tom, stotožňujíc nárok žalobní s nárokem nezl. Ladislava M-а proti žalované na poskytování lékařského ošetření v době nemoci. Lze beze všeho přisvědčiti, že tento nárok nezl. Ladislava M-а jako člena okresní nemocenské pojišťovny spočívající na zákoně ze dne 30. března 1888, čís. 33 ř. zák., vyvěrá z poměru veřejnoprávního, to však neplatí o nároku žalobním. Jan M. neuplatňuje nárok jako člen okresní nemocenské pojišťovny ani jako zákonný zástupce nezl. Ladislava M-а, nýbrž činí tak jménem vlastním. Nejde tu ani o pohledávku, kterou nezl. Ladislav M. svému otci postoupil. Ze žaloby nijak nevysvitá, že žalobce pro svou osobu vstoupil do veřejnoprávního poměru k žalované. Jeho nárok je podle žaloby opřen o ustanovení §§ 1036, 1037, pokud se týče, § 1042 obč. zák., je tedy vyvozován jen z poměru soukromoprávního a patří tudíž tato věc na pořad práva před řádnými soudy (§ 1 j. n.). Obrana nepřípustnosti pořadu práva jest bezdůvodná a byla rekursním soudem právem zamítnuta. Poněvadž žalobní nárok není totožným s nárokem nezl. Ladislava M-а, nemá pro řešení otázky nepřípustnosti pořadu práva ve příčině nároku Jana M-а významu, že tento nezletilý zahájil o svém nároku spor před rozhodčím soudem nemocenské pojišťovny.

Citace:

č. 9045. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 838-839.