NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 1

Čís. 8869.

Revírní bratrské pokladně mohou býti z nejvyššího podání za vydraženou nemovitost přikázány příspěvkové pohledávky (§ 246 čís. 3 ex. ř.) jen za předpokladu § 76, prvý odstavec, zákona o přímých daních osobních ze dne 25. října 1896, čís. 220 ř. zák.
Nestačí, že budovy, vzdálené od dolu, bylo užíváno jako obytného domu pro správce dolu.
(Rozh. ze dne 12. dubna 1929, R I 62/29.)
Rozvrhuje nejvyšší podání za exekučně prodaný dům nepřikázal soud prvé stolice revírní bratrské pokladně v přednostním pořadí příspěvkové pohledávky. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekurentka domáhá se uspokojení svých příspěvkových pohledávek podle výkazu nedoplatků ze dne 31. července 1926 a mohly by jí tyto pohledávky z nejvyššího podání za dům č. p. 51 se zahradou v M. býti přikázány podle § 246 čís. 3 ex. ř. za předpokladu vytčeného v § 76 prvý odstavec zákona ze dne 25. října 1896, čís. 220 ř. zák., tedy jen tehdy, kdyby bylo zjištěno, že vydražená nemovitost byla výhradně nebo převážně věnována provozu hornictví na dole P. a že byla k tomuto účelu zvláště zařízena (srov. rozh. ze dne 27. listopadu 1900, čís. pres. 304, judikát čís. 150). Rekurentka, přihlašujíc své pohledávky k rozvrhu nejvyššího podání, tvrdila jen tolik, že realita č. 51 v M. tvoří příslušenství dolu P. a že byla vlastníky tohoto dolu věnována jako byt pro dělníky. To zjištěno nebylo, neboť podle sdělení obecního úřadu v M. je dům čís. p. 51 v M. vzdálen od dolu P. asi 400 až 500 m a bylo ho používáno jako obytného domu pro správce dolu. Nejsou tudíž splněny předpoklady § 76 prvý odstavec zákona čís. 220/1896 ř. zák., neboť dům ten nebyl vůbec věnován provozu hornictví na dole P. a nebyl k tomuto účelu ani zařízen. K novým skutkovým okolnostem а k novým důkazům v dovolacím rekursu nemůže dovolací soud přihlížeti, protože jsou to nepřípustné novoty. Na rozhodnutí čís. 6553 sb. n. s. a na rozhodnutí ze dne 27. října 1928 č. j. R I 650/28 poukazuje rekurentka neprávem, neboť přehlíží, že v obou těchto rozhodnutích šlo o pozemky, jež podle zjištění příslušných soudů tvořily součást horních nemovitostí pokud se týče byly věnovány výhradně provozu hornictví. Tyto předpoklady v souzeném případě nejsou splněny a proto bylo dovolacímu rekursu odepříti úspěch.

Citace:

č. 8790. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 384-385.