NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 2

Čís. 9390.

Spor o náhradu škody podle § 31, prvý odstavec, zákona o obchodních pomocnících, jest prázdninovou věcí.
(Rozh. ze dne 21. listopadu 1929, R 1 923/29.)
Usnesením ze dne 16. května 1929, doručeným žalobci dne 3. července 1929, odmítl soud prvé stolice k námitce věcné nepříslušnosti žalobu o náhrady škody podle § 31 zák. o obch. pom. Rekurs, podaný dne 13. září 1929, rekursní soud odmítl. Důvody: Žalobce domáhá se náhrady škody podle § 31 zák. o obch. pom. z důvodu, že žalovaný, ač ho přijal do služeb jako vrchního číšníka do hotelu na letní sezonu 1928, bezdůvodně ustoupil od námezdní smlouvy a vůbec ho do služeb nepřijal, čímž mu způsobil škodu 13000 Kč. Z toho plyne, že jde o spor námezdní mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Takovéto spory jsou podle § 224 čís. 7 c. ř. s. v doslovu zákona ze dne 19.
ledna 1928, čís. 23 sb. z. a n. věcmi feriálními, poněvadž ustanovení toto
má na mysli všechny zaměstnance bez ohledu na to, k jaké skupině zaměstnanec patří. Proto jest na tento případ použiti předpisů o věcech
prázdninových. Podle nich nelze dobu soudních prázdnin včítati do lhůty
k podání stížnosti (čtrnáctidenní), takže lhůta ke stížnosti běží i po
dobu soudních prázdnin. Důsledkem toho jest, že stížnost podaná na
poštu dne 13. září 1929 jest opožděna, ano napadené usnesení doručeno
bylo žalobci dne 3. července 1929.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu,
neboť jeho vývody nebylo vyvráceno správné, věci i zákonu vyhovující odůvodnění napadeného usnesení. Doslov zákona — § 224 čís. 7 c. ř. s. ve znění čl. 2. zákona ze dne 19. ledna 1928, čís. 23 sb. z. a n. —, že věcmi feriálními »jsou spory ze služební a námezdní smlouvy mezi zaměstnavateli a zaměstnanci jakéhokoliv druhu«, ukazuje jasně, že i tento spor jest považovati za feriální, třeba že se jím žalobce domáhá náhrady škody podle § 31 zákona o obchodních pomocnících z důvodu, že žalovaný bezdůvodně ustoupil od námezdní smlouvy podle žalobcova tvrzení pevně uzavřené a že ho vůbec nepřijal do služby, čímž mu způsobil zažalovanou škodu, neboť i tento spor jest »sporem mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem jakéhokoliv druhu«, jemuž zákon právě pro jeho povahu, že jde o zaměstnance a zaměstnavatele, přiznává výhodu urychleného vyřízení.

Citace:

č. 9390. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 673-674.