NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 1

Č. 12019.

Jazykové právo: Jazyková úprava obecních nápisů orientačních na silnicích a cestách, obecní pečeti a označení budovy, v níž je obecní úřad.
(Nález ze dne 10. září 1935 č. 17786/35.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 8070, 8073/29 a j.
Věc: Obec S. proti ministerstvu vnitra o jazykové právo.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Osp v České Lípě uložila výměrem z 2. června 1926 starostům měst a obcí, aby do tří týdnů 1. obcím náležející a jimi spravované orientační nápisy na silnicích a cestách opatřili a na prvním místě vyvěsili v jazyku státním; 2. budovu., ve které nachází se obecní úřad, označili jazykem čsl.; je-li na ní též nápis v jazyku německém, že musí nápis v jazyku čsl. býti stejných rozměrů a stejné úpravy; 3. opatřili obecní pečeť se slovní výplní stejných rozměrů a stejné úpravy v jazyku státním jako v jazyku německém a používali ji při listinách, spisech a vyhláškách, které vydává obec v jazyku státním a německém. K tomu bylo dodáno, že bude podle čl. 85 jaz. nař. zjednána odpomoc na účet obce, případně proti starostovi obce podle čl. 86 zakročeno, nebude-li příkazům těm vyhověno.
Na st-lčino odvolání vyslovilo min. vnitra v postupu instančním nař. výnosem, že nevyhovuje odvolání a potvrzuje rozhodnutí II. stolice, pokud jím bylo obci S. uloženo, 1. aby označila budovu, v níž je umístěn obecní úřad, též v jazyku státním, a to nápisem stejných rozměrů a stejné úpravy, jako je nápis v jednacím jazyku obce a 2. aby si opatřila a užívala obecní pečeť, obsahující slovní výplň stejných rozměrů a stejné úpravy v jazyku státním, jako je slovní výplň provedená v jednacím jazyku obce, vydává-li listiny a vyhlášky v jazyku státním nebo v jazyku státním a německém, ježto tyto příkazy mají oporu ad 1. v čl. 82 odst. 1 větě 2, ad 2. v čl. 82 odst. 2 větě 2 jaz. nař. č. 17/1926 Sb.
O stížnosti, napadající toto rozhodnutí, uvážil nss toto: — — — — — — —
Stížnost namítá, že jak pro příkaz, aby označení úřední budovy obce bylo provedeno také v jazyce státním, tak pro příkaz, aby byla opatřena pečeť obsahující slovní výplň stejných rozměrů a stejné úpravy v jazyku státním jako je slovní výplň provedená v jednacím jazyku obce, není zákonného podkladu.
Námitku tuto v příčině označení úřední budovy opírá pak stížnost o tyto důvody: 1. Obec nemá povinnosti, aby radnici opatřila nápisy, firmou, neboť není živnostníkem. Nějaký nátlak v tomto směru byl by přímými porušením vlastnického práva. Podle § 354 o. z. o. je vlastník oprávněn svou věcí libovolně nakládati a každého jiného z toho vyloučiti. Omezení vlastnického práva připouští § 365 o. z. o. jen zákonem, vyžaduje-li toho veřejný zájem. Ale zákona, který by činil opatření, aby obec nějaké tabulky pořídila, není a také ani v jaz. zák. a jaz. nař. není řeči o povinnosti k opatření tabulek. Je tedy příkaz, aby st-lka provedla označení úřední budovy též v jazyce státním, zásahem do jejího práva vlastnického. V daném případě nemůže ani zákonem opatření tabulek býti nařízeno, poněvadž to není příkazem všeobecného dobra (§§ 364 a 365 o. z. o.).
2. Nehledě k tomu, že vynaložení peněz na nátlak státní není než daní a že úřad není oprávněn uložiti obci tabulkovou daň, ježto není zákona, který by toto uložení daně kryl (§§ 55 a 107 odst. 2 úst. listiny), jest obec samosprávným tělesem a rozhodnouti o použití majetku přísluší obci a ne dozorčímu úřadu, případně žal. úřadu. K usnesení o výdajích jest jedině příslušný obecní výbor, příp. obecní zastupitelstvo, jak to plyne z ustanovení českého obecního zřízení. Dozorčí úřad nemůže obci uložiti, aby dělala výdaje. Jsou tedy příkazy tomu odporující nezákonné; ustanovení čl. 82 odst. 1 věty 2 jaz. nař. mohlo by se totiž upotřebiti na takové případy, kde obec opatřuje takové tabulky. Ale toto ustanovení je podle toho, co uvedeno, a podle vývodů odvolání vůbec nezákonné. Ustanovení čl. 82 odst. 1 věty 2 nemá opory v jaz. zák. Paragraf 8 jaz. zák. praví, že jaz. nař. jest vydati v duchu jaz. zák. Podle jaz. zák. má pak pro obec jednací jazyk býti tím, čím je státní jazyk pro stát. Proto jest pro obec s německým jednacím jazykem české označení možným jen, když by počet Čechů přesahoval 20%, čemuž však ve S. tak není.
Pokud jde o příkaz, aby st-lka opatřila dvojjazyčnou pečeť, uvádí stížnost k odůvodnění zmíněné námitky, že rozhodujícím momentem je § 8 jaz. zák., který praví, že jaz. nař. má býti vydáno v duchu jaz. zák., že tedy pro obec jednací jazyk má býti tím, čím pro stát je státní jazyk. Je-li jednací jazyk německý, že musí úřední pečetě býti německé. V celém jaz. zák. že není zmínky o úřední pečeti neb o něčem podobném, prakse státních úřadů že pak naopak ukazuje, že německá vyhotovení českou početí se opatřují. Z toho důvodu že je ustanovení čl. 82 (odst. 2 věty 2) nezákonné, neboť vybočuje z rámce jaz. zák. (§ 55 úst. listiny). Mimo to, že je opatřování předmětů aktem správy majetku obce, usnášení o potřebných výdajích že přísluší orgánům obce jako samosprávné korporace a státní úřady že mohou nejvýše výdaje zakázati a nikoli naříditi.
Nss neshledal stížnost důvodnou.
Námitku nezákonnosti nař. rozhodnutí z důvodu uvedeného pod bodem 1. st-lka v odvolání na žal. úřad nevznesla a zmeškala tudíž s takto formulovanou námitkou nezákonnosti instanční postup. Nemůže se proto nss námitkou tou podle §§ 5 a 6 zák. o ss věcně zabývati.
K ostatním vývodům stížnosti sluší uvésti toto:
St-lka namítala také v odvolání na žal. úřad, že příkaz úřadu I. stolice, aby označila budovu, v níž je umístěn obecní úřad, též v jazyku státním, a to nápisem stejných rozměrů a stejné úpravy, jako je nápis v jednacím jazyku obce, a aby si opatřila a užívala obecní pečeť, obsahující slovní výplň stejných rozměrů a stejné úpravy v jazyku státním, jako je výplň provedená v jednacím jazyku obce, vydává-li listiny a vyhlášky v jazyku státním nebo v jazyku státním a německém, je nezákonný a nemůže býti právem politickým úřadem dán, a to proto, poněvadž znamená opatření o obecním majetku, obec že je samosprávnou korporací, rozhodování o výdajích spadá do kompetence obce a politický jako dozorčí úřad že nemůže obci naříditi, že má nějaké obnosy vydati; nařízení takové že by znamenalo pro obyvatelstvo všeobecné břímě a nepřímo druh daně, která jen zákonem a nikoli nařízením může býti uložena. Čl. 82 odst. 1 a 2 jaz. nař. že pak nemá ustanovení, jež by příkaz odůvodňovalo.
Žal. úřad, vyřizuje st-lčino odvolání, potvrdil rozhodnutí II. stolice vysloviv, že příkaz ten má oporu v předpisu čl. 82 odst. 1 věty 2, příp. v předpisu čl. 82 odst. 2 věty druhé, a k vývodům st-lčina odvolání v příčině zevního označení obecního úřadu dodal, že provedeným šetřením bylo zjištěno, že obecní úřad byl ještě v době vydání výměru I. stolice zevně označen německým nápisem, správnost tohoto zjištění že nebyla popřena a že tudíž byly dány předpoklady pro uložení po- vinnosti podle čl. 82 odst. 1 věty 2 jaz. nař. Konstatoval tedy žal. úřad v nař. rozhodnutí oproti vývodům: st-lčina odvolání, že jsou zákonné normy, které odůvodňují příkaz st-lce daný, a uvedl v nař. rozhodnutí tyto normy a pokud jde o příkaz, aby obecní úřadovna byla označena též nápisem v jazyku státním, i vysvětlil, proč jím uvedená zákonná norma, t. j. předpis čl. 82 odst. 1 věty 2 na příkaz ten se vztahuje a jeho vydání odůvodňuje.
Vzhledem k svému právnímu názoru, že st-lce daný příkaz je plně odůvodněn předpisy čl. 82 odst. 1 věty 2 a odst. 2 věty 2, nezabýval se pak ovšem žal. úřad vývody st-lčina odvolání, že politický úřad jako úřad dozorčí neměl práva vzhledem na autonomní postavení obce vydati naříkaný příkaz. Vzhledem k tomuto stavu věci, setrvává-li st-lka i ve stížnosti na stanovisku, že příkaz, který je předmětem sporu, je nezákonný, ježto podle jejího názoru předpisu čl. 82 odst. 1 jaz. nař. mohlo by se použíti jen na případy, kde by obec pořizovala si nové tabulky, a mimo to že ani předpisy čl. 82 odst. 1 věty 2 jaz. nař. nejsou kryty jaz. zák. a jsou proto neplatné a jinak že politický úřad jako úřad dozorčí nemá st-lce vzhledem na autonomní postavení obce takový příkaz vydati, nutno předně řešiti otázku, jsou-li platný předpisy čl. 82 odst. 1 věty 2 a odst. 2 věty 2 jaz. nař. a je-li správný názor žal. úřadu, že příkaz potvrzený jeho rozhodnutím má svoji oporu v těchto předpisech.
St-lka má cit. ustanoveni za neplatná — a to jak vidno z toho, co svrchu uvedeno, — proto, že podle § 8 jaz. zák. jazykové nařízení jest vydati v duchu jaz. zák. a duch jaz. zák. že směřuje k tomu, aby pro obec její jednací jazyk byl tím, čím je státní jazyk pro stát. Jde-li tedy o obec s německým jednacím jazykem, jakou i st-lka je, že je české označení obecního úřadu možným jen, že by české obyvatelstvo obce činilo přes 20%, čemuž tak není, a úřední pečeť že musí býti německá, ježto v celém jaz. zák. není slabiky o úřední pečeti a prakse státních úřadů ukazuje, že německá vyhotovení se opatřují českou pečetí.
Ale st-lka nemá pravdu.
St-lka se vydává za příslušnici národa německého, který je v čsl. státu národem menšinovým. Příslušníci národních menšin v čsl. státu mohou svého menšinového jazyka užívati jen za podmínek výjimečného ustanovení odst. 2 § 2 jaz. zák. Nelze tedy tvrditi, že pro užívání jazyka národní menšiny ve styku veřejnoprávním platí stejné zásady, jako pro užívání jazyka čsl. Pokud se pak jaz. zák. dotýká užívání jazyků veřejnoprávními korporacemi, k nimž patří st-lka, nemá vůbec ustanovení, z kterého by bylo lze dovozovati, že připouští, aby veřejnoprávní korporace užívaly jazyka menšinového jako svého jednacího jazyka obdobným způsobem, jakým podle jaz. zák. se užívá ve státě jazyka státního. Naopak jaz. zákon předpisy § 3 v určitých směrech takové užívání jazyka jiného než čsl. přímo sám vylučuje.
Právo stanovití si jednací jazyk a užívati jazyka toho dává obcím teprve vládní moc výkonná v čl. 70 jaz. nař., které bylo v odst. 1 § 8 jaz. zák. uloženo, aby také upravila (v duchu jaz. zák.) užívání jazyků pro úřady samosprávné, zastupitelské sbory a veřejné korporace.
V čl. 70 cit. nař. nedává se však obcím právo, aby svého jednacího jazyka používaly volně, neomezeně, neboť to by odporovalo předpisům § 3 jaz. zák., byl-li by jazyk menšinový jednacím jazykem obce, nýbrž mohou jazyka, který si stanovily svým jednacím jazykem, užívati »v mezích tohoto nařízení«.
Je-li tedy menšinový jazyk německý jednacím jazykem st-lky, pak vzhledem k tomu, co právě uvedeno, odporuje ustanovením jaz. zák. st-lčino stanovisko, že může svého menšinového jazyka německého volně užívati, ježto je v duchu jaz. zák., aby pro obec jazyk jednací byl tím, čím je pro stát jazyk čsl., a bezdůvodně tudíž namítá stížnost neplatnost ustanovení čl. 82 odst. 1 věty 2 a odst. 2 věty 2 na podkladě zmíněného právního stanoviska st-lky.
Otázkou, jsou-li cit. ustanovení jaz. nař. kryta ustanovením odst. 1 § 8 jaz. zák., t. j. jsou-li vydána v duchu jaz. zák., zabýval se nss již v nál. Boh. A 8073/29, příp. v nál. Boh. A 8070/29, a zodpověděl ji kladně. Na právních názorech zaujatých v těchto nálezech setrvává nss i nyní.
Že by pak ustanovení čl. 82 odst. 1 věty 2 neopravňovalo politický úřad I. stolice naříditi st-tce, aby budovu, v niž se nalézá obecní úřad, označila nápisem v jazyku čsl., nebo že by nebylo v ustanovení čl. 82 odst. 2 věty 2 podkladu pro příkaz politického úřadu I. stolice, aby si opatřila a užívala obecní pečeť se slovní výplní stejných rozměrů a stejné úpravy v jazyku státním, nemohl nss, přihlížeje k jasnému znění těchto ustanovení, uznati.
Poukazuje-li pak st-lka na to, že rozhodnutí o použití majetku obce přísluší obci jako samosprávnému tělesu a obecnímu výboru, příp. zastupitelstvu že přísluší právo usnášeti se o výdajích a nikoli dozorčímu úřadu, jsou tyto vývody stížnosti pro spor bez významu, ježto sporný příkaz zmíněného práva stěžující si obce se nedotýká.

Citace:

Č. 12019. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/2, s. 186-190.