NPD documents search: Váž. civ., 9 (1927), sv. 2

Č. 7877.

Župy. — Řízení správní (Slovensko): I. Nezakládá nezákonnost ani vadu řízení, že čistopis rekursního rozhodnutí ministerstva je podepsán úředníkem, který vydal ve věci rozhodnutí župního úřadu. — II. Nezakládá nezákonnost ani vadu řízení, že žup. úřad jednak vydal vyvlastňovací nález ve prospěch župy, jednak v předchozím řízení zastupoval župu jako vyvlastnitele. — III. O přípustnosti vyvlastnění za účelem zřízení kamenolomu, ze kterého má býti získán kámen na stavbu a udržování župních silnic.
(Nález ze dne 15. dubna 1929 č. 25424/27.)
Věc: Šimon F. v P. proti oddělení ministerstva vnitra v Bratislavě o vyvlastnění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.

Důvody: Ve schůzi župního zastupitelstva župy Podtatranské, konané v Liptovském Sv. Mikuláši dne 16. prosince 1925 za předsednictví župana Dra Jana S. byl projednán župní rozpočet na rok 1926 podle návrhu župního výboru provázeného důvodovou zprávou z 26. října 1925 s přílohami. V kapitole 6 B položce 7 rozpočtu preliminována na nájemné za lomy a za místnosti pro umístění cestářského nářadí podle přílohy č. 11 částka 20385 Kč, v nichž podle této přílohy bodu 2. byla také obsažena na vyvlastnění pozemků Šimona F. v P., dnešního st-le, pro lom paušální částka 10000 Kč. Rozpočtová kapitola 6. byla podle protokolu o svrchu zmíněné schůzi župním zastupitelstvem jednomyslně přijata.
K žádosti o povolení k vyvlastnění podané župním úřadem v Lipt. Sv. Mikuláši udělilo min. vnitra výnosem z 5. června 1926 v dohodě s min. prací župě Lipt. Sv. Mikulášské ve smyslu § 1 bodu 1 zák. z 18. března 1924 č. 72 Sb. vzhledem k ustanovení § 1 bodu 12 a § 11 zák. čl. XLI:1881 právo vyvlastňovací podle § 5 tohoto zák. čl. k vyvlastnění pozemků č. ... v kat. obci P., potřebných pro kamenný lom a vedoucí k němu cestu z župní silnice. Na základě tohoto výnosu byl pak po provedeném řízení vydán župním úřadem vyvlastňovací nález, jímž schválen vyvlastňovací plán oněch pozemků.
St-lovo odvolání z vyvlastňovacíhřo nálezu zamítlo oddělení min. vnitra v Bratislavě výnosem z 18. května 1927. O stížnosti uvážil nss toto:
Stížnost na prvém místě vznáší námitku, že v odvolací stolici rozhodoval o odvolání st-lově Dr. Jan S., který jako župan župy Podtatranské rozhodoval v této věci již ve stolici prvé.
Tato námitka stížnosti nemá však po stránce skutkové opory v obsahu spisů správních, z nichž plyne, že Dr. S. podepsal za min, vnitra pouze čistopis min. rozhodnutí, ale rozhodnutí samo že ani jako referent nevypracoval, ani je neaproboval. Z toho je patrno, že Dr. S. na věcném vyřízení odvolání st-lova účasti neměl, neboť podpisování čistopisů rozhodnutí není podle organisace úřadování u min. v žádné souvislosti s rozhodováním ve věci, jíž se výměr týká. Již proto nebylo nss-u třeba, věcně se zabývati právní otázkou, zda by nař. rozhodnutí bylo uznati nezákonným, kdyby skutkový stav tvrzený stížností byl ve shodě s obsahem spisů správních.
Stížnost však vytýká také jako inkompatibilitu, že Dr. S. ve své funkci župana zastupoval v této věci župu jako stranu vyvlastnění se domáhající a zároveň vydal jako úřad 1. stolice vyvlastňovací nález ve prospěch župy. Ani v tom neuznal nss stížnost důvodnou. Podle § 54 zák. o zřízení žup. a okr. úřadů č. 126/20 župan zastupuje župu jako právnickou osobu a podle § 52 téhož zák. provádí usnesení župního zastupitelstva a výboru; župan je však zároveň podle § 7 cit. zák. přednostou župního úřadu. Soustřeďuje-li se v takových případech, kde vystupuje ve správním řízení před župním úřadem jako strana ona župa, na níž se vztahuje působnost onoho župního úřadu, v osobě župana jednak funkce orgánu župy jako procesní strany, jednak úřední kompetence přednosty župního úřadu, jest to jen důsledek uvedené organisační úpravy župní správy, který zajisté musil býti zákonodárci zjevný, a nestanovil-li pro takové případy výjimku z všeobecné úpravy kompetence župních úřadů normované v § 6 téhož zák., jest míti za to, že v takovémto soustředění funkcí v osobě županově nespatřoval nic nepřípustného. Pak není však nezákonným ani stížností vytýkaný postup, že župní úřad jako úřad k tomu v první stolici kompetentní provedl vyvlastňovací řízení a vydal vyvlastňovací nález pro župu, kterou jako stranu zastupuje přednosta téhož župního úřadu.
Ve věci vznáší stížnost na prvém místě námitku, že tu nebylo podle § 31 žup. zák. potřebného usnesení žup. zastupitelstva, v němž by bylo zastupitelstvo projevilo vůli vykoupiti, po případě vyvlastniti st-lovy pozemky pro účely kamenolomu; pouhé schválení rozpočtové položky, i kdyby bývala v župním rozpočtu byla obsažena, po názoru st-le usnesení takové nahraditi nemůže. Ani v tom nedal nss stížnosti za pravdu.
Jak shora již uvedeno, schválilo žup. zastupitelstvo žup. rozpočet na rok 1926, jehož součástí byla také příloha č. 11 k rozpočtové položce 7 o kapitole 6 B; v příloze té výslovně se uvádí paušální částka 10000 Kč na vyvlastnění pozemků dnešního st-le pro lom. Schválivši tuto rozpočtovou položku projevilo župní zastupitelstvo implicite souhlas s tím, aby pozemky st-lovy byly získány do vlastnictví župy pro řečený účel. Že tento projev vůle žup. zastupitelstva se nestal se zachováním zákonných náležitostí, zejména že snad nebylo šetřeno formalit v § 44 cit. žup. zák. předepsaných pro usnesení o vydáních na trvalé zařízení, o jaké v daném případě šlo, nic na věci nemění, neboť zachování těchto formalit není v zákoně uloženo pod sankcí neplatnosti
usnesení.
Další námitka stížnosti vytýká, že vyvlastnění pro zřízení lomu na kámen nebylo přípustno také proto, že tu nejde o žádný z účelů, pro něž § 2 zák. čl. XLI: 1881 vyvlastnění připouští, a že nelze se odvolávati na ustanovení § 11 cit. zák. článku, poněvadž podle tohoto předpisu bylo by lze provésti vyvlastnění kamenolomu jen jako prostředku k uskutečnění některého z podniků jiných, v § 1 cit. zák. čl. vyjmenovaných, nikoli však v takovém případě, o jaký jde zde, kde lom na kámen jest zamýšlen jako podnik samostatný. Tento skutkový předpoklad stížnosti je však v rozporu s obsahem spisů správních, neboť ve vyvlastňovacím nálezu z 30. září 1926 se výslovně zjišťuje, že lom, pro jehož zřízení se pozemky st-lovy vyvlastňují, má sloužiti výlučně k těžení kamene potřebného pro udržování župních cest. Vyvlastnění k tomuto účelu je kryto předpisem § 1 bodu 1 zák. čl. XLI: 1881 ve spojení s předpisem § 11 téhož zák. článku, které stanoví, že vyvlastnění je přípustno pro účely stavby veř. cest a mostů a že vyvlastňovací právo se vztahuje také na ony plochy, kterých je zapotřebí k získání kamene, štěrku, písku, země a cihlářského materiálu, nutných pro účely podniku.
Stížnost vytýká dále, že nař. rozhodnutí odporuje také předpisu § 5 cit. zák. článku, poněvadž župa nevykázala, že jí bylo podle § 42 živn. zákona vrchnostenské povolení k provozování kamenolomu již uděleno.
Podle § 5 odst. 2 cit. zák. článku lze při takových podnicích nebo pracech, k jichž provedení je podle platných zákonů potřebí úřední koncese nebo úředního povolení, uděliti právo vyvlastňovací jen tehdy, bylo-li ono podnikání příslušným úřadem povoleno, nebo bylo-li provedení práce kompetentním úřadem usneseno. Stížnost má za to, že vzhledem k tomuto předpisu bylo v daném případě nepřípustno uděliti vyvlastňovací oprávnění, dokud nebylo vykázáno povolení podle § 42 bodu 7 živn. zák. č. 259/24 k živn. provozování kamenolomu. Leč nehledíc k tomu, že povolení, o němž jedná předpis § 42 živn. zák., totiž schválení závodu, není takovým povolením, jaké má na zřeteli cit. předpis § 5 odst. 2, není provozování lomu župou za tím účelem, aby župa získala kamene pro udržování vlastních župních cest, vůbec činností podrobenou předpisům živn. zák., neboť nejde o zaměstnání provozované po živnostensku, t. j. za účelem trvalého důchodu (arg. § 251 odst. 1 cit. živn. zák.), a nemůže již proto stížnost z předpisů živn. zák. proti povolení vyvlastnění nic dovozovati. Učiniti opatření, aby při provozování lomu bylo šetřeno požadavků veř. bezpečnosti, nespadá v rámec řízení vyvlastňovacího.
Konečně vznáší stížnost námitku, že při vyvlastnění nebylo šetřeno ustanovení § 15 zák. čl. XLI: 1881, což nebylo napraveno ani slibem obsaženým v nař. rozhodnutí, že cesta, která se zřídí pro kamenolom, bude sloužiti též jako příjezdní cesta na pozemky st-lovy.
Podle § 15 cit. zák. článku jest vyvlastnitel povinen zříditi k sousedním pozemkům cesty, přejezdy a mosty. Tomuto požadavku zákona bylo vyhověno výrokem žal. úřadu, že cesta, která se zřídí pro kamenolom, bude sloužiti zároveň i pro st-le, kterýžto výrok není pouhým slibem, nýbrž právně relevantním doplňkem vyvlastňovacího nálezu 1. stolice, kterýmžto doplňkem byl pro st-le založen právní nárok na spoluužívání oné cesty, a pro vyvlastnitele povinnost cestu zříditi a spoluužívání její st-lem trpěti.

Citace:

č. 7877. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 599-602.