NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 1

Čís. 4582.

Opatření Stálého výboru ze dne 8. října 1920, čís. 583 sb. z. a n.
Výměna Československých korun za polské marky. Vyměnila-li berní správa omylem Kč za Mp, jest ten, komu se dostalo Kč, povinen je vrátiti bez ohledu, zda má je dosud v rukou, čili nic. Rozhodnutím finančního úřadu o povinnosti k vrácení jest soud co do věcného obsahu vázán.
(Rozh. ze dne 21. ledna 1925, Rv II 802/24.)
Skutkový děj jest obsažen v rozhodnutí čís. sb. 3552. Žalobě českslovenského eráru bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
S hlediska dovolacího důvodu §u 503 čís. 4 c. ř. s. uplatňuje dovolatel především předčasnost žaloby, poněvadž prý výměr berní správy v Českém Těšíně ze dne 1. září 1922, vrácení 14000 Kč, výměnou za 42000 Mp mu ukládající, dosud nenabyl právní moci, ježto ve výměru tomto dostalo se mu nesprávného právního poučení, že mu do rozhodnutí tohoto další opravný prostředek nepřísluší, ačkoliv po jeho názoru dle §u 4 opatření Stálého výboru Národního shromáždění republiky Čsl. ze dne 8. října 1920, čís. 583 sb. z. a n. přísluší mu stížnost do osmi dnů na finanční ředitelství a proto, dokud mu správné právní poučení nebude dáno, on stále ještě má právo onu stížnost podati. Nehledě k tomu, že dle spisů berní správy v Českém Těšíně žalovaný přes ono nesprávné právní poučení skutečně včas proti onomu usneseni stížnost na finanční ředitelství podal, takže na nesprávné právní poučení ohledně opravných prostředků nyní se odvolávati nemůže, není zde žalovaným uplatňované předčasnosti žaloby, poněvadž dle uvedeného výnosu berní správy v Českém Těšíně v cestě administrativní s vyloučením další stížnosti s konečnou platností jest rozhodnuto o povinnosti žalovaného na vrácení 14000 Kč výměnou za 42000 Mp a soudy nejsou oprávněny, by rozhodnutí správních úřadů co do jejich věcného obsahu podrobily přezkumu, nýbrž musí je za základ svého rozhodnutí položiti. Jest proto, dokud onen výměr berní správy v Českém Těšíně nebude změněn, jeho obsah pro soudy závazným a o povinnosti žalovaného ku vrácení vyměněných peněz pravoplatně rozhodnuto. Dovolatel vidí dále nesprávné právní posouzení věci v tom, že odvolací soud nepřihlédl k tomu, že žalovaný jako bezelstný držitel vyměněných mu 14000 Kč byl oprávněn peníze tyto spotřebovati, a, když tak učinil, k vrácení jejich není povinen (§ 1437 a 389 obč. zák.). Tu přehlíží dovolatel, že jde zde o výměnu peněz, tedy smlouvu oboustrannou, uzavřenou za předpokladu, že k výměně peněz žalovaným žádané zákonné podmínky skutečně v době výměny tu byly, že tedy žalobce na výměnu tuto měl zákonné právo. Když však rozhodnutím správního úřadu až dosud platným bylo vysloveno, že žalovaný k výměně této neměl práva, jest žalovaný bez ohledu na to, zda vyměněné československé koruny v rukou má čili nic, o 12183 Kč 50 h bezdůvodně obohacen. Tento peníz přešel při výměně peněz do jeho majetku omylem berní správy v Českém Těšíně, že žalovaný na žádanou jím výměnu po zákonu měl právo a v důsledcích toho jest žalobce dle §u 1431 obč. zák. oprávněn od něho tento obnos zpět žádati, bez ohledu na to, zdali obnos ten dosud má, či již jej spotřeboval, a poukaz žalovaného na předpis §u 1437 obč. zák., kde jde o jednostranné placení nedluhu, proto v tomto případě nepřiléhá.

Citace:

č. 2107. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 517-518.