NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 1

Č. 9808.

Samospráva obecní. — Řízení před nss-em: * Usnesení o podání stížnosti k nss jménem města Liberce může se ve smyslu § 63 ve spojení s § 56 odst. 3. zák. z 28. června 1889 č. 43 z. z. čes. ve sporech o disciplinární propuštění obecního úředníka platně státi jen obecním zastupitelstvem.
(Nález ze dne 7. dubna 1932 č. 5486.)
Věc: Městská obec Liberec proti zemskému úřadu v Praze (za zúč. Jindřicha K. adv. Dr. Egon Schwelb z Prahy) o disciplinární potrestání Jindřicha K. — Č. 9808 —
Výrok: Stížnost se odmítá pro nepřípustnost.
Důvody: Disciplinárním nálezem městského zastupitelstva libereckého z 10. února 1928 byl městský účetní správce Jindřich K. uznán vinným těžkého porušení služebních povinností a uložen mu disc. trest propuštění ze služby a povinnost k náhradě útrat správního řízení. Odvolání Jindřicha K. zemský úřad v Praze nař. rozhodnutím vyhověl potud, že zrušil disc. nález ve výroku o trestu a uznal přiměřeným trest přeložení do trvalé výslužby dnem 1. července 1929 s pensijními požitky o 10 % sníženými.
Do tohoto rozhodnutí podána starostou města Liberce jménem této městské obce na základě usnesení městské rady z 19. srpna 1929 stížnost na nss.
Nss-u bylo se především zabývati námitkami zástupce zúčastněné strany, které označují stížnost za nepřípustnou, poněvadž na jejím podání se podle § 63 obecního řádu města Liberce neusneslo obecní zastupitelstvo. Nss uznal toto stanovisko zúčastněné strany odůvodněným.
Podle § 7 novely k obecním zřízením (zák. č. 76/19) je obecní rada sborem, který za předsedání starostova činí usnesení o věcech, které podle zákona nejsou výslovně vyhraženy obecnímu zastupitelstvu, nebo podle nařízení zákonných, po případě usnesení obecního zastupitelstva nejsou vzneseny na starostu. Jest tudíž primérní kompetence obecní rady stanovena jen pro ty případy, které nejsou podle zákona vyhraženy obecnímu zastupitelstvu, resp. starostovi obce. Nutno tedy zkoumati, zda tato kompetence obecní rady v přítomném případě není zákonným předpisem vyloučena. Po této stránce jsou rozhodny předpisy obecního řádu města Liberce (zem. zákon z 28. června 1889 č. 43 z. z.), který v § 63 stanoví, že sbor obecních starších (nyní podle § 1 z. č. 76/19 městské zastupitelstvo) volí právní zástupce pro obec, dává své svolení k tomu, aby rozepře právní se počaly nebo zastaveny byly, jakož i aby narovnání činěna byla, a to v těch případech, když předmět rozepře neb narovnání netýče se řádného hospodaření, kteréžto náleží do působnosti rady městské.
Je tudíž pro zodpovědění otázky, zda usnésti se o zahájení sporu náleží do působnosti obecního zastupitelstva, či obecní rady, rozhodnou skutečnost, zda předmět sporu týká se řádného hospodaření obecní rady nebo ne. V přítomném případě cítí se městská obec Liberec dotčena ve svém právu tím, že žal. úřad nepotvrdil jako odvolací stolice disciplinární propuštění zúčastněné strany, městského účetního správce, nýbrž změnil je v pensionování s 10% zkrácením výslužného. Předmět sporu je tudíž otázka disc. propuštění obecního úředníka.
Podle § 56 odst. 3 obecního řádu města Liberce rozhoduje o propuštění úředníků sbor obecních starších (nyní obecní zastupitelstvo), při čemž mají míti platnost tytéž právní zásady, jako u státních úředníků a sluhů úřadů správních. Zákon mluví zcela všeobecně o »propuštění úředníka« a vyhradil tedy výroky tohoto druhu obecnímu zastupitelstvu, ať dojde k zrušení služebního a právního poměru obecního úředníka z jakéhokoliv důvodu. Je proto pro otázku příslušnosti obecního zastupitelstva nerozhodnou skutečnost, o jaký druh propuštění jde, a spadá tudíž i disciplinární propuštění úředníka do působnosti obecního zastupitelstva.
Než pak bylo podle toho, co nahoře vyloženo, jedině obecní zastupitelstvo povoláno, dáti svolení k zahájení sporu před nss a přítomnou stížnost bylo by lze považovati za projev vůle obce Liberce jen tehdy, kdyby byl předložen průkaz, že na podání stížnosti té se usneslo městské zastupitelstvo. Podle obsahu spisů (výtah z protokolu o schůzi městské rady z 19. srpna 1929) usnesla se však na podání stížnosti městská rada ve své 35. schůzi, kteréžto usnesení nelze však považovati za projev vůle k vedení stížnosti onoho orgánu obce, který je k němu po zákonu povolán. Neusnesl se tedy na podání předmětné stížnosti orgán obce Liberce, zákonem k tomu povolaný, a bylo ji proto podle ustanovení §§ 2 a 5 zák. o ss pro nedostatek legitimovaného st-le odmítnouti pro nepřípustnost.

Citace:

č. 9808. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 718-720.