Č. 5989.

Obecní zaměstnanci: Může býti obecní úředník dán na trvalý odpočinek pro neznalost českého jazyka?
(Nález ze dne 22. října 1926 č. 20989.) Věc: Karel S. v J. proti moravskému zemskému výboru o přeložení na trvalý odpočinek.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: Výměrem z 23. června 1924 přeložil vládní komisař města J. st-le na základě § 79 odst. 2. městské služ. pragmatiky dnem 1. července 1924 na trvalý odpočinek, poněvadž — jak prokázáno zkouškou složenou před měst. komisí zkušební dne 23. dubna 1924 — neovládá dostatečně státní jazyk a vzhledem k ustanovení § 115 měst. statutu je tedy trvale neschopen zastávati své služ. místo měst. zahradního inspektora; zároveň vyměřeny mu pensijní požitky. Rekurs st-lův z tohoto opatření byl nař. rozhodnutím jako neodůvodněný zamítnut.
O stížnosti nss uvážil:
Nezpůsobilost st-le, zastávati služ. místo jím zaujímané, shledává žal. úřad v tom, že jest neznalým českého jazyka. Že nezpůsobilost ta je trvalá, usuzuje žal. úřad z toho, že úředníci obce J. byli již býv. vládním komisařem Drem H. v r. 1919 upozorněni na nutnost znalosti jazyka českého, kterou musí zkouškou do jednoho roku prokázati, a že st-l průběhem doby trvající přes 5 let jazyku tomu se nenaučil, ač sám připouští, že při dobré vůli je možno češtině se naučiti.
V prvním směru st-l nepopírá, že neznalost českého jazyka muže zakládati nezpůsobilost ke službě u obce J. Namítá však, že otázku, je-li úředník z tohoto důvodu nezpůsobilým zastávati řádně své místo služební, nelze posuzovati všeobecně, nýbrž jenom podle poměrů a potřeb jednotlivého určitého místa služebního, které zastává, a vytýká, že při výkonu své služby jako měst. zahradní inspektor se svými znalostmi češtiny vystačil. Této námitce nelze dáti za pravdu. Ustanoviti, jaké způsobilosti musí míti zaměstnanec obce J., přísluší — pokud tu není nějakých závazných direktiv zákonných — obci resp. jejím zákonným representantům (§ 72 měst. statutu), jim náleží také určiti, jakým způsobem zaměstnanci tu kterou způsobilost mají prokázati. Vládní komisař města J. oběžníkem z 21. prosince 1923 stanovil, že všichni úředníci a kancelářští zaměstnanci jak městských úřadů, tak i podniků, musí ovládati český jazyk, a ti, kteří s prospěchem neabsolvovali české školy, že musí způsobilost tuto prokázati zvláštní zkouškou, o níž vydána pak instrukce. Ve smyslu těchto ustanovení možno tedy za způsobilého k řádnému výkonu služby u obce J-ské pokládati jen toho úředníka, který při zkoušce dle uvedených předpisů složené uznán byl způsobilým. St-l podrobil se předepsané zkoušce dne 3. dubna 1924 a byl uznán nezpůsobilým. Ovšem namítá, že tohoto výroku zkušební komise neuznal a proti němu se odvolal. Než zv rozhodnutím z 24. května 1924 odmítl výrok zkušební komise přezkoumávati, a st-l rozhodnutí to dále v odpor nevzal. Je tedy platným osvědčením orgánu dle předpisů v tom oboru pro obecní službu povolaného prokázáno, že st-l po stránce jazykové té způsobilsti, jaká obcí pro zastávání místa úřednického jest požadována, nemá, a zv mohl plným právem o toto osvědčení se opříti. Naproti tomu neshledal nss dostatečně odůvodněným, že tato nezpůsobilost st-lova je trvalá. Že tomu tak jest, bylo by možno vzhledem k tomu, že jde o požadavek znalosti jazyka, kterou si možno naučením osvojiti, uznati jenom tehdy, když by bylo prokázáno, že st-l, ač mu to příslušným orgánem bylo uloženo, do přiměřené lhůty, za jakou by od něho slušným způsobem naučení se českému jazyku mohlo býti požadováno, buď pro nedostatek náležitého přičinění nebo pro neschopnost českému jazyku nenaučil se tou měrou, aby při předepsané zkoušce byl uznán způsobilým. Žal. úřad vychází z předpokladu, že st-li uloženo bylo naučiti se českému jazyku již oběžníkem vládního komisaře ze 7. ledna 1919, a to do lhůty jednoho roku, určené pro složení zkoušky jazykové, a dovozuje z okolností, že st-l od té doby, až do r. 1924, tedy za pět let, českému jazyku se nenaučil, že se mu naučiti nemohl nebo nechtěl. St-l popřel již v rekursu a i nyní popírá, že by byl cit. oběžník obdržel. Skutečně není také mezi podpisy úředníků, kteří na oběžníku tom vyrozumění o jeho obsahu potvrdili, podpis st-lův, a důkaz slyšením svědků, nabídnutý ve zprávě vládního komisaře z 29. února 1924, proveden nebyl. Nehledě k tomu, obsahuje však onen oběžník jenom docela všeobecnou výzvu úřednictvu naučiti se pokud možno brzy českému jazyku, není v něm žádné zmínky o tom, že by úředníci byli povinni znalost jazyka českého prokázati zkouškou do jednoho roku. Odkud žal. úřad tento předpoklad béře, není vůbec ze spisů patrno. Za tohoto stavu nutno tedy vycházeti z toho, že st-li uložena byla povinnost naučiti se úřednímu jazyku teprve oběžníkem vládního komisaře z 21. prosince 1923. Námitka, že st-l tohoto oběžníku neznal, není ovšem důvodná, kdyžtě je prokázáno, že podepsal stížnost proti němu podanou. Než podle tohoto oběžníku měl k naučení se českému jazyku toliko lhůtu do 1. dubna 1924, tedy lhůtu něco přes 3 měsíce. Že by tuto lhůtu považoval za dosti dlouhou, aby z bezvýsledného uplynutí jejího mohlo býti dovozováno, že st-l česk. jazyku se naučiti nemohl nebo nechtěl, žal. úřad netvrdí. Nemá tedy závěr žal. úřadu, že st-l je trvale nezpůsobilý řádně své místo zastávati, poněvadž se českému jazyku naučiti nemohl resp. nechtěl, dostatečného podkladu ve spisech. — — —

Citace:

č. 5989. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 488-490.