NPD documents search: Sborník věd právních a státních, 1 (1901) - Das Gesetzbuch des serbischen Caren Stephan Dušan.

Knihy obchodní
.
I. Pojem a druhy.
Knihy obchodní jsou ony knihy, které kupec vésti musí, aby z nich bylo lze úplně seznati jeho obchody a stav jeho jmění. (č. 28 obch. z.) T. zv. hlavní čili základní knihy jsou: hlavní kniha, inventář, pokladní kniha a kniha prvních zápisků (primanota). (Rozh. nejv. s. dv. ze dne 12. června 1878 sb. »Adler a Clemens« č. 768 jmenuje hlavní knihu, primanotu a knihu snímků jakožto knihy, které se vésti musí.) Vedlejší čili pomocné knihy jsou velice rozmanity; nejdůležitější a nejpotřebnější jsou: knihy zboží, knihy lhůtní, výkaz zisku a ztráty, bilance a různá skontra na př. peněžní, mincovní, směneční skontra; knih vedlejších se užívá jak toho potřeba obchodu vyžaduje. Obchodní zákonník zavazuje kupce vésti jen knihu přepisnou (t. j. knihu, do které se zanášejí dopisy obchodníkovi zaslané a snímky dopisů jím odeslaných, jinak ponechává kupci na vůli, jaké knihy vésti chce. (čl. 28 odst. 2. obch. z.)
II. Způsob vedení knih.
1. Ustanovení všeobecná. Knihy musí se vésti jazykem živoucím a písmem jazyka živého, (čl. 32 odst. 1. obch. z.) (Jazyk hebrejský nenáleží mezi živoucí.) Těsnopis jakožto písmo jazyka živého jest připuštěn, avšak prakse pro různost jeho soustav jej neodporučuje. Knihy musí býti vázány a list za listem běžícími čísly opatřeny (čl. 32 odst. 2. obch. z.); stačí tedy číslovati pouze listy (folia) a není potřebí číslovati stránky (paginy). Na místech, jež zpravidla popsány bývají, nesmí býti prázdných mezer; žádá-li toho však prakse kupecká, aby místa ta zůstala nepopsána, musí se tato přeškrtnouti. Původní obsah zápisu nesmí se přeškrtnutím, neb jiným způsobem učiniti nečitelným. Dále nesmí býti v knize nic radováno a nesmí býti předsevzaty změny, které by zavdávaly pochybnosť, zda byly učiněny při původním zápisu či teprvé později, (čl. 32 odst obch. z.) Zápisy nesprávné jest přeškrtnouti způsobem takovým, aby i přeškrtnuty jsouce zůstaly čitelnými. Pouhé závorky nestačí, aby učinily zápis neplatným. Kupci povinni jsou uschovávati svoje knihy obchodní po 10 roků počítaje ode dne posledního zápisu; kupec protokolovaný musí knihy uschovávati, kupec neprotokolovaný, nejsa povinen knihy vésti, jest povinnosti této sproštěn. (Rozh. nejv. s. dv. ze dne 13. dubna 1887, ze dne 7. listopadu 1888, sb. »Adler a Clemens« č. 1339 a 1432).
2. Ustanovení zvláštní.
а) Společnost’ veřejná: Každý společník má právo nahlédatí do knih. (čl. 105 obch. z.) Knihy veřejné společnosti likvidující mají se uschovati jedním z bývalých společníků veřejných aneb osobou třetí, již určí jednohlasným usnesením společníci neb příslušný soud. (čl. 145 obch. z.) Právo nahlédati do knih vyhrazeno jest společníkům a jich universálním sukcessorům, pročež sluší knihy déle než 10 roků uschovávati (rozh. nejv. s. dv. ze dne 27. září 1871 sb. »Adler a Clemens« č. 334.); společníci, kteří vystoupili nebo kteří vyloučeni byli, zbaveni jsou práva nahlédati do knih (čl. 145 obch. z.).
b) Společnost’ komanditní. Komplementáři jsou oprávněni nahlédati do knih právě tak, jako společníci veřejní (čl. 157 obch z.). Naproti tomu komandititisté mají právo žádati jen za přepis bilance roční a nahlédnouti do knih jen potud, pokud jest toho potřebí ku posouzení bilance. Rovněž mohou z důležitých příčin, jež však musí dokázati, žádati soud obchodní, aby učinil opatření, aby jim byly knihy předloženy. O tom, jsou-li příčiny důležity, rozhoduje soudce dle volného uvážení (čl. 160 obch. z.).
с) Společnost’ akciová. Péče ve příčině vedení knih přísluší předsedovi společnosti akciové. Bilance předložena býti musí valné hromadě akcionářů nejdéle v 6. měsíci po ukončení roku společenského. Jednotliví akcionáři nemají práva nahlédati do knih, nýbrž jen valná hromada. Členům představenstva a rady dozorčí přísluší právo nahlédati do knih i po zrušení společnosti (čl. 224,225,239 obch. z.). Knihy zrušené společnosti uschovají se 10 roků na místě, jež určí soud obchodní (čl. 246 obch. z.).
III. Moc průvodní. Všeobecně platí zásada, že knihy obchodní, které jsou pořádně (dle čl. 31, 32 obch. z.) vedeny, činí v rozepřích o věcech obchodních mezi kupci důkaz neúplný, který doplniti se může přísahou (doplňovací; aneb jinými průvody (čl. 34 odst. 1. obch. z.). Předpis tento jest však tak omezen, že odst. 2. čl. 34 obch. z. zůstavuje volnému uvážení soudcovu rozhodnouti, má-li se propůjčiti obsahu knih větší neb menší míra moci průvodní, neb nemá-li se k nim jako prostředku průvodnímu vůbec příhlížeti, jmenovitě když knihy stran sporných se neshodují, aneb má-li se knihám strany jedné dáti větší víra než knihám strany druhé. Úkolem soudcovým jest především zkoušeti správnosť vedení knih předložených a, shledá-li některé nesprávnosti, uvažovati, jsou-li nalezené nesprávnosti na újmu důvěře ve knihy; nenalezne-li soudce žádných nesprávností, aneb jen nedostatky zcela bezvýznamné, pak rozhodují okolnosti, jež zákon všechny uvésti nemůže, které však byť i s okolností, již dokázati jest, nesouvisely, přece jsou s to, aby zvýšily neb oslabily důvěru ve knihy. Není-li tu okolností takových, neb jsou-li tu okolnosti svědčící jak pro věrohodnost’, tak i proti ní, jest soudce, předpokládaje, že knihy jsou pořádně vedeny, vázán nařízením 1. odst. čl. 34 obch. z. Knihám obchodním kupců přísluší moc průvodní i proti nekupcům po dobu 1 roku a 6 měsíců počínaje vznikem resp. zápisem pohledávky do knihy. (§ 19 uv. zák. k obch. z.) Táž lhůta moci průvodní vymezena jest vůči každému, tedy i vůči kupcům knihám, které jsou pořádně vedeny nekupci. (§ 20 uv. z. k obch. z.) Průvodní moc knih mezi kupci protokolovanými (plného práva) časem obmezena není.
IV. Edice č. předložení knih obchodních. Soudce může během rozepře na žádost strany naříditi, aby strana druhá svoje obchodní knihy předložila; nepředloží-li jich tato, považuje se určitý obsah knih odpůrcem tvrzený (na újmu zdráhajícího se) za dokázaný (čl. 37 obch. z.). Naříditi předložení knih lze každému kupci, který jest povinen knihy vésti a to i tehda, byť knih vůbec nevedl (rozh. nej v. s. dv. ze dne 28. prosince 1869, sb. »Adler a Clemens« č. 271). Nevede-li knihy kupec, mající tuto povinnost, rozhodne soud o tom, mají-li jej stihnouti následky čl. 37 obch. z. Edice knih může býti nařízena jen kupci (rozh. nej v. s. dv. ze dne 19. února 1867, sb. »Adler a Clemens« č. 114.) Edici může žádati i nekupec (roz. nejv. s. dv. ze dne 3. července 1866, ze dne 5. dubna 1870, sb. »Adler a Clemens« č. 85 a 283.) Předmětem žaloby musí býti obchod, byť i jen jednostranný, t. j. na straně toho, komu edice byla nařízena (roz. nejv. s. dv. ze dne 9. července 1879, sb. »Adler a Clemens« č. 907 a ze dne 9. července 1879, sb. »Adler a Clemens« č. 848.) Nařízeno býti může, aby se předložily netoliko knihy, jež vedeny býti musí, ale i ostatní knihy, jež vůbec při provozování obchodu se vedly. (Roz. něm. vrch. obch. s. ze dne 17. března 1871 II. 127.) Prakse nejvyššího soudního dvoru jest na vahách, má-li se připustiti předložení knihy přepisné. (Roz. nejv. s. dv. ze dne 20. května 1879, sb. »Adler a Clemens« č. 843, ze dne 20. listopadu 1882, sb. »Adler a Clemens« č. 1050.) Za předložení protivníkových knih obchodních může se žádati jen ve příčině zápisu týkajícího se obchodu, který sporné strany uzavřely, nikoliv však ve příčině zapisu týkajícího se obchodu, který odpůrce s osobou třetí uzavřel. (Roz. nejv. s. dv. ze dne 5. července 1887, sb. »Adler a Clemens« č. 1349.) Sporno jest, může-li soudce naříditi edici knih na pouhou žádost strany, aniž by stranu druhou vyslechl. (Roz. nejv. s. dv. ze dne 4. února 1874, sb. »Adler a Clemens« č. 485, ze dne 13. ledna 1880, sb. »Adler a Clemens« č. 867, ze dne 25. září 1879, sb. »Adler a Clemens« č. 911, ze dne 23 ledna 1885, sb. »Adler a Clemens« č. 711, ze dne 28. listopadu 1882, sb. »Adler a Clemens« č. 1050, ze dne 24. dubna 1878, sb. »Adler a Clemens« č. 782.) Předložení knih jest naříditi v ústním řízení po skončeném jednání a v písemném ještě před ukončením tohoto. (Roz. nejv. s. dv. ze dne 8. března 1866, sb. »Adler a Clemens« č. 70, ze dne 4. dubna 1866, sb. »Adler a Clemens« č. 71.) Povinnost edice vztahuje se jen k oné části obsahu knih, jež týká se sporu; nahlédnouti do ní může soudce se stranami a po případě též zhotoviti výtah. V ostatní obsah knih může nahlédnouti jen soudce potud, pokud toho potřebí jest ku posouzení toho, zda-li knihy pořádně se vedou dle čl. 34 obch. z. (č.l 38 obch. z.) Knihy předložiti se mají u soudu, v jehož obvodu se nalézají; nalézají-li se knihy v místě, jež neleží v obvodu soudu procesního, dožádá tento soud dotyčný, aby si dal knihy předložiti, a jemu zaslal ověřený výtah s protokolem jednacím. (Čl. 39. obch. z.)
Sdělení se s knihami obchodními za účelem seznání celého jich obsahu může naříditi soud (i bez žádosti stran) ve 4 případech čl. 40 obch. z. uvedených, a sice: ve věcech dědických, při společenství statku, v záležitostech dělení společnosti a při konkursu, pokud se týká knih úpadcových.
V. Poplatky.
Knihy obchodní i živnostnické, a sice: kniha hlavní, kontokorrentní a saldokontovní kupců, továrníků a živnostníků podléhají poplatku 25 kr. z archu; knihy ostatní, jež vedou se v obchodech aneb v jiných živnostech, v průmyslových podnicích (denník, kniha příruční, kniha pokladní, primanota, kniha fakturní, kniha skladní, kniha inventární a kniha bilanční) pak knihy vedené o zprostředkování obchodním, zvláště knihy obchodních dohodců (vyjma knihy přepisné) podrobeny jsou poplatku 5 kr. z archu. (p. s. 59 a. a b. popl. z.) Lhostejno jest, jsou-li knihy vázány, sešity nebo sestávají-li jen z pouhých listů. Knihy, jež vedou se jen o manipulaci neb o vnitřním provozování obchodu, jako zápisníky, které obchodníci a živnostníci s sebou nosí, nepodléhají žádné dávce. Knihy zápisné, jež dává zaměstnavatel dělníkovi o vydaných látkách aneb o vykonané práci, jsou kolku prosty i když zaměstnavatel výplatu do nich zanáší. (§ 11 popl. nov. ze dne 29. února 1864 č. 20 ř. z.) Jen knihy v § 11 jmen. nov. výslovně jmenované podléhají kolku 5 kr.; všechny ostatní knihy obchodní a živnostnické, které nejsou jmenovány ani v tomto paragrafu ani v p. s. 59 a popl. z, jsou kolku prosty. Při stanovení poplatnosti knihy živnostnické přihlížeti třeba nejen ku jménu, kterým živnostník knihu označil, nýbrž spíše ku jejímu obsahu a souvislosti s ostatními knihami, jež vede živnostník; je-li pochybno, do které kategorie sluší knihu zařaditi, jest si vyžádati úsudek nestranného znalce nebo soudu obchodního. (Nař. min. fin. ze dne 20. října 1864 č. 42340.) Indeksy jsou části zápisků živnostnických (nař. min. fin. ze dne 20. února 1863 č. 5680). Ministerstvo financí jest zmocněno dovoliti, aby poplatek v kolcích zapravoval se paušálně. (Pozn. 2. k p. s. 59 popl. z.)

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Uzavírka tuhá. Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 415-415.